Na úvod bych měl napsat, že jsem žák na ročním výměnném pobytu v Ambergu v Německu, kde jsem se seznámil se skvělou sportovní rodinou Baumann, díky níž jsem se mohl těchto závodů zúčastnit.
Po 14. týdenním tréninku podle knihy Herberta Steffnyho, slavného německého bežce, jsem se konečně dočkal. Po zkušebních bězích, jako byly Rothseelauf (10,4km – 41:46 – 1. místo dorostenci, 56. místo celkově; foto, výsledky) a Berlínský půlmaraton, jsem konečně doběhnul do svého cíle – Marathon Hamburg.
Po Berlínském půlmaratonu jsem byl totálně vyřízený a i trochu zklamaný. Chtěl jsem dosáhnout lepšího času, něco kolem 1h a 35min, ale můj konečný čas byl 1h 39min a 22s, 2521. místo celkově a 29. místo u dorostenců. Už před půlmaratonem jsem se necítil ve formě, možná za to mohla pětihodinová jízda z Ambergu nebo prostě stres z prvního velkého závodu. Od třetího kilometru jsem dostal křeče do břicha, od 16. kilometru začal bolet kotník, na který jsem týden předtím při tréninku špatně došlápl. Do cíle jsem doběhl, ale že to byla fuška. Jinak trasa byla naprosto úžasná. Start blízko Fernsehturm, dále se pokračovalo Braniborskou bránou, kolem Siegessäule, Kurfürstendammu, Checkpoint Charlie a končilo se u Berlínské radnice.
Snad jen jedna chyba: Pořadatelé si připravili pěkně zákeřnou věc. Poslední zatáčka, vidím velkou zelenou bránu, začínám sprintovat, proběhnu a najednou vidím, že cíl je až o dalších sto metrů dál.
Po závodě jsem skoro bezvládně jen tak 15 minut seděl na chodníku, pil a jedl banány. Když jsem se trochu vzpamatoval, vydal jsem se hledat členy ambergské skupiny. Až náhodou v tom davu jsem narazil na Georga, díky němuž jsem se všech akcí mohl účastnit. Ještě jednou díky Georgu!
Výsledek: Netto 1:39:22, Brutto 1:51:04, 10km 00:46:09; 2522. místo celkově, 2369. místo muži, 29. místo dorostenci; 04:42/1km; 12.74 km/1h
1. místo muži: Kipyego, Bernard (KEN) 00:59:34, prvních deset míst obsadili Keňané
1. místo ženy: Mockenhaupt, Sabrina (GER) 01:08:45
Foto: Moje fotky, Berliner Morgenpost (pro dokreslení představy-účast 21.725 bežců)
Video: Finisher Clip (jsem ten v oranžovém tričku, co se po proběhnutí cílem dívá na ruku), oficiální video.
Po půlmaratonu přišly dvoutýdenní velikonoční prázdniny a trocha toho cestování. Tři týdny před maratonem. Když jsem byl v Čechách a trénoval, přišla na mě taková skepse, myslel jsem si, že to nedokážu a jeden z posledních vytrvalostních tréninku se mi totálně nepovedl (velké horko + málo vody = dehydratace, nedoběhl jsem na určené místo). Ale pak jsem se vrátil do Ambergu a nějak to vše zmizelo, začal jsem myslet pozitivně, čas jsem nechtěl už mít nějak světoborný, ale prostě slušný, tak kolem 3h 30min.
V sobotu 25. dubna přiletí naše čtyřčlenná ambergská skupina (já, Annette, Georg a Günther) do Hamburgu. Bylo větrno a celkem teplo. Chlapi (i já samozřejmě) vyrazili na Hamburgský veletrh pro startovní čísla a něco nakoupit, Annette odjela za sestrou, u níž jsme měli přespat. Hamburgský veletrh nebyl nijak moc extra, v Berlíně se mi zdál lepší, ale zase jsem nasbíral strašně moc létáků o všech možných maratonech po světě (mým snem je momentálně maraton v Benátkách).
Podle Steffnyho se den před maratonem nemá experimentovat s jídlem. Té zásady jsme se samozřejmě nedrželi a zašli jsme do vietnamské a thajské restaurace. Můj žaludek všechno vydržel, ale Annette měla celkem žaludeční problémy, až jsem se bál, jestli vůbec nastoupí na start. Před půlnocí hubky dupky do postýlky.
