Děti byly nadšené
V sobotu se závodilo pro změnu na Březové. A jaké že to bylo očima hobíka? Už jsem se povýšila z největšího hobíka na jen hobíka, protože po Králi Šumavy si říkám, že je to zasloužené. Přiznávám, že článek mi trval trochu déle než obvykle, protože jsem si lámala hlavu nějakou tou kritikou. Protože hlavně od ní tady jsem. Takže jaké to bylo?
Hned ráno mě překvapila obrovská účast dětí a dětiček všeho věku. Pravda velkou část tvořili růžoví bajkeři z Aše, ale bylo tam i spousta dětí tzv. obyčejných. Takovou účast jsme asi nikdo nečekal, a tak opravdu byla každá ruka dobrá. Tady nás napadlo, že by bylo dobré, myslím tim oddíly typu AB, posílat přezenčku dopředu, a tím vše urychlit, ale to je jen nápad. Atmosféru závodu těch malých by mohl závidět lecjaký Pohár. Děti se zapálením sobě vlastním bojovaly do posledního metru a rodiče tvořili výbornou kulisu. Fandilo se hodně a všem bez rozdílu trička.
Špunti
Trať byla pro děti tak akorát, kopeček i terén, a pro rodiče výborně přístupná a tak jsme mohli fotit a fandit prakticky na několika místech najednou, stačilo jen popoběhnout. I vyhlášení bylo dospělácké. Pan starosta náležitě vyhlašoval do mikrofonu, takže celá Březová věděla, kdo právě stojí na bedně a děti měly pocit opravdových závoďáků. Krásná medaile a diplom byly už jen třešničkou na krásném zážitku. Myslím, že dětem se líbilo, aspoň já tak soudím podle rozzářených očí své dcery, která si medaili nosila celý den, a pochvalných slov nejen od lídra Ašáků, ale i obyčejných rodičů.
Luboš Oubrecht přijel do cíle s náskokem první
Dospělácká trať už mě tak nenadchla. Což ale neznamená, že nebyla pěkná. Byla. Nijak zvlášť technicky náročná, pěkné sjezdy, dvě malé rovinky na napití, ale ten kopec. Vražda v přímém přenosu. Teda pro mě. Trať byla dobře značená, líbil se mi nájezd přes louku a obě lávky. Kdo na to měl, mohl dle libosti předjížet i v tom největším stoupáku, protože cesta byla široká. Děkuji pořadatelům za 2 okruhy, zachránili mi tím život. I přes pověst těžkého závodu, nás velkých holek přijelo pět. A všechny jsme dostaly medaili :) a obálku. Mé první vydělané peníze cyklistikou. Tak si říkám, že už asi nejsem hobík, ale profík, když si zábavou začínám vydělávat…? :)
Dáda s Martinou. Dáda přemýšlí, kudy do Teplé pro Lukáše.
Velkých kluků bylo jako vždy hodně, a to i přesto, že se jela Medica a někdo zvolil raději tu. A udělal chybu. I když, kluci měli okruhy 4-5 a měli dost :). Chtěla bych tady vyjádřit obdiv Fázovi, který, snad na popud řečí o náročnosti tratě, sám si odzávodil svou kategorii a dojel si pro 4. místo a tím všem remcalům, včetně mě, dokázal, že jet se to dá.
Jirka Podhajský, Míra Brill
A jsme u mé oblíbené části hodnocení, a tou je jídlo. Upřímně, tohle zázemí by nám záviděla asi většina cyklistů, co jela např. Krajský přebor. Asi největší ohlas vzbudila nová plazmová televize pana starosty, kterou byla udírna naplněná těma největšíma dobrotama, co si jen představíte. Pivo správně vychlazené, ale i cukrovinky a nealko. Velký stan s posezením tvořil příjemný stín, který ten den potřeboval každý.
Vychlazené pivo a stín, to mají Březováci rádi.
A byly i kadibudky. S nadstandardní výbavou :). Myslím, že zázemí mělo na tak malý závod obrovskou úroveň, kterou já osobně zažila jen na maratonech.
Na závěr zase trocha materialismu. Byly diplomy a byly medaile. Pro nás velký už zmiňované obálky a kluci ještě navíc dostali něco, co vypadalo jako fritovací olej. Nakonec se z toho vyklubal energetický nápoj, který, i přes návod v češtině, Karel vypil celý, tak myslím, že do dneška ještě nespal :)
Karel oded dneška nemůže usnout.
Takže co na závěr. Poděkování. Panu starostovi za moderování celého dne a taky asi za vydatnou pomoc při organizaci. Já přidávám jedno osobní díky, za vytvoření dvou kategorií pro velké holky.Březovákům, jmenovat nebudu, nechci na nikoho zapomenout :), za pěkný závod a hlavně za tu omáčku kolem, která i když si to asi někteří nemyslí, dělá závod tím pěkným. Protože za pár týdnů na ten hnusnej kopec zapomeneme, ale na ty uzený stehna ještě dlouho ne :). Takže kucíí a holky od Šmoulů, děkujeme za pěknou sobotu.
Radek Fišer napsal/a:
Zajímalo by mě, jak je těžké obecně takový závod zorganizovat…? Může se někdo kompetentní vyjádřit?
Hummel napsal/a:
Najít trať, domluvit se s vlastníky. Pak si zajistit několik lidí na pomoc, sám to nezvládněš. Sehnat nějkou kačku na ceny, značení tratí a startovní čísla. Označit a uzpůsobit trať, aby nebyla nebezpečná a pak se modlit, aby jsi někde neudělal chybu. Stopky, několik očí v cíly atd. Až už to frčí. Vypadá jednoduše, ale asi nejhorší pro mně a Fázu je ten stres, aby vše dobře dopadlo, aby všichni byli spokojeni. A ten se nedá ani popsat. Natož pak pocit, pokud uděláš chybu jako já s těma malejma na BB. Tak asi nějak takhle.
Monča napsal/a:
já bych navrhovala při takových akcích povinnou účast členů teamu. Je vás smečka a kdyby každý udělal kousek , bylo by to lehčí ne??
Hummel napsal/a:
Jo, a to jsem zapomněl na to úžasný občerstvení. Jinak ty lidi do toho musí být zapálený. /čast povinná znamená, že jeden bude muset ostatní do toho nutit a to pak je na průšvih zaděláno.
Monča napsal/a:
no to se musí jako z dětma, formou hry…ale teď mě nenapadá co by šmouly zabavilo :))
Radek Fišer napsal/a:
moni: za splněný úkol pivo? každý by tak byl schopen udělat několik úkolů bez chyby, někteří třeba i sedm, osm… :)).
Monča napsal/a:
ty jo Radku to není špatný… zkus to navrhnout předsedovi. Pod pět by rozhodně nikdo nešel a to by byl závod s tou nejdokonalejší organizací :))
Hustey napsal/a:
Týjo, tj dobrej nápad…a můžou příště s organizací pomáhat i členové jiných týmů…? ;-)
Monča napsal/a:
Hustey: taky s tím počítám :). A kdyby se pracovalo za citruse tak můžem pořádat mistrovství světa :))