Než začnu trénovat pořádně

… tak do té doby si budu psát zmínky o svém pohybu do tohoto článku. Po dlouhé době se vracím s tréninkovým deníkem. Psal jsem si ho na jaře, pak mě to přestalo bavit. A jelikož chci mít přehled o tom, co dělám, budu si psát tohle. Možná nebudu sám, kdo bude psát. Možná se vrací ten, se kterým přicházívá i zákon.

Pokračování v novém článku!

20. 2. – 4 km chůze-běh + 30 min strečink. Během posledních týdnů jsem těžce makal, ale neodpočíval (bazén, pára, strečink), což je děsná chyba. Dnes jsem ani nemohl zvednout stehno nahoru. Mám pocit, že mi děsně ztěžkly nohy a narostly svaly do objemu. No a jsem zase v Praze, tak se nehejbu.

17. 2. – ještě jsem se ani nepřelvékl, respektive jsem se jenom svlékl,abych nezmrznul a píšu a píšu, jaké to dnes bylo. Předně řeknu to, že na kole jsem se cítil při výjezdu na Kostelní Břízu mrtvý, ale teď doma cítím, že by se mi ještě hodina ježdění hodila. Jenže to říkám teď. Na kolo už nechci sednout ani náhodou. Ale zas na ten ergometr, že ano… proč ne? A do dalšího sportování mě žene i to, že ostatní jezdí víc než já :). Hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty! No to jsou dilemata, jéje. Beru to tak, že když doma nejsem K.O., jel jsem málo. No a dnes K.O. nejsem. Večer chceme jít s Evčou na squash.

Jeli jsme já, míra, viki, tibor, onty, bájo a pavel, za Jesenicí jsme potkali grupu z Mariánek, co vyjíždí od prodejny Sport Blažek v 11:00 (jako my z Dolního Rychnova), a to nás rázem bylo přes dvacet řekl bych. Od nich se pak odpojil Ludvík Killinger a jel s námi. Stihl jsem poznat, že má fyzičku a že to na tom kole umí. Ale jinak se mi ti silničáři zdají nějací divní. Možná je to tím, že jsou to profíci (na silnici) a že jsou prostě profi.

Trasa: KB – DR – Kynšperk – Hartoušov – Tršnice – Stein – Pomezí – Svatý Kříž – Jesenice – Lipoltov – Nebanice – Kynšperk – Sokolov – KB.

Míra se dnes ukázal v odbrém světle, jelikož kopce dával v klidu, s dokonalou technikou (to jest síla jde z nohou, ne z trupu či rukou). Tibor je závodník – až ho podezřívám, že trénuje na nějaký jarní závod a vzhledem ke kvalitě zdejších silnic to je možná Paříž-Roubaix. Okolo Jesenice je jedna obec, od které vede docela dlouhý prudký kopec – Tibor tam jel s náskokem a v tom někdo zavolal na mně neznámého prý 23-letého silničáře z Chebu, aby ho dojel, což on poslušně udělal a udělal to velice rychle. Zanechal silný dojem a třeba bude jezdit i tréninky s námi.

Dále jsem se dozvěděl, že na jarních, letních i podzimních závodech bude jeden z nás kamarádů bikerů jezdit na novém kouzelném stroječku – Scott Scale 20 (jestli s nepletu). A ještě ve firemních hadrech.

