Jarní kilometry

6. 5., škola, náběh nemoci, nic :/. Buďte na mě v sobotu hodní!

5. 5., sobota, 85 km, silnice. Krátký, ale velmi rychlý trénink, silnice. Bečov a přes krásno domů. Tibor, Honza, Onty, já a nakonec i Míra, náhodou jsme ho potkali na E6! Průměr 33 a mohlo být i více. Serpentýny v Lokti jsem poprvé vyjel na velkou (Míra vyprávěl, jak tam ve čtvrtek jel s Michalem Báťou… „narovnal se a odjel“). Škoda byla, že Míra měl druhý den jet do Úterý a Honza původně také, tak jsme to nemohli moc hrotit. Ale nakonec jo, takže doufám, že Míra nebyl moc unavenej:

# podavam male hlaseni ze zavodu, dne … jsme se zucastnil zavodu uterske drzky
# ktere se jeli v nedeli, trat byla vedena po dvouch svazich, a jednim tecnickym
# sjezdikem ktery se jel po fourkrosove trati,tim padem nebyla o pady nouze ktere
# vypadaly az hruzostrasne, nakonec nam bylo vymereno 6okruhu..zavod s mi podarilo
# hezky rozjet a hlidal jsem si treti pozici ale ke konci zavodu me sjel jeden ze
# scania apache tymu, coz me trosku rozhodilo. na konec z toho bylo krasne ctvrte
# misto se ztratou 3minut na viteze… lukas pretrhl retez ve ctvrtem kole.

A když jsme pak jeli dolů Vítkovem, tak to byly kule jako ještě nikdy předtím. Jedu vepředu a makám vsedě, co to jde, abych jim ujel, ale drží se, takže makám ještě víc, na výjezdu ze zatáčky zrychluji a letíme tam šedesátkou po rovině.

A dobrý to bylo z Bečova – jeli jsme s Mírou vepředu vedle sebe a povídali si – a jelo se docela rychle. Jako profíci :).

4. 5., pátek, bajk zvolna s Evičkou, 70 km. Jeli jsme od Karlových Varů koupit boty na bajka, Specialized Comp MTB 2007, černo stříbrno zlaté, 3190 Kč. Koupil jsme si i nové kufry Shimano a stále skoro 500 Kč, to jsem nečekal. První věc: u pana Vondráčka u kruháče mají široký sortiment zboží a moje boty měly ve velikostech 46, 46,5 a 47! nejdřív jsme se 10 minut rozhodoval mezi prvními dvěma velikosmti, pak jsme koupil 46,5. Nakonec jsem si ještě s krabicí v ruce nechal donést i 47, a ty jsem po dalších 10 minutách vyměnil za původně koupené 46,5ky. Co mě lehce nadzvedlo bylo to, že mě prodavač považoval za turistu. Říkal mi, že je dobré, aby mi neklouzala pata ven, …kdybych šel někdy nějaký výlet několik kilometrů. To je pro závodníka urážka. No a byl trochu nervózní, když už jsem to zkoušel dlouho. Ale šíře sortimentu to vyhrála.

Před Svatoškami nás dohnali hoši z TBB, Honza, Tibor, Péťa Onťas a Jirka Toms, vypadali moc pěkně, fakt že jo. Nasadili jsme třícet a více tempo, i Eva! A pak nai moc neprotestovala. A pak jsme za nimi jeli z Doubí přes Kozí vrchy. U Pulečka to bylo dobrý a zpátky už jsme byli unavení.

1. 5., úterý. Časovka na Zelenou horu, 5 km, 12:28. V roce 2004 to Luboš zajel za 12:16 (zde). Tak to mi schladilo optimismus. Míra byl třetí za Jirkou Podhajem. Skvělé počasí, sucho, slunko, vše OK, až na Evičku. Rekord v účasti. Včera jsem to na můj vkus trochu přehnal na kole. Před závodem jsem se tedy jel projet do obce Pomezí na kopec a zpět. Pak jsem jako stotřetí závodník (dvojkolo počítám jako jednoho) vyrazil na trať a nestačil jsem se divit, jak jsem to po tom asfaltu valil. To mi nalilo optimismus do krve. Ten byl ale brzo vytlačen nějakým tím laktátem a já už jen čekal, kdy přijde vytuhnutí. naštěstí přišlo až kousek pod rozhlednou, kde na mě křišel Sanťák, že tady to chce jet ze sedla. Tak jsem se přemluvil a zvednul zadek a jakž takž se tam nahoru vyškrábal. Ten kopec je dlouhej a strašnej, fakt že jo. Mírovi se dostal klacek do drátů zadního kola, takže se trochu zdržel a to ve výsledcích pomohlo Jirkovi i mně. Odpoledne už bohužel nemohu jít na kolo, musím psát sem a učit se.

