Zveřejňuji další díl svého tréninkového deníku (předchozí díl), spíše bych řekl pověstí z Kostelní Břízy. Napříště už to budu asi zveřejňovat průběžně. Jinak je to zase tak, že během školy jsem jednak líný sportovat a jednak na to nemám čas. A pak to takhle dopadá. Bohužel zápisy v deníku jsou stručné.
Pokračování deníku je v Fiši & prázdniny 2009. Přidám fotky z tohoto období z mobilu; popisky po kliknutí.
30. 6. – dnešní úterní trénink pro mě nezačal dobře, ale skončil hezky. Nohy jsem měl jaksi zatažené, šlachy zkrácené, snad i napuchlé, obrovské a líné. Plus já jsem jako bečka. Takže jsem si za jízdy, kde to šlo, protahoval nohy. Přijeli Viki a Onty. Vytvořili jsme silné trio. Trasa: Loket – KV – Mariánky – Nebanice – domů. Celkem jsem měl 124 km a 36 km/h průměr. Jak kdo jel… tak já byl první půlku tragický, Onty byl celý trénink velmi dobrý, Viki vzhledem k nedávné pohnuté minulosti zářil. Povedlo se mi ale vždy na kopci ujet a i na ceduli do Kynšperku. V druhé půli už mé motory táhly lépe, ale musím TRÉNOVAT a ZHUBNOUT! Maximálky: Do Mariánek 77,5 km/h, v Šabině 75 km/h.
28. 6. – nefalšované Krušnohorské peklo (neplést s jáchymovským peklem). Odpadl jsem ve druhém kole uprostřed kopce a ani fišiovské sjíždění na horizontu nepomohlo – tam jsem dojel jen Petra Prokeše, s nímž jsem dojel do cíle posledního, třetího kola. Adrenalin byl z kopce dolů, jel jsem 78 km/h (Pedro 82), po rovině z Dolního Jiřetína jestli se nepletu to bylo 70 km/h (první kolo), do kopce mě braly křeče a byla to pro mě hrana, vlál jsem neustále vzadu jako na gumě. Čili peklo. Potěšilo mě ale, že jsem dal Milana Šplíchala, který byl zpočátku velice aktivní – všechna čest, a to samé platí i Mírovi Zakuťanském v dresu Duratec Teamu. Snad napíšu později více. 95 km
27. 6. – vítězství na Poháru města Ostrova. Zpátky jsem jel s Ondrou V. na Svatošky, pak s Evčou do Chodova kouknout na Jeníka na maxištafetě a domů. Celkem únava a večer ohňostroj.
26. 6. – to samé co včar, jen v menším rozsahu. Konkrétně je to KB – dolů na Březovou – kudysi na Lobzy – Krudum – Hrušková – Lobzy – KB a vše po roztodivných cestách. 40 km
25. 6. – různé povinnosti déšť a lenost mě na kolo vyhnaly až ve čtvrtek, jel jsem přes tři hoďky na bajku, v deštíku, v lesních kopcích nad Březovou a okolo Krudumu. Tak to mám rád. Kolo prodělalo bahnité odpanění a už asi nikdy nebude tak čisté, jak bylo předtím. 55 km
21. 6. – Chodovský bajk, 1. místo muži i celkově; celkem cca 80 km. Teď už je úterý a nejel jsem :(.
19. 6. – 167 km na bajku na silnici, z Prahy domů přes Křivoklát. Pršelo mi celkem asi hodinu a kousek. Opět nejsem moc unavenej, asi jsem správně jedl a jel moc málo :-(. Holt si to chce zvyknout na to, že člověk musí jet víc, když je starší. Tímto beru základ typu dlouhodobá vytrvalost za ukončený a rád bych příští týden procvičil kopce.
18. 6. – na bajku po Praze, nemám ten tachometr…, takže Bohnice – Dobřichovice, Karlík a horem na Karlštejn, po pravém přehu do Dobřichovic – zpět na Hlubočepy, kde je tram. zastávka a rozcestí stezek. Čekal tam Martin Pánek projeli jsme Prokopské údolí a já Martina doprovodil opět po cyklostezce na Chodov přes Kunratický les. Pak zpět a přes Petřín domů, v Bohnicích jsme si dal kopec navíc. Nějakých 85 km…? Každopádo jsem na kole byl od 10 hod. do sedmi večer, s pauzami.
