Už frčíme

Dneska to vezmu přes Cheb

Směr Cheb

Tohle je další díl mé tréninkové telenovely. Předchozí, pod názvem Než začnu trénovat pořádně, se táhl od 7. 12. 2007 do 20. 2. 2008. Název však mate, protože skrývá i rychlé tréninky. Holt mám omezené podmínky trénování, tak už nyní jezdím docela rychle, ač najíždět pojedu až 12. března. Něco z toho ale určitě vyleze (třeba rychlý Radovan).

A dále … jelikož to začínám flákat, zakládám nový díl.

30. 3. – tři a půl hodiny, dost jsem to ošidil, ale i tak jsem domů přijel pěkně unaven, takže nakonec spokojenost. Díky časovému presu jsem se málo oblékl, a bylo to dobře. Řeknu vám, je moc pěkné jezdit v jarním oblečení. A další věc, komplet kraťasy, dres a vestička v podání TBB je velice hezký. Na startu byla sestava Bláža, Míra, Aleš a Bájo. Míra to otočil už na Kraslické v Sokolově a potkali jsme ho až před Bečovem, kam jsme jeli přes Vřesovou. Bláža to zpočátku hnal, ale pak se to uklidnilo. Bájo několikrát zůstal vzadu, ale až po našem čekání u přehrady si řekl „nechte mě být“ (měli jsme na něj nečekat sami od sebe, byl moc vzadu, a když přijel, řekl nám to sám). U Benzinky jsme jeli doprava na Bečov, ale Míra ne, opět jel jinam – kopce dnes prý napsané nemá :). To je morálka. Nahoru se jelo svižně a za druhou velkou zatáčkou se už Bláža ohlížel, já byl za ním tak 2O metrů. Moje taktika byla pomalu ho rychle dojet a přespurtovat, což se povedlo. Horizonty na kopcích, to je moje, zdá se. Pak dolů do Lokte a já sám nahoru a přes Loučky a po obchvatu domů.

Dnes jsem měl pocit, že ten můj rám není až tak malý.

Přes týden trénovat opět nebudu, až v pátek, možná čtvrtek. Psal mi Robert Vokáč, že by potřeboval trénink na bajku. Kdybych já byl tedy v jeho a podobném věku, asi bych jezdil např. tyto tratě:

  • K vodárně nad Březovou, kolem níž se jezdí Březovský bajk, a před ní doprava. A pak už kamkoliv směrem do kopce směr Lobzy a Kamenice. je tam mnoho cest a cestiček. Nemá ale cenu jezdit po totálně nesjízdných cestách, to toho člověk moc nenatrénuje. Takže projezdit tam, co se dá. A pak to samé vždy dolů, a rychle.
  • K porcelánce v Lokti a nahoru po trati Časovky do Kozích vrchů a někde odbočit a projet si to. Dá se takhle lesem dojet ke Slavkovu.
  • Z Podlesí po žluté či zelené do Lokte. A do Podlesí přes Hruškovou…. tedy Sokolov – Novina – Lobzy – Milíře – Třídomí – Podlesí. A z Lokte co nejrychleji po stezce domů, ve Starém sedle přes řeku a dozadu kolem kravína k jezeru Michal.

Na tyhle lesní tréninky je dobré vozit turistickou mapu, např. ve Slavkovském lese se velmi hodí. Tyto tréninky rozvíjí technickou zdatnost, ale také samy od sebe samozřejmě rozvíjí fyzickou kondici – na bajku je to určitě síla, výbušnost. Je ale třeba se občas trochu zmáčknout a nejezdit jako výletník. Já jsem třeba tréninky pravidelně zahajoval tak, že jsem jel co nejrychleji do 8 km vzdálených Lazů, skoro pořád do kopce, z KB to bývalo i pod 22 minut. Nebo jsem měl kopce, kde jsem nechtěl jít pod určitou rychlost, např. pod 20 km/h z Bystřiny na KB.