Co dál… na můj vkus bylo zase rychlostních vložek o něco více, než bych chtěl. Rozhodně jsem poznal, že je třeba trénovat více. Teď už se ale těším na několikadenní odpočínek v Praze.
16. 2. Dnes to bylo zajímavé. Kilometráž zhruba kilo, časově přes tři hodiny. Což není nic moc a mrzí mě to. Před dnešním sokolovským reprezentačním plesem jsem chtěl ještě jezdit, ale místo toho jsme jeli do Teska pro boty a aby to bylo ještě horší, večeřeli jsme tam v čínské restauraci. Já sám jsem se dnes opět snažil jet pomalu. O to se skutečně snažím. Nakonec jsem však i já přihazoval pod kotel, ale řeknu vám to takhle: chci jet pomalu a když bude s kým, pojedu pomalu. Jinak mi nezbývá než se držet (zuby nehty) v balíku. Po dlouhé odbě jsem pokecal s Mírou, který je po nemoci a také chce jezdit pomalu. Slíbil mi odpovědi na otázky, takže bude rozhovor. A jelikož řekl, že si jako úkol dal nehovořit s nikým, kdo píše o cyklistice na web, nebudu říkat nic dalšího :) (ani není co). No a dál… s Dawem byla legrace na startu a všechno OK, ale pak zmizel v Lokti, Onty, Míra i Tomsík také zvolili druhou variantu a odpojili se a jeli pomalu. A my poté jeli rychle. Myslím, že to ani nejde jinak. To by se muselo na začátku jasně říci, že se jede najíždět, a ne na trénink. Pokaždé někdo zrychlí. Jsem zvědav, co zítra. Nejde nikomu bránit v tom, jak chce jezdit (a také pozor na ten argument o rychlosti v únoru – každý má své tělo, jinou fyzičku a paušalizovat je nebezpečné). Jde ale udělat více skupinek.

Já jsem se vytáhl po rovině na Bečov a pak v kopci do Mnichova, kde jsem byl vzadu s Vikim, který už nemluvil, a vepředu jel zbytek. A já si je dojel a předjel. To mě potěšilo. No a pak jsme jeli v klidu a až z Podtsrání jsme to rozjeli údolím Lobezského potoka, kde jsem se střídal s Tiborem. Tam někde se ztratil Pavel Kodl ml. No a já pak za Evičkou pro první pomoc a domů.

Jak už zmínil Viki, jezdím na jednici, zbytek na šrotech – to se mi to jede… A ještě jednou chci zmínit, že stojím o pomalou jízdu :). Ale na druhou stranu už cítím zárodky toho, že mi až tak pomalá jízda nebude stačit. Jak vidíme, je složité ušít jeden tréninkový kabát pro všechny. Jiná věc – slyšel jsem, že Palinko nejede do Hrvatska, ale že trénink má promyšlený dost odvážně (nebudu prozrazovat detaily :).

V těchto dnech mám velice hodně tréninkovou náladu, jezdit mě baví. O to více mě děsí představa toho, že budu must od pondělí opět být v praze a dělat: a) časopis Sociál, b) přihlášku na zahraniční pobyt, c) odpovídat na maily a řešit další a další věci. Jo, psát bakalářku… Týdenní plán ještě nemám.

Update: kecal jsem, na plese jsem zjistil, že ani nevyjdu schody. Diskuze o tréninku.

15. 2. – počasí bylo střídavě pěkné, ale jednou i sněžilo a byla zima, tak jsem s radostí zvolil domácí trénink na ergáči. Zhlédl jsme dvě bondovky, The World is not Enough (as) a Die Another Day. Hrál tam už Brosnan a musím říct, že mě moc nepřesvědčil. I když je lepší než ve své první bondovce, kde vypadá jako klučík. Best je Connery, pak Moore, pak Craig a pak Brosnan. No a já tedy jel 1:57 a 2:05, na 180-200 W. Nevím, jaký je vztah mezi watty a kilojouly (nějaký by být mohl, ne? energie…), ale při té druhé jízdě mi to ukázalo 6 tisíc kJ. Jak se mi jelo… pohoda. Ale nevím nevím, jestli je to efektivní trénink. Nohy mě nebolí. To z kola zvenku bych přijel mrtvý. Ale myslím, že i tohle má něco do sebe. Doufám. Ještě mi zbývá Casino Royale a pak musím sehnat něco nového (Prison Break, Lost) anebo začít koukat od začátku zase na Bonda.