17. 6. – do Prahy na bajku, s nafoukanými koly a zamknutou vidlí to fičelo, foukalo lehce do zad, trasa
16. 6. – 120 km, silninčí trénink výkonnostní skupiny, kopíruji z mailu pro JJ:
trénink byl super. já, viki st. a ml., onty, rené, peta vavruška,
vašek waloschek, ondra stránský, míra a aleš. squadra azura. v lokti
do serpentin se jelo peklo, ač jsem se snažil, jak jsem se snažil, tak
jsem ondru a míru nahoře nemohl dohnat. to byl ale můj nejslabší
moment. pak jel míra z doubí nahoru špic, až mi lezly oči z důlků, ale
vydržel jsem, a na horizont kolem odbočky na linhart jsme ho
ospurtovali a ondra opět vítěz. pak se jelo k imperialu, kde jsem
vytvořil sólo únik, což se mi náramně líbilo, a pak druhá půle nahoru
k letišti, panoráma. tam všem vytřel zrak véna, když ujel a vsedě
makal. já si ho dojel, pak nás dojel a předjel ondra. já se ho
chytnul, leč jen na chvíli, na vénu se dotáhl míra… a v tomto pořadí
jsme dojeli nahoru, kde zrovna dojížděl i pan krummer. ondru jistě
potěšilo, že byl v tu chvíli první ;). to už byl pryč onty, jenžto jel
za řemeslníkem elektrikářem.
pak kolová, pila, stružná, hlinky, bečov, krásno – mraky, takže
podstrání, tam „hrůza krystalická“ a blesky a dom. valilo se z té
pily, to jsme si dávali špurty, „prostě nekončící show“, a pak na
krásno byla sranda… s mírou jsme jeli ve dvou vpředu a už se nám
nechtělo, ale míra strategicky špekuloval, jak na viktoríny… nakonec
to mělo volný průběh, u největší zatáčky míra odjel, já už nemohl, ale
pak jsem se tedy zvednul a jako jediný ho dojel a spolu jsme jeli
tempo. nad krásno vyje první míra s reném a rené si zaspurtoval ještě
nad podstráním za čistou.
pak dolů do sokolova to byla pecka, fakt strašidelné, bouchalo to,
silnice pokrytá kroupami…
já 120 km (včetně rozjetí před tréninkem)
15. 6. – 80 km, KB – Vřesová – Nejdek – Nová Role – Poříčí – KB. Zmokl jsem, rozedřel si třísla, byl nepříjemný atmosférický tlak, auta jezdial rychle, den blbec.
14. 6. – 160 km silnice, Dolní Rychnov – Stříbro – KB
13. 6. – Břez bajk, pak švih z KB na Lobzy a Krudum, a s Evou do Bukovan přes Medard a pak Dasnice – Šabina – Arnoltov – KB. Nějakých 70 km.
6. 6. – po týdnu na kole a musím říct, že úspěšně. Ostatní v tom dešti stejně nemohou trénovat. Jela se Medica, na 100 km trati 2. místo za R. Krummerem st. Odjeli jsme v pěti ( + Péťa Ontko, R. Krummer ml. a jeden cyklista ze severu). Zítra učení a snad se projedu v pátek před Březovským bajkem a pak by měla začít pořádná příprava!
30. 5. – taťka v 10 hodin startoval na Králi Šumavy, já v tu dobu pomalu vyjížděl za ním na silničce, abychom jeli spolu domů autem. Král byl totálně bahnitý, přehazovačky přestávaly řadit už na 10. kilometru, bahno stříkalo ze všech stran. No a já jel přes Mariánky dále po hlavní k D5, pak na Staňkov a do Klatov, celkem ten den 170 km. Foukalo do zad, a silně, takže to první půlku letělo, spíš celý prostředek, přeci jen než jsem se dostal na dlouhé roviny a natočil se tím správným směrem, tak to trvalo, a konec byl ještě víc členitý. Průměr po 150 km (zbytek byla couračka) byl 34,4 km/h, po 130 km 35,3 km/h. Na mapě. Teď mám volnější režim, tak si chci hlavně vše dobře naplánovat, motivaci na kolo mám jako bejk. Vypadá to, že pojedu Medica maraton! Pak v neděli nevím… No ale ještě mám nějaké to učení.
