Špalkovi & Transalp 2008: 8. etapa Andalo – Riva del Garda

Transalp60,71km – převýšení 1 454m – start v 9h – 22st (rano), vedro až dusno, slunečno.

Snídaní jsme si uvařili u auta. Vyrážíme na start, když přijíždíme do Andala je pod mrakem a na mě padá únava a poprvé jdu na start celkem s nechutí, přestože je to poslední etapa. Navíc jsem zjistila, že mám již poloprázdný camel, z litru a půl jsem měla už celý litr na zádech, jenže ne v camlu, pravděpodobně je děravý. Startujeme opět z bloku C. Na startu je úžasná atmosféra, lidé se to snaží užít, předvádí se, kdo vymyslí větší bláznivinu, někdo si na hlavu narazí pankáče, druhý veze maňáska na helmě, někdo zas vlaječku na sedlovce. Moderátor odpočítává poslední vteřiny do startu poslední etapy a mezi lidmi začíná panovat úžasná euforie. Pokračování článku


Špalkovi & Transalp 2008: 7. etapa Kaltern – Andalo

Transalp74,62km – převýšení 3 041m – start v 9h – 21st ve stínu (rano), vedro, slunečno.

Opět stojíme na startu (400mnm) a podařilo se nám startovat opět v bloku C. Ale znovu přicházíme pozdě, takže stojíme až na konci, což ale vůbec nevadí, pojedeme už jen na pohodu („cha cha“) Podle itineráře měl být začátek vlnitý a na desátém kilometru stoupání až do 23. km, jenže hned po startu je kopec zaťavovák, prostě Mírovi nestačím. Dojedu ho s vypětím všech sil, chvíli se držím, ale cítím, že to dnes asi nepůjde. Prostě se stoupá hned od začátku a začíná být pěkný vedro. Na 10. km vyjíždíme na šotolinu a terén hned ztěžkne, je zajímavé, že i po šesti těžkých etapách mají závodníci mezi sebou rozestupy sotva tří metrové, někoho předjíždět je opravdu umění. Po třech kilometrech mě už bolí záda a stále se dívám na tachometr, kdy už to peklo skončí. Míra mě tlačí, co může, vždycky mě ještě postrčí, abych jela kus dál. Vůbec nechápu, kde bere tu sílu a že to vydržel celých těch 13 kilometrů, občas se nám povedly i akrobatické kousky, ale prozatím vždy bez kolize. Záda mě bolí už tak, že musím stejně zastavit protáhnout se.

Na vrcholku Grauenerjoch (1800mnm) je krásný singlík, ale jen 200m a pak začíná těžký sjezd, takže není ani chvilka odpočinku. Kolo si pode mnou dělá co chce. Jednu pasáž musím jít pěšky. Pak šotolinový sjezd, ve kterém to v zatáčkách ustřeluje, dost mě děsí, že mě někdo předjíždí, je to fakt o hubu. Na 37. km je sjezd v lese, kde jsou odvodňovací strouhy přes cestu, dvě byly dost vysoké, kde to bylo fakt o hubu a do toho ty zatáčky. Konečně vyjíždíme na asfalt a protože si nepamatuju žádný dlouhý kopec na tomto kilometru, snažím se nasadit tempo a využít asfaltu, kde to nedrncá a záda tolik nebolí, abychom zrychlili a byli co nejdřív ze sluníčka pryč. Už to fakt pere na teploměru 31st. Jenže kopec byl delší, než jsem si myslela a téměř jsem se zavařila, ještě že tam byli meriďáci – Brno a polili mě vodou.

