Trénink se sluncem v zádech

Pořád jsem si nekoupil ten tachometr, takže údaje o vzdálenostech jsou v tomto mém tréninkovém deníku trochu orientační (předchozí díl).

Další díl = Fazóna je tu.

29. 7. – 120 km, na 100. km průměr téměř 36 km/h! Pekelný trénink s Vikim, Davidem a Ontym. Do Frantovek odbočili Pavel Kodlík a Martin Imrich (proč?), Pavel Kozlík regeneroval po 24hodinovce. Chudák Péťa měl taky regenerovat po víkendu, ale statečně si s námi dal tu těžkou písemku přes: Frantovky – Luby – Německo – Klingoš – Sokolov. Ty kopce… a ty roviny. Valili jsme tam i tam. Do kopců jsem byl dnes silný, většinou jsem dokázal udržet tempo a ke konci zrychlit více než ostatní. Po cestě byly fakt prďáky. Viki je hubenej, že se mi na něj i pěkně koukalo zezadu. Prý ho z nějaké Audiny plácly nějaké slečny přes zadek, když jsme jeli za kamionem se dřevem v Šabině! David je taky borec, to je síla. No a co dál napsat, to se prostě musí zažít. K Evě jsem si dojel pro dávku energie a v klidu se dostal domů. No a za chvíli vyjíždím (je středa, píšu dnešek = úterý) na další trénink, kde bude i BrillMíra, takže to bude bolet ještě více.

28. 7. – od tří hodin do sedmi na Michalu s Monikou a Ivou, od čtyř s Evičkou. Dal jsem, co se plavání týče, tam a zpět po nejdelší ose, a pak tam a zpět od našeho stanoviště přímo na druhou stranu, a my vždy ležíme pod stromy u tobogánu. Ze začátku mi můj plavecký styl připomínal mrskání pulce, ale pak se to zlepšilo! Už v tom alespoň vidím smysl. A večer jsme s rodinou včetně psa zajeli na Jesenici ke Karlovi, kde jsem plaval k bójce a zpět.

Na Michalu už si nikdy nic nechci kupovat, protože se mi ti bufeťáci znechutili tím, že když mi nakládali ošklivé bramborové lupínky, tak je nakládali po jednom a naložili mi jich méně než ostatním. Prostě oškubat zákazníka, jak jen to jde.

27. 7. – TT Chodová Planá (0,5-33-8). Očekávaný souboj s Honzou Sokolem jsem prohrál. Vlastně to nakonec ani nebyl souboj, ale jasná prohra. Z vody jsem po bloudění lezl s náskokem a na kolo sedal, zatímco Honza šněroval tretry. Se mnou sedal Péťa Vavruška, kterého jsem si za zády nechal, a jeli jsme spolu. Brzy jsem dostihl dalšího a dalšího. Tihle týpci byli na kole silní a i střídali. Další skupinu plnou dresů v barvách ČR jsme dojeli v půlce cesty do Tachova a makali jsme dál. Na špici jsem praocval hlavně já. Věděl jsem, že musím odjet co nejdál, ale bylo to asi předem odsouzené k neúspěchu. Možná jsme byl i tužší po včerejšku. Před Tachovem do kopce nastoupil můj cyklodruh, jehož jméno neznám, já uvisel a za Tachovem jsme si řekli, že čekat nebudeme, jelikož tam jsou běžci. Tak jsme jeli. Pak jsem mu odjel v kopci, sám jet je ale vražda, ale jel jsem stejně, dojel si mě. Peloton za námi byl jednou dál, jednou blíž. My, horší běžci, jsme se vysilovali před odpočívající skupinou běžců ve velkém balíku… Minuli jsme Péťu Vávru, který si to nasměřoval chudák do příkopu. Pak jsme dojeli jezdce, co jediný u Péťi zastavil, a jel tudíž sám. Ten nám dost pomohl, jel dobré špice. Pak jsme dojeli Ondru a ještě jednoho, do depa ale všichni společně. Honza vylétl jako při sprintu a i ostatní běželi nějak rychle. Já měl krizi od začátku běhu do konce běhu. Pocity nic moc. Aspoň že v tom příšerném horku byly melouny.

Odpo na Komáří a zpět s Evou.

26. 7. – Xterra Ostrov, MČR (1200-33-10). Třetí místo v kategorii mužů 20-29 je asi dost velkým úspěchem, takže to mě hřeje ještě teď v pondělí. Oproti hobíkům jsme měli plaveckou trasu úplně rovnou a hrozně dlouhou. Tradičně jsem kromě plavání závodil i ve slalomu. Ale z vody jsem lezl docela dobře, kol tam byla ještě spousta… potvrzujíce rčení o otm, že xterru jezdí zkrachovalí plavci :). Na kole jsem výrazně ožil a předjížděl od začátku do konce. Ani nevím, jestli to byla těžká trať nebo ne. Z Xterry na Hluboké jsem měl náročnější pocit. Jelo se na Vlčinec, takže kopec tam byl. Byly jednak široké lesní cesty, i velice prudké, i úzké lesní pěšinky. Díky Honzovi Jiříčkovi jsem měl seřízené kolo, a to šlapalo jako hodinky. Nové kliky ShiXT, řetěz a kazeta Sram mi taky pomohly. Při nájezdu na hobby okruh jsem jel ve skupině, která si mě dojela předtím na asfaltu, ale té jsme frnknul v prvním kopci. Pak jsem jel sám. Už se mi to zajídalo. Málem jsem se přizabil na rigolu, půlmetrovém příkopu na cestě bez označení. Nedával jsem si to úplně na krev, protože … běh. Před Ostrovem jsem dojel ještě jednoho hocha a už jsme si vychutnávali kroužení městem a fandění diváků.

