Štítek: Artamon

Nadšené ohlasy na webu pořadatelů z klubu Ambike daly jasně najevo, že Karlovarský maraton České spořitelny neboli Artamonovův memriál (Artamon, Artík) spěje jako raketa ke spurtu v soutěži o titul nejlepší závod seriálu Kolo pro život. V tomto článku sděluje své žážitky jeden ze závodníků.

Samozřejmě se našly chyby. Pomalá předstartovní prezentace nebo málo parkovacích míst. Mně osobně nepotěšilo, že na občerstvovačce u Olšových Vrat nebyla pumpa. Děsil jsem sepomalého defektu, ale nakonec z toho nic nebylo.

Letos poprvé se kvůli počtu startujících přemístila prezentace a zázemí do kempu na Březové. Odtamtud se jelo příjemných 5 km na start na luxusní náměstí na kolonádě. Lidé už se štosovali, když jsme s Honzou přijeli z toalety. Takže kudy do fronty a kudy frontou dopředu, ptal jsem se sám sebe. Nakonec jsem byl v přední půlce vzadu, a to bylo dobře. Protože když se odstartovalo, přišlo na řadu mé oblíbené proplétání se davem bikerů. Tady ve Varech to navíc bylo vextra vysoké rychlosti, protože k terénu se jelo po široké, mírně se zvedající asfaltce. Jela se pořádná palba a já cítil v nohou sílu jako nikdy. Asi to tak bude – forma se pozná už na startu. Když za mnou pak po druhém píchnutí přijel kluk, co mě před týdnem předjel na jiném maratonu a řekl „Tak to asi dojedeme spolu, co?“, řekl jsem si pro sebe „No když myslíš…“ a ujel jsem.

Pokračování článku →

Podrobně se podíváme na umístění místních cyklistů na MTB maratonu Artamonovův memoriál. Vaše zážitky jsou tu absolutně vítané – využijte formulář pro přidání komentáře. Oficiální výsledky jsou zde.

Díky obrovské vichřici se letos jelo na nové trati, jež způlky vedla Lázeňskými lesy, což znamená po úzkých upravených stezkách, nahorů a dolů a do zatáček, ale také po asfaltce do dlouhých kopců. Kolem letiště nad Vary pak čekala pro mě osobně (z tréninkové projížďky) nepříjemná část po polních cestách po pláni na větru anebo přímo na louce po neupravené cestě. Pak tu byly dva excelentní sjezdy lesem – na Březovou a zpět do Varů.

Ještě jednou opakuji – píši z nepohodlí domova, kde se nikoho nemůžu zeptat na okolnosti. Ještě kousek a bude ze mě opravdový novinář. Ještě jedna věc – maraton obsahuje snad všechny kategorie, ale já se většinou koukám na absolutní pořadí.

Padesátka

První místo získal plzeňský Petr Šindelář před elitním duatletem a triatletem Honzou Kubíčkem, o němž bych si myslel, že suverénně vyhraje. Pilně trénující Hondza Kubíček dojel čtvrtý, což je asi překvapení nejen pro něj. Šestý a sedmý byli Ondra Vataščin a Péťa Svoboda. První si možná spravil chuť z Dyleně a druhého jsem čekal výše.

Jeden a půl padesátky

S průměrem 28.6 km/h přijel s náskokem čtyři a půl minuty na Tomáše Kozáka Láďa Fabišovský. Šestý byl Pavel Šturm z Plzně. Čtrnáctý a druhý zástupce z nejbližšího okolí dojel Tomáš Makoň, který předjel Pavla Santa i Jirku Blažka, kterého asi potkal defekt (hodně vzadu). Svou kategorii vyhrál Zdeněk Bartoš na GT, stejně jako Mirka Rousová – respekt! Pavel Mrázek to nějak nevychytal, asi se mu něco stalo.

Sto kilo

Na prvních místech elitní jezdci jako Lukeš, Hejduk a spol. se stejným rychlostním průměrem jako Fába. Za nimi drak Karel Hurádlek z Mostu na devátém místě. Osmnáctý Honnza Mádl, pak Víťa Hanuš a Zbyněk Pecháček (zdravím a mohl by nám napsat o novém karbonovém rámu) a Tonda Valeška. Sto kilometrů jela Martina Kabilová a vyhrála celkově.

Mladá fronta DNES:

Ondřej Lukeš z Plzně a Martina Kabilová z Chebu byli nejrychlejšími bikery na nejdelší, stokilometrové trati Karlovarského AMbikemaratonu České spořitelny. Lukeš závod absolvoval průměrem 28,4 kilometru za hodinu za 3:31:27 hodin, Kabilové na stejné trati stopky naměřily čas 4:58:44 hodin.

Koho jsem zapomněl, toho připomeňte.

Tak neco k tomu Artamonovi z meho pohledu. Po lonskem druhem fleku a jarni forme po najizdeni na Istrii jsem to chtel letos vyhrat at prijede kdo prijede. Jenze to bylo na jare a to sem se cejtil fuckt squele. Trenoval jsem hodne a myslim ze i kvalitne a i v jidle sem se docela drzel takze az do zacatku cervna to bylo paradni. Mel sem 80kg a rikal sem si je to dobry a ty jeste 2-3kg shodim v pohode a nikdo na me mit nebude.

Jenze ……… Paxem ale se prestal vazit a hlidat vecer jidlo a najednou se mi zacalo jezdit hur pac telo v noci misto aby odpocivalo tak muselo zpracovavat humusy (tatranky a cokolady a pod), na treninku mi to slo hur a i na zavodech a ja si rikal ze budu asi pretrenovanej taxem i ubral v treninku a najednou sem skocil na vahu koncem cervna a mel sem 88. Hruuuuuza a deprese. Zavody na ty severocesky sem zacal dojizdet uprostred pole s lidma kery sem ani neznal, ani mi to nebavilo. No v podstate celej cervenec sem s tim bojoval (trenoval jsem sice hodne ale ty sladkosti sem si vecer nedokazal uprit – si pamatuju jak sem nekde cet ze mlady rusaci kdyz pridou do italie tak maj zakazanou cokoladu a zmrzlinu) a az v srpnu sem tu vahu zacal davat zase pomalu dolu a i MRSAC v Horni Blatny jsem jenom prozevloval a mel dobrej pocit jenom z toho ze sem delal Cyrile Guimarda Pavisovi. A to letos byly v B-karich mistrovsky dresy hodne nizko a paxem si rikal ze tu casovku sem mohl jet pac nejhur druhej bych byl urcite. Pokračování článku →