29. 5. – nic, jen školní Monetary Policy and Business Cycle a vyzvednout kolo z garančky v Bishopu, bylo povolené hlavové složení. Dále je uvolněno kolečko, kterým se uzamyká vidle, takže cinká. Dušan ale řekl, že to je normální – sundali jsme to a vůle tam prostě je. Když jsem mu řekl, že brzdy nic moc, tak se s kolegou jen zasmáli, protože mají stejné brzdy, jen s většími kotouči, na svých sjezdových a enduro kolech, s velkou spokojeností. Inu, co teď? :) Já prostě chci, aby víceméně na pohlazení brzdy zastavovali ve vysokých rychlostech. Dávkovatelnost atp. samozřejmě. Něco jako brzdy v autě. Musím ty své Avidy porovnat s XTčky a uvidíme…
28. 5. – 105 km, pomalu. Půlku jsem jel v dešti, už při výjezdu pršelo, takže morálka silná. Pláštěnka, gumové střevíce, čapka a rukavice zapříčinily, že se jelo jako v bavlnce. Jel jsem do Soko a pak do Pomezí, kde jsem očekával časovka mladších ročníků, ale ta byla pro počasí odložena.
27. 5. – nejdřív na bajku se psem Amy na Týmov, nad Krásnou lípu a přes Bystřinu dom (ten pes má fyzičku!). Pak na bajku od Chebu (po silnici přes Lipoltov), kde jsem ho dal na garančku do Bishopu, viděl Lukyho, s mamkou autem dom a pak do Varů na silničce pozdravit Evičku, což dalo 80 km, celkem tedy cca 120 km.
23. 5. – po necelém týdnu na kole a úspěšně, na Chebských kašnách jsem vm užích vybojoval první místo a celkově jsem ve svém startu dojel 4. To ale také nic neříká, bo V1 startovali o hodinu dřív. Byl bych si moc rád zajel s V1, protože to je hodně silná kategorie. A Luboš by si určitě rád zajel s námi. No ale k dnešku. Ačkoliv je kzouškové, uvolil jsem se včera k návštěvě hospody. Ráno jsem od Evy spěchal na mopedu domů, tam umyl kolo, boty, vymáchal rukavice, sehnal týmový oblek a vyrazil na sraz. Z Citic jsme dojeli na místo. Start jsem měl mít až za 2,5 hodiny! Že já si nevzal učení. Kupodivu to ale uběhlo strašně rychle. Pořád bylo koho fotit, s kým si povídat. Dokonalé. Pak přišla nervozita, vlastní start se blíží. Rozjetí jsem udělal pečlivě, i jsem píchnul, Miloš mi to vyměnil – díky. Samotný závod byl peklo. Je to tak, že na několika místech musíte pokaždé hrozně zrychlit a na těch volnějších moc nezpomalovat. A mě bolelo břicho, plíce. Ke konci už jsme zažíval jakési delirium, moc jsem neviděl, nevnímal, jenom jel a šklebil se. A vyplatilo se to, lidi totálně fandili a já se snažil. Bojoval jsem s Vojtou (spíš se ho držel zuby nehty), Míra to předčasně zabalil, Tom Strnad vyhrál s přehledem. Více snad v článku. Kolmo dom a těším se na tréninky, už brzy! Bajk tedy cca 90 km.
17. 5. – Opět bajková orgie (cca 75 km, 1680 m nastoupáno, trasa), byť s množstvím asfaltu, ale popořadě, hlavně na nic nezapomenout. Začnu asi s bajkem. Dnes se mi střed zdál docela tvrdý. Stejně tak se mi ale tvrdá zdála i řidítka. Jsou hrozně tvrdá. Bolí mě z noich ruce. Přemýšlím, co s tím… naladit vidlici bych mohl, ale kdo se s tím má štelovat. Teď je tak akorát, aby nešla dolů moc lehce, ale možná bych mohl nějak nastavit, aby třeba první dva centimetry šly lehce a pak aby to přitvrdilo. Tak by se pobraly ty drobné vibrace, co mě asi bolí. Možná je to ale v tom, že konce řidítek jsou zahnuté směrem ke mně, nejsou rovné. Díky tomu nemám dlaň na gripech položenou rovnoměrně. Naopak si nemohu vynachválit sedlo, je dokonalé. Pláště… vzorek mizí jako čokoláda ve špajzu, drží na sobě matroš (hlínu, bahno), extra nepodrží, ale jsou určitě lehké a rychlé – prostě pro střelce. Přední brzda pořád stejná, musím s ní něco udělat :(. Geometrie je výborná a rám tlumí vibrace. Jízda na kole je radost. Už se ale ozývají první pazvuky, nejspíš od kotoučů (ale není to jen škrtání o destičky). Snad po kašnách to odvezu na garančku. A taky to kolo pěkně vypadá… jako atlet. Aspoň někdo z nás dvou. Jo a vzraly pedály, pomohl olej (ten vozím stále s sebou) na kufry a do pedálů.