Jedeme po pěkné vrstevnicová silničce mezi vinicemi a já vím, že se blíží poslední, který má asi 7,5km. Záda se opět hlásí a já připravuju Míru na to, že půjdu pěšky, na občerstvovačce nás dojíždí Pepa s Otou a veselými vtípky povzbuzují a společně vyrážíme do posledního pekla. Bojuju sama se sebou, když Míra zatlačí, chvíli to pomůže, ale stejně, bolest v zádech je ukrutná, jakmile přijde prudší pasáž musím jít ze sedla a to mě pak bolí zase koleno. Kde se vzal tu se vzal Kašpi a povzbuzuje. Chce se mi už brečet, když mi zvesela oznámí, že ještě tak 5km. Ale přátelé Pepa, Otta stále vtipkují. Jednou taháme pilku my, pak zas oni. Pak přichází ukrutná stojka, všichni tam tlačí, Míra mi bere kolo a já si beru šlehu, abych vůbec mohla tlačit kolo. Vždycky si jí nechávám na konec, když mám největší krizi a teď nemůžu ani tlačit kolo. Polévám si hlavu vodou, beru kolo a tlačím. Nasedám na kolo roztáčím nohy a Míra mě strká dopředu. Kaspi říká, že už je to jenom kousek, už jste skoro tam. Najednou se pěšina srovnává a já si mohu protáhnout záda.

Jedeme z kopce dolů a Míra říká už jen dva kilometry, už je slyšet hudba, moderátor a už vjíždíme do cíle. „Milka Spalkova and Milek Spalek from Ček repablik.“ V cíli do sebe cpeme melouny a Míra poprvé přináší i pivo a já začínám být šťastná, že snad už tu zítřejší poslední etapu dojedeme. Po chvíli zjišťujeme, že nám chybí Kašpi a od českých přátel z meridy se dovídáme, že píchnul. Stejně máme neuvěřitelné štěstí, že se nám ty defekty stále vyhýbají. Míra pouze měnil v servisu brzdové destičky (přední) a já si nechávala seřídit přehazovačku a dotáhnout kliky, ale jinak vše funguje jak má. Poprvé spíme v kempu a Kaspi nás odváží do Fai della Paganella, kde je velká sportovní hala a v ní připravená lehátka a studená sprcha, teplá tekla až ráno :(.

Čas 6:09h,pořadí v etapě 29, celkově jsme opět 31.!


Špalkovi & Transalp 2008: 6. etapa Naturns – Kaltern

Transalp97,00km (pro Špalkovi 100km) – převýšení 3 929m – start v 9h – vedro, slunečno.

Už na startu bylo vidět, že dnes bude opravdu vedro. Závodníci v koridorech, měli na sobě pouze vestičky bez rukávků, opravdu byli oblečeni jen nalehko. Do vestičky se toho moc nevejde a tak mě překvapilo, že na 100km trať se někteří vydávají opravdu nalehko. Hned po startu přichází 17km kopec, který na rozdíl od včerejška vedl po širší cestě a stoupání bylo jen 10%. Špalír závodníků nebyl tak hustý jako včera a dalo se celkem slušně předjíždět, zřejmě za to mohla také únava z včerejšího dne, že se začaly tvořit dvou metrové rozestupy, které umožňovaly předjíždění. Pokračování článku


Špalkovi & Transalp 2008: 5. etapa Livigno – Naturns

Transalp122,50km- převýšení 2 897m – start v 9h – 15stupňů, slunečno, větrno.

Na start jsme přišli dost pozdě, takže koridor C už byl téměř plný. Po kilometru volné jízdy se celý peloton najednou zastaví a my jsme s Mírou jak v Jiříkově vidění. Před námi je kopec, kde všichni zastavili a tlačili, takže jsme viděli jen nekonečně dlouhého hada tlačících lidí, kteří ucpali celou tří metry širokou silničku. Míra stále nechápavě kroutí hlavou, jakože to snad teda ty lidi nemyslí vážně a začal závodit. Vzal to úprkem přes louku, ale po 20ti metrech vyčerpávajícího boje to vzdává a řadí se zpátky do špalíru. Asi po dalším kilometru se konečně dá nasednout na kolo a pomalu jet. 25 minut po startu koukám na tachometr a ujeto máme 3,5 kilometru. Nechápu, jak máme stihnout časový limit a ujet 122 km. Tímto tempem to rozhodně nestihnem ani do šesti do večera. Pokračování článku


Špalkovi & Transalp 2008: 4. etapa Scuol – Livigno

Transalp77,15km- převýšení 2 618m – start v 9h – 14stupňů, dešť, , minikrupky, zima, vítr.