Myslím, že čím dřív se začne jezdit v terénu, tím lépe. Pak tam budete jako doma a budete v technických úsecích získávat vteřiny navíc.

bajk.JPG29. 3. – bahenní lázeň na Třech křížích, kde [chjo, nemám čas, takže jen telegraficky] bylo proměnlivé počasí (déšť, kroupy, sníh, jasno) a všudypřítomné bahno. Sjezd zeshora byl veden doprava, ne doleva, byl technicky o dost náročnější (a vzato absolutně, tak byl pro mě velice náročný). Mně osobně se jelo velice dobře, pořád jsme byl schopen držet tempo a netuhly mi nohy. Vítězství v mužích mi ulehčil tepy omezení Vojta a Michal. Na to se ale historie neptá :). A na bajku se mi sedí hrozně odbře, mnohem lépe než na silničce.

28. 3. – KB – Loket a zpět, nejede to, jsem už moc těžkej, a bolí mě pod jabkem, takže šlapu jako Terry Fox. Paní Fazekašová mi za TBB dala 2 tisíce Kč na náklady s Chorvatskem. To mě velice těší a svému týmu děkuji.

22. 3. – XC Bahno, Linhart, 2. místo muži

12. 3. – 22. 3. = soustředění v Chorvatsku. Odhaduji: (1200 km)

  • 110 km na úvod, přes Kanál dozadu a domů
  • 140 km
  • 160 km
  • 180 km
  • 80 km odpočinek s Matějem
  • Dopoledne 80 km v dešti, zimě a větru. Psycho & sadomaso. Odpoledne pak 70 km přes Kanál k pumpám a zpět
  • 170 km, kopce, konflikt s Tomem + přes kanál s Matějem, maxi pizza
  • 100 km, únava, špatné oblečení, zadek
  • 100 km, tři kopce s Ostrováky, po rovině šišky s Ondrou

Telegraficky: téměř jsem ztloustl (Evička mi nabalila igelitku plnou! sušenek a čokolád), bolela mě záda, zadek; asi mám malý rám; Honza vařil, já myl nádobí; Míra je velmi hodný člověk; Viki je na svého syna také velmi hodný; David jezdí rychle, moc nemluví a 29. 3. mě v Lokti na kole sotva pozdravil; Bláža jezdil nejvíc a měl a asi stále má velkou formu; já si užíval s Matějem, který je sice asi o 4-5 let mladší, ale na silnici o něco málo výkonnější (200 si dal, zatímco já ne); takhle by se dalo psát dlouho… takže radši už nic. Příště už se mi tam moc nechce, moře ubírá dost možností, kam jet na trénink. Ale třeba na to za rok zapomenu.

9. 3. – 4 hodiny kolo, přes 110 km. Dnes to na mě bylo moc rychlé. A dokonce mám pocit, že od Pomezí to hnal hlavně Viki. Vždycky tam najel, zrychlil a hned zase zpátky do háku. No a ostatní to nějak udržovali. Jel s námi i Ludvík Kili mladší a vyjevil se jako závodník s až moc dobrou fyzičkou, do kopce ani nefuněl. Nejlepší byl ale Tibor. Dále jel Aleš (karbo Giant), na kterého jsme se zlobili, jelikož dělal v balíku nepořádek. Dnes bych skutečně volil volnější tempo, hlavně od Pomezí. A díky tomu bychom to možná byli mohli natáhnout přes Svatý Kříž. Takhle v Chebu všichni řekli, že jsou KO a že se jede domů. Večer jsme si dlai sraz s Jointym a Honzou na Lobzech v bezvadné vinárně, kde mi Evička koupila za 20 Kč topinku s kuřecím masem a nějakou omáčkou. Na to jsem si nakapal torchu „jedovaté“ chilli omáčky, kterou později Fáza s chutí pil. Vinárnu doporučuji k návštěvě. Bude ale otevřená ale už jen dva týdny, a to od čtvrtka do neděle. Domluvili jsme, co kdo vezme. Jídlo sami, jen věci jako sůl, máslo, cibule… se berou společné (já např. med, marmelády… domácí produkty). Nářadí bere Honza. Bohužel Onty je nemocný, už třetí týden (angína, průdušky, tělesná slabost). Je z toho nemocný i psychicky. A je možnost, že nepojede. Zjistil si už ale, kdy létají letadla domů – kdyby jel a jeho stav se zhoršil.

