Po čem za měsíc uroním slzu? … Po drsné přírodě; stálém teplém počasí; bikerech na kolech, která rozhodně v ČR neuvidím; trailech, kde se jede hodinu a půl z kopce; trailech, kde se jede hodinu a půl jen do kopce; spálených brzdových destičkách; trnech od kaktusů, ale třeba i levných bikových komponentech…
V Americe se horské kolo někdy v těch 70. letech narodilo a až tady člověk pochopí proč. Na prvním místě tu jde o zábavu. Jezdí tu všichni. Těžko u nás potkáte tvora ženského pohlaví okolo padesátky s integrálou na hlavě a sedícího na růžovém Epicu. Nebo vousatého bikera, nedovolím si tipovat věk (60+), na Slingshotu – bike z roku 95, co má místo spodní rámové trubky ocelovej drát. Vůbec materiál, na kterém se tu jezdí, je absolutně odlišný od toho, co můžeme vidět u nás. Nevim, jestli mají v USA nedostatek hliníku, ale rozhodně s ním asi nechtějí plýtvat na hardtaily. Převahu má ocel, pak titan a karbon. U silniček to platí dvojnásob. Buď se jezdí na ocelových Lemondech, Ritchey apod., nebo titanové Litespeed, Merlin, Dean. Zbytek doplňují celokarbonové skvosty, jejichž názvy jsem viděl poprvé. Zkrátka hlína s karbonovou zadní a přední vidlí je tu absolutně „out“. Dalším znakem je, že 50% biků tu má vidle Fox (a je to spíš dolní odhad).
Všechno je ale také dáno cenami, za které se tu dá nakupovat. Jestli vidle Fox F100X vyjde u nás na 25tis, tak tady je po přepočtu za 15tis a to nemluvím o možnosti nakupovat na eBay. Nebo vlastně o tom budu mluvit, protože nevím, co si bez eBay v Čechách počnu. Ze začátku jsem z toho měl jako správný Čech trochu strach a říkal si, jestli můžu těm prodávajícím na eBay věřit, jestli mi něco přijde, když zaplatím dopředu… Všechno je ale jinak, tady nejsem v Čechách a nikdo si nedovolí napsat něco nepravdivého o tom, co na eBay prodává. Celkem jsem provedl na eBay asi 9 nákupů a vždy naprostá spokojenost: nový přesmyk XTR 5$; kliky XTR 180$; vidle Fox F100RL 280$; šaltr XTR 50$… no sehnali byste to v Čechách? Po domluvě jsou prodávající ochotni poslat balík kamkoliv po světě. Jediným problémem případného nákupu z Čech, je placení kartou přes Paypal (?).
Jinak ale musím přiznat, že moje frekvence ježdění je nyní tak jednou za tři dny. Tělo už řeklo dost… Přeci jenom hranolky nejsou dobrým závodním palivem a hamburger moc přírodního kreatinu taky neobsahuje. Sice mám váhu jako „kolumbijská blecha“, ale na stehnech výkon citelně ubyl. Hodně také dělá teplo, které tu je. Sice se nám už stabilně ochladilo o 10°F, to ale ve skutečnosti znamená, že místo 37°C je odpoledne tak 33°C ;-) Výhoda je, že nemusim jako doma sledovat den dopředu počasí, jak asi bude. Tady si člověk řekne, že zítra vyjede a prostě vyjede. Jediné co trochu začínám pociťovat je, že kolo jezdí na hranici svých možností. Přeci jenom je to kolo v hodnotě jedné kvalitní vidlice, takže má proč naříkat. Nejslabším článkem je vidlice RS J1 a brzdy SH 495. Vidlici jsem už přestal čistit od prachu, takže začala aspoň trochu tlumit, ale brzdy jsou problém. Sice kotouče, ale mechanické, takže čím větší silou člověk mačká páku, tím víc to brzdí. Možná se ještě pořád bojim, ale tady se zkrátka brzdit musí. Sice už sjíždím to, co jsem na začátku ani nemohl vyjít, ale pořád ty destičky smrdí. O ten smrad ani vlastně tak nejde, ale hned to přestane brzdit. Skály tu taky velmi rychle pojídají pláště, takže… Musím ale zaťukat, že kromě tří pádu , zatím celkem držím pohromadě.
Pro lepší představu krátký report ze včerejšího „výletu“: klasická půlhodinka jízdy městem k parkovišti, kde začínají traily. Všichni ostatní tam jezdí autem, ale já tam aspoň přijedu pěkně rozjetej. Možností je spoustu, ale všechny vedou do kopce. Nejoblíbenější ve směru „up“ je Tabeguache. Nahoru mi to trvá tak 25 min a ještě ani jednou jsem to nevyjel bez zastavení :-( Rozhoduji se, že se vydám ale ještě o hodně výš a pokračuji po zpevněné cestě (stavěla se 25 let a údajně při tom zemřelo spoustu lidí) vzhůru. Znamená to ale dalších 55 min jen do kopce!!! Konečně však vidím začátek trailu Ribbon, který plánuji jet poprvé. Po hodině a 20 minutách stoupání toho mám ale plný kecky. Odměnou mi je nádherný výhled (viz fotogalerie), ale taky obavy co mě čeká směrem „down“. Utahuju Camelback a… ani nevím jak to ve stručnosti napsat, protože každých 50m by mělo svůj vlastní příběh – velké „flat rocks“ (ploché skály se sklonem tak 15° a nevyznačenou cestou); zatáčky s nánosy prachu, kdy jedete pořád ve smyku, ale víte, že nespadnete; skoky přes kameny; technické úseky mezi balvany, kdy nemáte prostor na pedály (a na řidítka už vůbec ne); rychlé úseky po 20cm široké cestičce, kdy stačí kolo jen lehce naklánět; prudké krátké vyjezdy po holé hladké skále, na které neskutečně drží pláště… Po hodině a půl jízdy přijíždím na parkoviště, kde jsem začal a v obličeji mám unaveně šťastný výraz, pro který na kole jezdím. Celkový čas vyjížďky 4h (jezdím já doma tak dlouho na kole?), příjezd na hotel se západem Slunce a večerní usínání s časopisem MountainBike…
Pokud se chcete kouknout, odkud těhle pár řádek píšu, tak mrkněte na web gjmountainbiking.com . Jsou tam popisy všech trailů a další fotky jsou připraveny v naší fotogalerii.