Za tento prodloužený týden )19. – 28. 8. 2005): 790 km Celkový počet: 17440 km
Pátek 10 km. Jen do a z práce a pak na se usadit do busu směr Itálie. Tentokrát s oddílem plavců Baníku Sokolov – kde účinkují i moji dva synci. Jak krásně se cestovalo Transitem Michala Báti zvlátě kdy ček musí sedět nad blatníkem, do San Benedetta del Tronto skoro 2x dál než na Gardu.
Sobota 0 km. Sice jsme s Tibym plánovali podvečerní seznamovací švih, ale se zamračilo a začlo pršet, take sportování se smrsklo na pár temp v moři. Jsou tady na dovolené v sousedním objektu i přítulky riderů-kamarádů Honzy Jiříčka a Palínka Kódla, Lucka a Máca. Vtipná byla jejich váná diskuse při návratu z piva, které se nekonalo. Hanzi psal SMS, že byl na Artamonově memoriálu 2-hý. Mě hned napadlo, že tam asi nikdo nebyl a Tibora, protože víme, že jeho tréninkový morál není příkladný a že je to v podstatě lenoch 8-). A hned jsem to nešetrně vpálil do očí Lucce, kterou to ale vůbec nerozhodilo a slovy: Náhodou je dobrej a poráží i Palinka ho statečně bránila. Jenže tahle obhajoba se vůbec nelíbila Palinkovo Máce a sámoška že: To ani náhodou! V tréninku někdy občas možná jo. A Lucka zase, že i v závodě a Máca zase, že v závodě nikdy …. no prostě jako lvice bojovali a to je správné.
Letos již potřetí na jihu s kolem. Na jaře 14 dnů Costa Brava, před 14-ti dny na týden na Lago di Garda s Witte Teamem a žateckými Stěhováky a teď tedy San Benedetto del Tronto s Tibym. Bude to určitě gut, i kdy se budu muset věnovat hlavně mladímu chlapci a nebude mít plavecký trénink. Asi se tu tedy nenajede tolik, ale to v téhle části sezóny už není tak důležité.
Neděle 140 km. S dneškem spokojenost. Se ukázala důleitost sparingu pro mě a dobře, že tu ten Tiby je. Jednak zná místní poměry a terény a navíc je to výborný cyklista před kterým mám respekt a kdy mu jedu špic, tak cítím určitou a dost velkou odpovědnost za to, abych mu něco nezkazil. Třeba kolo tím, že mu neukážu díru, nebo průměr tím, že pojedu pomalu a tak….. Tiby vybral trasu do Ascoli Piceno po rovině údolím Trenta asi 35 km a pak 15 km do kopce na San Giacomo. Kopec přes 1100 m výškových a i kdy stoupání nijak výrazně prudké, byly i úseky kdy jsem nepohrdl nejlehčím převodem co mám, tj. 32×21. Dost velký překvapení pro mě bylo, že Tiby malinko zaostával. Po posledním tréninku s ním (kdy nad Podstrání dojel prakticky v háku s Pávisem a Míšou B.) jsem měl vážné obavy co tady se mnou bude provádět. Hned mi to trochu zlepšilo náladu musím přiznat …. i když je to jen první den a mám podezření, jistě se šetřil a duch italský na něj určitě dýchne nové síly a formu. Ostatně na koho jiného než na něho by měl působit. Takového vyslance a propagátora slunné Itálie hned tak nenajde.
Taky se ukázalo, že je důleitá hlava. Jaxem se na Lagu trápil a byl nejslabí článek a do každýho švihu astupoval s olověnýma nohama a depkou jak mě zase urvou a budou čekat, tak se vyloženě těím na zítřek a nemám pocit, že bychom jeli trenink nějak výrazně menší intenzitou. I na cestě do Ascoli a zpět jsem to praskali docela slušně. Stále ke 40 km/hod.
Po dopoledním kilečku jetě 40 na vyělapání před večeří. I kdy zas taková krokáda to nebyla a moc jsme si nepokecali. To ta odpovědnost. Ta vedlejí silnice z Benedeta do Ascoli je fajn. Dle delegátky a místních tam začíná Afrika, protože jsou lidi od řeky Trento na jih línějí a nepořádnějí. S Afrikou souhlasím, ale né z uvedených důvodů. S Tiborem vak víme své. Podrobnějí info na požádání. 8-)
Dnešek mi vyhovoval. 2 fáze a mezitím moře a rege je příjemějí a určitě přínosnějí ne se 150 km dávit za Witte a atčákama. U se těším na zítřek a ve čtvrtek má dorazit Pedro a jistě zapůsobí nový faktor a AVS se zvedne nejmíň o 2 km/hod.
