97,00km (pro Špalkovi 100km) – převýšení 3 929m – start v 9h – vedro, slunečno.
Už na startu bylo vidět, že dnes bude opravdu vedro. Závodníci v koridorech, měli na sobě pouze vestičky bez rukávků, opravdu byli oblečeni jen nalehko. Do vestičky se toho moc nevejde a tak mě překvapilo, že na 100km trať se někteří vydávají opravdu nalehko. Hned po startu přichází 17km kopec, který na rozdíl od včerejška vedl po širší cestě a stoupání bylo jen 10%. Špalír závodníků nebyl tak hustý jako včera a dalo se celkem slušně předjíždět, zřejmě za to mohla také únava z včerejšího dne, že se začaly tvořit dvou metrové rozestupy, které umožňovaly předjíždění.
Snažím se preventivně pít vodu a jet švihově, aby mě nebolela záda. Míra trochu zaostává, ale to nevadí, určitě mě dojede. Na 5. km zjišťuju, že jsem se to asi přepálila a krapet vařím. Začínám si najíždět do stínu a volním. Otáčím se za Mírou a moc mi to nejde. Po nějaké době zastavuji ve stínu a protahuji záda. Na 8. km přichází šotolina a výjezd je o to náročnější. Pravidelně zastavuju a protahuju si záda. Posledních 100m bylo vskutku výživných přes kořeny. A jsme nahoře, vrchol se jmenuje Naturnser Aln (cca 1900mnm). Pouštím se do sjezdu, protože mě Míra určitě brzo dojede, jedu opatrně na pohodu, protože šotolinové sjezdy nemám vůbec ráda. Jenže Míra pořád nejede, zastavuji, čekám a jím banán. Míra přijíždí a jedeme společně dál.
Sjezd ze začátku vypadal jednoduše. Nejdříve šotolina s asfaltem, ale v zápětí mokrý kamenitý a dlouhý brutální úsek dolu. Na 35.km přichází první občerstvovačka a my nabíráme vodu a vyrážíme na 7 km kopec opět po asfaltu, ale strmost mnohem větší. I slunce už dost pálí a tak i teplota je mnohem vyšší. Místy je asfalt opravdu dost rozpálený, ještěže občas u něj teče voda, takže zastavuji a nabírám do lahve. Snažím se opravdu hodně pít a tak nakonec musím na záchod. A zase těžké sjezdy. Najednou v jednom kopci nás dojíždí Otta s Pepou a já mám hroznou chuť na tyčinku, přestože jsem na občerstvovačce jedla meloun a gel, magnesiovou a tablety, bez Ottovo pomoci bych asi umřela, zachránil mě tyčinkou.
Objíždíme krásné jezero a „ejhle“ je tu druhá občerstvovačka. Pochutnala jsem si na makovém koláči. Míra se taky cpe a čůrá. Ještě poslední kopec na 64. km, nastoupat do 1800mnm a pak hurá dolů. Těším se, že to dolů povalíme, ale sjezdy jsou tak těžký, že už si snad zase přeju kopec. Přijíždíme na 75. km na serpentiny a po asfaltu jedeme dobrých 10km pořád dolu. Začíná se mi z toho točit hlava. A pak opět nájezd do lesa na šotolinový sjezd. Technický trial místy downhilové pasáže. A opět šotolina.
Sjíždíme dolu a zjišťujeme, že se nám ztratily šipky. Zajeli jsme si asi kilometr a půl, takže to otáčíme a vracíme se. Na místě kde jsme sjeli z trati, začínal opět trial. To už toho mám plný zuby. Trial se pak mění v krásný singliik nad městem. A z něho se najelo na asfalt. Koukám na tachometr a začínám mít obavu, abychom stihli časový limit, tj. 9h. Řítíme se dolů mezi vinicemi, poslední dva kilometry po cyklostezce do cíle. Akorát, že je to opět do mírného kopce. Do cíle přijíždíme za celkový čas 8:50, což je o 31 minut víc než včera při nejdelší etapě!!! Dnešní etapa bylo opravdu nejtěžší. Nejen převýšením, ale i těžkými sjezdy. V etapě jsme dojeli na 39. místě a celkově opět propad o jedno místečko, takže celkově 32.