V autě jsme s Mírou debatovali o tréninku. Myslím si, že pocit nejistoty závodníka o správnosti vlastních tréninkových metod, když tréninku obětuje tolik času, je krutý. Proto je dobré si od určité úrovně buď číst odbornou literaturu, shánět zkušené kamarády nebo si platit trenéra. Míra totiž dneska nebyl s výsledkem spokojený a trochu zapochyboval o tréninku, ale … příští týden nám asi ukáže, jak se jezdí.

A poslední věc – nevím jak vy, ale včerejší Májka mě torch unavila, spát jsme šel v půl druhý (Míra i Pavel Mrázek ve dvě). Jo a Honza Šimeček má karbonového Superiora, Pavel Mrázek Crossridy a Václav Větrovec ještě nevytáhl svou vytuněnou bajkovou jednici.

A taky musím říct, že na závodech je hodně mladých prcků a mladších.

30. 4., pondělí, bajk, 73 km. Věděl jsem, že se nemusím unavit, ale pouze rozjet, zrychlit, nažhavit svaly, nahnat do nich šťávu, rozmasírovat. Když jsem se rozjel, nejelo to, všechno ztuhlé, nechutné. Tak jsme zajel do hlubokého lesa pod Lesný, kde jsem nechtěně piloval techniku v metrových kolejích od lesních strojů (to jsou mašiny!) a přenášel kolo přes bažinu a popadané stromy, a to už se nohy trochu rozjížděly. Pak jsem po stráni, co se tyčí naproti Dyleni, přejel ke Kladské a zavolal Evě, že si dáme sraz na Milířích. Tam jsem oklikou dojel. Doporučuji všem sjezd od Pomníku žen dolů do Podstrání!

Na Milíře jsem jel šnečím tempem, abych neunavil nohy. Bohužel, nepodařilo se. S Evičkou jsme se nějak minuly, ona zapomněla telefon, pak jsem jel pro jistotu ještě na Rovnou, nic, Kamenice-KB.

Bajkování v lese má své kouzlo a já rozhodně chci tréninky 70-80 km na plné kule ve Slavkovském lese (Lesný, Kynžvart, Dyleň, Kladská).

29. 4., neděle, silnice, 65 km. Celý den jsem měl nějakou práci a nemohl se na kolo dokopat. Už vím. Psal jsem práci na téma „Rodina jako instituce a ekonomická jednotka pod tlakem trhu“. A jelikož jsme to chtěl dopsat, psal jsem a psal, až bylo sedm hodin. A bud to bylo tím, nebo únavou po Bláteníkovi a tenisu, nebo jen tak, ale jelo se mi od začátku blbě. To je taková ta jízda, kdy to prostě nejede. Nohy nejdou otočit, bolí. jedu jakoby na bazální metabolismus, ani nevím, že jedu, ale jedu. Nebanice – Kaceřov – Krajková – Sokolov – Lobzy – Rovná – KB. Stavil jsem se v Irské.

28. 4., sobota, Ašský bláteník a do Sokolova, 66 km. Bláteníka jsem vyhrál. Luboš ještě nemá natrénováno, už ho to tolik nebere a poprvé jel za svou již několikaletou kategorii, Veteráni I. Jirka Podhajský má natrénováno dost a pronásledoval mě a byl druhý. No, hend po startu jsem šel kupodivu do čela a kupodivu tam vydržel. Za mnou jel Luboš a bál jsem se, že mě dojede, ale nedojel. Pak se přiblížil Jirka a také jsem byl přesvědčen, že mě dojede, ale pak se naše distance ustálila a od třetího jsem si věřil. Jel jsem dost rychle a bylo to dobrý, lidi fandili a chválili :). Evička také a pomáhala mi.

Z Aše to bylo po silnici – a btw, jel jsem jen kvůli Evě, to ona mě nechtěla do auta – a rychlé.

