Říjnová bajková revoluce očima Štafle

Rosnička slibovala krásný počasí a Jirka, že Říjnový ZS bike (fotky, výsledky) je mooc pěkný závod, a tak jsem vyrazila na pro mě poslední závod sezony ZS bike. Už je to dost trapný, ale i tady bych poopravila název, a to tak, aby neznalce upozornil na charakter závodu, takže tentokrát Bahenní koupel na Sorkově.

Sluníčko opravdu svítilo, a tak ani 8 st dopoledne nás nemohlo odradit . Start v poledne patří mezi nejoblíbenější časy. My normální stíháme pivko v pátek u Pulečka a pak řádný spánek, borci zas kvalitní předzávodní přípravu. Hned při příjezdu se mi naskytnul pohled na nahého Podhaje a já si říkala, že tenhle závod opravdu pěkně začíná. Mimochodem, dámy bikerky, tohle berte jako motivaci k účasti na závodech, protože snad nikde jinde se vám kluci nesvlíkají zcela dobrovolně a úplně. Že je na co koukat, snad nemusím říkat… znáte to, pevnej zadek, vymakaný lýtka… sexy proužky po těle.

Takže jaké bylo vlastní závodění? Naprosto depresivní informace od Dády jsem hltala oběma ušima a nakonec i z Jirky začaly lézt věci, které já moc nerada. Jako „to se dá, neboj“, „no tohle se nedá , tady slez“… prostě psychická příprava jako blbec. Na hromadný start v chumlu si ne a ne zvyknout. Šílenci, co nevědí, že se závodí až v druhé půlce závodu, se hrnou ostrýma loktama dopředu, až z toho byla málem kolize hned na začátku. Jeho „soráč“ mě moc neuspokojilo, ale co, hlavně, že jsem nespadla. Krátký rozjezd po panelce a silnici a pak už jen a jen v lese.

Nevím jestli to byl záměr či rozmar počasí, ale hned v prvních kilometrech jsme všichni vyfasovali asi tak 5 kg zátěž bahna, kterou jsme postupně ztráceli, abychom ji zase za chvilku nafasovali. V tom Chebu jsou opravdu šílenci. Tuhle trať vymýšleli bud stejný lidi jako Kořenovku (CH 40) anebo to jsou hodně blízcí příbuzní. Kdo to jel, ví o čem mluvím. Sadistický masochista by to neudělal líp, ale bylo to úžasný. Myslím, že se mnou není něco v pořádku, když se mi tohle líbilo. Pořadatelé se rozhodli, že převážnou část tratě povedou pod vodou či pod vrstvou bahna. Děkuji, nevím komu, že jsem v poslední chvíli vyměnila své suprácké bílé elasťáky za šedé, protože tohle by ani Ariel nevypral. Pokud jsme se nebrodili bahnem, jelo se pěkně lesem. Jako žádný vyšlapaný pěšinky, pěkně mezi houbami, kameny, kořeny a stromy… Jo fakt mám široký řídítka, někde to bylo jen tak tak.

V prvním velkým sjezdu, kde mi Dáda radila „zadek na zadní kolo a půjde to“, jsem potkala Hondzika, který mě míjel, protože píchnul. Chtěla jsem si konečně okouknout, jak jezdit ty sjezdy. No není o co stát, stihla jsem asi 3 sekundy a byl v trapu. Takže zase žádná nauka. Pak pohodovka v lesíku, kdy jsem se svojí skupinou vedla debatní kroužek. Opravdu, probrali jsem vše. Od slivovice až po můj parfém. Řev v lese nás upozornil, že se blíží lávka, co klouže. Jsem občas rozumný člověk a tak jsem se nenechala vyprovokovat ke sjezdu té šílenosti. Ovšem, známe chlapy, co by se nechali a pak skončili pod mostem, že? Decentním krokem připosr… blbouna jsem se sunula přes obě lávky, abych pak živá a zdravá nasedla a pokračovala.

Slibovali bikování ve skalách. A bylo tam. Fakt pěkný, to ani na Artíkovi nemají. Prostě to uzavřu. Pánové pořadatelé nám celou cestu házeli klacky a šišky pod kola, a to doslovně, nechali nás brodit nejen bahnem, ale i močůvkou, nutili nás lézt cestama, kam by ani kamzík nevylezl, kličkovat mezi stromy, za odpočinkovou část brali tango na mokré trávě či totálně pravotočivý zatáčky do hnusnýho kopce. Myslím, že jsme si každý se svojí úchylkou přišli na své a nikdo nemůže být nespokojen. Mě osobně trat přišla hrozná, ano Honza měl pravdu, nadávala jsem jako prase, ale bombová.

Ke značení tratě. No měli růžovou :-) . Já mám raději mlíko, ale zvykla jsem si. Měla jsem trochu problém, protože jako správná blondýna jsem zaregistrovala barvu, ale ten směr…Trochu nesrovnalosti tam byly, ještě že se mnou jel růžový biker č. 32, který mě ujistil, která že z těch dvou šipek platí dneska. Ale jinak orienťák se nekonal, bylo to dobré. A mám pochvalu. Sanitka, co se přesouvala. Tak tohle je originál a moc dobrý. Pravda, chvilkama jsem měla pocit, že jede za mnou, ale asi to byla jen náhoda.

A jdeme na omáčku. Tak tohle klucí chebský mají vymakaný. Za startovné gulášek a pivo, taky sprcha a mytí kol. Kdo nechtěl, co byl dáno, mohl něco jiného. Chutnala jsem krkovičku od Brabčáka a byla dobroučká, jen nevím, proč jí nedojedl. Jo, už si vzpomínám, kdo by to nevěděl, tak proto, že ztloustnul :).

Medaile do 5. místa a ceny drogisticko-cyklistické. A je tu moje neoblíbená výtka. Zase ta diskriminace. Tohle je špatně, chlapi, a jsem ráda že už i někteří kluci od Vás (např. Santini) uznali, že je to blbý. My holky chceme taky kategorie podle věku. Holý zadky jsou asi málo na to, aby nás jezdilo víc. Tak příští rok, ju? Matně si vzpomínám, že mi to tam pánové slibovali.

Takže závěr. Bylo to super, prostě kdo umí, ten umí. Opravdu pěkný závod, pěkné zázemí a pěkná atmosféra. Máte smůlu, vrátíme se :-D.

Malé chlubení na závěr, my všichni z TBB jsme zamedailovali a tak bez Hondzika, který s Lenkou odjel na vyhlášení do Kralovic, jsme se přesunuli na oslavu do Sokolova. Tady musím zmínit připomínku Káji a teda souhlasit. Prý když přijedou Chebáci k nám tak se paří a oni zůstávají, zatím co mi balíme domů a paříme si bez nich. Jo, má pravdu, musíme to na valné hromadě TBB probrat.

Děkujeme za další pěkný den, který jste pro nás nachytali a právem Vám patří medaile od Štafle.