OK, k trase. Před šestou jsem zabalil učení a chtě lstihnout Evu v sedm na Temrinálu ve Varech v sedm hodin. Před Kamkou jsme potkal Standu Hradského, který jel rychle, tak jsem ho lehce pozdravil, předjel a moc mu neujel! V 18:08 jsem vyjížděl z Březové, pak po silnici do Lokte, po stezce do Doubí a v 18:52 na místě. Byl to rachot.
Pak doleva do Lázeňských lesů po zrekonstruované cestě (strž, roklina nebo tak nějak), prudké!, až pod Linhart, pak po zelené do Doubí, lesní cestou na Svatošky, nahoru do Kozích, po žluté dolů – opět rachot – pak nahoru do Dvorů po cestě, na níž je odbočka z „obchvatu“ Lokte, vede to hend děsně do kopce, pak do Třídomí a na Krudum, pak na Hruškovou, k jezeru, Lobzy, po silnici Kamenice, pozdravit Fázu a dom, cca 21:30. Vyzobal jsem skoro všechny kopce na levém břehu. To byl trénink! Sjezdy samozřejmě k tomu. Bez tréninků tohoto typu na bajku se jezdit dolů rychle a bezpečně nikdo nenaučí. Samozřejmě že s mou fyzičkou jsme byl rychel kaput, zvlášť po časovce do Varů.
16. 5. – cca 50 km bajk. Nejdřív jsem jel na bajku proběhnout Amy, jeli jsme na Bystřinu, nad Krásnou lípu a kolem Tří rybníčků domů. Pak Kamenice – Rychnov – přes arboretum po panelce za klášter – kolen autobusáku a chemičky, kde to páchlo jako po chemickém útoku, do Poříčí – Staré Sedlo – Hrušková – Krudum (to byl stoupák od řeky až k rozhledně, pořád horší a horší, takže vlastně lepší a lepší). Pak jsem si stopnul čas od rozhledny na Krudumu přes Milíře na asfaltku u Lobezského potoka, bylo to 4:30 min. Zkuste taky! Já mám ještě co ubírat, nejel jsem optimálně. Pak Lobzy, kopec Paseka – lesem dolů a přes Kampu zpět.
Bajkování se mi zase strašně moc líbí, silnice půjde do pozadí, cítím, že mi to hodně dává. Spešlík.. přední brzda jakoby ani nebyla brzdou, fakt to není ono, a střed podle mě také není zrovna tvrďák. Ale nestěžuju si, létám na tom. Mimochodem, s tímto kolem o řád stoupla má schopnost stát na místě a také jet po zadním kole. Nevím, čím to je.
9. 5. – 40 km, vyzkoušet taťkovo Wiliera. Vytrvalost a pár spurtů na krev (pár sekund). Jel jsem se podívat na větrníky nad Krajkovou. Wilier Izoard (foto) je na karbonové Campě Chorus 2009 11s, kola Fulcrum Racing 3, karbonová sedlovka Ritchey Pro, hliníková řidítka stejné třídy, představec hliník WCS, sedlo SLR XP. K dojmům. Opět se mi potvrdilo, že porovnávat bicykly je velice obtížné. Negativa: s 11 převody musíte řadit o více koleček, je to jako u neautomatického variátoru či kamionu, člověk aby pořád řadil; řazení palcem mi přijde neergonomické, např. při spurtech tam palec nedosáhne (možná jo – Vašek Hlaváč), při určitém držení brzdové páky také ne (tím myslím to, když jsem natažen dopředu, pohodlně opřen o páku dokonalých tvarů); přehazovačka měla nejistý chod – až ke konci jízdy jsem byl schopen jakžtakž zařadit právě o jeden převod, a i tak divně chrčela, a podotýkám, že to je naladění z výroby, čili Fišifaktor = 0; řadící páčka pod brzdovou páčkou vypadá, že každou chvíli upadne. Pozitiva: rám dobře tlumí asfalt typu vibrátor, díry také pobere mnohem lépe než hliník; rám je tuhý, akceleraci v porovnání s mým hliníkovým Cube jsem ale nebyl schopen porovnat, určitě ale nezaostává; kliky jsou dokonalé, tuhé, přenos síly, hezké; ergonomie brzdové páky smazává mou Ultegru z povrchu zemského; kola sviští hezky, asi i pevná, ale já bych si vybral Mavic Ksyrium Elite; supertuhý byl kokpit (vidle, hlava, představec, řidítka). No jelo to lépe než moje staré kolo. Pedály tam jsou Keo a nějak jsem cítil, že mezi nohou a pedálem je menší styčná plocha, a cítil jsem to jako negativum.
