XTERRA CZECH MTB Rallye Vltava 2005

V cíli MTB RallyeJe druhého dubna. Probouzím se na koleji. Tradičně po flámu. Rychle se obléct a vyrazit na první závod sezony. A ne jen tak nějaký ledajaký… Čtete reportáž z MTB maratonu RALLYE VLTAVA 2005, který se konal 2. dubna v Hluboké.

Venku svítí sluníčko, ale nepodcenil jsem to s těmi kraťasy? Nechtěl jsem si s sebou vzít nějaký banány? Na Hlubokou jedu půlhodinky lehkým tempem po příjemné cyklostezce.  Dorazil jsem celý zmrzlý, nebyla mi zima jen na nohy, nýbrž na celé tělo. Měl jsem problém se při prezenci podepsat. Ještě větší problém byla bolest místa, kde se tělo stýká s židlí. Na biku sedím letos skoro poprvé. Na místě startu vládne bujará nálada, z reproduktorů zní rocková hudba, spíkr zdraví přítomné. Přijíždějí další závodníci, sundavají biky ze střech aut a oblékají se cyklisticky. Jen málo jich má kraťasy a jednu vrstvu na rukou jako já.  Sedí v teple auta, pak se rozjedou a jdou na start. Já pojíždím po Hluboké, startovním číslem budím pozornost a klepu se zimou. Ve třičtvrtě na jedenáct se řadím na start, zhruba do desáté řady. Takřka necítím ruce, už abychom vyjeli. Startovní pole čítá přes sto bikerů a bikerek. To je myslím velmi slušné číslo na začátek jara. Závod premiérově pořádá Xterra, což zaručuje dobré technické zázemí, ale také to naznačuje, že půjde o opravdový terénní závod, v mnoha ohledech možná i extrémní. Žádná Jizerská padesátka, aby bylo jasno. Spíkr hlásí: až uslyšíte zvukové znamení, můžete vyjet. Závod začne asi za šedesát sekund. Jakmile to dořekne, zazní hlasitý zvuk a překvapení bikeři se vydají na trať. 

Více než sedmdesát lidí jede krátkou trať, pětatřicet kilometrů. Opravdoví nadšenci mají zvládnout porci pětašedesáti kilometrů. Mezi nimi i já. První kilometr po široké asfaltce po rovině, zezadu mě předjíždějí mladíci s klipsnami , veteráni i ženy. Vím, co mě čeká, a tak raději volím pomalé tempo. Ze silnice přejíždí více než stohlavý had do lesa a hned do prudkého kopce. Tradiční zácpa. Nedá se jet, všichni ze sedel a tlačit. Nahoře povzbuzují první fanoušci. Dostávám chuť do závodění, poslední metry kopce vybíhám, nasedám a propracovávám se kupředu. Jedu v háku za sličnou studentkou filozofické fakulty, ona v klidu šlape a povídá, já za ní funím ze všech sil. Ale zatím se držím. Po pár kilometrech ji dokonce předjíždím a myslím si, bůhvíjak nejedu rychle. Jenže ti trénovaní borci jsou už určitě o několik kilometrů vepředu. Zpevněný podklad trasy střídá lesní kořenité cesty, za každým kopečkem následuje zasloužená odměna v podobě sjezdu. Mladý kluk na celoodpruženém kole přehlédl větev a kácí se k zemi, řítím se s nedostatečným odstupem za ním, mumlám si neslušné výrazy a padám poslušně přes něj. Pěkná tlama. No, co, biker má mít přeci obličej od bláta. 

S Kopřivou na Březovském bikuMaraton je krásný v tom, že stále někoho vidíte před sebou, nemusíte šlapat sám, můžete si povídat,seznamovat se. Opouštím mladíka a dojíždím další bikerku. Nohy ještě můžou, ale zadek už se ozývá. Trať se stává s přibývajícími kilometry stále náročnější. Zpevněného povrchu ubývá, jezdíme občas bahnem, přes potoky, nahoru a dolu, po poli, lesem. A proto jsem vlastně tady. Hlubocké lesy jsou husté, plné zvěře. To jsem někde četl. Ale že mi srnka přeběhne přes cestu, když jsem se řítil padesátkou přes kameny ze sjezdu, to jsem opravdu nečekal. Naštěstí se lekla víc než já jí a protentokrát se to obešlo bez pádu. Zabydlel jsem se ve skupince jezdců, kteří zjevně nejeli na čas. Já původně chtěl, jenže ono je jednodušší jet pomaleji, tolik to nebolí. Když maraton neberete jako závod, ale jako zábavu, víc si ho užijete. Já si užíval dosytosti. 