A neděle 26. dubna …
Ráno jsem nestíhal. Nasnídal jsem se jako normálně, protože mě kvůli té malé speciální snídani z Berlína bolelo to břicho. Zase jsem byl poslední, až v metru jsem se namazal vazelínou, pořádně dooblékl a navoněl jsem se deodorantem, co byl v dárkové tašce (přece nechci přes tři hodiny cítit nějaký smrad). U Hamburgského kongresového centra, kde byl start, už bylo celkem narváno. Hodně lidí připraveno na startu, Elite už se rozcvičují v první řadě. Já na rozcvičky nikdy moc nebyl, tak jsem nechal Elite se rozcvičovat a šel jsem se podívat ještě do běžecké vesničky, pak odevzdat tašku, naposledy na záchod a hurááá do startovního bloku. Naše ambergská skupina se už rozdělila, Günther šel do bloku E, Annette a Georg do L, já jsem měl jít taky do L, protože to byl můj první maraton, ale nakonec jsem číslo bloku přepsal na E kvůli zkušenosti z Berlína, kde mě předbíhání na začátku celkem dost vyčerpalo.
Zazní německé hymna, běžci ještě odhazují přebytečné oblečení do publika a Elite už startuje. Já startuji o dvě minuty později a běžím za běžcem, co udává tempo (výtečná myšlenka! Běžci, co udávají tempo, takže do cíle doběhnou buď v 2:40, 3:00, 3:15, 3:30, …). Günther, absolvent několika maratonů a ultramaratonů, mi dal ještě před cílem poslední radu: Nevyběhni moc rychle, nech tempaře bežet a postupně ho dožeň. Jeho rady jsem se držel, v Berlíně jsem to na začátku moc rozběhl.
Po třech minutách se dostanu k prvnímu tempaři 3:30 (bylo jich několik i se stejným časem). S ním běžím asi tak pět kilometrů, pak se připojím k jinému tempaři 3:30, který běžel trochu rychleji. Pořád říkal, že běžíme rychleji, ale ubírat začal až v druhé půlce.
Vodu si beru na každé stanici, nejen abych se napil, ale abych si polil i dres, protože jsem si zapomněl zalepit bradavky a nechtěl jsem je mít krvavé, což by bylo při běhu dost nepříjemně. Měření času každých 10 km.
Za půlmaratonovou štrekou si beru první jonťák a od diváka trochu dál citron a kousek melounu. Člověk by neřekl, jak ho citron nabudí.
Od 34. km mě zase začne bolet ten levý kotník. Vylití pár kelímků studené vody u každé občerstvovací stanice tu bolest vždycky tlumí, takže jsem ještě se na 39. km odpojit od tempaře, nevědomky jsem předběhnul Günthera, který mě předběhl někde na 22. km, a sprintoval.
Cíl si vychutnávám. Ruce nahoru, radost, žádné mračení jako v Berlíně. Můj čas je skvělý. 3h 27min 41s. Po proběhnutí cílem jsem málem omdlel, jak se mi zamotala hlava, ale jinak jsem byl nepopsatelně šťastný. A pak mi nasadili na hlavu medaili a vyfotili. Ty jo, to bylo fakt něco. Aspoň jsem mohl udělat to, na co jsem se už dva týdny před maratonem těšil. Dát si masáž. Dvakrát. Na masáž jsem čekal půl hodiny, takže jsem nakonec stihnul jen jednu, ale skvěle mi namasírovali ten kotník, který přestal bolet.
Vyzvednul jsem si diplom a zase jsem se naštval :) Ale už jen tak mile. V kategorii dorostenců jsem byl čtvrtý! Celkově 1917. místo. Annette a Georg nepochopili, jak můžu být naštvaný, ale když se teď koukám, že ten kluk přede mnou byl na půlmaratoně trati o 8min rychlejší a v cíli už jen o 2min, je to trochu k vzteku, ne? Takhle jsem přišel o možnost být na pódiu :).
Ale ten pocit. Můj první maraton byl fakt skvělý zážitek, prostě něco nezapomenutelného, cítil jsem se mnohem lépe než po půlmaratonu. Tady musím poděkovat i tempaři, bez jehož udávání tempa bych to možná nezvládl.
Výsledek: Netto 3:27:41, Brutto 3:29:44; 1917. místo celkově, 1806. místo muži, 4. místo dorostenci
1. místo muži: Tside, Solomon (ETH) 02:11:47
1. místo ženy: Aguilar, Alessandra (ESP) 02:29:01
Foto: Moje fotky
Video: RunnersTV Video (moje cílové video-jsem vidět uprostřed, oranžový dres a ke konci mávám vtipně rukama)
A pak letadlem do Norimberka a autem do Ambergu …