Radek a trénink v červnu

Sobota 4. 6. Medica maraton, viz článek. To hlavní: dojezd v první skupině, slušný spurt. Avšak od Kolové totálně KO. To jest známak toho, že nemám žádné základní kilometry. Už to vídím na úterních trénincích: návraty domů budou bolet a po 80. kilometru mi všichni ujedou.

Neděle 5. 6. Špitálka v Chebu, neboli osmikolové cross-country. Na rovinkách jsem ujížděl všem členům své skupiny a nabyl jsem klamného zdání, že na rovinách mi to jde. Míra Brill nám ujel v posledním kole, dal si ostrý únik. Tomáš i míra mi ujížděli v zatáčkách na rovině. Tomáš je nepřekonatelný v technických pasážích – a m,oc hezky se mi s ním jelo. Viz samostatný článek.

Pondělí, úterý, středa nic. Ano, bylo tak strašné počasí, že jsem nemohl ani vyjít z domu. Díkybohu ani Viki nejel první dva dny nic. Zažíval jsem absolutně nepřekonatelné chvíle nechuti se jen hnout. S potěšením jsem si lehnul na postel a myslel na cokoliv, jen ne na kolo. Doufám, že chutě ležet celý den, jsou v nenávratnu.

Čtvrtek 9. 6. trénink na Březovský bike. Otázkou bylo, jak se dostat bezbolestně z KB pod nějaký kopec. A nejradši tak, abych se vyhnul těm prudkým na Březové. Chjo. Takže vyndavám mp3player, ten taky tiší bolest. A jedu přes Arnoltov hezyk dolů do Šabiny, pak jako rozjetí po rovině přes Ranžír na biku s pružinovou vidlí až k mostu ze stezky do Starého Sedla, pak přes silnici zezadu k jezeru Michal, nahoru a dolů a jsem pod prvním kopcem: Novina – Lobzy. Nahoru letos poprvé po silnici – abych nohy pořádně roztočil a netahal je po prudkých lesních trailech. Na Novině jsme potkal dva známé bikery, tak jsem pohovořili, jáse pochlubil s nově polepenou vidlicí, která mi jde perfektně k novému dlouhému dresu…wow…a jel jsem dál.

Trať už byla značená. Bohužel ne dost dobře v jednom úseku, takže jsem jsel až v vodárně u E6, po travnaté louce. Po chvíli, už na tarti, jsem potkal – mládí vpřed! – Honzu, Lucku a Péťu. Připravovali trať. To bylo příjemné shledání. Dostal jsem jasné instrukce ohledně závodní stragie (Míro, měl jsem tě porazit) a vyslali mě na další kolečko, abych si našel tu odbočku. Povídal jsem chvíli s Fázou, pak ještě jedno kolečko a přes Kamenici domů.

Pátek 10. 6. nic, neboli, pro mého manažera, naordinoval jsem si regeneraci před závodem.

sobota 11. 6. přijímačky na práva a Březovský bike. Závod jsme si objel sám. Úplně bez rozjetí, jen v dresu, bez prádla. Druhé kolo bylo výborné, třetí také, čtvrté začaly bolet nohy a v pátém jsem bolest s radostí překonával, protože se blížil konec. Jezdivá trať s výjezdy, kteréžto mám rád. A sjezdy taktéž. Přiznám to. Jelo se mi krásně. A pak večer jsem v Masce potkal Lucku a Marcelu. Taky zážitek (někde se vyřádit musíte – ony nezávodily).

Neděle 12. 6. na bajku – lazy, lesný, kynžvart, bašuš, mýtský, čistá, milíře, hrušková, sokolov, kamenice, kb. Díkybohu, že jsem nejel do Stříbra na Chodovar nebo na trénink s klukama.

