Tento náročný cyklisticko-závodní víkend mimo jiné uzavíral Chodovský bike, který byl snad pro mě posledním závodem s utajeným Nebojsou :). Takže co jsme viděli? (Foto, výsledky)
Počasí opravdu na hraně, ale pořadatelé pravděpodobně povolali letectvo, které mraky rozhánělo mimo trať. Na své si dneska přišli alergici a astmatici, protože celá trať vedla posekanou loukou, pořád nahoru a dolů. Pro nás čumily ideální, mohli jsme vidět závodníky prakticky všude a ani jsme se moc při tom nenaběhali.
Pekelný kopec na úvod prověřil sílu svalů, pěkné sjezdíky zas kvalitu zápěstí a pružnost karbonu v představci. Zatáček pro každého dost, byly doleva i doprava :)). Značení trati pro blondýny a i prostor startu si pořadatelé hlídali. Byla sestřička v akci, i když jen odřená kůže na zadku jednoho z dospěláků. Jen těch závodníků bylo nějak málo.
Modrou lajnu přijeli narušit např. Peťa Jícha i přesto, že včera dopadl opravdu tvrdě, Radek Buřič dnes bez rodinky, stále neoholený Míra, kamionista Viktor, nejstarší Tukan a holky zachraňovala Irča. Kulisu tvořili opět převážně Šmoulové a jejich přátelé…
Vyhlašování bylo rychlé a včasné. Moc se líbila, teď nevím, jak to nazvat, třeba těžítka, za 2. a 3. místo… a líbila se tak moc, že někteří litovali /hondzik/, že jeli tak rychle a museli si vzít zlatej pohár :). Na závěr pěkná tombola /já teda mám pořád raději ceny pro vítěze/, hned jsem měla v autě o dvě helmy navíc… ale nezbyly na nás koláčky :(.
Dle mého se tento závod oproti lonsku mooc polepšil /pořadatelé asi četli můj loňskej článek/, vše klapalo, žádné remcání ani prostoje… prostě paráda.
Závěrem… a jen z doslechu… velká pochvala i za čtvrteční rodinný závod.
