Jindrův železňák

Jindra Volný sepsal stručně své zážitky z etapového MTB závodu Iron Bike, který je v ČR proslaven zejména díky vítězstvím Radka Šíbla. [Fotky v článku: Štěpán Vrzala, bikezone.cz]

Železná ikona MTB

• 22 000 m převýšení
• 650 km délka….oficiální. Tachometr mi říká o 100 km více
• 8 dřiny, vína a švédských stolů

Charakter závodu

Chcete si vyzkoušet, kam až můžete zajít, jaké to je 7 dní v kuse šplhat v nadmořských výškách 2000 až 3000 m, nebo zažít Sekt na 3150 m vysokém Mt. Chabertonu, kam se ale dostanete až po náročných hodinách běhu s kolem na zádech? Pak neváhejte a pojeďte na Vino a Pasta a Bici italského Ironbiku!

Foto: Štěpán Vrzala (bikezone.cz)

Jsou dvě možnosti, jak si užít… Cítíte-li se na to a máte-li chuť hnát se 7 dní okolo 6-9 hodin v sedle a skoro častěji nad ním či s kolem na zádech, máte možnost. Nebo si, jako já, užívat krajinu, slunce, a svůj um ovládání biku po sotva schůdných pěšinkách. Vyžírat refreshment stations, degustovat víno DOC Lange, zmrzlinu v cukrárnách s neopakovatelným italským Capuchinem… V obou případech se vyplatí zavítat v druhé polovině července do italsko-francouzských Alp, připnout si na řidítka startovní číslo s českou vlajkou a stát se tak jedním z mnoha nadšenců z celé Evropy i světa, kteří se toto dobrodružství rozhodnou absolvovat. Nebudete litovat, závod je opravdu nejen o tom dostat se do cíle před vašimi soupeři, ale i sepětí s přírodou, úchvatné krajině, nebo o občerstvovačkách připomínajících švédské stoly. Nebudete litovat!

Foto: Štěpán Vrzala (bikezone.cz)

Závod, který se letos pojede již po patnácté, je u nás znám i díky tomu, že za posledních 6 let nepoznal jiného než českého vítěze!

V ceně nemalého startovného 500 E je obsaženo:

• Naprosto kompletní zabezpečení závodu (značení trati, startovní čísla, roadbook, možnost bikování v místech jinak pro bikera zapovězených). Značení bylo naprosto perfektní a trasy nádherné.
• nejbohatší občerstvovací stanice ze všech závodů v Evropě …dle slov organizátora, která sice nemohu potvrdit, páč jsem nebyl na všech závodech, ale docela jsem si pošmákl.
• kompletní stravování: snídaně (super, akorát neznají vločky a kafe dělají z prášku), po dojezdu… tzn. opět pasta s … či Riso a jiné další… bagety s marmeládou nultou etc.), večeře v italském stylu (t.j. s lahví vína na stole… kvůli kvalitě jich tam i dost zůstane) , zabezpečení lékařem a mechanikem závodu, to je obzvláště podstatná věc, ušetří spoustu problémů.

Tzn. bez nutnosti vytáhnout za týden Euro z kapsy. Já vytáhl na zmrzlinu, kávičku a pstruha (to už mi pasta s nugetou stříkala ušima).

IronBike 2008 – etapy závodu

• 19. červenec 2008: Entracque (Cn) Prologo
• 20. červenec 2008: Entracque – San Damiano Macra
• 21. červenec 2008: San Damiano Macra – Jausiers (FRA)
• 22. červenec 2008: Jausiers – Barge
• 23. červenec 2008: Barge – Torre Pellice
• 24. červenec 2008: Torre Pellice – Pragelato
• 25. červenec 2008: Pragelato – Cesana
• 26. červenec 2008: Cesana – Sauze d’Oulx

Den 1. Entracque (Cn) Prologo

Hromadný start na městský téměř XC okruh ve 2 vlnách. Z těch pak 20 nejrychlejších závodníků jelo Grand Final. Pěkná podívaná pro diváky, sympatická trať a seznámení s pořadatelským týmem. Večer víno a živá hudba. Prostě pohoda.