KB – Lazy jsem dříve dával za 22 – 23 minut. 12 minut a něco v Dolních Lazech; nyní 16 minut. Nejelo to a já nevěděl proč. Takový kontrast se včerejškem. Super technický a super náročný výjezd je zezadu na Lesný. Nahoře stáli chlápci v teniskách a Hele, jde to vyjet, tak to sjedeme. Upozornil jsem je, že je to náročné, ať bacha na klipsny a že asi budou muset párkrát slézt. Já si při výjezdu šlápnul asi třikrát. Jel jsem pomalu, zato daleko. Jo, už vím. Však jsem domů přijel ve dvě hodiny ráno a pěkně unavený. Jel jsem totiž za Míšou pro telefon. Dvakrát jsem spadl díky nevypnutí kufru z pedálu. Ještě že to nikdo neviděl.

Pondělí 15.6. bajk – tři rybníčky – les – lazy – sedlo – kladská – hvězda – nad krásnou lípu – vranov – defekt – vítkov – lobzy – kamenice – defekt – pěšky kb. Teďjsem sice jel rychle, ale roztrhl jsem Z-Max a tlačil 4 km. Přišlo i na objevování nových cest v lese a prodírání se bolševníkem.

Úterý 16. 6. na 82. km 36.4 km/h, na 65. km 37.5 km/h. Doplním. Doplňuji. Dle čísel vidíte, že jsme jeli velmi rychle. Aby také ne, když jsme v sestavě měli dva borce, Tomáše Viktorina a Michala Báťu. Zbýval Péťa Ontko a já. Péťa jel rychleji na rovině, já v kopci (tzn.: při návratu z Kynšperka jsme málem neuvisel v háku po rovině, zatímco v kopci jsem Péťovi hodně ujel). Michal měl navíc 60 km. I když vypadal unaveně, unavený nebyl. Má v soěb si nějaký standard, pod který nepůjde, ani kdyby chtěl. Nadstandard nám pak předvedl v Libé – tak nějak asi do kopců startují profíci. Raketově.

Dále mě zaujal Viki – po silnici z Frantovek ke kolejím proti větru jel celou cestu špic. Nebyl jsem schopen uviset a musel ve stoje dojíždět tři rychlejší. Na sebe jsme si vzpomněl nad Libou – myslím, že dokážu zrychlit za horizontem kopce. V kopci mi uejdou, ale hned za ním je hodně stáhnu. Tak nějak to bývalo třeba na Šindelovských okruzích v Šindelové. 50 metrů ztráta a já si je dotáhnu. Bývávalo. A tayk – je to špatná strategie.

Když začalo v Hartoušově krápat, jeli jsme s Péťou za dvěma tahouny. Jejich kola nám stříkalala vodu do obličeje. Což se mi velmi líbilo. Je to takové správňácké.

Co mi nejde = jízda po rovině. Není to tím, že šlapu s vysokou kadencí. Spíš na to prostě (ještě) nemám. Bylo to frustrující, ale nutné: odstřídám, rychlost klesne z 42 na 37 a po deseti sekundách mě míjí Viki a já jdu do závětří.

Kluci říkali, že někdo pojede do Němec – kdybyste něco chtěli. Třeba nové pedály Look Keo za 100 Euro.

Středa 15. 6. Co se sportu týče, tak nic. Za chvílu jedu do Sokolova, autem, asi do hospody.

Čtvrtek 16. 6. – sobota 18. 6. Sport žádný. 17. – 18. 6. = Mazec (fotky a článek).

Neděle 19. 6. 50 km silnice, 30 km/h, sám. Po příjezdu z mazce nutná projížďka. Nohy ztuhlé, tělo nervózní, strach z úterý. Přemýšlím, jak vlastně trénuji. Letos nemám, o čem přemýšlet. A minulé roky? Úplně prvně jsem si dával 50-70 km v lese na bajku na plné kule, rozhodovala průměrná rychlost. Pak po jednom Chodovském bajku mi velký Viki řekl, ať přijedu na trénink. Mno, mco si t onepamatuju, ale žádné intervakly tam až na jaro v prváku nebyly. Takže jak letos navázat? Zatím nevím. Prostě jezdit rychle. A dnes – KB – Podstrání – krásno – Slavkov – Loket – Loučky – Poříčí – Ranžír – KB.

