Čtvrtý závod série XC Bahno byl také posledním. Časovka se jela ze Sedlačka na Andělku a zpátky. O závodě referuji v dalších odstavcích. Nyní chci poděkovat pořadatelům seriálu za odvedenou práci. Tratě i zázemí byly vždy perfektně připraveny, vyhlášování bylo rychlé. Nově je na stránkách tolik fotek, že je člověk ani nestačí prohlédnout. A i video sestřihy jsou k vidění (s nimi mimochodem jako první přišli hoši z Autoskla Kufner). A pořadatelé byli příjemní a závodníky všemožně podporovali (třeba je vyšupali pomlázkou den předem).
Nyní krátce k časovce z mého pohledu. Paradoxně, oproti třem předchozím sólovým XC jsem nyní jel celý závod v těsném závěsu za Honzou Edelmannem. Brzy jsme dojeli Evičku a po ní jsme předjeli i Lukáše. To bylo v nejprudší asfaltové části. Pláště se tam jakoby lepí k asfaltu. Když Honza projel kolem nějakého význačného místa, počítal jsem sekundy, než jsem tam dojel sám. Do té půl minuty se to vešlo, a tak jsem byl v klidu. Jenže se mi nedařilo Honzu předjet. Silou jsem ho dostával, ale on byl lepší v technice, a tak přede mnou byl někdy 15 metrů, někdy 40. Doufal jsem tedy, že jede dostatečně rychle na to, abychom spolu předjeli ostatní. To se mi povedlo a o 6 sekund jsem dal Michala Kantnera ze Starého Plzence (výsledky). Za to ale může i to, že jsem si hodně dával pozor na to, abych jel, co to dá. Jelo se „jen“ 17 km (i když mi to naměřilo více), a tak nebýt unaven, štval bych sám sebe. Naštěstí se to povedlo a do cílové nafukovací ČS brány jsem vjížděl polomrtvý. A čaj na mě zase nezbyl.
Pak přijel Lukýno a Evička. Všechny asi šokovali šílenci Víťa a Pedro… z nemocnice rovnou do sedla. Zapomněl jsem říct, jak super je sjezd od Golfu dolů. Je to prostě skvělé. Kvůli tomu stojí za to si na tu zpropadenou Andělku dojet. Singletrack i rychlý kamenitý sjezd, vrstevnice nad propastí, mokrá lávka, výjezdy kolem skály.
Nyní bych se rád kraťounce zmínil o třetím závodu u Letního kina. Tento závod jsem jel celou dobu na 100% a po celou dobu jsem měl na dohled Michala Kantnera. Ten jel ale dokonale, jakoby beze změny tempa a bez jediného ohlédnutí na mě si zřejmě s ledovým klidem dojel pro třetí místo a na mě zbyla brambora, zaslouženě. Tento okruh je technicky hodně náročný. Je ale náročný i fyzicky, protože má dlouhá táhlá stoupání. Techniku vyžadují hlavně stoosmdesátistupňové zatáčky na šotolince. K tomuto článku jsem přiložil své foto ze mnou nejoblíbenějšího úseku, zatáčky do prudkého sjezdíku povelkých kamenech. Po startu šel dopředu Marek Nebesář a úmyslně jel pomalu, nevím proč. To mě trochu iritovalo. Na třetím i čtvrtém závodě pokračovala krize Vojty Marvana. To já i Míra jsme jako ryby ve vodě a trénujeme jako draci. Nikdo poblíž však netrénuje jako Míra. Ale o tom až v nějakém jiném článku.
(c) A.M.bike