Babí léto stále úřaduje a Team Bike Březová pořádá „poslední vyjížďku“. V sobotu 4. 11. 2023 ve 13 hod. v Dolním Rychnově na „trojúhelníku“ u Dachdeckeru se sejdeme a společně vyjedeme. Trasa bude nenáročná, po dohodě na místě až dle povětrnostních podmínek a stavu sněhové vrstvy zvolíme směr :-). Akce se koná za každého počasí. Pozvěte i Vaše známé a kamarády.
Autor: Jan Jiříček
Když je v Čechách abnormální hic
Tady je jeden z mnoha návodů, co může dělat cyklista, když v Čechách panují tropy… Může vyrazit třeba na pomezí Rakouska a Itálie a své rozpálené tělo se pokusit zchladit na ledovci.
Dlouho to vypadalo, že to bude pokus marný, protože ve výšce 2412 m na chatě Hochjoch Hospiz bylo stále 19°C ve stínu a na slunci neskutečný pařák. Dáváme pár pivek a v podvečer se vydáváme ukrajovat další výškové metry až k místu vhodnému na spaní. Noční bivak naštěstí trochu sníží tělesnou teplotu a se stoupající výškou se stále ochlazuje. Slovo ochlazuje ale stále znamená chůzi v tričku. Díky mému kvalitnímu cyklistickému opálení jsem nechal opalovací krém doma, což se ukázalo jako zásadní chyba. Funkční tričko v kterém jsem šel, mělo rukávy o 2cm kratší než opálení z dresu a na vlastní kůži jsem tak okusil, jak můžou ty 2 cm pekelně pálit. Však nejen to, slunce se odráží od sněhu a opaluje snad ze všech stran, takže třeba i spálený nos ze spodu v okolí nosních dírek byla docela nepříjemná záležitost.
Nejrychlejší z cyklistů na Kammlaufu Honza Šíma!
V sobotu a v neděli 27. a 28. února 2010, se běžel již 38. ročník oblíbeného běhu na lyžích Kammlauf (výsledky PDF), na jedné z nejkrásnějších běžeckých tratí v Německu, na Kammloipe.
My, jímž běh na klasických lyží nepřináší tolik uspokojení, jinými slovy ti, co neumějí na klasiku řádně namazat, jsme se rozhodli pro sobotní závod volnou technikou, hovorově řečeno skate. Po oblevě jsme měli trochu starost o kvalitu tratě, potažmo sněhu, ale dokonale preparované běžecké stopy značily skvělě připravený závod. Ráno před startem bylo kupodivu po řadě teplých dní chladné a noční mráz se tím postaral o kvalitnější a rychlejší trať.
Neseďte doma, vyražte na hory!
Dnes to na Fichtelbergu nad Božím Darem nemělo chybu… Takové krásné poježdění jsem zažil loňskou zimu tak všehovšudy dvakrát! A to je říjen! Krásně upraveno, mraky sněhu, nikde ani kamínek, modrá obloha, sluníčko pálilo a byly dva stupně nad nulou… pohoda. Dal jsem si tři velké okruhy, kde byla dvě výživná stoupání na kolo a měl toho plný zuby. Obzvláště po tom, co jsem celý první okruh absolvoval za trénujícím biatlonistou v dost svižným tempu. Na to, že jsem na tom stál letos prvně, mě překvapilo, že jsem neměl zas až tak veliké problémy s technikou jízdy, jako leta předtím vždy na začátku. Tedy dokud byly síly. Když docházely, techniku už jsem si moc nehlídal. Taky mě překvapilo, že jsem biatlonistu do kopce sjížděl a taky že mi líp jely lyže. No ale přeci jen prvně na běžkách, raději volněji. Což do těch dvou kopců dost dobře nešlo. Nicméně jsem se pro velký úspěch a nádherné počasí rozhodl dát ještě jeden čtvrtý okruh a ten už jsem dojížděl takřka bezesil.
Přicházím k autu, leč klíč nikde. Prohledal jsem všechny kapsy a nic. Tak zpět do lyží a hledat na všechny místa kde jsem fotil a vytahoval mobil z ledviny, odkud mohly klíče vypadnout. Takže další už pátý okruh a nic. Ještě se zkusím zeptat v budově na stadionu, jestli je tam někdo neodevzdal a pak už jen v hospodě u parkoviště. Cestou na stadion míjím dva děduli, který tam dost dlouho popojížděli a užívali si to. Ptám se jich, jestli nenašli klíč od auta a našli! A dali ho do baráku u stadionu. Vejdu, nikde nikdo, tak volám, zda-li je tam někdo? A otevřely se dveře kanceláře a tak se ptám na klíč. Jakou prý mám značku auta a když říkám Škoda, podává mi klíč. Já nevím, proč ty Němce tak nemám rád? Vždyť jsou docela fajn.