Honza vyjádřil obavy z Chorvatska. Jde o tempo jízdy celé skupiny a jednotlivců. Já v tomto ohledu nemám obavy. Vím, jak potřebuju jezdit, a určitě se najde někdo, kdo pojede se mnou. Vím, že každý jsme na tom jinak a každý potřebujeme jiné tempo. Jsme však samozřejmě ochotni ke kompromisům, tím spíš, že to své optimální tempo zná málokdo. Myslím, že většina se shodne. Těším se tedy na chvíli, kdy se všichni sejdeme v Poreči u domu a zkusíme si popovídat o tom, kam pojedeme a jak. Doufám, že budou všichni rozumní. Když vzpomínám na dobu před asi 4lety či pěti, kdy jsme tam byl poprvé (a zatím naposled), tak si pamatuji, že na mě tempo bylo často vysoké a že jsem byl pěkně vzteklej (pro sebe). Ale nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl ovšem velmi spokojen a jeden z těch rychlých (tempo jsem ovšem neboural).

No a teď vám ukážu něco, oc mi bude každý závidět. Dnes už asi pošesté jsem se zastavil u Evičky a ona mi přichystala menší pohoštění:

Papu

Vždy jen napíšu „3 min, jsem OK“ nebo „1 min, dead“ a Evička mi něco přinese. Jsem asi hodný kluk :).

8. 3. – 4:30 hod, s bandou okolo Jesenice opačně než obvykle, docela legrace, jel s námi Karel, snažil jsem se nechávat do kopců těžký převod na sílu, Míra s Karlem pak odbočili na Zelenou horu a tu si (hádám) párkrát vyjeli, já jel ze Sokolova ještě do Lokte a domů. Aktualizace: Zelená hora prý není moc odbrý kopec, a tak se kopce odtrénují zítra. Večer jsme šli hrát minisquash s Evičkou, Jaruškou a elektrotechnikem #1 Péťou Maškem. Ten byl Evičky tajnou zbraní na mě, leč já ho porazil. On bral zápas v klidu, ale já byl pěkně nervózní. Jsem rád, že jsme hráli na malém kurtu, jelikož má velkou sílu a pěkně by mě proháněl. Jaruška, ač nyní už rok bez pohybu, se orzhýbala rychle a šlo jí to. Takže navíc tedy 60 minut hry.

7. 3. – test na laktátovou křivku v Casri. Stručně: potřebuji vylepšit základní vytrvalost a silovou vytrvalost… což je v tomto období asi normální, a zhubnout 4-6 kg. Update: a takhle se cestovalo z Prahy.

4. 3. – jel jsem do Sportovního centra UK na první hodinu plavání… ale bohužel nejde o kurz pro ty, co se chtějí zlepšit a tak, jde o volné plavání. Takže jsme se ocitl mezi bandou intelektuálů s křivými zády, co si přišli zaplavat. No děsné. A moje plavání taky děsné. Pak jsem šel sázet náš fakultní časopis Sociál a domů jsem přišel ke třetí ráno. V pátek jdu na vyšetřeření do Casri! TBB mi přispěje a někdo z Ostrováků mi půjčí kolo, díky Vám všem.

Jirka jede za mnou

RF a Jirka vpředu

2. 3. – dostalo se mi zprávy od nedůvěryhodného zdroje, že včera byl Killi (asi mladší) na kole dvě hodiny. Killer. Já jsem dnes byl dvě hodiny v bazénu a pak, do 00:45, dvě hodiny na ergometru (170 W). V bazénu jsem plaval, a to hodně, což mě velice potěšilo. A i jsem cítil, že mi to docela šlo… dokud tedy nepřišel Péťa Vávra a svým ležérním stylem mě neodsoudil k roli topícího se invalidy. To samé by se jistě povedlo mladým lotříkům Chroustovi, Viktorinovi a ještě jednomu, které jsem poprvé spatřil zeshora a podruhé, jak je skoro tahal za ucho plavčík. Pak zmizeli někam k tobogánu a už se neukázali. Jirka, když odcházel, tak říkal: „Jak říká táta, odpočinek dělá mistry.“ :). To jo, ale moc odpočinku dělá důchodce! A tak je třeba mimochodem, jezdit na kole. A myslím, že zrovna Jirka by měl jezdit, co to jde. Aby se mě udržel i příští rok (pokud mě předjede, tak mi tyhle moje řeči laskavě nepřipomínejte).

