VIP závod, kterého se zřejmě účastnil i Zbyněk, jsem bohužel nestihnul. Závod eliťáků jsem si ale utéct nenechal (eliťáků… jeden z nich však do elity rozhodně nepatřil dělal trochu ostudu). Vyhrál jej Fredrik Kessiakof (Cannnondale) před Floarianem Vogelem (SWISSPOWER) a Kristiánem Hynkem (ČS), který byl nejlepší z několikačlenné skupiny českých pronásledovatelů dvou zahraničních závodníků. Za ním se seřadili Pavel Boudný a dále Tomáš Vokrouhlík a Václav Jažek. Posledně jmenovaný jezdil zpočátku vepředu, pak jej ale dojeli soupeři. Miguel Martinez, doslova miláček publika, přetrhl v nejprudším stoupání řetěz; měl však nejhezčí kolo – Look. První kola jezdil vepředu Jaroslav Kulhavý, pak se ale propadl. To pozdějí vítězové si po startu nechali čelo závodu odjet, pak si jej však dojeli. Během oněch šedesáti minut postupně odpadávaly hvězdy české cyklistiky a opíraly své stroje o zábradlí. Publikum bylo letos mnohem živější než loni. Povzbuzovali ho dva komentátoři, pan Bakalář a další mně neznámý. Čelo závodu jezdilo celou trať na velkou placku.
Shrnuto: po polovině závodu se s dvěma cizinci držel jen Kristián Hynek, ten se po odjetí prvních dvou odsunul k Čechům, z jejichž skupinky pak vyčníval a odjel – do cíle jej stíhal Pavel Boudný, leč neúspěšně. První dva jeli spolu a hlídali si odstup (Florian jezdil druhý a pořád se ohlížel). V posledním kole v nejnižším bodu trati začal ujíždět Fredrik a ve stoje na velkou pilu profrčel do cíle.