Prvních třicet metrů fajn a pak to přišlo, plíce se sevřou, do lýtek nabíhají křeče, běžím jako se stokilovými stehny. Předbíhá mě vítěz Zadák a ještě jeden, co přijel za mnou, pak už nikdo, naopak já nakonec předběhnu Toma Eberla s boláky na nohou a mohu na bednu. Diváci mi pomohli neskutečně, Roman Gogor speciálně. Trať mě moc nebavila, ale to bude tou únavou.

Překvapilo mě, že druhý v cíli Martin Jiskra zajel kolo o tolik rychleji než já či Tom Eb, se kterým jsem měli čas téměř stejný.

Evička taky výborně.

25. 7. – asi nic.

24. 7. – 30 km na bajku.

23. 7. – v Praze jsem s Alicí vyřizoval přidělení peněz na pobyt ve Štrasburku. Bylo to … hrozné. Mašinérie. A pak běh KB – Kamenice – panelka – Lobzy silnice a zpět. Pak hned kolo 30 km KB – Šabina – DR – Eva – Kamenice – KB, návrat ve 23:00 a ježdění v noci je super! I potmě.

22. 7. – běh 10 km svižně na Kamenici.

21. 7. – na půjčeném Spešlu Epicovi Expert pár kiláků kolem Sokolova a Březové.

20. 7. – nic, práce

19. 7. – XC Skalka, nic moc výkon.

Mapa běhu

18. 7. – jako rozjezd na, podle mě, XC závod roku, jsem zvolil dvacetikilometrový běh :). Viz obrázky. Vzal jsem to přes Krudum s pejskem Ejmy a běželo se fajn, až na ten oběd, co jsme si před výběhem dal (dvojitá porce rýže, omáčka, maso). Samozřejmě se to neobešlo bez několika zastávek… Běžec ale ještě pořád nejsem. Jsem však silný v kopcích. A k tomu „závod roku“, to prto, žoe extra formu má Karel, Míra, já jsem také dobrý a Luboš snad formu neztratil.

17. 7. – nic. Stejně jsem pořád v jednoim kole, nechápu to. Měl bych dřív vstávat, to je jasné. Večer jsem vybíral DVD rekordér a řeknu vám, je to těžké. Už ho doma máme, Panasonic od Kleinerů, ale je to složitý stroj.

16. 7. – Lopatárna, návrat po letech, článek, fotky, výsledky. Viki vzal auto, na okruhu už byl Vašek, přihlásit a na start. Hned po „Start!“ vypálil Vašek Hlaváč a další a já jsem šel hend za nimi. Už si to moc nepamatuji, ale mám pocit, že jsem nějakých prvních pár kol kroužil v první ksupině mj. s Radkem Krummerem. Průběžně mi docházely síly, a tak jsem se ocitl uprosteřd balíku, ale pak jsme se zase posunul dopředu a snažil se být aktivní. A myslím, že jsem byl vidět. I když ne zrovna v pozitivním světle. Pokud by se vyhlašovala soutěž a největšího řekněme naivku, byl bych to já. Prostě jsem to tahal, nechal si ujíždět balík, sjížděl to, netaktizoval. Ani jsem vlastně nevěděl, čí jsem, a i cíl jsem prošvihl. Jízda v balíku mi nedělala problém. Přispělo k tomu i to, že jsem byl pořád v zápřahu a „mimo“. Jediná kritická situace byla, když se zezadu přiřítili jacísi rudí ďáblíci s nápisem Sparta a zčali se cpát po pravé straně v pravotočivé zatáčce a házeli myšky, až to lítalo. Po 50 km a 50 okruzích vyjetí několik kilometrů s rekordmanem Vaškem a domů s Vikim autem.

15. 7. – nejdřív jsme jeli s Honzou k Makoňovi, kde se podařilo všem třem vytáhnout z řazení konec přetrženého lanka, totiž hlavičku s půlcentimetrem roztřepeného lanka. Pak: Vítkov – Lobzy – kamenická křižovatka – otočit a zpět přes Vítkov k poliklinice, kde byl sraz. Tohle vydalo na nějakých 35 km a jeli jsme rychle. Na srazu: Aleš ve slušivé černožluté kombinaci s kolem, co má méně než 7 kilo, Viki bez přísady cukru, tzv. Zero, Tibor s vyšperkovaným kolem (přísada uhlíku), Péťa, nadrženej na kiláky, David, černý kůň a pro mě nově Tom Linhart (konečně vím, kdo to je), bezva kluk, jemuž jsme ovšem asi brzo ujeli, za což se omlouvám, ale tak prostě chodí, ať jde o kohokoliv. Nakonec jsem měl necelých 120 km a k tomu 40 minut běhu, necelých 10 km. Trasa: Sokolov – Frantovky – Pomezí – Cheb – Nebanice – Soko – KB.