Pondělí 100 km. Z Bendetta na Grottamare na rozjetí podél pobřeží na sever. Krátké intermezzo s 2-mi italskými mladíky a jejich trenérem. Nejdřív odpadl trenér to kdy Tiby rozjel tu svou krátkou rychlou 45 km/hod a junioři se ještě chvíli cukali i když nestřídali, ale pak vyvěsili a byli určitě rádi, že můou na starýho čekat. Po 20 km odbočka doprava do brdků 300 400 m n.m. a zbytek tréninku nahoru-dolů od jednoho městčka na vrku k druhému. Do kopce jsem chtěl držet nějaké slušné tempo, ale Tibymu se jelo nedobře. Bolel ho bok (asi nastydlej ze včerejšího sjezdu v mlze z Giacomma) a nohy taky. Ja večer taky cítil při chůzi ze schodů lehké pohybové potíže, ale po etapáku Giro di LdG, jsem na tuhle bolest nějak víc navyklej. Poslední 20-ka v mokru a pak i v deti, take mokré tretry nedovolí odpolední jódlovačku jako včera. Také s dětma Aquapark.
Úterý 130 km. Dopoledne 80 s Tibym směr Ascoli, ale ne údolím Trenta a po rovince, nýbrž za po vrškách a vlnitým terénem a pod San Giacommo ale z druhé strany. Tam mě Tiby začal přemlouvat a si to sám dám a on, že si to došlape dom. Naštěstí mě nezlomil, mě se taky nijak zvláěť nejelo a čerstvej jsem rozhodně nebyl. Ten úvodní nástup do hor jsem byl rád, že jsem mu jel stejně háka. Taky asi proto, že jsem mezi včerejším a dnešním tréninkem dal večer a ráno po hodince inlajnů a na ten pohyb i když podobný a bruslaři jsou dobří cyklisti nejsou mé haxny uplně navyklé. Domů údolím a přes Decathlon, kde jsem si koupil drátěný triko za 9 s velkými oky pod dres jako jezdí profíci a dlouhý návleky za 13,- na dlouhý noky, který na mě toho času čekaj doma.
I kdy tu jsou podmínky docela tábornické a provizorní, na jídlo se chodí s vlastním talířem do fronty ke kuchyni český kuchař vaří moc dobře a s plánovaným hubnotím to vypadá tím pádem nedobře. Před večeří ještě 50-ka po africké rovince …. kolem pracujících gazel. Tiby pěkně charakterizoval místní řidiče po jedné krizové chvilce kdy nám do cesty vjela jedna plechová bestie. I když je tu provoz na hlavních komunikacích velmi hektický, místní řidiči nejsou zlí a hodně tolerují chyby ostatních. Na rozdíl od čechů, kteří kupříkladu když jede na červenou na přechodu kde nikdo nejde, tak maj pak chuť ti dát za vyučenou a třeba tě vytlačit ze silnice. A to ani nepočítám troubení. Tady to je fakt v klidu i když člověk musí dávat majzla – a za celou dobu žádnej nervozní agresivní parchant za volantem nebyl.
Středa 100 km. Jenom kilčo. Mám pocit, že se tu flákam. Ani ráno jsem nevstal na nějakou aktivitu před snídaní. Výjezd v kalupu, protože jsme se večer s Tibym nedomluvili. Směr Ancona a po 10-ti km odbočka do kopečků. U v polovině úvodního stoupáni mě zase Tiby posílal dopředu a přesvědčoval mě, že je tady kvůli vyhledům a panoramatům a ne jen kvůli tréninku. A dnes jsem mu teda vyhověl i kdy mi srdce krvácelo, nechal svému osudu a jel sólo po silnici, kterou jsme jeli u v úterý. Kdy bylo na compu 50km tak obrátka a stejnou cestou dom. Průměr 30,7 km/hod, co mi stačí….ale s Tibym by to bylo stejně lepší.
Hned potom s dětma v bazénu kiláček a odřený rameno od nadechování a večer ještě 1 hod inlajnů s klukem.
Tibor zítra nechce se mnou, tak si od něj beru mapu a dám si zase sám. Zdá se mi a je to jasné, že v jiních zemích, které jsem letos našvtívil, jsou výrazně lepí podmínky pro sport. Počasí stálejší a teplejší, krajina úrodnější, životní úroveň vyšší a silnice (pokud jde o cyklistiku) lepší, hory vyšší a navíc to hojivé moře. Prostě na sportování je tu líp a děti mají od začátku lepší startovní pozici. Snad jen trochu větší laxnost jižanů zabraňuje tomu, aby vládli výrazněji ve více sportech …. ne jen v cyklistice.