Jak už jsem psal na CK TBB, jel jsem tuhle Josefovem od Krajkové a maximálně jsem zaspurtoval na ukazatel rychlosti, tacháč 52,5 km/h, ukazatel 47 km/h. Na Wilieru. Kolik dáte vy? Zkuste si to! A udělejme si více takovýchto míst. Ten měřák v Josefově je cca zde.
Jo a vyzkoušel jsem i tátovy Sidi, bílé. A je to pravda. Hledal jsem nejvhodnější popis pocitů: jako když si na nohy přivážete dvě Japonky, které vám dělají za jízdy masáž nohou. Takové jsou Sidi. Řeknu vám, měl jsem ale pocit, že podrážka není dost pevná a že v záběru cítím malinkatý průhyb nad pedálem. Je to možné? (Sidi Genius 5.1)
Ps. Na Spešla recenzi napíšu… možná něco upečeme s Lubinem.
8. 5. – kolmo do Pomezí na Chebskou 40ku, pak závod CH40 a pak kolmo zpět, celkem něco přes 100 km. Report.
7. 5. – s mamkou na kolech do Sokolova, pak okolo Medardu a domů přes Březovou, cca 40 km, jel jsem svižně a dal několik spurtů. Okolo Medardu to sviští dobře.
3. 5. – 20 km rychle do Slavkova, tam Hornoslavkovský hrdina. To byl boj. Z Michalu v Sokolově, kam nás odvezl autobus, se běželo 10 km do kopce na Krudum (můj čas 45:26 min) a pak zase pořádně z kopce do Třídomí a houpavě do Slavkova. Pro mě to byla extrémní akce a v cíli jsem dosáhl stavu pokročilého blahodárna. Jelikož to byl branný závod, házelo se granátem do velkého terče. Nikdo kromě mě se netrefil třikrát ze tří, takže jsem atakoval celkové první místo, ale neúspěšně o malou chvilku… celkově třetí a ve vloženém závodě první v mužích do 29 let. Jirka Hadrava s manželkou, tchánem panem Osičkou a dalšími zaslouží poklonu za organizaci – děkuji. Pak 25 km domů kolmo. Po startu jsem si připadal jako někdo, kdo se omylem připletl do války.
2. 5. – na bajku trip cca 41 km, okolo Krudumu, Lobzy, … samé kopce nahoru a dolů, testuji kolo. Potkal jsem Viktora Rybáčka a Pavla Makoně, který vezl na držátku dcerku. Dnes to bylo pěkné poježdění. Na kole zatm tyto výrazné poznatky: dokonalý vzhled; tvrdá řidítka Specialized (či „sloupek řízení“), velmi pohodlné sedlo Specialized Phenom; zatím nejsem úplně spokojen s výkonem brzd Avid Elixir, mám pocit, že moje stará véčka se do ráfků zakusovaly s větší chutí – neměly ale karbonové páky…; rám je měkčí než hliník, který se rozjíždí s větší chutí, ve vyšších rychlostech ale rozdíl mizí; rám je pohodlnější než hliník, přes kořeny se dá jet rychleji, kopání do zad je menší, i když zrovna zadní stavba je na tomto kolo podle mě velice tvrdá; vidlici musím přifouknout, každopádně vypadá skvěle, a je třeba dokoupit zamykání z řidítek, ale možná taky ne, ještě nevím; posed mám velice podobný jako na starém kole; široká řidítka jsou bezvadná; z kopce to jezdí o dost rychleji; úžasné je řazení Sram; šaltr X.0 je už na dotek šampion.
1. 5. – s Mírou kolmo na časovku na Zelenou horu, kde 4. celkově za Tomášem Strnadem, Lubinem a Mírou. Spešl mě potěšil. Zpět nás s Mírou vzala Evička autem. V KB jsem vyměnil kolo a byl vysazen v Sokolově, odkud jsem jel do Chodova na časovku, ale kvůli dešti jsem to otočil ještě před startem a s DNS odjel domů. Na KB jsem z Mýtině frčel jako letos ještě ne, to mě těšilo. Celkem cca 45 + 40 km.
