Artamon 2006 – nejlepší z Kola pro život?

Nadšené ohlasy na webu pořadatelů z klubu Ambike daly jasně najevo, že Karlovarský maraton České spořitelny neboli Artamonovův memriál (Artamon, Artík) spěje jako raketa ke spurtu v soutěži o titul nejlepší závod seriálu Kolo pro život. V tomto článku sděluje své žážitky jeden ze závodníků.

Samozřejmě se našly chyby. Pomalá předstartovní prezentace nebo málo parkovacích míst. Mně osobně nepotěšilo, že na občerstvovačce u Olšových Vrat nebyla pumpa. Děsil jsem sepomalého defektu, ale nakonec z toho nic nebylo.

Letos poprvé se kvůli počtu startujících přemístila prezentace a zázemí do kempu na Březové. Odtamtud se jelo příjemných 5 km na start na luxusní náměstí na kolonádě. Lidé už se štosovali, když jsme s Honzou přijeli z toalety. Takže kudy do fronty a kudy frontou dopředu, ptal jsem se sám sebe. Nakonec jsem byl v přední půlce vzadu, a to bylo dobře. Protože když se odstartovalo, přišlo na řadu mé oblíbené proplétání se davem bikerů. Tady ve Varech to navíc bylo vextra vysoké rychlosti, protože k terénu se jelo po široké, mírně se zvedající asfaltce. Jela se pořádná palba a já cítil v nohou sílu jako nikdy. Asi to tak bude – forma se pozná už na startu. Když za mnou pak po druhém píchnutí přijel kluk, co mě před týdnem předjel na jiném maratonu a řekl „Tak to asi dojedeme spolu, co?“, řekl jsem si pro sebe „No když myslíš…“ a ujel jsem.

Na Linhart vedl dlouhý široký kopec po panelech. Pak traverz na Linhart a další, konečné třídění závodníků. Tady se utvořily skupinky, co spolu vydržely až do konce závodu. Já sám mohu mluvit za skupinu s 2.-4. stovkařem v M19-29. S touto skupinou jsme dokonce na 40. km dojeli 2. a 3. jezdce na 60 km absolutně. Až takhl ti lenoši taktizovali. První byl daleko, čtvrtý také a oba byli z jiných kategorií. Samozřejmě že jeden z nich byl biker z Team Bike Březová Míra Brill na sv0m krásném Cubu v nové kombinézce.

Starty nemám nejrychlejší, a tak jsem se úplně dopředu propracovával docela dlouho. Pozdější vítěz (elitní kategorii vůbec nepočítám) Václav Aška z Hervisu jel vepředu a za ním už jsme byli my – David Kramár, zřejmě Milan Sýkora a já. Díky znalosti tratě jsem mohl jet hodně rychle – věřte, že to pomáhá – navíc jsem měl motivaci dohnat šedesátkaře Míru Brilla. To je taky skvělá věc, že kratší i dlouhá trať startovaly dohromady. Závod je pak mnohem, mnohem zábavnější. Takže jsme valili jako bohové a sjezd do Varů naši skupinku lehce roztrhal. Já si dojel Míru a david z Hervisu mě dojel po nájezdu do“XC Bahno“ části (tj. Lázeňské lesy) tratě. Začala hravá, technická, náročná část. Bohužel za jendou zatáčkou jsem uslyšel SSSSSS..! nebyla to zmije, ale má zadní duše. V pomalém výjezdu, plášť bez poškození. Stejěn jsem věděl, že to přijde.

Při sjezdu z Abergu na asfaltku přišel druhýdefekt a to už mi vydatně pomáhal Ruda Chlad. Představte si, jednak upadla šroubovací zátka ventilku, jednak seposunula vložka v ráfku. Musel jsem tam propíchnout novou dírku pro ventilek. OK, patřičně naštvaný, ale nikoliv zničneý jsem vyrazil na stíhací jízdu. Stále jsme měl v tacháči čistý čas jízdy a stále mohlo favority potkat to co mě.

Jak to říct… jelo se mi pořád fantasticky. Taky jsem si hlídal jídlo a pravidelně do sebe mačkal gely, snědl dva kousky banánu, pil jsem. Díky skvělým občerstvovačkám!

Postupem času už to ale přestávalo být ono. Snažil jsem se, ale přicházelo vědomí toho, že to je stejěn na nic. V lesní části okruhu už docházely síly, ale zato seobjevila známá záda. Tomáš Maky, Víťa a Honza Mádl, který se mě pak držel,což mě tak zděsilo, že jsme se zmáčkl ještě víc a ujel mu (sorry, ale já musel jet na krev, abych byl spokojenej). Na třetím stoupání na Aberg jsem dojel dva z mé tratě, jel pár vteřin s nimi, pak podél nich a nástup, nereagují, jedeme dál a už jenom dolů. Míra tam prý jel sedmdesát, já tak šedesát, moc mu nevěřím, ale je toho schopný. bez defektu až na silnici, super, takež do toho kopnem a valil jsem jako o život do cíle. Z 22. místa jsem se takto dostal na 14. Do cílové brány vedla moc hezká tráva a zatáčka, jenže já byl smutnej. Asi poprvý v životě. Fakt smutek. … Musíme dál.

No a tam jsem si dal dvoje těstoviny, pokecal s Lukýnem, Vikim a tak dál, kluci přijeli… Přijela i Evička, takže bylo všechno dobré.

Pepa Kodl druhej, Pavel první, Jirka Bartoš třetí, Míra třetí, Team Bike Březová měl svůj den. Zvlášť, když se pak jelo kolem Gardnera :).

A druhý den, v neděli, jsem se vydal an Mistrovství ČR v olympijském triatlonu také do Karlových Varů. A pak jsem nemohl dlouho, dlouho ani chodit.

Fotky kamarádů


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>