Dombrowski: Hlavně, ať vás to baví!

Už pomalu, ale jistě začíná období, kdy se my cyklisté zvedneme z gaučů a začneme se po posezónní pauze hýbat. Konkurence nespí. A abyste vstávali s větším nadšením, připravili jsme na zimu pro motivaci několik rozhovorů se zajímavými osobnostmi z našeho kraje. A na začátek si dáme výjimku potvrzující pravidlo, protože vyzpovídáme kolegu z Virginie v USA.

Joe Dombrowski (21 let) letos závodil v kategorii do 23 let za tým Bontrager-Livestrong, vyhrál Baby Giro d’Italia a byl 4. v horské 7. etapě Okolo Kalifornie. Se svým kolegou Ianem Boswellem patří k nejnadějnějším jezdcům do 23 let na světě. Pro sezónu 2013 se oba upsali týmu Sky.

Joe, jsi hubený jako lunt, jak jsi to dokázal a jak udržuješ supernízkou hmotnost? Máš nějaká pravidla, která bys doporučil mladším kolegům cyklistům?

Jsem vrchař a rozhodně tak i vypadám. Má váha ale není něco, o co se vyloženě snažím, spíš je to součástí mé přirozené fyziologie. Vždycky jsem byl docela lajna, ale myslím, že i kdybych nesportoval, tak bych byl stejná vyžle.

Myslím, že pro mladé závodníky je lepší nezaměřovat se moc na docílení nějaké konkrétní hmotnosti. Tělo v tom věku roste, a potřebuje proto dostatek nezbytných kalorií. Mnohem důležitější je si pohlídat, aby člověk jedl hodnotnou a vyváženou stravu.

Kolik kilometrů ročně najedeš? Mohl bys to prosím uvést i za minulé roky, např. od svých 16 let? (orientačně)

Počítání najetých kilometrů nevěnuji moc pozornosti. Spíš si vedu záznamy odtrénovaných hodin. Kdybych to ale měl počítat na kilometry, tak nejvíc, co jsem kdy asi najel, bylo necelých 1000 km za týden během týmových soustředění (ve skupině samozřejmě). Co se hodin týče, tak se to pohybuje od nuly (mimo sezónu) až po maximum 30 hodin za týden. Řekl bych, že můj průměrný tréninkový týden je teď někde mezi 15 a 20 hodinami.

Čím vážněji jsem bral cyklistiku, tím víc rostl objem tréninku. K cyklistice jsem přičichnul, když mi bylo 16, a to přes horská kola. V té době jsem na kolo sedal 4x až 5x týdně, průměrně nějakých 10 hodin celkem týdně. Neměl jsem nijak propracovaný tréninkový plán. Jezdil jsem si, jak se mi chtělo.

Popiš prosím, jak v Tvém podání proběhl přerod z rychlého juniora (17 let) do světového cyklisty, který je schopen objet těžké etapové závody. Co bylo v Tvém tréninku/závodění klíčové? Byly to těžké závody, nekompromisní trenér, poctivý trénink…?

Řekl bych, že změna byla kombinací fyzického dospívání a růstu a stejnoměrného navyšování tréninkové zátěže. Zrychlování a odolnost vůči vyšší tréninkové a závodní zátěži je zčásti pouze věcí věku a fyzického dospívání. Druhým důležitým faktorem byl pomalý stabilní růst tréninkové i závodní zátěže. Když mi bylo 18, začal jsem spolupracovat s trenérem – Jeremiah Bishopem – se kterým pracuji doteď. Jeremiah poznal, že k udržení mé „sportovní dlouhověkosti“ je zapotřebí, aby pro mne závodění i trénink zůstaly zábavou, a zátěž mi zvyšoval jen tak rychle, jak jsem si na ni zvykal a byl připraven přejít o stupínek výš. Nedostatkem motivace netrpím: když přijde na trénink, tak je to spíš trenér, který mi říká, abych si dal pauzu, když si zrovna chci naložit víc.

