V pátek 24. 8. se na Březové jela premiérová Giant liga, tj. silniční kritérium na náročném okruhu dlouhém 1,2 km. Plzeňská Giant liga totiž občas zamíří do okolí – byla i v Mariánkách a v neděli na Lipně, kde závodil i Jarda Kulhavý (a přijel tam ve Ferrari). Na Březové byl zajímavý okruh. Do cíle dlouhé táhlé stoupání, které bolelo, ostré zatáčky (co jsem viděl, tak nejlépe je projížděl sympatický cyklokrosař Vojta Nipl) a místy také dost děravá/záplatovaná silnice, ze které mě opravdu hodně bolela zápěstí. V prostoru cíle fandila spousta diváků. Moderátor Honza Kotal odvedl výbornou práci. K závodu kategorie Elite, který jsem měl tu čest/smůlu/štěstí (vyberte si :-) ) absolvovat bych řekl asi toto: ze začátku jsem doufal, že bych také mohl píchnout jako Míra Zakuťanský a Tom Eberl, popř. z nějakého dobrého důvodu odstoupit – protože tempo bylo vražedné a já lovil háka jako předposlední. Nakonec to ale tak horké nebylo. Po odjetí pěti uprchlíků se tempo snížilo a nakonec jsem se i snažil zvyšovat tempo celé skupiny.
Doporučuji reportáž o závodě z pera hlavního tahouna závodu Honzy Vokáče, popis závodu na webu Giant ligy (vč. výsledků; u obou odkazů jsou fotky) a fotky od Tomáše Tesaře.
O víkendu nastal triatlonový svátek, protože se konaly karlovarský Citytriathlon a Velká cena Sokolova. Ve Varech se na start Open závodu postavila i řada závodníků republikové úrovně včetně domácích bratrů Pejsarových, z nichž Jára doběhl s půlminutovou ztrátou na Pavla Patáka druhý. Při prezentaci ukápla slza nad výší startovného, ale – já osobně jsem si říkal – ta projížďka centrem Varů na uzavřeném okruhu za to snad stojí. Na molu na Rolavě jsme podstoupili předstartovní vyvolávání a pak se bez neoprénů vrhli šipkou do vody vstříc první bójce a ostrůvku, jehož „úpatí“ asi kdekdo hobloval břichem :-). Skoky šipkou jsou pro nezkušené plavce ožehavým tématem… osobní zkušenost: Martina Kabilová do druhého kola z dřevěného mola skáče na jistotu po nohou a já přes ni borec šipku dalekou … a brýle skoro zmizely pod vodou. První kilometry na kole bolí, nohy tuhé, a přitom je třeba jet tempo na rovinách. Výjezd Zámeckého vrchu na úsměvu nepřidá. Po dosažení nejvyššího bodu trati v Křižíkově ulici mají pré všichni, co se nebojí poslat to střemhlav do zatáček, protože jich je v následujícím sjezdu požehnaně. A ocení to i diváci. S Péťou Šulcem přijíždíme do depa, ale ouha, oba přehlídneme čáru, za níž je třeba běžet po svých. Petra penalizace 15 (?) sekund za její přejetí neminula. V ulicích jsem měl dojem jako ve městě duchů – málo turistů, jen na TGM je bylo slyšet. No a už zbývaly jen dva běžecké okruhy. V cíli se mi moc líbili moderátoři Standa Bartůšek (!) s Martinou Poštovou. Hudba hrála moc nahlas.
A v neděli jsme se všichni tešili na VC Sokolova a na Jiřího Dvořáka s mikrofonem v ruce. Závodníků se sešlo o trochu více než ve Varech. Počasí bylo větrné, pod mrakem, občas slunko vysvitlo, teplo. Neoprény povoleny… a já si ho tedy také navléknul, premiéra. Tím pádem teplo, nadnášení jako na matraci, ale kolem krku to škrtilo, že jsem se bál o odkrvování hlavy, která se nějak vařila. Do kopce na Podstrání sbíráme opět s Péťou Šulcem cyklisty do háku, ale na obrátku dojíždíme jen tři s Tomem Eberlem. Musím zmínit Hanku Kolářovou, která po předjetí jela chvíli v háku, ale pak mě odsunula dozadu a jela nám špic. Respekt. Z kopce se v zatáčkách dalo hodně získat, a také že jsme s Tomem získali a pak do depa poctivě střídali, a odskočili tak Péťovi Šulcovi. Hlavní cenou tomboly byl skútr Yamaha 125 ccm. Vyhrál jej kluk z Říčan… snad dojel v pořádku.
Výsledky, fotky z vyhlášení, fotky Radka Lelková