Nějaké poznatky… tak já jsem byl dobrý ledatak v několika spurtech do kopce, a to v Šabině, nad Kaceřovem, u Steinu a v Libáči; za Hartoušovem mě odpárali, u Pomezí taky a na špici jsem se neohřál, ostuda jako bék. David lítal do kopců i jel dobře po rovině, zjednal si respekt. Tibor je silný, Onťas též, Honza taky… Aleš byl ponejvíce vzadu a nechával si v háku větší díru než já, což je na pováženou. Viki jezdé ekologicky bez přísady cukru, a tak se tvářil, že neumí do pěti počítat. V Nebanicích se ukázal Míra I. s novým, krásným kolem, a René, který jel pak s námi, rovněž na novém velice pohledném kole (karbonový Dynamics na Chorusu). Řekl, že cítí, že to kolo brzdí :). Hvězdičky za dnešní trénink bych dal Davidovi, Tiborovi a Ontymu.

Běh byl celkem fajn a půlmaraton bych asi zvládnul, čili polovičního Ironmana bych asi dal.

14. 7. – od rána depka, že musím něco dělat, ačkoliv se mi nic dělat nechce. Spát jsem šel klasicky po druhé hodině ráno, vstal kolem osmé, nasnídal se a polomrtvý šel znovu spát. Pak jsem někdy vstal, šel pracovat na zahradu a pak přišla SMS od Honzy, že jede na trénink. Zkonzultoval jsem to s Evičkou a vyjel jsem. Hned u modřínů to bylo fajn a byl jsem rád, že na tom kole zase sedím. Sedělo se mi pěkně, šlapalo to dobře, nohy bolely jen trochu. Plánoval jsem nějakých rychlých 80 km anebo kopce. Nakonec jsme vymysleli trasu na (pro mě) 110 km. KB – Rychnov – Bukovany – Hartoušov – hlavní u Frantovek – Vojtanov – nahoru na kopec – po hlavní do Klingenthalu – Sokolov a popojíždění k Evičce a volně domů, kde jsem měl průměr 32 km/h. K Frantovkám jsme z Bukovan jeli bomby a měli u nich průměr jestli si dobře pamatuji 35 km/h. Pak jsme se doplahočili do Vojtanova, vyjeli kopec a dál jsme valili pěkně rychle po krásné, dokonalé silnici do Klingoše. Foukalo chvíli proti, ale mám pocit, že časem už hlavně do zad. Honza byl silný v kopcích, já na rovině (ale i v tom kopci) + ve spurtu.

Evička nás pohostila, abychom nebyli hubení. Já pak doma trochu doplnil (opět) energii, poseděl pár pětiminut a vyrazil běžecky lesem přes Lobzy dolů naproti Evičce, s Ejmy. Pod Novinou jsem se pak otočil a běžel ještě kus nahoru a dolů. Pak s E. pěšky podél golfu a E6 směr Březová, kde jsem opět vyběhnul a běžel přes indiánku na KB. Takových nějakých 16 km běhu bych řekl. Běželo se mi fajnově, rychlost asi nic extra, ale cítil jsem, že držím dobrou techniku běhu.

13. 7. – Ašský triatlon. Po dlouhé době nicnedělání a ostudného ulejvání se ze závodů jsem se odhodlal a po čtyřech a půl hodinách spánku se vykolébal z postele. Pršelo jako z konce, ale tohle nevzdám. Rozhodl jsem se pro dlouhou, ač krátká byla MKV… chtěl jsem se unavit, ale na úkor závodění, což možná byla chyba, možná ne. Příště půjdu na krátkou. Je to stejné jako s tím olympijským TT (anebo, dle mého názoru, Mírovo závoděním v ČP s elitou). Nemám na něj a ještě si nezazávodím se sobě rovnými. Zlepšil jsem ale traťový rekord. Při plavání jsme taktak vylezl z vody živ a zdráv, našel kolo a už to jelo. Průměr tedy spíše slabší, 35 km/h (36,1 km), ale běh byl vážně dobrej, dvě pětky do kopce a z kopce za 2x 19 minut. Časy podrobně: celkem 01:53:43, 11:45 plavání, 30:53 první dvě kola kolo (v jednom z těch časů je depo), 32:00 druhá dvě kola, 01:00 depo, 19:00 první půlka běh, 19:04 druhá půlka běh včetně zavazování tkaniček v kopci. Po cestě zpět jsem chtěl šetřit benzín, a tak mě dojel peloton v čele s Michalem Havlíčkem, jehož jsem se chytil a jel za ním až k odbočce na KB. Michal ale asi naše modré mondeo nezná, at ak mu mé blikání asi přišlo poněkud blikcvaklé. Krátkou vyhrál Honza Sokol před Pavlem Vávrou, rozhodl v běhu.