Vzhledem k tomu, že jsem pořádně bikoval naposledy v červenci, zjišťoval jsem, jak se bike chová ve sjezdech, jak se řadí a jak se vyndavá řetěz zaseknutý mezi nejmenším převodníkem a rámem. To se mi bohužel stávalo čím dál častěji a bylo to jediné, co kazilo mé potěšení z jízdy. Na dvacátém pátem kilometru občerstvovačka. Ionťák, tatranky, tyčinka Enervit a odbočit doleva. Většina startovního pole mizela vpravo, já si jel užít třicet kilometrů navíc na dlouhé trase. 

Přibývalo brodů, blátivých úseků, kopců, kořenů. Stupňovala se únava. Nohy zjišťovaly, že s nimi chci provádět něco, na co rozhodně nejsou zvyklé a bránily se. Zadek bolel od startu, v půlce trati se přidala bolest zad. Podařilo se mi dokonce dvakrát „zakufrovat“ a najet tak víc než šest kilometrů navíc. Ale s úsměvem jde všechno líp. Do kopce už bolí i stehna, i lýtka, zkrátka všechno, co může bolet. A to přesto, že jsem jel pomalu. Přidaly se technické potíže. Nebýt přívětivého maratonce, který mi zaseknutý řetěz vyndal snad koňskou silou, asi bych v tom lese stál ještě teď. Nemůžu přeřadit na nejmenší placku, nevadí, tlačit do kopce se promíjí.  Druhá občerstvovací stanice byla nedaleko ošklivých komínů Temelína. Ale dostat se k ní nebylo jednoduché. Občerstvovačky bývají často na kopci, za odměnu a tenhle kopec byl pořádný. Všude bláto, větve a jeďte v tom do kopce. Každé stoupání ale někdy skončí a díky výborným fanouškům a pořadatelům na trati cesta ubíhá rychleji. Lidé byli výborní, už zdálky na nás mávali, volali a povzbuzovali. Byl to krásný pocit projíždět jednou vesničkou, kde mezi dvěma domy stálo snad čtyřicet tleskajících lidí. Pak se člověk snaží o to víc, i když už nemůže. 

Jeden XC závodObčerstvení s výhledem na Temelín kousek za půlkou tratě. Tentokrát jen ionťák, protože švestkový perník nejím. Po chvilce odpočinku nasedám vstříc dalším zážitkům. Trať je dobře značená a moc pěkná. Líbilo by se mi celoroční značení, určitě se do míst, kde se jelo, budu na kole často vracet. Na patnácti kilometrech zbývajících do poslední občerstvovací zastávky pěkně tuhnu. Jestli jsem na začátku jel pomalu, nyní jedu ještě pomaleji. Záda bolí, nohy bolí, zadek bolí, jen mozek musí být spokojený s přísunem endorfinů. Dostávám hlad. Měl jsem si ty banány s sebou vzít, na koleji mi jsou víte k čemu. Hlava by chtěla jet, co to jde, trochu si zazávodit, jenže nohy odmítají. Hlavně aby nepřišly křeče. Na poslední zastávku přijíždím v dobré náladě, jen trochu mokrý, brodů bylo dost a všechny se nedaly přejet. Po doplnění tekutin, enervitky a tatrankách vyjíždím na posledních deset kilometrů trati. Říkámsi, že už to bude v pohodě a že bych mohl mít čas do čtyř hodin. Navíc trať vede už téměř jen kolem řeky a protože u řeky je i cíl, nemůže tam být žádné převýšení a v cíli budu cubydup. Jenže chyba lávky. Poslední úsek byl nejvýživnější vůbec. Trať kopíruje část závodu xterry při triatlonu, jen v obráceném směru.  Větve a kmeny převrácené na cestě raději nepočítám. Vyhýbám se stromům a spíše tlačím než jedu. Jsou místa, kde se jet zkrátka nedá. Tady museli z kola i ti nejlepší. Zdejší revírník prý řekl, že na kole jezdí moc rád, ale tudy by nešel ani pěšky. Alespoň, že netlačím sám, za mnou a později přede mnou se s tratí vytrvale pere pozdější vítěz veteránské kategorie. 

Konečně vyjíždíme z lesa a z dálky už vidíme Hlubocký zámek. Asfaltka nás nasměřuje až k cíli. Dokázal jsem to, dojel jsem. Po bezmála čtyř a půl hodinách jsem přijel do cíle, na tachometru plných 72 kilometrů díky zablouďení, vzal si tatranku a odpočíval.  Bolest zad, nohou i toho proklatého pozadí mnohokrát převýšila radost z výborně připraveného závodu, z krásné trati, z překonání sama sebe. Skončil jsem až devětadvacátý ze čtyřicetitří, ale to není podstatné. přijel jsem si na Hlubokou užít a to se mi podařilo. Příští rok snad budu mít před tímto maratonským „otvírákem“ mtb sezony něco najeto a mohl bych se pokusit jet na čas. Alespoň do čtyř hodin se vejít, by se mi líbilo. Vítěz měl čas jen něco přes tři hodiny, tak proč ne, jen chtít. 