Kdybys měl mladým cyklistům (14 let) měl doporučit tři věci, jak se během dalších 5 let stát výborným cyklistou, co by to bylo? A co bys doporučil místním trenérům?

První věc, kterou bych určitě doporučil, je, aby vás to bavilo. Pokud chcete závodit na nejvyšší úrovni, tak si brzy uvědomíte, že je tenhle sport prostě strašně těžký na to, aby to dělal někdo, koho to nebaví. Myslím, že naprostá většina profesionálních cyklistů miluje svoje zaměstnání, protože jinak by nebyli tam, kde teď jsou. Mladým cyklistům bych také doporučil, aby se nebáli různorodosti ve svých aktivitách. Nebojte se zaměřit na jiné sporty během různých částí roku a rozhodně vyzkoušejte různé cyklistické disciplíny. Předtím, než jsem se zaměřil na silnici, měl jsem už poměrně velkou zkušenost ze závodů horských kol nebo cyklokrosu.

Co se trenérů týče, tak bych je nabádal, aby si stále uvědomovali věk a skutečný zájem (to, co je pro ně dobré) svých svěřenců. Pokud má sportovec velké ambice, vysvětlete jim, že cesta na vrchol je dlouhá a že bude zapotřebí trpělivý, stupňující se přístup.

Jaký konkrétně je Tvůj sportovní program na následující zimní období?

Říjen je víceméně moje tréninková pauza. Zůstávám aktivní, trochu jezdím horská kola nebo kros, ale nemám vyloženě naplánovaný trénink. Myslím, že je tohle období důležité pro mentální i fyzický reset po dlouhé tvrdé sezoně.

Nyní jsem zpět v tréninku. Do prosince jsem doma ve Virginii, pak se přesouvám na první soustředění týmu Sky na Malorce. Během té doby bych si chtěl odskočit do Nice (Francie), abych si našel byt. Přes svátky pak budu trénovat doma a v lednu se vracím do Nice. Od té doby budu až do konce února mixovat týmové campy a trénink v mém novém domově v Nice. Závody začnou koncem února, začátkem března.

Jaké je Tvé oblíbené jídlo?

Moc rád si vařím sám. Ale pokud tomu zrovna tak není, tak si rád zajdu na italskou kuchyni. V Itálii si rád zajdu se známými na pizzu a sklenku vína, po cestě domů se pak někde stavíme na italskou zmrzku.

Jaká je Tvoje oblíbená hudební skupina?

Tak to je těžké! Má rád všechno… vlastně skoro všechno. Nejsem velký fanda moderního country.

Jaký je Tvůj oblíbený film?

Ha! Kterýkoli jsem zrovna viděl! Nedávno jsem viděl Prokletý ostrov (Shutter Island), který se mi moc líbil.

Máš nějaký cyklistický vzor? Kdo je to?

Už ani moc ne. Jak jsem vyrostl, tak už nemám moc cyklistických hrdinů, jako jsem dřív míval. Mám hodně respektu pro některé borce, se kterými závodím, ať už je to kvůli jejich morálce nebo přístupu k práci, ale nepovažuji je vyloženě za idoly nebo hrdiny.

Když jsem ale s tímhle sportem začínal, určitě bylo několik závodníků, ke kterým jsem vzhlížel. Můj trenér Jeremiah Bishop, kterého jsem už zmiňoval, je profesionál na horských kolech. Když jsem začínal s MTB, tak patřil ke špičce a, protože byl z Virginie, tak pro nás byl úplnou „rockstar“. Teď, když se tolik známe a pracujeme spolu, tak už to nevnímám jako dřív, ale tenkrát byl Jeremiah zcela jistě mým cyklistickým vzorem.

Děkujeme Ti, Joe, na dálku za odpovědi a přejeme šťastné kilometry!

PS: Na stránce Strava můžete podrobně sledovat Joeovy tréninky!

Spoluautor: Radovan Fišer