12. 7. – párty v K. Varech na účet MFF. Potkal jsem mafiána Báťu a šéfa Malého.

11., 12. 7. – nic, na SAL jsem neměl morál, pak jsem litoval – ale! vězte, že jsem místo toho pilně vozil balíky traktorem do stodoly a podobně.

10. 7. – dnes 2:30 a 50 km na bajku: KB – indiánka – lesem Lobzy – nad jezero, podél lesa dolů a do Kauflandu pod Astorií pro nový mobil Samsung E250 pro sestru a tarif O2 Kůl. Pak dolů pod Astorií a dvakrát po freeridové stezce na Hruškovou, pak zezadu na Krudum, Milíře, Lobzy a KB. Dnes to bylo o dlouhých technických výjezdech a technických sjezdech a o zábavě. Cítil jsem se dobře. Snad i nějaká ta dynamika. Stejně to ale pořád není ono. Zaprvé jsem tlustej, zadruhé pořád necítím výbušnost.

9. 7. – chtěl jsem jet silničku a dát několikrát nějaký kopec na rychlost, ale radši jsem šel vozit hnůj mamce na nový záhon a posekat bolševník okolo cesty směr Kamenice kvůli pouti ke kapli. Pak mi Viki nabídl Lopatárnu, ale odmítl jsem s tím, že nechci na silnici, což je samozřejmě spíš výmluva. Na bajka jsem ale chtěl citelně, a tak jsem namazal řetěz a vyrazil. Vzal jsem si staré kraťasy TBB a nový TBB dlouhý dres a myslím, že to je nejsladěnější kombinace. Motivací k jízdě mi byla návštěva Evičky na MFF KV. Je tam suverénně ze všech nejhezčí. Jel jsem ale jako šnek a jediné, co mi šlo, byly delší kopce. A tak jsem doma ještě v hadrech pro jistotu snědl hromádku langošů. To však není nic proti – málem jsem zapomněl – (potencionální) dietetické chybě Vikiově, kterého jsem v Plusu přistihl s košíkem plným pekelných cyklistických hříchů. No a jel jsem: KB – Lobzy – jezero – Hrušková k bráně – dolů singletrackem – okolo zahrádek u Baníku k Makoňovi pro nářadíčko, nafotit to tam – okolo Policie a pak jezera Staré Sedlo – podél řeky Loket – podél řeky před Svatošky – doleva nahoru – Doubí – lázeňské lesy – Pupp – Aberg – po zelené nad Svatošky – po žluté dolů – Kozí vrchy – dolů po žluté – z Lokte nahoru a po panelce ke Starému Sedlu – nahoru na silnici pod Hruškovou a zpět dolů, podél jezera ke Kauflandu a přes Lobzy domů. Jak vidno, snažil jsem se o terény a kopce. Z Lobzů dolů, na Svatošky po žluté, z Kozích po žluté a single-track z Hruškové, to je, řeknu vám, pošušňáníčko! Kvůli tomu se na kmole jezdí lehce. Pár fotek:

Bylo to 105 km za 5 hodin. Ke konci bolela záda. Vrže mi celé kolo, hlavové složení, vidlice, střed. Dále to neřadí a mám osmu na obou kolech. Brzdí to pěkně.

7. 7. a 8. 7. – nic, únava a práce a lenost

6. 7. – dnes další hrobní trénink. Stalo se několik věcí. Přehled: Kája je machr, Tomkin je machr, Míra taky trochu, TdF, osobní záležitost, festival. Konkrétně… dnes tedy 156 km, KB – pekárna – KV – půlku na Bečov – KV – zezadu přes Velký Rybník Hroznětín – Mariánská – Klínovec – Jáchymov – Ostrov – po staré do KV – kluci Rolava a domů, já Pupp okolo Imperialu a zezadu šouračka domů. Jelo se naproti partě z Mariánek okolo pana Blažka a do Varů pak přijeli dále Karel Brabec, Milan Šplíchal a další. Z Varů jsme vyjížděli velká, velká skupina, že i (čeští) hulváti za volantem troubili jen výjimečně.

