Štítek: maraton

Loni jsem si v Semicích u Písku opravdu příjemně zabikoval. Vůbec mě tedy nemrzelo, že se mistrovský závod MTB přesunul z loňské neslané nemastné trati do rukou stavitelů tratí na Písku. Pro mistrovskou trať připravili organizátoři přes 100 km dlouhý okruh po okolí s poměrně malým převýšením (1600 m). Pro ty, kteří přijeli spíše kvůli starostovic knedlíkům a šikovným prstíkům jeho dcery masérky bylo připraveno 42 km dlouhá vyjížďka po okolí. Stejně jako mnozí jiní jsem byl opravdu přesvědčen, že se bude jednat o pohodovou ochutnávku části delší trati.

Pokračování článku →

Mistrovství republiky v půl maratonu nalezlo letos útočiště na stadionu Velké Chuchle. Ideální pozice vlastně ještě v Praze, množství parkovacích míst, občerstvení a spousta místa pro prezentaci sponzorů i pořadatele. Navíc kdy se člověku povede pořádně si zařádit na dostihovém závodišti? Dlouhá rovinka a následný kopec navíc poskytoval ideální podmínky pro roztrhání pelotonu před vjezdem do nádherných terénů směrem na Karlštejn.

A teď ta horší část. Většinu těchto možností pořadatelé nedokázali dostatečně využít. Prezentace proběhla v pohodě. Šel jsem se rozjezdit a potkával se s více než tisícovkou budoucích spolujezdců. 5 min před startem jsem dojížděl s kamarádem z Bikelive na start a s hrůzou v očích jsem si prohlížel masu rytířů na svých ořích. Pořadatelé naprosto nezvládli řazení na start a startovní oblouk i s vodícím autem byly utopeny v davu závodníků naprosto všech výkonnostních tříd včetně lidí s batůžkem a svačinou přidělanou na nosiči. Pokračování článku →

Na Chomutovský maraton jsem se regulérně bál jet. Můj poslední příspěvek na jeden MTB server se týkal přetrénování a stále se cítím slabý jako moucha. Nicméně trať stavěli a závod organizovali moji kamarádi, tudíž to byla v podstatě povinnost. Den nezačal dobře. Celou noc i ráno pršelo a déšť ne a ne přestat ani před startem. Vyrazil jsem 10km projížďkou na prezentaci do perfektně vybaveného golfového parku u Kamencového jezera. Do startu 2h času, venku slejvák, já durch na kost a vedle v kavárně vůně štrúdlu a horkého presa. Nakouknu dovnitř a mává na mě kamarádka. No řekněte, kdo by odolal… Já tedy ne. :) S každým soustem rostla chuť zůstat sedět a na 65km v dešti se prostě vybodnout. Pokračování článku →