Pokud bude mít v pátek MUDr. Martínek místo, absolvuji u něj spolu s členy Cykloteamu Ostrov prahové vyšetření.

1. 3. – dnes brzy ráno, když jsem měl ještě půlnoc, mě probudila vichřice. Každou chvíli jsme očekával, že mi odlétne střecha nad hlavou. Okna byla lehce polepena sněhem, venku se ohýbaly istaré pevné stromy, pršelo-sněžilo. Tak jsem hned z legrace napsal Vikimu, že už nandavám blatníky… vzal to vážně, asi v Sokolově nebyla taková slota. Prý by jel, kdyby honepálilo tolik v krku. Já ale hlavně myslím, že to je zejména zapálený cyklista. Já jsem jel celkem 2:35 hod na ergometru, ale jen 170-190 W. Tepy byly 130-138, sem tam i 145. Ale šlapat na víc wattů jakoby mi nešlo. Bylo to ale přerušované, pořád jsem zastavoval, nebavilo mě to. Pak jsme s Evičkou šli hrát hodinu intenzivně squash. Myslím, že se nikdo nepotí více než já.

29. 2. – dopoledne pršelo, odpoledne mokro, takže jsme jel od čtyř do sedmi na ergometru, 160-180-190 W, tepy 130-150. Dost rád bych zajel na vyšetření k doktoru Martínkovi. Koukal jsem na seriál How I Met Your Mother (Jak jsem potkal tvou matku), info česky. Můj oblíbenec je Barney :).

28. 2. – dnes to stálo za hodně. Na kolo jsem sedl v 8:40 a domů se vrátil v 15:40, 10 minut jsme stál u Evičky a 10 minut s Mírou. Takže to hodilo nějakých 150 km určitě. Jo, jelo se pomalu(nonstop „kecačka“). Trasa: KB – Makoň a odtud s Mírou obchvat – Loučky – Doubí – Bečov – Mnichov – golf – centrum Mariánek – Stará Voda – a pak doprava podél Slavkovského lesa do Mokřiny – Kynšperk – Sokolov (110 km). Pak jsem se už sám stavil u Evičky a jel Loket – Jenišov – Stará Role – Nová Role – Chodov – Sedlo – obchvat – Sokolov a domů (15:40). Doma jsem hned přesedlal na bajka a jel jsem s pejskem Ejmy nad Novinu přes Lobzy, kde jsme měli sraz s Honzou a Evičkou a Borisem a Terezou (psi). Evička pak zradila a odjela pryč, čímž mě naštvala. Večer plavání s Honzou Sokolem, jehož jsem zastavil při běhu na Lobzech a domluvili jsme se, že se možná srazíme. Bazén byl supr, hlavně pára. Řeknu vám, pro mě je to děsný psycho, když se tam napouští tpelá pára. Představji si, že bude čím dál tím větší teplo a umřu. Když je extra zima (ve vodě), tak nemohu dýchat. Ale tohle teplo, to je k zbláznění. No a pak po tomto pekle ledová sprcha byla skvělá. Pak bublinky, kde jsme potkali zřejmě rodinu z poutě (není nějaká v Sokolově) a těch bylo, takže jsme se mačkali! Jaj :). A pak ještě zmrzlinový pohár s Evčou a Lucií. Doma mě moc neviděli.

Moc nechápu svou strategii (a jiných také). Tady doma se honíme o víkendových trénincích skoro jako na závodech a při pauzách se bavíme o tom, jak budeme v Chorvatsku najíždět a že se bojíme těch, kteří budou chtít jezdit rychle. Nebylo by lepší, kdyby už nyní všichni najížděli objem, aby pak na Istrii mohli (dejme tomu) všichni lehce zrychlovat? A ne nějak zpřeházeně?

25. 2. – dnes, zítra a ani pozítří sportovat prakticky nebudu, jelikož mám bohužel na práci jiné věci. Ale určitě bych měl jít plavat nebo se jít protáhnout (strečink, 30 minut) do obory Hvězda, jelikož mě po dnešním celodenním sezení bolí nohy.