Nohy mě trochu bolely ze včerejška. Rychle se nárazově jelo do Hroznětína a z něj už se jelo kvalitním tempem nahoru. Vpředu to táhnul Míra, sem tam odskočil, sem tam byl pohlcen. Ostatní si na tento styl jízdy spíše stěžovali, mně nevadí. Beru to tak, že taková jízda do kopce je závod a každý ať jede, jak uzná za vhodné. Já se ploužil vzadu, na chvostu první skupiny, kde jinak byli Viki, Tomáš, Milan, Maky, Karlos, Míra Rajšl, jeden z Mariánek. Karlos a Maky jeli na bajkách. Okolo domova důchodců v mariánské už jsem měl díru tak 70 metrů, ale na značce Mariánská už jsem si kolegy dojel (dojížděč!). V tu dobu byli vpředu Míra Rajšl a Míra, zbytek jsem dotáhl já. Jeli jsme pak údajně pomalu, a proto si nás mohl prý dotáhnout Karel. Měl hroznou díru. Pak za to v Abertamské zatáčce neskutečně vzal Míra Rajšl a my umírali. U Božáku řeklo trio z Cykloteamu, že na to …kašlou (Miloši, slyšíš to?) a nahoru jsme jeli já, Viki, Míra, Karlos a Onty, na něj jsem zapomněl. Kolem větrníků se jelo kolečko, Péťa už ztrácel. Karel pak odbočil na terénní cestu a my jeli ve třech. Vedl jsem to já a nahoru přijel první, což mě potěšilo, jelikož v Hroznětíně jsem se pasoval na outsidera. Tam někde dole ztratil duši Ondra Vatík a už jsem ho neviděl, jak se pro ni vrátil. Bylo tam nahoře krásně teplo.

Nyní ke Karlovi – řekl bych, že z dnešního tréninku udělal parodii na silničáře a na nás všechny. To zaprvé – má formu. No a zadruhé neustále kecá, a to i v nejhorších kopcích, což je bod č. 1. Na svém Scottu valil, až jsem valil oči a chtěl ho hodit do příkopu, což ale nešlo.

Do Jáchymova byla standardní rychlost osmdesát, Pavel Kodl ml. si naměřil 85! Ocenili jsme sjezdařský styl Martina Imricha. V Plusu jsme nakoupili pití a jídlo. Míra šel koupit i pro mě, ale donesl mi Coca-Colu Zero… a já přitom kolu kupuju kvůli cukrům… skutečně, na kolo to není dobrá volba, podle mě. Ve Varech zase Karel jel jako šílenec. Já se stavil u Puppu u Evičky.

Nevím, proč lidi chodí na festival. Jsou tam filmy, jejichž kvalitu nelze předem posoudit, a tak můžete jít na nějaký škvár jako já minulý rok. Z tohoto důvodu to zavání intelektuálstvím, což je nejhorší zápach, jaký znám.

Pak k Tour de France. Myslím, že tak jako ke sledování akčních trháků patří reprosoustava 5+1, tak ke sledování Tour patří vlastní cyklistické zážitky, aby divák ocenil neskutečnou a totální fyzickou kondici bohů na dvou kolech. Je třeba se několikrát během těch tří týdnů na kole vyždímat na kost, aby ty přenosy měly šťávu!

Tomáš Makoň… mi spolu s Vikim spravil zadní kolo, kde se mi povolovaly niple a které mělo osmu. Díky! Dále jsem zmínil, že Míra je taky trochu machr. Ano, do kopce jel po včerejšku výborně, jakoby včera jen odpočíval. To Tomáš S. naopak byl unaven podobně jako já, řekl bych.

Co dál… bylo to celé pěkné. No a ještě ty osobní záležitosti–to nechám na jindy. Takže za dnešek 156 km a další týden bych rád zajel nějaké rychlostní silniční a bajkové tréninky. Hrozně rád bych si zajel Salzkammergut, ale to se bhužel nestane. Naopak se asi stane to, že si zajedu Mistrovství KV kraje v TT v Aši.

5. 7. – Lukáš s Dádou měli svatbu, tak jsme tam zajeli. Bohužel, já jsem ve čtvrtek píchnul, protože mi praskla vložka pod duší. Standardně jsem tento jev zanedbal a ráno neohroženě sedl na kolo… prázdná duše. Tak píšu Vikimu, že to za 10 minut nestihnu… a „ať klidně jedou..“ dvě tečky jim jako přesvědčovací metoda nestačily, a tak jsem pak skutečně jel sám ;D. Takže… jsem vyměnil vložku, montpákami protrhl novou duši, nasadil taťkovu duši a vyjel. Dával jsem si, abych to stihnul a abych jim dal co proto, a tak jsem měl průměr snad i 33… ale to asi kecám. Svatba byla báječná, já toho tedy moc neviděl, ale … spousta známých tváří, šťastní novomanželé Kopečtí a tak. Asi legendárním se stane můj kousek, kdy jsem dal pusu Dádě a vedle stojícímu Lukášovi zcela automaticky téměř! taky.

Pak pro mě s Mírou přijel Viki a Tom Strnad s rámem Cube, protože Orbea mu praskla. Dali jsme si kopec v Schonbergu a valili směr Klingoš. Další strašný kopec byl někde dál, možná za Mark-Neukirchenem. Mně osobně to nahoru jelo dobře, ale, a to je zvláštní, ze začátku mi kuci vždy ujeli, ale pak jsem si je sjel. Jsem asi dojížděč. V Klingenthalu jsme se vydrápali na Ashberg (Míra excelentně první) a přes Bublavu já a Viki domů, kluci ještě Jindřichovice (Miloš by měl radost). Doma 140 km. Mírovi jdou starty do těch kopců, náhlá zrychlení (to je asi to, co je třeba na XC), ale nahoře na dlouhých kopcích jsem byl dnes první já.