14. 2. – dvakrát na ergometru, 200 W, kadence 95, 1:36 a 1:15, Golden Eye + Tomorrow Never Dies. Update: nejdřív jsem jel před schůzkou s Evičkou a pak po schůzce (od 23:40 hádám). Evička mě má moc ráda a k Valentýnu mi dala celkem asi půl kila čokolády. K tomu jsme byli v čínské restauraci, já snědl jedne a půl zmrzlinového poháru… no to nešlo nevyjezdit. Tu studentskou pečeť jsem zhltnul druhý den ráno. Plavat pořád nejdu proto, že mám něco s okem, jak jsem tam minule plaval bez brýlí a protože mi nezbývá čas (a chuť). Musím říct, že mě ty tréninkové blgoy dost baví! Honza, Viki… a Vojtu raději ani nečtu. Jenom ten Míra by mi už konečně mohl poslat odpovědi na otázky, co jsem poslal pro rozhovor na Bikeri.cz.

A my s Evčou… po smskách jsme si s Honzou domluvili běžky… a pak jsme to hanebně odvolali, asi z nás měl pěknou radost.

To jsou ty nudle
večerní potěšení

13. 2. – dnes hustě, hádám aspoň kilo (jezdím bez tacháče a bez hodinek). KB-Šabina-ETI (Viki píše, že nestíhá)-Ranžír-Svatava-Habartov-Lítov-Kaceřov-Hartoušov-Starý Rybník-Vojtanov-Německo (na kopec nad obcí, co je hned za hranicí)-Libá-Komorní Hůrka-Stein-Cheb-Potočiště-Kynšperk-KB. Potřebuju i druhej košík,jeden bidon nestačí. Vrzal mi řetěz, což mi připomnělo Michala Báťu :). Lidi jezdí moc rychle a jejich auta děsně smrdí. Německo je moc hezké. Ty silnice u nás… to je katastrofa. Lid na Karlovarsku je chudý, a proto je náš kraj tak ošklivý. Snad časem. Mně s ejelo docela slušně, cítím sílu, ale jezdím pořd pomalu. Potkal jsem, tipuji jméno, Tomáš Kubáta st. dozvěděl jsem se detaily o Chebské čtyřicítce. Např. že po startu se pojede zezadu na Zelenou horu.

Hned jak jsem včera napsal kritiku jídla, mi mamka přinesla hrnec plnej domácích těstovin (nudlí) s mákem! Půlku jsem snědl, zbytek večer a ráno. A dnes to bylo dobré, čekalo na mě pečivo a oběd. Vypil jsme zatím 1.2 l pití, ale pořád mám žízeň. Tak se jdu osvěžit, pití je skvělá věc (nealko! – nejradši ionťák od Nutrendu).

Na kole jsem dnes byl přes čtyři hodiny. Uvidíme zítra…

Taky tomu nerozumím
Tímto se zabývám

12. 2. – weby sportovců Vojty a Honzy jsou mi výzvou, přesněji jejich tréninkové deníky. 28hodin na kole týdně ale bohžel strávit nedokážu. Dnes jsem jel asi 65 km (KB-Březová-Sokolov-Makoň-okruh kolem Poříčí-Loučky-Jenišov-Chodov-Vřesová-Sokolov-Habartov-Bukovany-KB). Myslím, že to byla inverze, co dnešní den totálně zhnusilo. Na Vřesové šlo něco z komínu a hned to padalo dolů. Všude, kde jsme jel, byl smrad, všude moc aut, samé náklaďáky (asi boom ve stavebnictví) a zatraceně děravé silnice. Prostě nechutné. A za další jsem jel z Březové do Rychnova, kde to chvíli před tím čistila vodou cisterna se stříkačkou… a moje bílé kolo a věci vytáhnuté z pračky hned chytly bahnitou barvu. U ETI jsem potkal Lukáše s Dádou, jeli za babičkou, jelikož dnes slaví narozeniny. Do bazénu nejdu, mám rýmu. A doma… když přijedu, chci jíst. V takových chvílích chci, aby doma bylo něco k jídlu, zvlášť když někdo jede den předtím nakupovat až do Teska. A také v takových chvílích, vysportovaný, nemám rád tradiční čeksá jídla. Bohužel je u nás standardem, že a) není co jíst, b) když je co jíst, tak je to tučné a nezdravé. Ale zas tak hrozné to není…