27. 4., pátek, bajk, 62 km. Tento prodloužený víkend bdue blbý v tom, že jedu dva závody a nemohu jet ani jednou pořádně dlouhý náročný silniční trénink, protože byc se odrovnal na závod. Nuže dnes jsem chtěl jet v lese, cvičit techniku, nabudit nohy na zítra. Takže jsem jel ze Starého Sedla na Hruškovou a odtamtud na Krudum, kam veodu tak prudké cesty, že nejdou vyjet. Sjet ano a dobře, ale nahoru ne. A tam mi rupnul drát na zadním kole, tak jsem ho jel nechat vyměnit k Makoňovi, kde byl Míra a úkon provedl. Opět jsem byl obětí posměchu, ale já smíšky nechávám být, ať mají dobrý pocit. Ty dráty mi praskají nějak často. A pak jsme se potkali s Evičkou a já jel přes Lobzy a Kamenici domů.

22. 4., neděle, silnice, 145 km. S Honzou jsme si to pořádně dali do Německa a zpátky. KB – Lomnice – Chodov – Nová Role – Děpoltovice – Merklín – Pernink – Honrí Blatná – Potůčky – Johanngeorgenstadt – Wildenthal – Carlsfeld – Tannenbergstal – Muhleithen – Klingenthal – Kraslice – Dolní Rychnov – KB. Poznámky:

  • Nikdy v životě nechci jet z Klingoše nahoru na M. Dolů se jede asi tak půl hodiny a je to pořád padák. A tuplem nechci jet na Aschberg, ač jsem to chtěl vyjet s Mírou tak třikrát někdy.
  • Nejlíp se mi jelo do perninku, jel jsem „jako vlak“ (Honza), zato do Muhleithenu jsem měl dlouho krizi, je to tam pod něj po rovině podél trati (a ještě foukalo proti) a jel jsem tak pomalu, že se Honza zeptal, jestli proti fouká hodně :)). Do Mulheithenu nahoru jel celou dobu vepředu Honza, ale na vrchol jsem ho dal ve spurtu, když jsme vymáčknul poslední zbytek sil. Spurta jsme ale dávali i z Oloví, do Boučí a do Sokolova na značku.
  • Z Johanngeorgenstadtu až do Muhleithenu je to až na dva tři rovinaté úseky nahoru dolů, hlavně za Johannem (!). Přímo v něm je prďák jako blázen, hrozně dlouhej. A nevím kde, ale někde uprostřed nám foukalo od zad a bylo to mírně z kopce několik kilometrů. Mohli jsme po rovině jet tak 55 (asi přeháním, ale bylo to fakt silné). Když jel pak Honza špic, bylo to ako ve vakuu. Standardní německá silnice ( = lepší než cokoliv v ČR) + vítr do zad a hák = jízda ve vakuu.

Kluci (Míra, Tibor, Viki a Vaškem) byli na SAL (výsledky).

Eva Roudnická má ráda silniční kola21. 4., sobota, silnice, 100 km. Dneska mi to vůbec, ale vůbec nejelo. Dopoledne jsme pracovali na poli, ale tím to nebylo. Jen jsem sedl na kolo a už jsme nemohl otočit nohama. Tak jsem to odtočil z povinnosti. Stejně se ot nerozjelo. Tak jsme se potkali s Evičkou, alespoň. Dostal jsem tvarohovou bábovku a Evička mi záviděla silniční kolo, viz fotky. Trasa: Odrava – Lipoltov – Svatý Kříž – Františkovky – Habartov – křižovatka – zpět – Habartov – Bukovany – KB. Z Čerňáku jsme si dávali závody, já to trochu, co stav dovolil, hrotil, Evička ne, a dojeli jsme o dvacet sekund jinak!