Noc proběhla v klidu, přestože kolem mě spalo 18 chlapů a z toho jeden manžel. Snídaně byla opět velmi bohatá, ale já zjišťuji, že sním už jen jeden krajíc chleba a víc nic. Kašpi s Mírou snídají v pohodě a já odbíhám na WC. Mám dosti smíšené pocity, včera jsem nemohla dýchat, dnes nemohu jíst, jak to asi dopadne?

Na start chodíme čím dál tím později, vše už bylo seřazeno, takže stojíme v bloku C, pěkně vzadu. V 9 hodin vyrážíme, špalír se pohnul a my vyrážíme do úzkých ulic města Scuol. Po osmi stech metrech stoupáme po pěkné asfaltce. Kopec je to hustej, ale není tak prudkej jako včera. Má jen 10%. A to je přesně to, co mi vyhovuje, dá se to ušlapat i udejchat. Rozjíždím se a předjíždíme soupeře, jede se mi dobře. Na desátém kilometru přichází šotolinová cesta, kde to vůbec nejede. Fouká vítr a Míra mě pomáhá, seč mu síly stačí. Na rovině do háku a v místech kde jsou „houpačky“ mě vždycky strčí, kus jedu setrvačností a pod vrcholkem mě dotlačí nahoru. Pokračování článku


Špalkovi & Transalp 2008: 3. etapa Ischgl – Scuol

Transalp75,24km- převýšení 2 542m – start v 9h – 12stupňů, dešť, zima, vítr.

Po vydatné snídani, vyrážíme na start. Prší, je nám zima až z toho Mírovi chcípnul tachometr a při tom nás stačila natočit i televize. Mně se povedlo výborné interview: Prý jsme z Československa. „To už jsem fakt stará struktura“! Po dvou kilometrech nájezd do prvního kopce. Stoupání je tak prudké, že mají všichni na „kašpárka“. Na osmém kilometru mi úplně došlo, chytla jsem křeče do břicha a nemohu dýchat. Slezla jsem tedy z kola jako první a šest set metrů tlačím. Beru si magnesiovku, při nalézání padám z kola, otočené sedlo musí narovnat Míra a už se divně kouká, co se to se mnou děje. Krize přišla příliš brzo! Stále nás předjíždí špalíry bikerů a bikerek. Znovu se rozjíždím a společně stoupáme už desátý kilometr. Pokračování článku


Špalkovi & Transalp 2008: 2. etapa Imst – Ischgl

TransalpDruhá etapa = 76,5km, převýšení 3 169m – start v 9h – 19stupňů, pršelo skoro celou noc.

Budíček v 6.15h, snídaně vydatná, odjezd na start…řazení probíhá podle zajetých výsledků, takže jsme byli zařazeni do bloku C, kde byly mixed týmy od 26. místa! My byli 27. Po startu se jelo po asfaltu krásně švihem a najednou po dvou km všechno stálo…
Celý peloton…spadly závory! Což jsem využila ke svlékání návleků na kolena, vyhrnutí rukávů, Míra je může sundat, já ne, vzala jsem si teplýho Crafta… chyba.. v 11km stoupání na první kopec – 1950m – Venetalm, jsem vařila a Míra mi řekl, že jsem byla rudá, bylo to fakt výživný.. Oba jsme nechápali, jak je možný, že se ten špalír závodníků neroztrhá… kolo na kolo, dokonce občas někdo tak kvrdlal řídítkama z vysílení, že to bylo o hubu, sjezd byl taky hustej… bahno a šutry.. Míra mě předjíždí a já brzdím s mejma špalkama i břichem.. mám po cit, že to jinak nedobrzdím… opět stoupání na 1550m – Pillerhohe.. tak tady už byly rozestupy cca na 2- 5m mezi závodníky… stále to nechápu, ale řekla bych, že je tu dost dobrá výkonnost. Pokračování článku