Tak čau...Po dojezdu posledního závodníka následovalo tradiční vyhlášení vítězů s předáním pohárů a věcných cen. Bikeři naskákali do aut a vydali se na cestu domů. Já musel ještě nějakých dvanáct kilometrů šlapat, mít zadek ručičky, tak mě asi pořádně fackuje. Závod Xterra Mtb Rallye Hluboká se po všech stránkách vydařil. Celý den svítilo slunce, jen vítr byl studenější, než by bylo třeba. Organizace závodu takřka bezchybná, trať krásná. Bylo to super, kdo nepřijel, zaváhal. Ale smutnit nemusí, příští rok se pojede znovu. 

Oxygen, the first big. Nečteno, nekontrolováno, psáno bez odstawců a bez w. Během psaní wypito 0,8 l bílého wína. Info o záwodě na xterra.cz .


13 thoughts on “XTERRA CZECH MTB Rallye Vltava 2005”

  • Ahoj, jsem potěšen že Oxygen pochopil co bylo záměrem při pořádání závodu XTERRA CZECH MTB RALLYE VLTAVA 2005…

    P.S.: Šipky jsou tam pořád…

  • honza napsal/a:

    ahoj,nemyslim si,ze bych nepochopil zamer zavodu-jak se tu pise – „ZADNA JIZERSKA PADESATKA“… xterra bude xterra – zadna projizdka ruzovym sadem,ale vyhrady mam porad…

    znaceni zas tak dokonale nebylo – byla spousta tech co zakufrovali!!!!
    kdyz jedes po ventilek v bahne v zatacce,tak hledat sipku dva metra nad zemi neni nic moudryho. abych nebyl povazovan za blba co nevidi sipky – tak ja nebloudil…

    ti „super poradatele“???kde byli??? uz vim na obcerstvovackach – byli veseli a fajn… ale v cili???? NE!! jeste s jednim klucinem jsme chteli vedet,kde se da jit na zachod,kam vratit cislo a kde se muzem umyt…
    odpoved?? h, h, h, e, e, e, – cislo mam doma,umyl jsem se cestou do brna na benzince a vychcal jsem se na plot domku naproti…

    cena startovneho?? 500korun??? docela by mne zajimalo kolik zustalo tem klukum v kapse…
    pokud pojedu pristi rok – jedije bez cisla -a nebo s tim letosnim:)
    proste 500,-je moc!!!
    nejsem vocas co doufal ze dostane pohar,medaili nebo tricko,ale zazemi nebylo zadny-jen to,co potreboval poradatel…

  • oxygen napsal/a:

    Ahoj Honzo, i já jsem zakufroval.Dvakrát.Místama bych uvítal šipku navíc,ale zkus si označit 65 kilometrů v terénu…myslím,že značení bylo na slušné úrovni.
    Kdybys trošku koukal,pomocníků na trati bylo dost. S umytím ti neporadím,autem nejezdím.Ale taková je asi situace všude,kde v zázemí cíle není tělocvična se sprchou nebo ne?
    ps – kdybys nebyl „vocas“ a přihlásil se předem,měl bys to za 350.Je to dost peněz i pro mě(českej student..),ale dá se to. Tričko bych v příštím ročníku taky uvítal,ale to by asi musel přibýt sponzor..

  • Butch napsal/a:

    Ahoj Honzo, i podle mého soudu bylo startovné vcelku vysoké. Poslední dobou se mi zdá, že sport je až na druhém místě a snahou pořadatele (xterry zvlášť) je především vydělat. V žádném případě nedělám sport pro ceny, ale samozřejmě že mne hezká cena potěší…na rozdíl od reklamních triček velikosti XXL a reklamních klíčenek. Tyhle trika nosím na práci, ale to bych se musel asi o víkendech udřít, abych je spotřeboval…Jinak se mi závod líbil.

  • Díky za tu „sličnou studentku“, nakonec jsem si taky dala těch 65km (i když nechtěně) :o(

  • chochy napsal/a:

    náhodou závod byl super a pokud Honza neslyšel, kam má vrátit číslo, je s prominutím nahluchlý, nebotˇbylo několikrát hlášeno, kam ho vrátit. závod byl velmi příjemný úvod do sezóny.

  • chochy napsal/a:

    náhodou závod byl super a pokud Honza neslyšel, kam má vrátit číslo, je s prominutím nahluchlý, nebotˇbylo několikrát hlášeno, kam ho vrátit. závod byl velmi příjemný úvod do sezóny.