Full Dynamix  COMPOSITE COMP XT

By se mi líbil

Jsou tuhé. Já prostě zanedbávám regeneraci, je to úplně jasné a odsouzeníhodné. Mám však i dobrou zprávu – tréninkový deník si zde na Bikeri.cz možná začne psát jedno mladé cyklistické eso… A druhá dobrá zpráva je, že mi Karel poslal výsledky svého sportovního vyšetření (video). No dobrá… až tak dobrá zpráva to není, a nejen pro mě. Podle mých znalostí a vlastního testu v létě (!) je na tom Karel nyní velice dobře. Posuďte sami a napište svůj názor – máme zde konečně podklady pro debatu. Pozor, obrázky jsou velké (rozměrově, ne datově). Máme tu W(170) 290, maximální výkon 440 W (5,6 W/kg) a další údaje.

První částDruhá část

A konečně jsem trochu opálený, takže jsem konečně trochu hezký kluk, opět. Jen ať svítí, slunko.

Fišer24. 2. – prvních 70 % tréninku jsem byl rozladěný, jelikož mi nevyhovovalo tempo ostatních. Dnes to byly skutečné závody. Cítil jsme, že to pro mě není dobré, a tak jsem se uléval, kde to šlo. Namísto rychlých 85 km bych radši klidných 120 km – a myslím, že takových, kterým by to prospělo, není málo. Takže dnes zhruba 100 km a čas pod čtyři hodiny. Trasa: Trojúhelíník – Vřesová – Jenišov – Bečov – Mnichov – Lobezské údolí – Soko – KB s Evičkou.

Kozler fotil
Fotky od Pavla Kozlíka (dole)

Dnes přijel i Jirka Blažek. Největším tahounem byl ale Pavel Kozlík. Již chápu, proč mu Viki říká Kozler. Včera jel 220 km a dnes také hodně přes kilo a jel dost rychle. Míra si stejně jako já stěžoval na rychlost, ale tentokrát s námi vydržel – či spíše s nimi, já byl vzadu. Bájo se blýskl několika dlouhými úniky, které ale byly vždy před vrcholem kopce zlikvidovány. Viki měl krizi. Pavel … ten si vyjel kopec a pak nás fotil a věřte, že jsme nejeli naschvál pomalu. No a to je asi vše. Nohy mě nebolí, jak bych chtěl.

Vikiho báječná bunda, Pitty Shoes. Září na dálkuSnad mi neujedou, bejci závodní… do zatáčky v Jenišově regulerní spurtTomáš jel do Doubí a jel jako na silničceDo Bečova se jelo na plný pecky (Kozler, Jirka), zd ejsme po zastávce u pumpy (díky za nápad, Míro)Pavel fotil - už se těším na fotky - díky mu za to!Táhnou na PramenyA to už jsem s Evičkou… nechce se ná mdo kopcePo cestě jsme s Evičkou překonali kriziStíny RF a ER

23. 2. – 120 km, přes 4 hodiny, řekněme 4:30 (nemám tachometr). Od začátku se jely docela šišky a Míra se včas odpojil. Zbylo nás pár – otec a syn Imríškovi, Viki, David (ten pak chudák zůstal někde před Hartoušovem), já, Tomáš Makoň (bajk a úzké gumy) a Pepa Kodl (tomu to seklo). To je snad vše. Jo a Tibor :). Zapomněl jsem na hlavní osobu. Ten má formu jako ďas. Pěkně to táhl. Zdá se mi, jako kdyby nepotřeboval nějaké najíždění – prostě frčí. Jeli jsme i přes Hazlov – copak asi dělal Pavel? Trasa – Trojúhelník (kde byla Evička s Terinki, která chtěla mermomocí s námi, a tak Evičku odtáhla asi 200 m za námi) – Kaceřov – Hartoušov – Tršnice – FrL- Starý Rybník – Vojtanov – Libá – Cheb – Potočiště – Sokolov – obchvat – Loket – Soko – DR – KB. Od Chebu s námi jel Pavel Santo, se kterým byla legrace. Hned jsme jeli pomaleji – a Tibor odjel sám asi domů – spěchal. S Vikim jsme to pak vzali ještě přes Loket, abyhcom byli unavení. Mně se přetrhlo lanko (drát… :) ) od přesmykače, tak jsme konečně jel jen na malou placku – ta kse to nyní má dělat! Doporučuj ivšem rodičům, aby mladým cyklistům odmontovali velkou placku. A další pravidlo = musí se pořád mluvit. Tak se udrží tempo v aerobním pásu (via Pavel). Už se těším na testy, co nám platí oddíl.