11. 2. – dnes jsem opět plánoval stovku, ale nevyšlo to a nevadilo to. Byl jsme docela vyřízen ze včerejška. Evičce jsem odvezl kolo do opravy, tam jsem ale byl dost dlouho. Jarda totiž musel obsloužit nějakého pána, který si kupoval trekingové kolo za 11 tisíc. A to bylo „Hm, ale já bych asi radši zelenkavou, tu nemáte? … No a co klipsny, máte? … A slyšel jsem o odpružené sedlovce…“ to vše proložené významnými pauzami. Prostě na odstřel. Potkal jsem tam prof. Vaňkovou. Prý jela s manželem na Kladskou a zjistila, že kolo skutečně potřebuje generální prohlídku. A sháněla rolák. Pak jsem se sešel s Vikim a Ontym a jeli jsem do OBI pro nějakou součástku do splachovadla na toaletu. A pak přes Chodov zpátky. Byl to takovej rozkouskovanej trénink, děsněmě bolel zadek, pořád jsem nemohl najít optimální převod, silnice prášily, byly a jsou děravé jako řešeto, auta jezdí moc rychle, prostě hrozné. A ještě měl Viki nakonec pomalý defekt. Takže dnes nějakých 55 km.

10. 2. – dilema běžky či kolo jsem vyřešil jednoduše. V sedm ráno se mi vyjíždět nechtělo, a tak jsem vtsal o něco později, vytřel podlahy a zavolal Vikimu, kdy že je sraz. Řekl mi, že jsem už asi osmý, kdo mu volá. Přesto mi místo i čas sdělil. Jelikož jsem byl v 11 teprve u ETI, a ne na trojúhelníku, napsal jsem mu, že už jedu, ať čeká. Vtom jsem naproti uviděl balík cyklistů… byli to mí kolegové, tak jsem to otočil a jel s nimi. Viki tam však nebyl. Prý jel s mladší generací, což je obdivuhodné, obětavé a zasluhující chválu. A my ostatní… jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jistí jezdci jedou v letním tempu! Balík se brzy roztrhal a já se potkal s Péťou Ontkem za balíkem A (Tibor, Honza (původem biker, nyní i uhelný Cube černé barvy), Palinko ml., Bájo (tak se jmenuje doufám) a samozřejmě Pavel Kozlík) a před balíkem B (Zbyněk, Dejv, Milan Panzer… snad jsem nezapomněl na nikoho). Já cítil vážně schizofrenii… roztrhaný peloton. Péťa zavele „jeďme dle svého“, a tak jsem jeli zvolna povídali si. Skutečně, to je asi nejlepší. Časem nás dojel Dejv se Zbynďou, Milan to asi stočil do Habartova. Ti se pak odpojili u Steinu a my razili směr Libá. Tam v zatáčce opravoval zadní kolo Palinko, který se tam vyboural. Nic mu nebylo, jen měl díru v kalhotech a na návlecích. Onťas mu říkal, že by to chtělo nové špalíky do brzd, ale on ho odzbrojil tím, že řekl, že to je zbytečné, jelikož ty brzdy jsou špatné celé a nebrzdí – prý se o to pokoušel už odshora. Ten hrad v zátáčce má novou střechu. Takže takto jsme ty rychlíky dojeli. Pak se jelo … zatraceně rychle. Byl jsem vzadu s neustálou dírou. V Hazlově se odpojil Pavel a jelo se pořád rychle, tempo držel Honza a Tibor. Pak doleva a pak doprava na Nový Kostel a do Kaceřova. Před ním už zůstal K.O. Péťa a my (+ Pali a Bájo) si dojeli Tibiho a Honzu, ten jel pak odmů do Bukovan (hádám) a zbyli jsme jen tři, ani nevím jak. Já byl vážně hotovej. Jo a Pali nstoupil ještě řed Kaceřovem v kopečku z Hluboké.