V loketských serpentinách na mě čekalo nepříjemné překvapení. V jedné zatáčcestál starý Favorit, od nějž kráčel k druhému kraji silnice pán (Vietnamec) a syn stál u auta. Pán nesl plný černý igelitový pytel od odpadků. Předjel jsem je, přibrzdil, otičil se a popojel směrem k nim. Řekl jsme něco jako „Vy to chcete vyhodit…“ a on „prosím..?“ a zpátky k autu. Tak jsem jel a ještě se jako otočil a hnal jako o život.

Pondělí 20. 6. Nic.

Úterý 21. 6. Dost netradiční trénink. Vsuvka. stále na kole, které už téměř nepřehazuje, nebrzdí, má natrhlé bowdeny u hlavové trubky a jemuž praská v hlavovém složení. Rekordní počet jezdců. Zbyněk (určitě moc nejezdí, a jede na úterní švih! odvaha).

S Péťou a Honzou jsem probral nedělní závody a strategii Míry Brilla. Mnoho lidí potvrdilo, že na Chodovském bajku efektivně taktizoval. Příště ho prý jeden rider efektně shodí ze stráně.

Špic jsme měl po frézovaném úseku odStrojíren a nasadil jsem od začátku dobré tempo, takže Viki radši hodil ne ručník, ale bidon. Ne, to kecám, to bylo až později. Svoje špice se snažím jezdit co nejrychleji. Pak dlouho táhl Michal Báťa, který má v sobotu Mistrovství ČR a pojede v U23 (170km), Ondra už s eliťáky (220km).

Péťa mě v kopcích dává. To je špatné. Pracuji na změně tohoto nevyváženého stavu.

Neuvěřitelná zastávka ve Štědré. Pěkná týmová jízda zpět.

Středa 22. 6. 70 + 30 km. Úpatí Slavkovského lesa, Kladská, KB. Z Pramenů jsem do kopce ujel Multikáře. odpoledne 30 km přes Vítkovskou stradu.

Čtvrtek 23. 6. Odhadem 55 km na bajku. Rozjezd KB – Arnoltov – Šabina – Dasnice – Habartov – Sokolov – výjezd kolem nemocnice na 100%, plivu plíce, sjezd do Těšovic, od řeky nahoru – Makoň. Musím tu zastavit, protože mi při každém špápnutí nesnesitelně kvílí převodové ústrojí. jarda nabízí jako řešení zadní nábu, neseřízenou přehazovačku. Maki později: neutažené kliky + špatné brzdy, volné dráty zadního kola.

Přijel Tom a že jedem spolu. Ale jedu pomalu. To tak. Ale nejdřív jsem to mu věřil. Hodně mi odskočil v kopci od jezera k silnici na Hruškovou. Tak rychle jsem tam nejel ani čerstvý, nikdy! Ojoj :(. Druhá perda přichází ve stoupání na Lobzy (terénem). Ujíždí mi a já se horkotěžko držím. Nahoře jsem sice 20 cm za ním, ale KO.

Dáváme si to samé ještě jednou a tentokrát je mezi námi nahoře díra 20 m. Pak od Startu lesem nad odbočku ze silnice na Kamenici a do KB.

Pátek 24. 6. Odpoledne na Vítkově s přáteli, sport nic. Jen spálená záda a umrtvené nohy.

Sobota 25. 6. Jarda tipoval vrzání v převodovém ústrojí na zadní nábu. Maki řekl, že to jsou nedotažené kliky. Dnes dopoledne mi v obchodě pan Hošman (v Uralu) utáhl kliky i pedály, poradil mazání v letních horcích, a vrzání bylo pryč. Dík moc.

Jel jsem KB – Kamenice – Rychnov – Sokolov – Transmotel – Loket – Staré Sedlo po stezce – k Vítkovu zezadu – Lobzy – KB. Trať obsahuje několik stoupání a svým charakterem ideální k rozjetí na zítřejší závod.

