Viki 12. – 18. 9. 2005

Fausto Coppi
20.000 v dohledu!
Za tento: 500 km
Celkový počet: 19010 km

Neděle 110 km. Tak sem na ty Loketský kostky nakonec jel. I když bylo ideální cyklistické moc se mi nechtělo. Do peří ve 23 ale snad vlivem úplňku jsem nemohl usnout a tak jsem se o půlnoci zvedl a šel si číst a samozřejmě u toho jedl sušenky a sladkosti. Celou hodinu až do 01,00. Takže tělo místo aby regenerovalo, tak muselo trávit. Ráno jsem to také cítil, takže k snídku 1/2 rohlíku a šel jsem se rozjet na silničku. 60 km přes Bečov a Krásno. Doma se převlík, vzal bika a jel do Lokte. Projel si okruh, pozdravil se s kamarády a šel se tedy nameldovat pod kontrolou Zbyňka. Pak si dal ještě 3 kolečka se Zbyňou a Tibym a ten se po prvním šel zase odhlásit. Start i když z první lajny, tak totální propad, nicméně jsem se po 2 kolech dotáhl na Blážu a před Máru s Hanzíkem J. Takže asi 5 kol (z 15-ti) jsem jezdil za Jirkou Blažkem. Celkem dobrý tempo a řikal si, že pojedu s ním páč už jsem si ho jako tempomakera na tomhle závodě vyzkoušel. Na to aby sem mu ujel jsem neměl a pak se najednou ve mě něco zlomilo, i když mi spousta lidí fandila a křičela (díky Renčo, díky Pepo Andrle, díky všem ….. ) na mě ať jako že si dávám, a nechal jsem ho jet. Když jsem viděl Pávise, Batistona a Vaňouse jaxe tam sluněj, tak jsem měl tisíc chutí podjet mlíko a sednout si k nim. Ale, že jsem jezdil v kategorii na 3-tí figuře, tak hamounství bylo silnější a jel jsem dál, ale kolo od kola jsem vadnul a i když měl na tváři ďábelský škleb, měl jsem v úsilí a snaze velkou rezervu. No nakonec mi ještě předjetí vrátili Mára a Honzik, ale to už naštěstí byly 3 kola do cíle a konkurence v kategorii za mnou nebyla vidět. No pocit ze závodu a závodění žádnej. Letos to v C-kách bylo hodně oslabený a přesto až 3. Kdyby byl Pedro, Víťa Hanuš, Honza Mádl, Palinko tak jsem až hluboko za „bednou“. Takhle 2 kilča si vykoledoval za bronz a za výborně jedoucím Sanťákem a Blážou. Ale je to bída. S celou druhou půlkou sezóny jsem nespokojen.
Eliťáky vyhrál Fába a demonstroval svou sílu. Filip Eberlik s odstupem za ním a na záda mu dýchal tuším Radek Layer a za stupni Luboš Oubrecht, Tom Eberlík, Míra Brill, Karel Brabec. V B tuším Tomáš Kozák, před Tomíkem Makoněm a Márou. Holky vyhrála Mirka a D-kaře Zdeněk Bartoš před Pepou Andrlem doktorem a Oldou Růžičkou.

Sobota 90 km. Z polomaratonu v Rokycanech jen 90-ti km švih. Mraky se stále honily, a tak start až odpoledne. Mrknout na bajkovej závod Kynžvartský podzim. Když jsem viděl na jak zabahněnejch kolech rideři dojížděli, tak jsem si znovu uvědomil, že k horskýmu kolu nikdy nemůžu mít tak hezkej a vřelej vztah jako k silničnímu. Celkově to tam vyhrál Tomík Eberlík, v mý kategorii Bláža před Sanťákem. Ve Spainu Heras potvrdil, že druhou času v dlouhým etapáku zajede vždycky líp, Hruška má celkem pěkně rozjetou Polskou Tůru a zítra jedou časovkou tak se těším co předvede i s ohledem na mistrák světa co se jede příští týden, na lize Pávis potvrdil, že na to dost má, páč v konkurenci i Modrejch šípů dojel na 6-tý fleku.
Bych asi měl zítra jet do toho Lokete. Se mi zdá že začínám zarůstat mechem.

Pátek 30 km. Jen přesuny z místa na místo. Nemít na sobě cyklistický hadry, tak si to ani nepíšu.
Rokycany vypouštím. Jsem neforemnej, má být hnusně, drahej beňoš, nechce se mi a tak. A do ČeLípy na poslední race a vyhlášení SAL taky ne.
Pomalu abych začal dávat do kupy na jaře opuštěnýho zimáka. Problem je hlavně v naraženým zadním ráfku a ani u brzd si nejsem jistej.