Těm dvěma to jezdí vážně dobře. Já sám ale potřebuji ještě klidnou jízdu, jako např. i Péťa O. nebo Jan J. Takže dnes odhadem 110 km (ještě jsem popojížděl s Evičkou). No a David už jezdí pravidelně, což je supr.

9. 2. – 100 km s Honzou. Jarní počasí. Podívali jsme se na okruh okolo Poříčí, který mě potěšil. Ze Sokáče nahoru k zastávce a zpět, to je moc dobrý časovkáský okruh. Dnes jsme měli dvě kola. První od trojúhelníku po okruhu do Nového Sedla, do Louček a nahoru a pak do Hor a do Jenišova, Chodov, okolo nádraží a z Nového Sedla zase přes poříčský okruh na trojúhelník, kde jsme marně čekali na Ašáky spolu s Láďou, Evičkou, Martinem a Monikou. Ti byli na bajkách. Doprovodili jsme je pod Hruškovou a vydali se přes Loket k Pulečkovi. jen dodávám, že on na zimáku, já na sněhobíločernobílé jednici. V Pulečkovi jsme k mé nelibosti strávili dost půlhodin, ale musím říct, že to bylo nakonec příjemné al íbilo se mi to. Pak jsme s Honzou dokončili tréninkový proces přes Krásno a na Vítkov. Mně se jelo velice dobře, Honzovi o malinko hůř. Nehrotíme to a je to všechno zatím dobré. Asi už bychse měl taky na tréninku srazit s Vikim a spol. U Pulečka pracuje sestra mé spolužačky z gymplu z ročníku. Honza píchnul a jak nadával – dostat kolo z jeho rámu není žádná sranda. Martin má nový dres (spinning v Parkhotelu Aktus). Zítra nejspíš Fichtelberg, byť mě mocně láká kolo.

8. 2. – hodinu ergometr, pak ples.

7. 2. – z postele mě rodiče vyhnali už po šesté a s taťkou jsme šli na krávy. Tele, býčka a jendu obrovskou krávu jsme museli přesunout do jatečního vozu. Byla to operace X. Jednak byl jateční vůz uzpůsoben jen na zpevěné cesty z asfaltu, takže na poli se mohl hýbat jen jaké přívěsek traktoru, jednak nám z odchytu zdrhnul býček i telátko a jednak bylo všude 15 cm bahna. Po 2-3 hodinách jsem se dostal domů, psychicky odrovnán. Pobyl jsemna počítači, pak jsem se oblékl a že pojedu… před polesím jsme s myslivcem panem Vavruškou prohodil pár slov o skutečně krásném počasí a dole u modřínů jsem našel ldíru v plášti i duši. Nahoru jsem se ještě stihl vrátit. Taťkovo silniční kolo s vyfouklými dušemi, můj bajk s píchlým předním kolem, taťkovo bajk s pastorky, po nichž skáče řetěz. Co s tím? (Teď si uvědomuju, že jsem zapomněl na Treka :(, na něm by to šlo.) Ergometr. Řádně naštván jsem na to sednul, dokoukal For Your Eyes Only a pak celý film The Living Daylights. Zde už nehrál Roger Moore (natož Sean Connery), ale Timothy Dalton. Ve filmu byla i blondýna, Slovena či Ruska, každopádně ze Slovenska a byla zatím ze všech bodgirls nejhloupější. Jel jsem celkem tři hodiny, ale často jsem stavěl a odbíhal pro kousky jídla, měl jsme hlad, bolely nohy. Opět jsme točil 160 W, ale měl jsme i několik desítek minut 200 W, s nižsí kadencí. Otřebuju nějakou sílu. Škoda, že mi letos nevyšlo lyžařské soustředění.