Milhausova zatáčka
Cyklisté pozor! Na obzvláště nebezpečné úseky našich lesů, vod a strání, budete v budoucnu upozorňováni díky naší bezpečnostní agentuře TBB, která bude tato kritická místa značit.
Šanci být označeno má ten úsek, kde se staly dvě a více nehod nejlépe jednomu a tomu samému sportovci. Že jsou tato místa obzvláště nebezpečná svědčí i fakt, že z chyb se přece člověk učí. Takovéto úseky jsou avšak toliko nebezpečné, že už i jednou ponaučený člověk se ani napříště neubrání.
První cedule nepřichází jen tak náhodně, ale právě s blížícím se výročím pádu. Ano, v sobotu pořádá město Březová cyklovýlet do rodinného pivovaru v Chodové Plané, na soutěž v koulení sudů a právě při návratu s mezipřistáním na Kladské a tam načerpáním sil do posledního náročného úseku takřka stokilometrové tratě, se postaví cyklistům do cesty tato zákeřná točna. Proto jsme na ni chtěli tímto způsobem upozornit a po vzoru velikánů našich i světových dějin si dovolili toto místo na počest pojmenovat dle člověka, který tuto šikanu zná lépe než kdo jiný, a to nejen ze sedla bicyklu. Ale on hlavně ví, co se děje v trávě v okolí.
Když může být po Karlu IV. pojmenováno město, po Janu Palachovi náměstí, když může mít Fausto Coppi na Passo Pordoi svůj pomník, když se můžou po Eddie Merxovi jmenovat špičkové cyklistické rámy, proč by nemohla tato zatáčka nést jméno toho, kdo se o to nejvíce zasloužil a kdož tímto vnáší svým jménem na upozorňující tabuli pasivní bezpečnost do tohoto nebezpečného úseku?
Dovolím si říct, že se tímto stává legendou a vstupuje mezi nesmrtelné…
Mnoho šťastných kilometrů bez pádů přeje TBB agency
Březovský bike 09 očima závodníka
Když jsem si jel s klukama den před startem Mistrovského závodu Karlovarského kraje objet trať, mé pocity byly smíšené. Trať jako taková se mi celkem líbila, vyjma prostřední pasáže na stráni. Tím myslím různá esíčka a motanice na loukách, které fakt nemám rád a na pořádný bikový závod dle mého soudu nepatří, což ostatně nikterak netajím již delší dobu. Nicméně vše ostatní vypadalo hodně zajímavě, takže pojďme na to… (fotky, výsledky)
Tréninkové minisoustředění na Božáku
Na Božák jsme přijeli v pátek a ubytovali se. Na pokoji měl každý svého postelového partnera, Santini – Tomíka (Eberlík) a Luban (Bachuráč) – Matese (Jiskřič), jen já jsem zůstal na ocet :o( Alespoň, že jsem měl partnera tréninkového, na kterého je spoleh a hlavně se vždy shodneme v tréninkových dávkách – Santini.
Na Jahodovce se létalo
V sobotu jsem si zkusil svůj první opravdový lyžařský závod: O štít Krušných hor na Jahodové louce u Božího Daru. Byl to běh na 10 km volnou technikou, čili skoro sprint. Místní hovořili o trochu delší trati, respektive o 12 km, nevím, mě se to však zdálo nekonečné. Navíc i na kole nemám rád časovky a preferuji spíše delší tratě, takže jsem do toho šel s obavami a mé pocity po závodě jsou smíšené.
Na jednu stranu jsem opravdu rád, že jsem se odhodlal a zkusil si to, dále pak také že jsem tak náročný závod zvládl bez zranění a v cíli se zdviženou hlavou a hlavně že jsem nebyl poslední. Na stranu druhou jsem rozčarován ze své techniky jízdy, která má ještě velké mezery. Výkonnost není zas až tak nejhorší, do prudkých kopců sem měl síly srovnatelné s ostatními, ale do mírných kopců, na rovinách a z kopců je to opravdu podprůměrné. Je dobré si něco takového zkusit, aby se člověk postavil rovnýma nohama na zem. Pokračování článku