Karlův běh 2005 – 21 km klasicky

V neděli 27. února jsem se zúčastnil klasické části tradičního běžkařského závodu na Božím Daru v Krušných horách. Vzhledem k tomu, že můj letošní trénink se neskládá z najíždění hodin na ergometru ani na zimáku, ale jen z pravidelného tělesného cvičení, školních hodin tělocviku a dalších nevýznamných aktivit, zvolil jsem si trať 21 km. V tomto článku se dozvíte, jak závod proběhl a co zajímavého jsem viděl.

Před závodem

Cesta na Boží Dar vede do kopce. Na Radiožurnálu doporučovali vzít si na Božák sněhové řetězy. A tentokrát se rosničky trefily. S doběhem prvních závodníků na trati 42 km se silnice začaly podobat sněhovobahnité stezce. Naše zkušenost: se zimními pneumatikami bez potíží.

Počasí se vydařilo i nevydařilo. V Jáchymově teploměr v autě ukazoval ještě -7 stupňů, nahoře -5 stupňů, ale čím blíže byla doba startu, tím větší byla zima. Spolu s tím se více a více zatahovalo (dosud byl ideální zimní den; v nížinách zřejmě celý den) a začal foukat nepříjemný vítr, který později učinil z dojezdu do cíle po božídarských plání utrpení (brzdí vás a mrazí vám obličej, ničí vyjetou stopu).

Parkovací místo jsme našli na place toho známého pána s omrzlým plnovousem, který si stěžoval, jak nešikovní jsou ti Pražáci.

Bylo pár minut po deváté a za hodinu měl závod začít. V budově radnice jsme vyplnili přihlášku a v ten moment na mne sáhla ruka štěstěny. Přistoupil ke mně cizí kluk ve sportovním oblečení a zeptal se, jestli už jsem platil – ne – a dal mi volný lístek. Ušetřil jsem 200 Kč.

Před radnicí u sněhem zasypaného náměstíčka bylo několik stánků, ten od Hudy Sportu, kde nabízeli firemní, což by mělo znamenat velmi kvalitní, namazání lyží a rady k tématu, překvapivě nebyl obsypán těmi, kteří svému servismanovskému umění příliš nevěří.

Zpátky na parkovišti jsme ve velmi nepříjemném a nakonec i bolavém mrazu mazali lyže. Dvě vrstvy modrého -3 až -9 Celsia. Předem mohu říct, že mi lyže moc nejely. Ani taťkovi.

Lyže připraveny. A co člověk? Sem tam poskakuji, protahuji třísla a ramena. Ruce, na ty jsem spoléhal. Za tuto sezónu jsem na běžkách stál čtyřikrát a pokaždé se má soupaž ukázala jako dlouhý a účinný zdroj síly, mnohem lepší než minulý rok. Zbývá se převléct. V autě nakonec nebyla taková zima a muzika nahlas mě zahřála tuplem. Zvolil jsem nejtenčí moirové triko, neprofukovou zimní cyklistickou bundu a dlouhé zateplené kalhoty, ne neprofukové.

U startu jsem se projel tak 300 metrů, pohovořil se známými, pozdravil Rudu Chlada (po včerejších 30 km bruslení dnes 10 km klasicky) a začal poskakovat. Startovní pole bylo rozděleno páskou, vepředu zřejmě elita. Jako na každých závodech, i na běžkařských se lidé staví do řady. Jenže s běžkami je problém v tom, že mají dva metry do délky, lidé je moc neovládají a navíc do země píchají hůlkami (viz pád Katky Neumannové) a trať pro ně je málo široká. Takže kdo stojí při startu vzadu, nemá šanci na dobré umístění. Tak to je a člověk se schopnostmi je brzy, po 1 km, ve stavu zoufalství a naštvanosti.