A večer dvě hodiny plavání, ale nic moc opět, plavat prostě neumím. Zato jsem se od Míry z Chebu dozvěděl, že se Luboš, Karel a spol. neflákají, ba právě naopak! Takže honem na kolo. Míra se učí plavat pod odborným dohledem a mně s Martinem zbývají jen oči pro pláč. Honza Sokol tomu plavání také zatím moc nedává, tak mě aspoň tot utěšuje.

6. 2. – kolem poledne jsem zkouknul A View To Kill a jel přitom dvě hodiny na ergometru, 155 W. Večer jsem pak jel kousek přes hodinu při sledování … jak se to jmenuje, asi For Your Eyes Only. Jinak jsem nanosil kravám seno, dvakrát, četl učebnici, uklidil… a taky jsem si chtěl na bajka nasadit nové brzdové páky Shimano XT, co mi Evička koupila k svátku (!). Když jsem ale koukl, co všechno bych s tím musel dělat, usoudil jsem, že to nechám Jardovi.

5. 2. – dnes jsme s taťkou a Evičkou zmákli očkování krav. Pak jsem se učil, pak přijela mamka, učil jsem se dál, pak jsme šli navézt balík sena a napustit vodu kravkám, které jsou v odchytu, jelikož pojedou na výlet do Plzně na jatka. A pak jsem jel 75 minut na ergometru (155 W) a sledoval jsem Octopussy (James Bond). Pak jsem vyzvedl autem Evu a jeli jsme od bazénu, kde jsme potkali spoustu Team Bikerů a v šatně Tomáše Makoně. Ve vodě bylo dost plavců, takže jsem trochu dělal ostudu svým plaveckým stylem. Hádám, že po 500 metrech (které jsem skládal po padesátkách) jsem už nemohl plavat, jak mě bolely ruce (tuhé, že jsem jimi ani neotočil). A jelikož jsem si uvědomil, že nic nedělám, tak jsem naštván ještě dokoukal na ergáči toho Bonda. Musím makat víc, když nechodím do školy ani do práce! Jaj. Byl bych jel i na kolo, ale odpoledne už nebylo hezky a já navíc dostal amok z toho, že nečtu, a tak jsem nutně potřeboval dávku stránek učebnice. Jo, včera mi Honza říkal, že do Chorvat nás jede 18. To je síla. Teď se ještě hlásí Jindra.

4. 2. – druhý trénink na kole, kolem 2 hodin, silnice byla trochu mokrá, takže jsem si svůj snehobíločerný stroj trochu zašpinil. Jelikož se dnes Viki stal obětí práce, jel jsem kousek s Vaškem a Robertem a pak s (běžkařem) Honzou Jiříčkem. Jeli jsem piánko za Hartoušov a zpět. Když jsem měnil duši za Bukovany, zastvail v autě Viki, tak jsme pohovořili, on si nás vyfotil (ale dnes ještě nic nezapsal – je snad ještě teď na kole a dohání tréninkové manko?!) a my jeli dále. Doma jsem bohužel snědl nejen vpřo knedlo zelo, ale i hromadu nudlí s mákem, až mě bolelo břicho.

3. 2. – 2:45 hod, Františkovy, Cheb a domů. Jel jsem poprvé a jel jsem krutě pomalu. Snažím se točit a nevyužívat velkou placku. Na novém rámu mám lepší posed, ale mám pocit, že kolo je línější. Večer jsem byli s Evičkou plavat, potkal jsem tam Péťu Vavrušku (dobrá figura!) a pokusím se tam hcodit častěji – např. v út, čt, ne, kdy tam chodí i oni. Honza Sokol prý nechodí, což mě velice potěšilo :). Zato uběhl 3 kilometry v hale za 9 minut a kousek.

2. 2. – v 7 ráno ze Sokáče do Muhlu s taťkou, Evičkou a panem Roudnickým. Sníh tam moc nebyl (grr), tak jsme s Evú chodili pěšky a já ji tlačil do kopce, a tak jsem trénoval. Pak jsme hodinu pobíhal zejména do kopce (ten první velký kopec od parkoviště směr Potůčky asi 10 krát).

