Zůstaly v nohách stovky kilometrů a v hlavách desítky silných zážitků (převážně pozitivních). Myslím, že se nám podařilo naplnit plán tak, jak jsem si představoval. Počasí nám přálo a naše parta toho využila na 100 %. Kdo nezažil, těžko bude chápat tu euforii, svobodu, radost z pohybu v krásném přívětivém kraji. Stačí vyjet za město a kam položíš svůj zrak, všude najdeš něco, co tě zaujme! Zatím co si pěkně šlapeš do pedálů, sleduješ, jak okolo ubíhají olivové háje, pomerančovníkové, rohovníkové a mandloňové sady, pod kterými se zelená jarní tráva s rozkvetlými žlutými květy heřmánků. Vzduch ve vnitrozemí je nasycen silicemi květů právě kvetoucích mandloní, citrusů a množstvím rozmanitých exotických bylin. Okolo pobřeží potom bytostně cítíte moře. Vlny tříštící se o skaliska, měnící se v mlžnou clonu, vysílají do prostoru svou léčivou sílu jódu a soli. Prožitek z jízdy je tak silný, že ani nevnímáte najeté kilometry. Večer potom usínáte s pocitem naplnění snových představ o ráji cyklistů.
A nyní trochu faktů. Trénink se skládal ze třech třídenních cyklů, proložených vždy dnem volna. Naježděno od 800 do 1200 km. Žádný pád a zranění. Ubytování ve dvou čtyřlůžkových apartmánech s vlasním sociálním zařízením a kuchyní, lednicí, televizí. Snídaně formou bufetu a večeře také. Odpolední svačina v podobě sacharidového nápoje a kaše. Iontové nápoje jsme měli zdarma ve čtyřech příchutích. Objeli jsme skoro celý ostrov a z vyhlášených cílů jsme nezdolali pouze nejvzdálenější na severu ležící Formentor. Okolo 80 km jsme dělali zastávku na nějaké občerstvení. Pouze jednou byla občerstvovačka po 105 km a bylo to hodně znát. Ve volném dni jsme jeli busem na výlet do Palmy a prošli si staré město. Ve druhém potom navštívili akvarium nedaleko našeho hotelu. Oční kontakt se žraloky, plující jeden metr od vás je jistě zážitek, na který jen tak nezapomenete…
Na hotelu byla spousta Čechů a dokonce závodníků, se kterými bojujeme v ČP. Většina se zná a tak spolu ve chvílích volna dováděla okolo bazénů a někteří, dokonce i v nich! Někteří otužilci nebo recesisti zkoušeli i moře. Nechyběl zde ani stolní tenis, ale cyklistika byla 1.
Jediný stín na celé akci (když pominu uvěznění Jiříka ve výtahu, až po hodině byl vysvobozen), byl návrat. Ještě na letišti nic nenasvědčovalo nějakým problémům a Míla se s řidičem loučil se slovy: „Nemělo to tady žádnou chybu…“
U přepážky na letenky nám nedají 8 letenek, ale jen 7 s tím, že jsme přišli pozdě (za námi stálo na 50 lidí, kteří všichni letenky dostali), letenka nezbyla na Anetu! Poukazuji na to, že máme letenky zakoupené od 15.1. a ukazuji papíry o zaplacení a zabukování. Vůbec se s námi nemazlí a drsně nás odbudou! Aneta má letět do Norimbergu, samotnou ji však nehodláme pustit, a tak letím s ní. Sprintujeme do letadla jak my, tak i zbývajících 6 členů teamu, dva do Norimbergu a 6 do Mnichova. Aneta ani já nemáme v Norimbergu zavazadla, ale ty jsou naštěstí v Mnichově, kde je vyzvedává druhá část výpravy. Anetin kufr na kolo je však rozbit! To se však dozvídáme až v Norimbergu, kde si nás vyzvedává autobus Lázní Jáchymov. Nám to bylo v tuto chvíli již jedno, čekání jsme totiž strávili degustací výborných vín.