… není do cyklistiky zakouslá, vidí cyklistiku z (až příliš velké) dálky a občas to dokazuje. V rozhovoru fotografky Markéty Navrátilové pro časopis Reflex jsem si přečetl:
Jak se cítíte, když fotografujete havárie, těžké úrazy?
Někdy cyklisté padají na rovné cestě, to se jim většinou nic nestane, jen se trochu odřou a zasmějí se tomu. Ale jsou pády nebezpečné, kdy dochází ke zlomeninám. Jako letos Valverde, když spadl, zlomil si nohu, skončil v ostružinách a vypadal jako mrtvý, ani se nehnul, jako by byl v rakvi. Fotila jsem to…
Kdo cyklistiku sleduje – ani nemusí být vyloženě zakouslej – tak ví, že si letos Valverde zlomil né nohu, ale klíček a bylo to na Tour ve 3. etapě na 197. km kdy nelehnul do ostružin ale na asfalt a s nim dalších asi 30 riderů.
„Jako mrtvý a nehýbající se Valverde v ostružinách.“
Markéta asi měla na mysli crash Rik Verbruggheho. Dle toho jejího popisu by to mohl být on poté co s Kesslerem a Canadou skončili za svodidly jedné pravotočky.
Reflex neni tiskovina pro cyklouše a tak si může dovolit a i nějakou tu ptákovinu (mimo této i nošení přileb po smrtelném pádu Casartelliho) a nakonec Vicioso nebo Jaksche, Valverde nebo Verbrugghe … vždyť ta jména jsou skoro stejná a i v těch barevnejch hadrech jsou jeden jako druhej … paka co se honěj na kolech. 8-)