  • honzo pokud si jenom s odpuštěním blb z Brna, který si myslí, že kvůli němu se bude jezdit zadarmo a budou se dávat šipky na každým metru tak nejezdi XTERRU. POKUD SI MĚKEJ TAK PROČ JEZDÍŠ XTERRU?

  • Přema napsal/a:

    Trať 35? – super, ale ten závěr…..!Chvílemi jsem si myslel, že si mi zdá zlej sen……
    Značení? – mohlo to být učitě lepší!!!!!
    Cena? – vůči ostatním závodům dražší !
    Muj pocit z celého závodu je dobrý , občas jsem se kkochal krásami krajiny – teda než mi došli síly……….. bolelo to!
    MUsím Xteráky pochválit. Pořádali první MTB závod na Hluboké…….
    Zdar a sílu všem bikerům a taky vše s úsměvem :-()

  • Michal co to zpískal napsal/a:

    Hele Honzo a ostatní kritici – těm „klukům“ zůstalo v kapse tak akorát velký…Zkus si závod uspořádat – oběhat a zaplatit všechny ty zasraný povolení apod., najít trať, nechat si jí schválit, označit (podle lesáků!!), vyrobit šipky a čísla, sehnat vodu, kelímky, stoly a tisíc dalších píčovin, zbuzerovat hasiče aby čuměli čtyři hodiny v lese – nechali si nadávat do kreténů a pak myli kola…, sehnat ceny přemluvit někoho, aby ti dal jonťák atd., napeč buchty (cca 10pekáčů), najezdi stovky kiláků na motorce místama kam se nedá ani dojít – ušpiň si auto, že to meješ dva dny a můžeš si myslet, že jsi udělal všechno pro to, aby se to lidem líbilo…Vím už teď, že za rok to bude závod závodů i pro kritiky…To je sichr a za tím si stojím!!! (poprvé to nikdy není ono :-))
    PS: snaha Xterry(zvlášť) – není si nahrabat (to bychom se živili jinak:-)), ale vrátit lidi ke sportu v přírodě a to i úplný amatéry tak, aby je to bavilo a aby měli na co vzpomínat – a to se snad daří…Věcná kritika nás posouvá a zlepšuje – takže díky. Hoj za rok.

  • Láďa napsal/a:

    Michale nečerti se pro trochu kritiky, na internetových diskuzích jsem zažil mnohem horší. Spíš se zamyslete nad námitkami a zkuste se z nich poučit pro příště. Také bych organizátorům doporučil absolvovat pár maratonů a okoukat co se dá (jak dobré věci, tak i poučení se z nedostatků). Jel jsem krátkou (vyděsili jste mě povídáním o extrémním závodě) a trať se mi líbila. Nic moc těžkého ale celkem zajímavé, závěr byl rychlejší pěšky než pořád nasedat a seskakovat. Značení nebylo nic moc, přišlo mi udělané hodně narychlo a bez přemýšlení. Pokud jedu rychle po cestě, potřebuji pořádný stimul abych zaznamenal odbočku do lesa (větev přes cestu není ideální řešení). Pokud jedu v lese, potřebuji znát směr, vidět další značku, prostě vědět kam. Tatranka se na občerstvení bikera opravdu nehodí. V cíli mi chybělo jídlo a záchodky. Proč jsme museli vracet čísla nechápu. Taška s reklamním trikem je sice blbost, ale tak nějak k věci patří. Takhle mi ze závodu nic nezůstalo.
    Na tenhle závod jsem jel i proto, že mě nalákala reklama a já očekával něco super. Místo toho jsem absolvoval relativně amatérsky zorganizovaný závod. Což by bylo v pořádku u 1. obecního maratonu v Kotěhůlkách, od organizátorů slovutné Xterry je to však nepřijatelné. Je spousta dobře zorganizovaných malých závodů, jde to. Jako lokální patriot mohu uvést třeba Bike-Brdy.
    Michale, držím palce ať příští rok přesvědčíte mě i ostatní kritiky, že na Xterra maraton stojí za to jezdit.

  • Michal co to zpískal napsal/a:

    Já se nečertim a kritikou přijímám – už dneska víme kde přidat a kde ubrat…:-) Tak za rok – nebo-li do roka a do dne (dna)

  • Butch napsal/a:

    Vůbec netvrdim, že závod nebyl hezkej, naopak (projížďka hezkou přírodou je vždycky fajn). Jen se mi zdá, že zázemí neodpovídalo výši startovného (a to je dostávám proplacené). Shánět vodu a kelímky, projet trať na motorce, čísla nejspíš z xterry mi nepřijde zase až tak náročné (to ostatní o něco víc)…Nechci, aby to dělal někdo zadarmo, v dnešní době to asi nejde, ale když už se zůčastnim, představoval bych si určitej standard…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>