Vikiho předstartovní příprava. Mysleli jsme, že nás jde fotit…Míra Brill s Davidem MaškemTomáš s Terezou

Jo a zapomněl jsem – byl strašný vítr. Ale když byl do zad, to to jelo.

Teď jedu ještě do bazénu, tak asi usnu, jelikož jsem zcela K.O. Bolí mě vše. Musím se stavit za Vikim, má pro mě lanko. Odpo jsem ještě umyl bajka, musí k Makoňovi. Bowdeny, namontovat brzdové páky, seřídit vše, vycentrovat.

A ještě fotky od Evičky – děkujeme!

Míra BrillPod bundou mám rukaviceTomášPepa, Tibor a DavidGrupaGrupa a Terinki k tomu, chce ale utéct

22. 2. – dnes jsem si dal docela extrémní porci na ergometru, ale stejně… únava žádná extra nebyla, ale spokojenost ano. Zkouknul jsem zbytek Casino Royale (2007) a pak Never Say Never Again (1983). Druhý jmenovanýfilm neprodukoval Alberto Brocolli oproti ostatním filmům a bylo to znát – jiný M, jiná znělka. Hlavně ale již postarší Sean Connery. Někdy o těch Bondech napíšu delší článek. No a nejdřív tedy dvě hodiny s menšími sem tam přestávkami, první půlhodina na 180 W a pak 200 W, a pak po 5 min pauze 1:20 hod na 200 W. Konečně mě začalo jaksi bolet na tříslech (odřené od spocených kraťasů), to je známka, že jezdím dost ;). Únava z této akce se ale zcela nedá srovnat s únavou den poté (po cyklotréninku). Pak jsem jel s Evčou na oslavu Moniky narozenin, kde byl i Honza, tak jsem jim vyrobil dárek, který obshaoval ikus řetězu. Při jeho nejtování se mi povedlo zlomit nejtovačku na multiklíči Crank Bros.

Ergometr Kettler, umí měřit výkon a je pevný a nastavitelný. Z nerezu ale není.Dneska to vezmu přes Cheb

A jak na trenažeru trénuje Petr Vabroušek? Zde je fotka.

21. 2. – 90 minut na ergo, 180-200 W, Casino Royale. Jel bych dýl, ale vyhnal mě taťka, taky chtěl jet.


15 thoughts on “Už frčíme”

  • Radku, mám jenom takový technický dotaz. A sice, jestli by nebylo možno rubriky „Poslední komentáře“ a „Novinky v pokecu“ posunout výše, aby byly přímo vidět, když člověk bikery otevře a nemusel rolovat a pracně hledat, jestli v nich není něco nového. Takhle tady bude pořád mrtvo, protože člověk na první pohled vidí jen rubriky většinou beze změn a tak jde pryč.

  • Vrchní ředitelství Bikeri.cz popřemýšlí – přeci jen návrh přeborníka silničních kol je vážná věc ;).

    Mimochodem, nenašel by se ještě nějaký názor? Chce to ještě někdo? Nebo naopak nechce?

  • Uickey napsal/a:

    Jen ať si roluje…aspoň nebude mít čas na 2-ou 100-ky a pdobny ptákoviny.

  • To chtěj přece všici, Radku. Ale nechápu, jak jenom mi to mohlo uniknout při konzultacích o designu, taková základní věc! :)

  • Mě se naopak novinky a nejbližší akce nahoře líbí – feed na články, komentáře i pokec mám v rss čtečce, takže rolování vlastně řešit nemusím, že..? :-)
    Taky se mi líbí nové používání ightboxu na fotky – konečně nemusím lovit křížek vpravo nahoře, ale pro zavření obrázku můžu kliknout kamkoliv.. :-))

  • Problém je, že RSS používá mizivé procento lidí.

    LightBox… se to nějak změnilo kvůli pluginu Flexible Upload – čeká na konečné řešení :).

  • Marťas napsal/a:

    Honza: Jj, taky to mám ve čtečce, ale tu má fakt málokdo, jak říká Radek.

