Malé ohlédnutí za zimní sezonou 2008/2009

Když v listopadu napadl nový sníh, málokdo z nás si představil to, co bude následovat. Rychlé oprášení běžek a vzhůru na golfové pláně v Mariánkách a od počátku do skútrem upravovaných stop. Narůstající počet km nás začal naplňovat euforií a zahájili jsme organizační přípravu závodů Okolo pramenů v okolí Mariánských Lázní. Počasí na poslední chvíli vyšlo, a tak se akce, na rozdíl od předchozí sezóny, zdařila. Dali jsme s kamarády 30 km a spokojeni jsme byli hlavně s úspěšným dokončením než s výsledným časem (report na týmovém webu, fotky). První zkoušku jsme tedy vykonali, a jelikož sněhu stále neubývalo, naopak pokračoval stálý příděl, dokonce i mrazivé, slunečné a prodlužující se dny, dospělo naše nadšení k takovému stavu, že jsme si začali pohrávat s myšlenkou absolvování delších tratí. Ty místní už jsme poznali dostatečně, tak tedy vzhůru za hranice Slavkovského lesa.

Mariánky

Počátkem února jsme absolvovali 15 km ve Stříbrné nad sjezdovkou. V členitém terénu a na trati s mnoha meandrovitými vracečkami , dlouhým průjezdem do následujících 2 okruhů ubývalo rychle sil, takže zdatnější a mladší závodníci si brzy upevnili své vedoucí pozice. Nezapomenutelný byl asi 3km sjezd do cíle, protínající sjezdovku, zakončený ne tolik poničenou stopou, ve které se dalo pohodlně již dosáhnout mety. Vydařená akce, zvláště díky dekorování každého člena naší malé výpravy na stupních vítězů v hlavních kategoriích. Byl jsem potěšen úspěšným absolvováním závodu a již se těšila na nový podnik.

Stříbrná stopa

Na šumavský Skimaraton jsme dorazili už v sobotu 21. 2. ráno na Kvildu, neboť kamarád Karel byl přihlášen na 20 km volnou technikou. Než doběhl do cíle, obhlédli jsme si s ostatními členy výpravy, Jirkou a Honzou, přilehlé okolí startu a cíle, kam byl plánován dojezd i klasického běhu na 45 km následujícího dne. Karel v konkurenci obstál, počasí bylo nevalné, teploty okolo 0 C. Večer jsme vymýšleli mázu, zvolili základní přípravu komory s tím, že ráno se uvidí a domažeme na aktuální podmínky. Dvě hodiny před startem na Modravě jsme se seznamovali s prostředím, namazali doporučený podklad a seřadili se do davu startujících. Jirka zvolil frontu na mazání firmou Swix, údajně neprohloupil, nakonec i jeho výsledek byl výborný. Po výstřelu startéra se houf asi 800 závodníků dal do pohybu.

Šumava

Již v prvním dlouhém a dosti strmém stoupání jsem tušil, že to bude tvrdá dřina. Na otočce jsem si oddechl, nasadil brýle, abych ochránil zrak před padajícími, ostrými jehličkami sněhu a zakousl se do stopy, ve které jsem absolvoval do té doby nejdelší a nejrychlejší sjezd na běžkách. Nejvíce mne v té chvíli překvapila skutečnost, že jsem předjel bez větší námahy asi 40 závodníků a posunul se razantně vpřed. Avšak následující vývoj na trati i počasí mne zase přesvědčilo o tom, že tato vzdálenost má přeci jen jiná specifika. Postupně jsem tedy nasadil tempo, které odpovídalo i situaci na skluznici mých lyží. Byla to stále větší dřina, ale jel jsem sem s minimálními ambicemi, takže úkol dojet do cíle jsem splnil. Můj první maraton v životě v mých 55 letech jsem si dal k narozeninám a musím říci, ža mne to velmi uspokojilo. Všichni jsme obstáli a máme no tuto událost vzpomínku v podobě přiléhavé čepičky od pořadatelů.

Mariánky

„A co takhle Karlův běh, když už jsme se na to dali,“ napadlo nás ještě. No určitě to nabyl špatný nápad, ale tu turbulenci počasí, které nám připravilo nevšední kulisu, nezvládli ani profesionální mazači Swixu. Tři čtvrtiny prvního kola to ještě šlo, ale jakmile se začalo stoupat, bylo ouvej a musely nastoupit paže způsob „růčo fůčo“. Na těch zmrzlých plotnách jsme si po česku postěžovali a obhájili svůj výsledek. Nesoutěžím již dávno, prostě si užívám toho, že to stále jde, mohu se pozdravit s přáteli, známými, prohodit pár slov, cítit se být součástí komunity těch, kteří se neválejí a jdou do přírody prověřit svou zdatnost, ale i vyzkoušet dosud neznámé dobrodružství. Každopádně to bylo pro mne zlepšení o hodinu a čtvrt, a tak zavládla spokojenost. Blahopřeji všem, kteří dosáhli vítězství a jsem rád, že jsme jednu chvíli si byli všichni nablízku, totiž na startu… Pak už si jel každý svým tempem pro pocit hezkého prožití nedělního poledne 8. 3. 2009.

Mariánky

V závěru sezóny jsme ještě navštívili areál v Silberhütte za hranicí s ČR. Moc hezký areál, ale už umrzlý rychlý sníh, dosti prudké zatáčky, a tak jsem si taky nakonec odnesl pár šrámů z ledovice. No myslím si ale, že to k tomu už tak nějak patří. Když nejde o život, jde vlastně o… A to přece každý ví.

Čili shrnuto, podtrženo: Děkuji Vám všem, se kterými jsem vídal letos a loni ve stopách, zvláště pak Honzovi Sklenářovi, Karlu Tenglerovi, Jirkovi Blažkovi, Jardovi Polidarovi, no však vy všichni víte a těším se zase na kole, na vodě či opět příští zimu ve sněhový stopách.

Autor: Tom Foustka (osobní stránka) za CK SportBlažek.cz


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>