20. 4., pátek, silnice, 120 km. S Honzou jsme vyjeli ve tři a zase jsme jeli přes 4 hodiny, to je hrozné! Takže trasa: KB – autobusák Sokolov – Poříčí – Loket – Kfely – Bečov – Toužim – U Čtyř sudů – Toužim – Bečov – Podstrání – Sokolov – KB. U Čtyř sudů s připojil Viki. Cestou do Plzně potkal Fandu a byl z toho citově rozkolísaný. Řekl mi, že jedu „mocně“,což mi od té doby rezonuje v hlavě a jsme namyšlený. Teď při psaní dneíku mě mrzí, že jsme nebyl na závodě SAL, ale naštěstí jsme s Hnzou drsně potrénovali, tak můj smutek není skoro žádný. No a dneska to bylo po 4 dnech nicnedělání (v mém případě), takže spíš takové rozjíždění, ale stejně nám to, teda hlavně mně, Honza měl spíš klidovou svalonáladu, jelo. Jo a Míra má už zase jednici, takže nám konečně ukáže, jak se jezdí.

Do Německa15. 4., neděle, silnice, 150 km. Jeli: Míra, Honza, Lukáš. Trasa: KB – Kynšperk – Potočiště – Cheb – popojíždění – Libá – Hazlov – Výhledy – Nebesa – Mokřiny – Doubrava – Bad Elster – Adorf – Markneukirchen – Erlbach – Wernitzgrun – Horní Luby – Starý Rybník – Františkovy Lázně – Kynšperk – KB.

Tento trénink chce trochu delší komentář. Tak za prvé, bylo to megahusté. Honza i Míra občas trochu vrčeli, ale nakonec jsme to celé v míru i s Mírou objeli. Někdo třeba zásadně nerad jezdí tréninky tak, že se zpátky má jet proti větru. Mně osoběn je to jedno, protože když je nás víc, pomůžeme se. Když bych jel sám, tak bych is nadával. A nakonec, trénujeme snad, ne? Tak jaképak stěžování si na vítr. Druhá věc je tempo. My jsme měli AVG 30,8 kmph, a to jsme se jště často courali po městech. Já is myslím, že čím drsnější to celé je, tím lépe. Míra sice často říká, že ho to ničí, ale je to právě on, kdo na 140. kilometru v Šabině najel do spurta ke značce kolem hospody. To bylo strašné, myslel jsem, že umřu. A právě tohle je nejlepší trénink. To mám na mírovi rád, že má motivaci se rozjet a dát do toho na těch 15-20 s všechno. To se pak dá jet i v klidu a zařadit několik takových výletů do anaerobního nebe/pekla (zvolte si dle svého světonázoru).

S Lukýnem jsem na silnici ještě nebyl, dnes poprvé. On má ze všech nejvíce zkušeností, což je super, protože ví, co správné, a nezkazí správný chod tréninku. Mezi silné momenty dnešního dne patřily prudké kopce k Lubům z Německa. Potom to, co se stalo asi ve Skalné. Do Skalné jsem jel špic. Pak se jede z táhlého kopečka kolem něaké prodejny a pak se to zvedna do prudšího kopečka. Takže valím ve vysokém tempu, už docela dlouho a najendou se zvedá adrenalin. najíždím doprostřed silnice, aby byly obě strany volné a čekám, jestli uvidím kolem sebe, zleva (Honza) či zprava (Míra) nějaká řidítka. Zatím nic. Pak se ale předsune Honza. Hážu těžší převod a vsedě zrychluju. To on už se zvedl a buší, co to jde. Zkouším to vsedě, ale ujíždí mi, a tak se také zvedám a buším, na těžší převod než on. To znamená, že mi to tvá déle, než se rozjedu. Ale mám fakt sílu, takže když se rozjedu, tak to jede. Kopec by dost dlouhej, tak jsem Honzu nakonec dal, ale bylo to těsný. A bylo to našponovaný. jsou to vážně nervy. // Spurt byl i za Libavským údolím, tfuj.

14. 4., sobota, silnice, 105 km. Trasa: KB – Sokolov – Boučí – Kraslice – Luby – Františkovy Lázně – Kynšperk – KB. Před Luby jsem potkal Vaška Sinkuleho, jel na Božák.

13. 4., pátek, silnice, 115 km. Trasa: KB – Sokolov – Boučí – Vřesová – Chodov – Loučky – motokros – Loket – Sokolov – popojíždění, Makoň – Loket – motokros – Jenišov – Mírová – Stará Role – KV (Thesport) – Imperial – na Bečov – Kfely – Krásno – Rovná – KB. Koupil jsem si nářadíčko Acor a kraťasy Scott, co mě dost dřou do třísel :(. Sháním malou závodní podsedadlovou taštičku Scott. S

Předchozí díl seriálu – Bahno etc.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>