31. 1. – 1 hodina běh na Hvězdě v lesoparku, kopce a roviny

29. 1. – po úspěšné zkoušce z European Economic Integration jsem si šel zaběhat, celou jednu hodinu. Trať: Hvězda – Liboc – Ruzyně (věznice) – nemocnice Motol – Vypich – Hvězda. Mám teď volno do půlky února, to musím využít!

28. 1. – hodinu běh (Ladronka, Strahov, Kino Ořechovka, kolem Liboce)

23. 1. – opět 46 minut běhu, a to nejktarší cestou na Malovanku, pak Strahov a přes Ladronku na Hvězdu k letohrádku a na kolej. Běžím pomalu a ztěžka :), ale stehna jouspevný a tlustý, to je dobré.Navíc jsme si na vypůjčený externí disk stáhnul další díly Jamese Bonda, takže už se těším na ergometr.

Pokud nedám zkoušku z ekonometrie, budu jezdit fakt hodně na kole a všechny porazím. Doufám ale, že ten test napíšu.

21. 1. – po písemce z ekonometrie jsem si musel jít zaběhat, bohžel jsem to nevychytal s tím, že u mě byla zrovna Evička, kter se ot nelíbilo (což mi ale samozřejmě řekla až po návratu, přičemž před odletem mě s radostí vypustila. Běžel jsem 46 minut směr Dejvice (z Hvězdy), starostřešovickou čtvrtí, kolem kostela a pak kouzelnou čtvrtí, kde je kino Ořechovka, zpět.
4. 1. – 36 km bruslení. Honza mě vzal do Mühlleithenu na Kammloipe. Jeli jsme trasu Mühlleithen – Johanngeorgenstadt, což činí 20,2 km jední směrem, ale my jsme nejeli až do města. Otočku bych dle rozpisu na stránce tipoval na Abzweig, takže celkem to dalo 36 km (Honza tipoval 37!). Tady je mapka z webu Kammloipe:

My jsem tam byli od devíti do půl dvanáctý a Péťa Ontko s Jirkou Tomsem tam přijeli po nás – potkali jsme je v Kraslicích. Jinak… Honza jel velice rychle, ale čekal na mě. Předčil mě v technice a zřejmě i ve fyzičce, ono se to s tím veze. Mě většinu cesty bolely nárty a okostice (bérce) a navíc jsem zapomněl všechny zbytky techniky, co jsem kdy měl. Neumím se odrazit nohama, nahrazuji to rukama. Nejedu po ploše lyže, ale po hraně. Ale už o tom vím a pokusím se to zlepšit. Je dobré jezdit bez hůlek. Tak jako vím, že neuplavu 400 m do 8 minut, vím nyní i to, že neumím ani pořádně bruslit. Jak já při tom trpění myslel na klasiku! Naštěstí byl John trpělivý a radil mi, kde co zlepšit.

Kousek od parkoviště na chudáky běžkaře čeká dlouhý a prudký kopec. A pak je to do Johanu pořád do kopce:

Naštěstí zpátky se jede spíš z kopce, ale pro mě osobně byl závěr těžký – už jsem nemohl. O tom svědčí asi i tato pěkná fotka od Honzy, která ukazuje, že jsem se potil tolik, že to stačilo i zmrznout:

V Klingenthalu bylo -5 Celsia, nahoře pak -7 a bylo to znát. Časem jsem ani nemohl mluvit – promrzlé tváře. Na trati je hodně nepořádku – jehličí, větve. Chtělo by to trochu více sněhu. Na Božáku je v tomto ohledu lépe. Tam jsou ale podle mě lehčí tratě. To je snad všechno.