Zjištění… kopce mi už jdou, ale potřebuju trénovat krátké kopcovité sprinty od začátku, tj. vylétnout a chvíli držet tempo. Roviny jsou v pohodě.

4. 7. – Sokolovský pivní maraton, který se konal někdy brzy na jaře, byl pro pijce z KV kraje kvalifikací na Kladenský pivní maraton (který není MČR, jde jen o jiný závod). Jeli jsme tam nakonec já, Jan Sokol a Michal Havlíček, který nás tam odvezl bezva velkým Mercedesem. Kladenský atletický stadion Na Sletišti není ani tak stadionem jako spíše parkem a sportovištěm v jednom. Je velký, je tam mnoho stromů, vše je propojené a je to krásné. Na dráze byli k vidění černoši vícebojaři, hubení jako šlacha a svalnatí. Při rozcvičování jsem měl strach hlavně z běhu. Za Honzou S. jsem doběhl asi dvacet sekund a mohl se pustit do pití. Dle časů to šlo oproti Sokolovu ztuha, za což mohl asi ten rychlý běh. Lil jsem to do sebe jako limonádu, ani to nestudilo a nepálilo. Ale třetí pivo už vyvolávalo zvracecí pud a musel jsem se krotit. Po výběhu na trať jsem počkal třicet metrů a už to šlo ven, po dalších 80 opět a ve velkém. Moc toho ve mně nezbylo. Závod byl napínavý, protože přede mnou byl jeden chlápek, jehož jsem časem odběhl a utekl mu. Patří mu uznání, protože dva litry piva v žaludku mu evidentně nevadily. Náš tým Pivní skauti obsadil první místo, Míša Havlíček byl třetí a Honzovi to pivo moc nejelo. V Kladně odporúčám Rock&Roll bar na náměstí.

Fotky.

3. 7. – 50 km na silničce, chtěl jsme na Luby, ale v Hartoušově jsem to stočil, jelikož mi to nejelo. Nohy tuhý, břicho těžký. Mám ale dobrou výmluvu – musím svážet balíky před deštěm, dělat web Místní akční skupiny Sokolovsko a ještě další věci. Asi to kolo pověsím na hřebík :). Píchnul jsem hned v Tisové, jelikož se mi natrhla vložka pod duší v plášti (je jen gumová, už jsem si koupil pořádnou plastovou). Včera mi praskl drát na zadním kole Shimano WH-R550, a tak jsem s potěšením nasadil staronový pár, Mavic Ksyrium Elite. Zadní ráfek je ovšem jiný, po předloňském totállním defektu – Remerx Sunbow. Zadní kolo mi vyrobil Viki, za což mu nyní znovu děkuji. Samozřejmě mě zajímalo, jaký bude mezi koly Mavic a Shimano rozdíl. Já rozdíl bohužel nepoznal. To mě však dost naštvalo! Cítil jsem jen pár věcí – přední Ksýrko je jakoby točivější, naopak ze zadního Remerxo-Mavicu mám pocit těžšího odvalování. Jestli je to ale objektivní fakt, to nejsem schopen říci. O víkendu bych rád dal nějaký těžký trénink. Zítra jedu na MČR v pivním maratonu do Kladna, ale formu necítím. Jako úkol si sávám zrealizovat to, že pojedu na kole na Lopatárnu a odjedu ji a autem domů nebo opačně. A dále chci začít zlehka běhat a plavat, i když s tím prvním bude problém, protože mě bolí vazy v koleni i při jízdě na kole. A taky mám otlačenej zadek.

A tady několik zajímavých obrázků z posledních dnů.

2. 7. – autem do Prahy na Evinu promoci v Ambassadoru, oběd U Lípy v Krušovicích, oběd v autě, oběd doma a dvě večeře a 25 km na silničce večer v klidu. Jinak… do půlnoci v úterý jsem si uklízel v pokoji a pak že nepůjdu spát a rovnou nastoupím v 5:15 do auta… ve tři a kousek jsme si z legrace lehnul do postele a vzbudil mě až Evy telefonát, že pan otec je na cestě ze Sokolova pro mě, a to jsem ještě musel dojít vysypat popelnici, aby si ji taťka vzal do ordinace, protože ty jeho mu někdo ukradl. Takže to byl docela fofr, vzhledem k tomu, že jsme pospíchali. Přes den bylo pekelné horko. V Penny jsme s Evšou koupili jistý levný tacháč. Po dnešku říkám: já fakt nejsem dost bohatý na to, abych si kupoval levné věci! :-/

