Bikeři.cz

Prvomájový průvod Posázavím

Jindra Volný 6. 5. 2009 Reportáže 0

Tradičně na prvního máje nemůže žádný biker být jinde než v Mnichovicích na PowerBar MTB Posázavím. V 6.40 vyrážím na kole skrz Ladronku, kde nám včera pálili čarodky a hrála Hudba Praha, na sraz s ostatními bikery. Prezentace proběhla hladce, ač někteří ke svému úžasu nebyli na listině. Startovní balíček je nestandardně bohatý. Pořadatel slibuje:

1. Ručník PowerBar ještě větší… a větší… Checht. Dnes Evropu a zítra celý svět :)
2. Balíček PowerBar… Hodnotím vysoko.
3. Chladivou náplast PRELblue… Málem sem ji vyhodil, ale nakonec byla velmi užitečná.
4. Tyčinku Snickers
5. Pivo Bavaria
6. Kvalitní trasu, kvalitní jídlo a kvalitně zničené tělo….Naprostý souhlas. To tělo bych mohl mít zničené i méně. :)

Autor článku zády k fotografovi... FOTO: Michal Červený, MTBS.CZ

Před startem za mnou přišel kamarád, výborný závodník i charakter, jestli nemám tretru navíc :), že si vzal omylem ráno rozespale jednu MTB jednu silniční! Nemám, ale dal jsem mu jednu svoji a jel …

Na start dlouhé inovované trati, zkrácené z 68km z důvodu těžby dřeva na celkových cca 61 km, se stavíme na 10h. Až na chvost samozřejmě. Povel ke startu zní : “5, 4, 3, 2, hlavně jeďte opatrně, 1, START!“ Některé trochu překvapilo, že to bylo o trochu dříve než v oněch 10h. Ocas závodu se líně sune vpřed. Jedu si svoje a užívám si překrásné trati. Těším se na proslulé singlíky, brody nebo na nevšední průjezd tunelem osvícený pouze svíčkami. A vše tu vážně je přesně jako loni, nádhera, nádhera. Koukám napravo i nalevo, kochám se přírodou, najednou přejezd dálnice a proti mně balík asi 60 bikerů. „ Chlapi, jedem blbě, návrat, pak opět sem a tam. Nakonec vyndám mapu a někdo GPS. Vymyslíme kudy a zhruba 100hlavý májový had se vydává opět na cestu. Tady někdo měl stát! Koho jsem se zeptal, ten zabloudil! Navíc nás cesta vede sjezdem po kočičích hlavách a závodníci, kteří se ještě před chvílí horko těžko prali s terénem a svou „technikou“ najednou valí z kopce 60kou! Nic pro mě. Raději zastavím a počkám až střelci přejedou. Nakonec i já se dostávám na trasu zpět k Mnichovicím, na občerstvovačce si dám PowerRade a tyčinku a pokračuji na dlouhý okruh.

Dlouhá nabízí především singly a krásný rychlý šotol, po včerejším deštíku se na něm ani nepráší. Krajina mi připomíná mé rodné lázeňské lesy Karlovarské a já si vážně užívám sjezdů i výjezdů. I to, že směrové tabule jsou mnohdy umístěny až příliš pozdě, bych pořadateli odpustil! Kousek od Prahy a taková bajkovačka, dokonce na tlačení došlo a i ve sjezdu jsem si pěkně zatancoval po předním kole. Nu běžecká Salomona holt není optimální opora do sjezdu. 300 m do cíle a ve sjezdu na vás bafne brod. Já chci hlavně v pohodě dojet, tudíž přibrzďuji a chci vjet na mostek, najednou do mě zezadu vletí nějaké UFO a já končím ve vodě s vyhozeným ramenem, zničeným kolem, krev teče všude a pivní mozol s trikem „POŘADATEL“ na mě řve, ať koukám vypadnout. Tak vážení, takhle ne! 20 lidí kouká udělat co nejlepší fotky, co by ne hele, dyť je tam i krev, to bude pecka, že jo! Říká se tomu tuším efekt hromadné odpovědnosti. Jeden člověk by pomohl, 20 jich čumí a nechá vás třeba chcípnout. Co já ať pomohou jiní. UFO se sebralo a ujelo, taky charakter k pohledání. (Pozn. red.: Jindru vyfotil Michal Červený z MTBS, fotky zde.)

Dojdu do cíle a hledám sanitu. Nic. Ptám se pořadatele s pivem v ruce a klobásou v puse. Není. 2 sanity jsou u těžších případů. Hledám sprchy, abych si vydrbal rány a smyl krev. Není. Nu umyji se u hasičů. Sanita pořád nic. Nakonec po hodině přijede, ale doktor má práci s někým jiným, tak mi na ruce udělá bambuli z obvazu řidič a na moje vyhozené rameno jen pokrčí rameny a odjedou. Díky.

K jídlu po závodě typicky buřt + pivo nebo těstoviny (nejdřív jsem měl radost, že na mě zbyla poslední porce, ale rychle mě to přešlo) + kofola. Tak k pití si nic nedám a vyrážím na snoubení chutí pasta a víno. Náladu mi zvedne až milá dáma v místní perfektně zásobené vinotéce. Od mé poslední návštěvy se enologicky vzdělala přesvědčuji m, že tohle musím ochutnat (vše gratis) a mě to ujišťuje, že malost a čecháčství snad opravdu není v lidech tak zakořeněné. Vybral jsem si rýňák.

Moc jsem se těšil, jak bude pět chvalozpěv a klidně bych i mohl. Trať je velmi pěkná, bohužel kvůli bloudění se sjížděli ohromné balíky a tudíž se logicky špuntovali jak sjezdy, tak výjezdy. Škoda. Odjíždím s dost smýšenými pocity. Já se bavil, ale mám zničené kolo, utržený ramenní kloub (ošetřen ve Varech, 6 týdnu korzet), odřeniny se snažím nevnímat, smrdím potem (potok není sprcha, že?) a parfémem v marné snaze zachránit situaci. Pan šéf do pořádání vložil srdce, teď stačí přidat pár dalších podobných a perfektní závod bude na světě.