1. 1. 2008 – na Treku na Lazy – Sedlo – Hvězdu a zpět. Na snhu se jede krásně. Horší je to v jen trochu hlubším sněhu, pod nímž jsou třeba koleje nebo hrboly (Sedlo – Hvězda). Zkoušel jsem jet na kolech s 9-kolečkem – nešlo to, přeskakoval řetěz. zabral jen Trek se 7-7-kolečkem. Pak jsem jel ještě provětrat psa Amy na Kamenici a hořejškem zpět. Potkali jsme pana starostu, jak se vracel z Novoročního nordic walkingu. Ve vinárně pobyl asi doela dlouho :). Novinka – Viki si nejspíš bude opět psát trénikový deník!

28. 12. – tři hodiny bruslení-běžkování na Božáku. Bylo nad nulou, ošklivo, ale to skejtovým lyžím nevadí. Články o otm jsou u Martina a snad i u Evičky nějaký bude. Potkal jsem Toma Eberla, což mě velice potěšilo. Bohužel to bylo ve chvíli, kdy jsem se do kopce šoural do své poslední hodiny a byl jsme prostě mimo :), takže jsem ho poznal až po chvíli. Upaloval s dalšími (hádám) ze svého TT týmu a jeli jako králové. Asi tak jako Fába, kterého jsme opět potkali (ach jo :). KOlem Špičáku kroužili i hondzík a spol, ale ty jsem já bohužel nepotkal. Zato se mi do cesty připletl křiklavě zelený Viki, u něhož jsem si opět ubral na bodovém hodnocení technických znalostí… :). Tentokrát se to netýkalo objímky přesmykače, ale SNS a toho druhého systému. Já jsem zjistil jendu zásadní věc: mám nohy moc do X a je to způsobeno tím, že nepokládám nohu na zem rovnoběžně se zemí, ale trochu nakloněnou na hranu. Na hranu to ale musí jít až při odrazu.

27. 12. – skoro 3 hodiny hokeje na rybníku v Dolním Rychnově, fakt supr. Hrajte hokej! Články – já, Martin, Eva, fotky.

26. 12. – 35 km na běžkách, bruslení, na Božáku, s Honzou, Péťou, Víťou a Peťulou. Bylo tam modré mrazivé počasí, hromada sněh. Potkali jsme mnoho známých osob: Fábu s tátou, Miloše Dvořáka, Jindru Volného s manželkou, Honzu Kubíčka, jenom ten Viki tam chyběl :). Honza mě chválil za techniku, což mě těší. Jako Fába ale nejezdím… Fyzička mi ke konci hodně došla, takže jsme se s radostí doplazil k autu a vegetoval. Evičky report: „Udělala jsem další chybu. Jela jsem s Radolfem běžkovat. Měl mě varovat už soustrastný pohled jeho sestry, když jsme vyráželi vstříc dalším zážitkům na pokraji zabití a vraždy.“

25. 12. – s Evou přes dvě hodiny bruslení v Muhleuthenu nad Klingenthalem. Musím pochválit Evičku, nakonec si i poradit nechala. Po roce jsem sednul na své závodní křiklavě zelené Fischery RCS. No, jelo to pěkně :) ale chtělo by to nějaké srovnání.

8. 12. – posilovna jako včera, 66 minut. Moje strava na koleji přes víkend je skutečně pestrá. Dnes: snídaně = 3 krajíce vánočky s máslem, večeře sušenka Mila a Tatranka a 2 krajíce vánočky s máslem.

Nový rám na mém silničním stroji

Podrobnosti (jak se to stalo a tak dál) napíšu později. Ciclib s horní zadní karbonovou vidlí jsem vyměnil za hliníkový Cube, o 200 g těžší a pocitově (zmáčknout zadní nohy k sobě) pevnější, rozhodně z neunaveného hliníku. K dispozici mám i černá kola Mavic Ksyrium Elite, která mi opravil Viki.Ta se na tom budou vyjímat asi o něco lépe. Pedály by chtěly přestříkat.

7. 12. – posilovna, 50 minut, všemožně s jednoručkami, protahování zatuhlého těla, lehsedy, bench s jednoručkami
30. 9. 2007 – 6. 12. 2007 – nic, až na dva hodinové běhy