1. 7. – s Honzou asi nejlepší trénink letošního roku, čtyři hodiny a trasa: KB – Březová – Dolní Nivy – Jindřichovice – Nejdek – Plazivec – Pernink – Hroznětín – Ostrov – Moříčov – Kyselka – KV – Hory – Loket – KB (odhad 130 km). Řekl jsem, že chci do kopců a Honza to vymyslel dobře. Dávali jsme si od začátku – ze Sokolova, nad Boučí, do Jindřichovic – poslední dva jmenované kopce jsem jel první já a Honza uznale pokyvoval, na Plazivci jsem mu docela ujel a do Hroznětína jsme taky valili, až lítal asfalt. Pak už přišla Honzova část tréninku, protože já byl hotovej, takže vylétnul do Moříčova a kolem řeky jel delší špice. Já bych rád zhubnul :), ale to nepůjde. Říkal jsem si, jak asi trénuje Luboš a že zřejmě ne tak jako já a spol., totiž takhle dlouhé tréninky. Myslím si, že spíš jde na bajka a valí 50 km v lese rychle na tratích typu cross-country a maraton. Já to tak taky občas dělám. Teď chci ale ještě získávat vytrvalost, rychlou vytrvalost a silovou vytrvalost.

30. 6. – po včerejším závodním debaklu (auto je nyní u Sklenáře v Sokolově a prý se porouchala škrtící klapka) jsem to chtěl napravit; 120 km. Normálně by pondělí mělo být volnější, alespoň podle mého tréninkového režimu, ale dnes jsem to porušil (taky proto, že ve středu trénovat nebudu) a jel jsem na Klínovec: KB – Sokolov – okruh – Nové Sedlo – Nová Role – Merklín – Mariánská – Klínovec – Jáchymov – Ostrov město – rychlostní silnice – KV – Hory – Loket – KB. V Nové Roli jsem v rychlosti u Rolavy zmáčkl stopky a nahoře na Klínovci mi ukázaly 1:09:39, což je příjemný čas. Dolů do Jáchymova jsem určitě pokořil rychlosntí rekord, měl jsem strach. Do Ostrova jsem valil, je to vážně pohoda. Na rychlostce díkybohu nebylo moc aut, ale lepší pohodlnější cestu jsem neznal. Ve Varech jsem si koupil litr Coca-Coly, což je sice něco jako rozpuštěná umělá hmota, ale rychlé cukry (nebo něco jiného, co mi dodá sílu) to doplňuje dokonale.

29. 6. – Vzbudil mě až taťka a v té době už byli všichni na cestě na Krušnohorské peklo. Pavel Kodl, který měl jet se mnou, ostrouhal. Nevzdal jsem to ale a po sérii telefonátů zjistil na Pavla číslo, vyzvedl jej a vyrazil ijsme směr Litvínov, kam bychom při takovém tempu dorazili včas, ale selhal dopravní prostředek, a tak jsem auto nechali v Pernštějně a jeli domů kolmo. Stalo se to, že auto zničehonic přestalo reagoval na zmáčknutí pedálu plynu. Po 10 minutách se to samo spravilo, ale po testovacím zmáčknutí plny na volnoběh, kdy otáčky vylétly nad 3-4 tisíce, se to zase zkazilo.

28. 6. – ráno jsme nejdřív šel sekat bolševníky, ohnul čepel nové kosy, došel pro starou kosu, dosekal a odjel na závod. Nohy se cítily normálně. Na startu regionální špic až na horskou blechu z Chodova Vikiho. Spousta fotografů včetně Michala, Martin s novým extra foťákem… Výborně :). No a závod – říkal jsme nahlas, že bych chtěl jet s Karlem, a to se mi 100% vyplnilo. Luboš nám pořádně odskočil a my jsme spolu kroužili. Scénář byl stejný: motokros jsem dal za Karlem, do kopce mi odskočil, já ho ale sjel, než se trať narovnala na rovince před sjezdem (většinou v jízdě ze sedla na 30 metrech před tou zatáčkou do rovinky), ve sjezdu jsem já pořádně ujel jemu, on si mě pak docvakl na nakloněné rovince na motorkosu. V sedmém kole, jeho poslendím, si mě už ale docvaknout nestihl, a tak jsem byl nakonec rychlejší než on. Míra jel první kolo vpředu, pak si ve sjezdu nechal díru, jelikož asi věděl o spadlém řetězu, který pak několik desítek sekund nasazoval, a pak už jel pomalu, vlastně mimo závod. Luboš nám všem ujel.

Co se mi líbilo… hrozně se mi líbilo, jak Michal volal či spíše halekal na kořenovce a fotil, to mě bavilo. Pak lidi vůbec fandili dost, to děkuji! A trať se mi taky dost líbila, měla mnoho technických úseků. Nejzábavnější bylo pro mě esíčko pod startem. A ten sjezd… jezdil jsem to prý nejrychleji… když jsem pak v posledních dvou kolech začal přemýšlet, taktizovat, tak to bylo blbé, jelikož jsem se už nesoustředil na 100 % a nebyl jsem tak sebejistý.

Těžký nebyl ani ten schod či kořeny, ale zatáčky dole, kam jsem vjížděl dost rychle a po pravé straně byly kmeny, stojící i položené, a stráň dolů. Hodně těžký byl ten dlouhý kopec. On ani není táhlý, je prudký. Myslím, že tahle trať má budoucnost. Škoda je, že zázemí závodu bylo mimo trať.