Že prý se odstartovalo

Závod odstartován. Kolem mne je spousta lidí, všichni se na mě mačkají, strkají mi hůlky mezi běžky a ne a ne zrychlit. Brzy vidím v dálce rychle mizící vlak rytmicky se naklánějících maniaků. V prvním kopci, kde to jen jde, uhýbám do strany a s obrovským zrychlením doslova běžím v prostoru mezi dvěma stopami a později po straně po tvrdém sněhu. Je to jediný způsob, jak se dostat přes masu turistů.

Od křižovatky za Špičákem už byla cesta předjíždění volná. Také jsme tak činil. Avšak síly již ubývaly. Poprvé se dostávám ke sněhu. Byl tupý. Zima ano, tvrdost poměrně ano, ale moje máza nezabírala nijak extra (neklouzalo to, ale odraz neměl říz) a z kopce docela brzdila. Všichni mě předjeli. V kopci k silnici jsem překážel v levém pruhu, tak mě hezky okřikli. Po deseti metrech na rovině za zatáčkou jsem ty křičící předjel. Závěr: nepřekážet!

Jelikož jsem netušil nic o své pozici v poli závodníků, jel jsem, co to šlo. Ale jak říkám, taktizování s využitím zbytků síly muselo přijít. Využívat jízdy v háku a předjíždět velké skupinky předtím v háku dojeté. Takové náhlé vzestupy rychlosti, náhlé zasunutí se do pelotonu a vyčkávání.

Při druhém projíždění křižovatky u Špičáku jsem nasadil styl, který mi vydržel až do konce závodu. Neměnící se středně vysoké tempo čerpající úplně poslední zbytky sil. Pokud se ptáte, jak se v takové zimě dýchá, říkám: špatně, spíše se chroptí. Ale záleží na jednotlivci. Mimochodem, nějaké utírání nosu nebo očí neexistuje. Ani pro pití a jídlo byste neměli stavět.

Stoupám ke Špičáku a zpod čepic dvou lyžařů přede mnou koukají culíky. Blonďatý a černý. OK. Tak jedem, holky. Poznámka: měly na sobě modré přiléhavé kombiné-zy. A zřejmě jim jely lépe lyže. Ze Špičáku už se jede houpavě z kopce do kopce, spíše po rovině. Holky jsem měl pořád na dohled, tak 25 metrů, ale nedojel jsem je. Stopa byla pofidérní, zafoukaná, rozježděná, možná tam předtím ani nebyla. A holky příliš rychlé.

O cestě přes rašeliniště panují ty nejhorší zvěsti. Dnes se mi potvrdily. Bylo to dlouhé, protivítr mě zastavoval, stopa v podstatě nebyla, síla žádná. Vážně jsme přemýšlel o tom, že se zastavím. Jenže to mi přišlo tak absurdní, že jsem to díkybohu neudělal.

Při spurtu do cíle se musí makat, aby se člověk vydal a mohl spadnout jako božská Katka. A potom sušenku, müsli, banán, několikrát čaj. V autě se převléct do teplého oblečení a zpátky do cíle. Tam jsem potkal opět Rudu a i Honzu Kubíčku, známého (terénního) triatleta a běžce a duatlonistu. Prý doběhl za mnou. To potěší, ale jsou tu jistá ale. Nic to neznamená. Přesto mám radost.

Viděl jsem i dojezd těch nejlepších na 42 km. Jeli spolu tři celý závod, o prvním se rozhodlo při odbočování z pláně tak 150 metrů před cílem, o druhém a třetím místě rozhodovala kamera. Přesto byl třetí nespokojený.

Doporučený postup

Ač nijak speciálně netrénuji, fyzicky na tom jsem velmi dobře. Vy, kteří čtete tento článek, na tom můžete být lépe – potom není co řešit. Pokud sportujete ještě méně anebo jste už pár let nesportovali pravidelně vůbec, také nic neřešte a jděte na závod. Osvěží to mysl.

Ke zhlédnutí vám doporučuji fotogalerii z Karlova běhu (11 fotek).

Zajímavé odkazy


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>