Čtvrtek 0 km.

Středa 70 km. AVS 30 km/h. Sólo chebskou pánví, abych nezapoměl jaxe točí. Večer jsem si početl ve Veluo meřičích výkonu PowerTap a CycleOps . Škoda, že to je tak drahý. Myslím, že by mi tyhle stroječky potvrdily to, proč jsem byl letos o tolik slabší v časovkách. Moje zdůvodnění je, že jsem podvědomě vlivem některých výkonných jedinců ze zemí s malou cyklistickou tradicí experimentoval a jezdil lehčí převody a snažil se o točky, což mi není vlastní a pro mé objemné „sequoje“ přirozený. Sem si teď docela jistej, že dlouhodobě největší „Wattáž“ dokážu utočit a je pro mě nejméně únavné s frekvencí cca. 75 – 80 ot./min. a že mi jsou i fyziologicky bližší typy jako Sergei Gončar, Andrea Tafi, Johan Museeuw, Sergei Suchoručenko a nebo nakonec Jenda Ulrich. Je jasný, že každej je jinej a někomu „kafemlejnek“((c) Bakalář 8-)) nedělá dobře. Dost bylo Amstronga. Příští rok jezdím pořádný pily a malá placka bude jen parkovací.

Úterý 120 km. Průměr 32,5. Těšil jsem se na Tibiho, Joinťase, Honzíka a ostatní, ale přijel jen Mára Radný. Zlomil si před časem klíček a co znovu začal má najeto pouze 500 km a měl starost aby vydržel. Naplánoval jsem to přes Marjánky a nakázal mu jet mi v háku. Jenže už v Šabiňáku šel přeze mě a i pak dál to hroti, střídal mi víc než regulerně a vždycky jsem měl starost mu zahákovat, takže průměrná rychlost stoupala a já byl akorát nasranej, že se mnou zametá „zlomenina“ 8-) . No nakonec mi před M.Lázněma škubnul. V golfáku jsem mu to sice vrátil – jel jsem to na velkou – a nahoře ho podezíral z toho, že mi to schválně nechal a že se nesnažil, ale ho v půli kopce chytla křeč takže mi stejně zkazil radost. No ale od té chvíle už byl hodnej a jel už celou dobu jen za mnou. Z Mnichova na Prameny a v Krásně chtěl dokonce zastavit a že si dá pivo. Taxem se mu to snažil rozmluvit, ale slyšel až na to, když jsem argumentoval, že bude mít jen „20-ti %-ní regeneráci“. 8-) V Bečově u Benzínky ISO Drink a pak 40-kou na Vary a já pak sólo přes I/6, kde ty pomníčky a kříže se svíčkama nechutně přibejvaj.

Pondělí 80 km. Průměr 31. Čekal na mě Ondra před fabrikou a to bylo dobrý. Jeli jsme směr Luby a na Kraslice. Na 50-ém začlo chcát a taxe mi jel i špatně hák. Pávis jel zadržovaně, rozladěn z víkendu, zato já měl za ním naloženo 90 – 95% TF hodně často. Ve stoupání na Jindřichovice jsme dojeli nějakého cyklistu s blatniky a že prej jede do práce. Ale držel se proklatě dlouho za námi. Skoro až do poloviny kopce a to už jsem si musel opravdu docela dávat. Nemám rád když se mě při tréninku držej blatníkáři co jedou jenom do práce. 8-)
Víkend asi pojedu po dlouhé době nějaký race. Je toho na výběr docela dost a já nejsem rozhodnut co jo a co ne. V sobotu je v Rokycanech závod na 100km, ze kterýho jsem měl loni docela dobrej pocit, páč jsem jel ve skupině se 4-ma Sparťanama Bečkou, Pučelíkem, Pečenkou a Šlajchrtem, bikerem Tomášem Kozákem a Pávisem a navíc (víceméně omylem 8-)) vyhrál flašku ferneta a rumu na rychlostní prémii. V neděli pak městské MTB Loketské kostky, kde se mi docela daří. I když letošní mé bajkové výsledky jsou žalostný. A v Český Lípě je poslední závod SAL. Tam bych asi měl ject, jelikož je i celkové vyhlášení a mi se zadařilo v C-kách vyhrát, ale je to tak neskutečně daleko a ropná krize vrcholí, že to snad oželím. Tím spíš, že můj kamarád a soupeř a celkově druhý v pořádí, „nenáviděný“ to Zelinář si odjel na brigádu a taky nebude.


4 thoughts on “Viki 12. – 18. 9. 2005”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>