Se snězenou houskou za první místo v mužích jsem odjel domů a začal připravovat dárek pro Péťu Vůjtěcha, který slavil naorzeniny v Kynšperku. Sekat bolševníky jsem už nestihl. Dárek jsem vyrobil a udělal další drobnosti a na mopedu jsem vyjel přes Arnoltov směr Kynšperk. Oslava mě moc nenadchla, alkohol mi taky nic neříká (pivního maratonu v pátek se docela obávám) a ještě mi byla přítelkyně mentálně nevěrná… :). Domů jsem dorazil ve tři, zkouknul jsem zlehka fotky z odpoledne a šel spát. Budík mě nevzbudil.

27. 6. – od rána v Praze vyřizování, pak zase oběd v čínské restauraci na Národní třídě, kde tentokrát kuře Kung-pao nebylo ošizené, a tak pálilo, že jsem ten oběd oplakal. Naštěstí mi Evička dala kus ze svého. Odpoledne jsme jeli fotit trať Sokotransu, což se Evičce moc nelíbilo. Běžela se mnou Ejmy, 15 km. Trať včetněk opců nahoru se mi zdála OK a supr trupr.

26. 6. – za příbuznými do Kopidla a zpět, 150 km. Zase v klídku, žádný spěch. Měl jsme jet jen tam, ale po 75 km jsme byl jakoby nic, takže jsem s politováním jel i zpět. Trasa vedla opět přes Štědrou, pak ale přes Zhořec a jiné podobné prdelky do Nečtin, Manětína, Kralovic a do Kopidla.

25. 6. – dnešní trénink skončil neslavně, jelikož nás ve Varech chytl hurikán a dojeli pro nás manželky a rodiče. 45 km. Jirka Toms a Honza Georgíček. Chtěli jsme jet na Plešivec.

24. 6. – S Honzou dlouhý silniční trénink do Klingenthalu, Německem do Johannu a nejkratší cestou domů. Jelo se nám výborně, v Německu jsme si užili jízdy po dobré silnici s ohleduplnými uživateli. Naším směrem jsou kopce táhlé a delší, opačným pak prudké. Z Perninku jsem skupinu vedl až dolů a byl o hukot – sllom mezi dírami na silnici a bláznivými řidiči.

23. 6. – původně jsem nechtěl dělat nic, ale dojel jsem taťkovi na bajku do Mariánek pro auto do servisu, takže nějakých příjemných 25 km.

22. 6. – pokračujíce ve vytvalostním tréninku, do Chodova jsem dojel na bajku, odjel Chodovský bajk a přes Loket a Lobzy dojel zase domů. Závod to byl pekelný, protože byla výheň a já makal od začátku do konce. Pořád nevím, jeslti mám cross-country závody rád. Dnes byl pěkný okruh, měl dv husté sjezdy, táhlé výjezdy a jeden extra těžký a k tomu i náročné XC úseky. Dnes asi tak 75 km.

21. 6. – z Prahy zpět domů. Oproti včerejšku mi foukalo do obličeje, ne do zad. V Unhošt jsem jel doleva na Křivoklát. Tam vedly krásné silnice a bylo to nahoru dolů, což mě ovšem moc netěšilo. Dost mě bolel zadek. Nohy jakž takž OK, držel jsem stálé tempo, ne moc rychlé. Pospíchal jsem však, protože v Chodově se jel teréntriatlon, kde byla i Evička a dva pivní skauti. Za šest hodin jsem se tam dostal. Křivoklát jsem objel zprava, sjel do Rakovníka, vyjel do Jesenice (vede to moc hezkou krjainou a opačným směrem to frčííí), kde jsme si koupil nanuka, sušenky a pití (Colu, samozřejmě). Pak jsem jel stejnou cestou a ve Žluticích odbočil na Bochov, do něhož jsem dofrčel po šestce, kde neby naštěstgí velký provoz. Pak do Varů a do Chodova. U Bílé vody jsem padnul na trávník a ležel. Pak jsem se už s kolegy dal do kupy a v klidu jsme dojeli domů.

20. 6. – KB – Bečov – Toužim – Žlutice – Chýše – Jesenice – Rakovník – Nové Strašecí – stará pražská – Unhošť – Praha 6 – kolej Hvězda, 145 km. Večer pak večírek na Kajetánce. Krize byla z Rakovníka do Strašecí. Stará pražská, to byla nostalgie, jde tam ze silnice vidět letišťátko, které se pamatuji z okýnek Škody 120, kterou jsme jezdili za babičkou do Humpolce. Z Chýší(e) do Jesenice je to děs, jeden úsek je hrozně rozsekaný. To mě inspirovalo k napsání článku na mém blogu. Nejzábavnější to bylo z Hostivic do samotné Prahy, proplétal jsem se mezi auty.

19. 6. – při konzumaci oběda v čínské restauraci na Národní třídě jsem z okna uviděl bílou hlavu, dlouhé tělo a silničku Author a byl to Stanislav Kozubek z Whirlpoolu.

18. 6. – bakalářské státnice na IES