Foto: Štěpán Vrzala (bikezone.cz)

Den 2. Entracque – San Damiano Macra

Vůbec jsem netušil do čeho jdu, takže dle rady zkušenějších, jsem se pořádně nasnídal. Těstoviny s nugetou, horkým Latte a 2 banány řadně naštouchat a posypat grankem a je to. Moje snídaně nadcházejících sedmi dní. Po startu se jelo x km z kopce balík a pak už jen kopce a kopce. Nahoru dolů jako na houpačce. Byla to jediná etapa, která mi připomínala Českou krajinu. Bohužel jsem se na cca 50. km potkal s dveřmi otevřeného JEEPa. Zlomená hrudní kost (včera dopotvrzeno rentgenem), roztrhlé obočí a utržená tretra. 13min ošetření, ale přeci jen 13. místo. Doktor byl odborník na pravém místě.

Foto: Štěpán Vrzala (bikezone.cz)

Den 3. San Damiano Macra – Jausiers (FRA)

Podle propozic 120 km. Na start závodu nás ve 2 vlnách vezl autobus. Po startu následoval parádní asfalt utahovák. Pak už alpská klasika, výhledy pro Čecha nezvyklé, panoramata…. A samozřejmě dřina dřina dřina. Měřené úseky mě vždy bavili více než dojíždět jen tak do cíle. Pro představu…. jedete dvě RZ a před a po nějaké luxusní pojíždění, prostě labůžo, ale po 7h jste pěkně utahaní a před vámi 25 km do cíle etapy. O nic už vlastně nejde, jen dojet. Já si v rozumném tempu dojel pro 14. pozici.

Foto: Štěpán Vrzala (bikezone.cz)

Den 4. Jausiers – Barge

Podle mě nádherná etapa. Start brzy ráno, což pro mě znamená startovat ještě s kocovinou, ale nevadí. Máme cca 60 km na rozjetí a pak teprve měřený úsek. Těstoviny do sebe lámu s nevolí a žaludek se bouří. Rozjezd si odbudu s klukama Kučerovýma od Doláků a pak hurá na měřený úsek. Kočka je pryč, tak to zkusím trochu popohnat. Zlomený hrudník bolí a tretra mi při běhu padá z nohy, ale co… dal si se na vojnu, musíš bojovat! 1. RZ je něco mezi během a technickou jízdou + nehorázný downhill, kde jak říkají místní i Janota (Toyota Dolák) běhá. Já si tu vyhopsal tuším 8. Místo a namožené vazy v koleni. 2. RZ je jetitelný kopec 12 km, takže poho a pak sjezd na čelovku tunelem následovaný sjezdem po šotolu. Nahoru dobrý, ale z kopce jsem … až za ušima. Dnes tedy 8. a 9. místo.

Další etapy jsem už projel jen na foťák a zmrzku a vínečko. Vazy v koleni mi nedovolili zabrat a zlomené sternum zase vzít kolo a běžet popř. jít ze sedla.

Den 5. Barge – Torre Pellice

Asfalt do kopce, pak těžký šotol. Následně lomem dolů, kde jsem bodnul a vazy v koleni mi donutili sedět v lomu a čekat až ta bolest opadne. Se závodníky z JAR Craigem a jistou slečnou jsem se pomáli vydal směr občerstení. Etapa směšných 85 km mě donutila k ústupu. Ale udělal jsem asi dobře. O bednu jsem nejel a strach z trvalých následků přemohl odhodlání nedostat 10 000 B penalizaci.

Další etapy ve stručnosti. Zážitek na lanovkách s výhledem do kraje. Sjezd pevností po x stech schodech i točkama, kde máte ruce jako vánočku. Polovinu schodů běžíte jako horské kozy v polovině vaříte kotouče v jízdě po předním kole. A samozřejmě závěrečná etapa na proslulý Chaberton (1900 výškových metrů na 12-ti kilometrech) se Champain na vrcholu ve stanu pod pevností za doprovodu vrtulníku + následný sjezd a dojezd do cíle vSauze d’Oulx v totální alpské bouřce.

Co říci závěrem? Tohle není Kolo pro život, nejedete 300 km sem tam po Čechách pro 60 km tratě a pivu v cíli. Tady to je jiná dimenze MTB. Jiná dimenze bytí. Jeden den si nevypereš a druhý den máš zadaček jak biftek. Nic nezanedbat, jinak to může sakra bolet. Ale zážitky Vám nikdo nevezme. Já chtěl aktivní dovolenou a dostal jsem ji. Kdo přijel závodit, byl určitě také víc než spokojen. Takže příští rok se všichni těšme na budíček hlavního chiefa Bon Džorno.

Autor: Jindra Volný