Neděle 26. 6. O Závodě u Hotelu Stein jsem napsal článek (docela hrůza). Nedoplnil jsme tam však sobní zkušenosti: před startem mi rupnul drát na zadním kole a porouchal se mi pedál, takže jsem jej mohl vypnout až po maximálním vytočení ven. Míra mi v posledním kole řekl, že mi nastupovat nebude. Tak byl závěr bez nervů. Nástupy jdou Mírovi výborně, všakto byl on, kdo roztrhal naši skupinu, alemožná už byl také unavený. Takže dnes 32 závodních km, které se projeví až v úterý.

Pondělí 27. 6. Dnes sem i jelo krásně. V podvečer, kdy nebylo moc horko, sluníčko slunilo a pomalu zapadalo, vítr byl skoro pořád v zádech a tlak tak akorát. Hned u hospody v Kb mě zavolal Fáza a povídal mi o svém novém silničním kole – Cicli B, stará Ultegra, Ritchey. Potom stoupání na Rovnou. V té jsme nešel pod 18 km/h. pak hrůzostrašný tankoroidní sjezd na hlavní stradu od Podstrání a doleva. Až do Sokolova pěkný hukot a až tam nešla rychlost pod 50 km/h (kromě jednoho výjezu). Je to hodně povzbuzující, když po rovině jedete padesátkou. Kola řežou vzduch a nohy švihají.

Na koupáku bylo taky moc krásně, já však pokračoval přes Ranžír čtyřicítkou (až 45) do Černého Mlýna a svižně i do kopce na KB, což se mi často nestává, tamtudy se vracím z tréninků v jiném stavu.

Úterý 28. 6. Mládí vpřed. Před elektrárnou Péťa, Zbyněk, Pavel Kozlík, Jirka Bláža, Marek Radny na GT a Wickey. Takže kompaktní sedma. Trať (106 km): KB – ETI – Boučí – Dolní Nivy – Jindřichovice – Kraslice – Stříbrná – Přebuz – Šindelová – Jindřichovice – Oloví – Krajková – Anenská Ves – Habartov – Bukovany – KB.

Mr. Kozler na plečce nás zase všechny dával, ale jak mi řekl, už cítí, že mu chybí základní kilometry. Wickey se dnes soustředil na stránku morální: zdůraznil, že na kopci se čeká (ale ne na třetím v pořadí). Zbyněk si vybral mnoho světlých chvilek a já nechápu, kde se to v něm vzalo, protože moc netrénoval. Předem zmožený Péťa na tom byl špatně, u Oloví málem nabral zábradlí (kdo by si ho také všiml). Jirka jel rychle, standardně. Co mě však dost překvapilo jsem byl já sám. Na Přebuz jsem jel celou dobu za Pavlem 10 m. A hlavěn Viki Kde jsou ty časy, kdy jsem si tě do kopce dával jakoby nic…

Se Zbynďou jsme si dali spurta přes horizont za Přebuzí. Podruhé za krátkou dobu nastoupil přes prvního, tentokrát jsem to slyšel a hlavně byl při silách. Před námi ještě kus a pak rovinka. Oba ze sedla auž jsme tam měli hodně těžké převody, rychlost přes 50 po rovině a já tam hážu ještě těžší a Zbyněk nemohl nahmátnout – Campagnolo :) – tu svou páčku. Člověk cítí, jak kola letí, jak se kolo láme a převodníky ohýbají…

Za Dolními Nivami nás jelo pět, před námi Pavel a Jirka. Na stíhací jízdu jsem se vydal já. Jirku dohnal a on se mě pak držel a před horizontem za zatáčkou nastoupil a ujel, ale: předjížděl nás v tom nejlepším,tzn. oba vedle sebe, maximální výkon, autobus a troubil a od Jirky tak 50 cm. To je hrůza! Profi-řidič má jet v klidu a počkat si na rovinku!

Péťa Svoboda má nové silniční kolo: Pinarello @ Dura Ace.