Lehce ze Sokotransu a okolí

Celé zkouškové období jsem se těšil na to, jak se budu dennodenně zmrtvovat v sedle silničního kola při najíždění kilometrů. Ta doba však, dva týdny po skončení zkouškového, stále ne a ne přijít. To mě mimořádně frustruje. Venku často prší a ještě častěji fouká vítr. Mírovi to sice nevadí, ale pro mě to překážka docela je. Nyní se do toho ale chci opřít s vervou, už proto, že Luboš už má chuť jezdit – a přeci mu to nedám zadarmo! Na Sokotransu jsme spolu jeli celý závod a až technická chyba jej připravila o bramboru. Než se ale dostanu k sobotnímu XCčku, zmíním se ještě o něčem jiném.

Video: 70 MB reportáž ze závodu veteránů II a spol. a mužů (14 minut).

V neděli svítilo sluníčko, a tak jsem se konečně dostal na dlouhý příjemný trénink. Vyjel jsem ve tři hodiny a bylo to: KB – Ypsilonka (v Kynšperku jsem potkal Milana Šplíchala a kamarádem, jestli se nepletu) – Mariánky – Bečov – Hlinky – Háje – KV – Nová Role – Chodov – Poříčí – KB, hodně přes kilo. Ke konci takového tréninku jsem obvykle totálně mimo. V krvi už skoro žádný cukr, voda dochází, sílu v nohou jsme naposledy cítil u Imperialu. Ani pořádně nezvednu ruku na znamení, že odbočuju z E6 do kopce, který se vine k domovu (3 km). … A na takovéhle hrůzy se člověk těší. Názory na metody tréninku se liší, ale já toto jezdím proto, že nemám najetu vytrvalost a bez ní se mohu těžko pouštět do rychlých 100 km tréninků nebo do 100 km MTB maratonů. Dnes je pondělí, zítra bude „rychlý 100 km trénink“, pokud počasí svolí, a předevčírem se jel Sokotrans.

Na ten jsem nebyl po deštivém počasí připraven nijak extra – jako všichni ostatní. Rané dopoledne bylo deštivé, pozdní slunečné a rané odpoledne pak opět deštivé. A v tu dobu se jela hlavní část parkového XC na 10 kol. Hlavním bodem okruhu byl dlouhý prudký kopec pod billboardem Astoria. Ten jsem předloni v závodě vyjel pouze já, a to v posledním kole. Další rok jsem se neúčastnil a letos se jelo po dešti … a kopec se jezdil, konkrétně jej dávali Míra a Láďa Fabišovský. O druhém jmenovaném jsem slyšel slova chvály ve všech směrech (až úžas), Mírovi jsme se na startu pro změu na statu smáli proto, že ze vzorku na zadním kole měl asi tolik, kolik zbyde po 50% slevě v Gigasportu: skoro nic. A jezdil to. (Z čehož plyne, že když to na kole umíte, plášť není určujícím faktorem; avšak na maratonu se dobrý plášť hodí, a dle mých zkušeností možná víc dopředu než dozadu.)

Potom se jelo po „rovince do kopečka“ pod větvemi jehličnanů. Málokdo tam neměl problémy s našlápnutím do pedálů – a komu se to podařilo, mohl se směle pokoušet o nástupy. To na mě zkoušel i Luboš, se kterým jsem objel celý závod, většinou za jeho zády. Pak se jelo podél zahrádek z kopce, rychle, po mokém, po kořenech, a přesto se nikdo nevyboural. Následovala devadesátistupňová točka doprava na rozježděné trávě. Já ji jezdil vnitřkem, Luboš vnějškem. A jednou jsem ho tam chtěl předjet, kola mi podklouzla a ve smyku jsem sundal i jeho. Potom do kopečka. Po dešti se dal vyjej jen zprava trávou, ko konci závodu i prostředkem – a tehdy už jsem musel dávat malou (nejmenší; z videozáznamu jsem měl pocit, že Míra jel na velkou celý závod – jeto pravda, Míro?). Potom se sjelo z kopečka, který byl také zrádný – a ve všech těchto místech získávali zkušení bikeři cenné vteřiny.

Pískový sjezdík, asfalt, muldy a pak jeden hrb, co mi dával zabrat, pak výjezd kolem startu, ten mi také bral síly, krkolomný sjezd po trávě a pak jízda kolem rybníků, která byla kolo za kolem těžší a těžší. A pak zase kopec, jímž jsem popis trati začínal.

Snad v druhém kole zasukoval Jirka Podhaj řetěz, a nezasáhl tak do bodů o stupně pod stupni vítězů.

V kategorii čtyřicátníků jezdil vepředu od začátku Jirka Blažek, ke konci jej ale předjel navrátivší Petr Volánek alias Pedro, který si závod zřejmě dobře užíval. Ostatně, nechal si na kole silniční kazetu. Velký souboj se konal o 4. místo (třetí byl Víťa Hanuš) – nakonec Josef Kodl udolal Jiřího Bartoše, ve výsledcích o sekundu, jezdili spolu snad celý závod.

Musím poděkovat Petře Rousové a Karlosovi za fandění. To nám bajkerům vždy ještě o něco více orosí záda a pozitivně nás to nakopne. Sice si vždycky říkám „Rád bych jel rychleji, ale fakt to nejde, tak se nezlobte … Díky za fandění, ale u mě je to už trochu zbytečné … „Dávej, dávej“ – „Dám, a co ty?“ … a tak dál, ale přes to všechno je to supeer. Fandičem dne byl tentokrát Karel, když vylezl na billboard a glosoval vývoj závodu v prvních dvou kolech, když se Fábovi nechtělo závodit a loudal se dokonce za mnou (pak jsem jen slyšel tiché „zprava“ a frnkkk).

Závod natáčel Martin Pánek (a já taky kousek), ale nedaří se mi to zkonvertovat… ve Windows Movia Makeru zkouším různé komprese, ale pořád to je nekvalitní. takže teď dělám 70 MB DivX a nahraju to na server a pak třeba někdy něco menšího.

Máte-li někdo fotky, sem s nimi!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>