  • Mňo, máš tu svoji „strategii“ nějakou divnou. Když je hezky a dá se pohodlně jezdit kvanta kilometrů, tak ležíš doma a divíš se, že všichni jezdí a když je teď hnusně a lidi odpočívaj‘, tak se to snažíš dohnat a morduješ se na válcích :-)

  • Já se nikdy neválím 8). Možná tím myslíš pobyt na koleji v Praze. Tam si ale kolo z praktických důvodů brát nemůžu – třeba proto, že na něj nemám čas. A dále nic nedoháním, prostě trénuji… narozdíl od těch, co se válí doma, že? ;)

  • Aleš napsal/a:

    Za ten nepořádek v balíku se omlouvám. Možná, kdybys byl konkrétnější, tak bych se příště snažil některé chyby nedělat.

  • Uickey napsal/a:

    Ten pohyb v trenujici skupine (snad mozno rict i v baliku) ma sva pravidla. Většinou se na svih sejdou rideri, kteri nemaji stejnou výkonnost. Takze pokud v tom pidibaliku s kamaradama chces jet, tak se muzes ocitnout asi v těchto pozicích:
    1) mam na to vic nez ty co jedou se mnou: jedu delsi spice nez ostatní, zvlaste pak pod kopcem
    2) jsem v prumeru vykonnosti skupiny: jezdim standartni prumerne(doba a rychlost) spice, pod kopcem se snažím spis schovat
    3) jsem podprůměr: normalne stridam, ale ze spice hned odstupuju
    4) jsem jeste nize (nemuzu nebo nechci): jedu trvale na poslední figure a pred sebe poustim toho co odstupuje aby se zapojil (tech co vubec nestridaj muze byt samozrejme vic).
    Ty jsi v nedeli jednak permanentne nechaval diru asi tak na velikost bicyklu takze tomu co odstupoval ze spice nebylo jasny jestli jedes dle bodu 3) tj. ve skupine a nebo 4). A druha vec – a ta smrdi hodne padem – kdyz jedes na druhy pozici a první chce odstridat a naznaci ti (zpomalenim, odbočením ke kraji, narovnanim se nebo ukazanim loktem ci dlani) ze odstupuje ze spice, tak ty nemuzes jet trvale za nim a zpomalit a cekat ze ten co jede za tebou (ve vlacku jako treti) pochopi ze ty stridat nechces. To ze odstridava vedouci jezdec vidis jako první ty, ten za tebou (a ostatni za 3-im) to nevidi a jede nastolenym tempem a rozhodi ho a prekvapi ze se najednou zpomaluje. Protoze ten prvni co jede na spici zpomaluje cim dal vic jelikoz se divi proc mu nikdo neodstrida.

  • Aleš napsal/a:

    Většinou se pohybuju mezi 3) a 4).
    Takže když střídám z 2. místa a nechci jet na špici, tak mám předjet prvního a hned zajet ke kraji?
    Taky mi není jasné, kdy první odstupuje doleva a kdy doprava (ke kraji).
    To, že jsem nechával občas díru, bylo spíš tím, že jsem to nemohl sjet. Pravda je, že se i někdy bojím, že do jezdce před sebou vrazím.

  • Wickey napsal/a:

    Spravne.
    Strida po vetsinou dle smeru vetru. Proto treba kdyz jsme vyjeli z Kacerova tak jsem ti rikal at jedes hodne doleva, jelikoz vitr foukal zleva, tak aby za tebou meli prostor pro schovani. Tam treba si jel za Fisim na 2 fleku. On jel dobre skoro uprostred a tys jel zbytecne daleko a v podstate skoro normalne u kraje. Ja jel za tebou takze jsem se jeste mezi krajnici a tebe lipnul, ale ti kluci za mnou uz ne a ti jeli na vetru.
    Pokud neni jasny odkud fouka, tak se strida zpravidla dle toho, jenz odstridal pred tebou.
    S tema lidma co jeli v nedeli se bat nemusis. Ty jezdi dlouho a vedi ze na spici se musi plynule a zadny prekvapivy manevry (hl. brzdeni).
    Az zas pojedem s kadetama, tak tam se musi cihat a davat trochu vetsi pozor.

  • Wickey napsal/a:

    … takze vitr odleva = stridat k prostředku a vitr zprava = stridat ke krajnici.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>