Když jsem si jel s klukama den před startem Mistrovského závodu Karlovarského kraje objet trať, mé pocity byly smíšené. Trať jako taková se mi celkem líbila, vyjma prostřední pasáže na stráni. Tím myslím různá esíčka a motanice na loukách, které fakt nemám rád a na pořádný bikový závod dle mého soudu nepatří, což ostatně nikterak netajím již delší dobu. Nicméně vše ostatní vypadalo hodně zajímavě, takže pojďme na to… (fotky, výsledky)
[poll id=“73″]
Do víru dění jsem dorazil těsně před startem předposledního závodu, do kterého nastupovali junioři, ženy a masters 3 a co mě opravdu překvapilo, bylo množství lidí pohybujících se v prostoru startu a cíle. Buď se konečně stává Březovský bike oblíbeným a vyhledáváným závodem, nebo přípravný výbor odvedl dobrou práci ve výběru termínu a následné propagaci. Zřejmě obojí.
Před startem hlavního závodu se na startovní čáru postupně řadili borci z kategorií elite, masters 1 + 2. Osobně bych to asi nechal odstartovat společně, lidi už se sami ze soudnosti řadí dle výkonnosti buď dopředu nebo dozadu. Nebo pak naopak jednotlivé kategorie s časovým hendikepem. Takhle byli za těmi nejrychlejšími z elite postaveni ostatní patřící do této kategorie, stejně tak u masters 1 a 2, kteří se pak pletli po startu těm rychlejším ze zadních kategorií. Takže hned po startu se špička trhla a budovala si postupně vyšší a vyšší náskok. Nicméně když na to máš, tak si to dojedeš, viď Luboši? :-)
Hned po startu se prudce odbočilo doleva do „zavádějícího“ kopce, kde se startovní pole začalo třídit dle výkonnosti. Poté se už vjelo na trať, která v této části vedla stejně jako vloni. To byla v podstatě také asi jedna ze dvou částí shodná s loňskem. Projelo se kolem garáží po pískokamenité cestě, nasadila se velká pila a už nám to masírovalo ruce po rychlém přejezdu louky až na cyklotrial, kde se přejely dvě lávky, následoval prudký brdeček a poté už kořenová pasáž a vlastně tak otočka trati zpět do prostoru cíle. Po mírném a krátkém, nicméně rychlém sjezdu následovalo chytré zpomalení objetím vodárny a pak už se vjelo na louku nad strání, kde pro mě bylo jedno ze dvou míst v závodě, kde jsem mohl pít. Druhé bylo v cílové rovince.
Ostrá levá a už jsme ve známém sjezdu po louce na stráni, která je zpomalená esíčkem a v půli louky neuhýbala tradičně doprava, ale doleva. Před plynojemem opět doprava, prudký a rozbitý hup dolů, ostrá pravá (v této části se tratě míjeli odděleny páskou) Trochu to klouzalo a pak už nabíraní rychlosti z mírného sjezdu. Dlouhá vracečka na trávě v prostoru horní stanice lyžařského vleku, se dala projet v plné rychlosti a pak už následovala motanice na louce a krátký a výživný výjezd zpět nahoru do půli louky, kde jsme to prudce ohnuli doleva a následovala druhá část shodná s Březovským bikem minulých let.
Rychlý, klouzavý a hodně rozbitý sjezd, kde kola vydávaly nepřirozené zvuky, helmy drkotaly na hlavách a zubní plomby odlétávaly daleko do kraje. Hned za sjezdem se točilo doleva do prudkého svahu a následného těžkého a technického výjezdu. Zajímavé to bylo už tím, že se muselo během chviličky řadit z velké placky až na malou. Tedy nevím jak eliťáci, ty to možná lítali až nahoru na prostřední?
Pak prudší kořenitý sjezd a výjezd do spodní části stráně, kde byly ve sjezdu dvě esíčka. Ty však s přibývajícími koly klouzaly víc a víc, protože na louce je jako podklad položena umělá sjezdovka a postupně se tráva vyjížděla víc a víc až na tento umělý povrch, který hodně klouže. Vjelo se do lesíčka pod prostorem startu, celkem pěkně se to muselo vracečkou ohnout prudce doleva a už jsme to motali mezi balvany až do cílové rovinky, mohutně povzbuzováni davem. Protnuli jsme pomyslnou cílovou pásku a nyní jsme již neuhýbali do zaváděcího kopce, ale úzkým a bahnitým sigletrackem jsme stoupali podél zahrádek až do míst, kde už jsme se napojili na trať z prvního kola.
A to vše si pro velký úspěch mohli masters 3 zopakovat ještě 4x, masters 2 – 5x, masters 1 – 6x a elite 7x.
Celkově zhodnoceno, trať byla byla perfektně připravena, na rozdíl od předchozího dne se mi i moc líbila, dokonce ani esíčka a motanice na stráni mi nevadily, zázemí závodu bylo tradičně výborné, atmosféra sqělá, lidí mraky, na obloze žádné a zábava pro všechny snad dostatečná. Co mě hodně nadchlo, byl systém vyhlašování výsledků bez zbytečných prodlev a nekonečného čekání, jak už bývá při obdobných závodech zvykem. Pořadatelé, nechte se inspirovat a berte si příklad!
Myslím, že Březovský bike nasadil laťku pro nejlepší závod sezony hodně vysoko!
Úplným závěrem snad jen, že to pivčo došlo moc brzy a mě osobně mrzí, že mi náš předseda oddílu nepogratuloval k, pro mě výbornému, výsledku :).
Příští rok se těším na viděnou a klidně ještě ve větším počtu!
— hondzik
Foto v tomto čánku: Iva a Karel Rousovi, Michal Blažek, Tomáš Brandl