25. 4. – Ašský bláteník, s Mírou kolmo tam i zpět, cca 120 km
24. 4. – 95 km silnice, KB – okolo Poříčí – Chodov – Stará Role – Čankov – Otovice – Děpoltky – Nejdek – Vřesová – ISSOland a oslava Tomsík 50, domů.
23. 4. – 110 km, průměr 30 km/h, KB – Bukovany – FL – Selb – Schirding – Cheb – KB, od Pomezí pršelo, ale pláštěnka zafungovala, jenom chodidla trpěla. Ze Selbu to frčí a je tam krásná příroda.
19. 4. – 120 km, průměr 31 km/h (až do období po škole budu jezdit základní dlouhodobou vytrvalost + závody), KB – So – Poříčí – Loket – Slavkov – Kfely – Bečov – ML – Ypsilonka – Kynšperk – KB.
17. 4. – 91 km do Nejdku
11. 4. – časovka XC Bahno, první v mužích, celkově asi 3. či 4., zázrak, 90 km celkem
5. 4. – ze školních důvodů dnes stíhám jen běžecký závod, na kolo už mi přáno není. Takže: Královská pětimíle podél řeky Ohře po cyklostezce, 8045 m, čas 30:37 min. (vítěz 27:43).
4. 4. – ve 12:00 start Sokolovské hodinovky (15,12 km, 3. celkově), pak kolmo přesun do KV na XC Bahno – Letní kino, kde jsem zajel cca na 6. místě v mužích, hodně dlouho za prvními celkově (Vašek Hlaváč a spol.). Oba závody byly velice milé po lidské stránce. Na Bahně jsem potkal poprvé po dlouhé době kamarády z kola, takže to mě potěšilo. Sportovně se mi vydařila hlavně hodinovka, na Bahně to ale také nebylo špatné. Během závodu mi došlo pití, a to byl problém. Takové bylo dnes horko! (A v té době se Péťa O. a Honza J. proháněli na běžkách na Božáku). Po závodě jsem byl K.O., ale Coca-cola mě zvedla a dojel jsem v poklidu domů. Kolo dnes celkem 105 km za 4:30 hod. Doporučuji: obecně sportovat, vyrazit na cyklistezku atp., je to cool. Super je jet na závod na kole, výborný trénink.
3. 4. – do Prahy, 176 km, 2250 m převýšení, čas 7 hodin celkově (trasa), nově přes Rabštejn (překrásné městečko). Na Karlštejn a Karlík už mi bohužel nezbyl čas, jelikož taťka pospíchal domů. Na místo srazu ke koleji Kajetánka jsem přijel včas… ale stejně se čekalo, takže bych to možná byl stihnul. Jenže… ještě na Zličíně to bylo super, ale kolem Motola jsem se motal, sotva točil nohama a po rovině kolem Hvězdy, to bylo peklo. Už jsem ani neviděl, nešlapal a jel samospádem. Takže bůhví, jak bych se vymotal neznámou cestou z Chuchle. Příště ale určitě a mám motivaci se zase vydat na takový super trénink. Jinak tělo opět moc neposlouchalo, squash stále doznívá. Bolí mě zadek a snad kvůli tomu nemohu pořádně zabírat. Do prudkých kopců je to vyloženě tragédie, nemám vůbec. sílu. I proto jsem jel často na velkou. No, bude to i tím tréninkovým mankem. Dnes se mi to moc líbilo. Jo, a můj tacháč, VDO A8+, vynechává při vysokých rychlostech. Nekupovat! Aktualizace: už to funguje… přiblížil jsem sensor a magnet k sobě… ale to i předtím… nechápu.
2. 4. – 100 km, pomalu. Trasa: FL – Pomezí – Svatý Kříž – Maria Loreto – Lipová – Lipoltov – Nebanice – Kynšperk – Kaceřov – Habartov – Sokolov – KB. Potkal jsem Jirku Chrousta a Davida Mášu, který je asi introvert. Nejelo mi to, nejelo. Squash = nepřehodím nohu přes štangli, zadek jako na jehlách, do kopce krokem …
1. 4. – Honza Hlaváč, kolega z IES, mi dal lekci ze squashe. Všechny čtyři sety jsem prohrál, nejlepší skóre 4:11. Stačila hodina a ani jsem mu nemohl zmáčknout ruku, nemohl jít, prostě síla!