Čtvrtek 100 km. Take dnes sparing namísto Tibora jen MP3player. Vystoupal jsem na
Colonelu (2,6 km a převýení cca. 350 m) a pak po vrkách pod Giacommo, sjezd do Ascoli a údolím zpět a jako prémie ještě jeden výjezd na Colonelu. Pomalu se tu začínám orientovat. Když jsem dorazil k hotelu, tak právě dorazil Pedro. Sice říká, že nemá kolo a navíc něco s klíční kostí a že se bude jen válet, ale snad to nemyslí vážně a nějaký trénink s ním bude.
Po obědě zase 1000 m v bazénu s dětma a pak zewling na pláži.
Večer jetě rovinky a městské kritérium v šlapacím autě. Nejdřív ale pizza (rozhodně nad plán) s Pedrem, jeho synkem Kubou a březováky a pak výpujčka šlapadla (2-ou stopé vozidlo pro 4 – 6 lidí a pod každým sezením jsou kliky a pedály). Všichni už lehce pod vlivem a já už se i vydal spát, ale pro mě tím vehiklem s živelným (ale bravurním) řízením Tibora přijeli a pod apartmán. Take pár nástupů, pár udivených řidičů aut, odpor nervozní italky a následný důkaz české vyčůranosti, policajti u moře, mladí italtí pubescenti, ztracené a nalezené Tissoty a do peří a dlouho po půlnoci. Uf. To byla ještě menší ne 50-ti procentní regeneráce (c) Mára Radný. 8-) Ale dost jsem se nasmál a pobavil.
Pátek 110 km. Už se nám to chýlí. Tiby měl konečně zase chuť jet a tak start v 9,30 a že si dámo znovu až na San Giacommo, protože počasí je konečné ideálně letní. Údolím do Ascoli a pak ono 16-km stoupání do více ne 1100 m. Od poloviny mi strpčovali jízdu agrsivní hovada. Stále mi letěli háka a 2x mě i típli …. hovada. Pokoj daly až kdy skončily stromy a větřík je rozehnal. Tiby mě poslal dopředu, že pojede svoje, ale nahoru jsme dorazili v podstatě spolu v rozdílu asi 1 minuty.
Jetě stojí za zaznamenání, že cestou do Ascoli jsme dojeli docela dobře vyhlížejícícho borečka a ten nejenže se zapáskoval do háku, ale jako první (a zároveň poslední) na našich zdejších trénincích i vyjevil snahu jet špic, tak jednou jsme mu to nechali asi na 200 m. I když potkáváme (se tady cyklisti moc nezdraví) a předjídížme spoustu cyklistů, tak tento byl světlá vyjímka. Musím říct, že z naší strany byla snaha veliká neudělat českýmu amateurovi ostudu a sám jsem byl rád když to před Ascoli vzdal a uhnul jinam.
Cesta ze San Giovany přes Vito. Asi nejkrásnějí cesta tady. Pěkná cesta a sjezdík se spoustou zatáček v otevřené krajině. Škoda, že jsem neměl foťák. Až tu budeme přítě, tak to dáme obráceně a vystoupáme to. V jedné tornantě jsem měl problémy a zaseklej v brzdách jel ve smyku rovně namísto doprava. Ještěže je provoz menší než minimální na těhle komunikacích. Cestou zpět údolím už jsem toho měl dost a Tiby hlavně úplnej závěr pěkně odtáhl a poslední úsek jel stále přes 40 km/hod.
Po obědě tentokát jen 500m od stěny ke stěně. Ještě bych tu i týden vydržel i když po domově už se mi také stýská. Sobota 60 km. Sám a s foťákem a pomalu tím pádem. Tibor mi večer tvrdil, že neumím jezdit pomalu v nějakém kompenzačním pásmu a jako důkaz uvedl, že nás za ten týden nejen nikdo nepředjel, ale ani nikdo s námi neuvisel dýl ne 10 min. To je pravda. Ale když jedu sám, tak se pěkně flákám. Dnes průměr ani ne 27 km/hod.
Pedro nekecal a fakt jen odpočíval. To jsem zklamanej. A večer dom.
Neděle 40 km. U zase doma po úmorné 20-ti hodinové cestě a jen na vytočení nohou. I kdžy mě nijak nebolej.