Tento článek, který je mým tréninkovým deníkem, dnes končím, a příště už budu psát do nového článku. To už bude tréninková etapa č. 2, která povede k prvním závodům. Vzhledem k tomu, že od neděle večer jsem obvykle do čtvrtku večer v Praze, a mám tedy poněkud omezené časové možnosti (ale tím větší odhodlání – mým cílem je, aby mi to jezdilo co nejlépe), není příprava dokonalá. Před prvními závody budu najíždět pomalu objem (nemám v osbě nic, ani jsem neběhal, neběžkoval) a pak jezdit občas silově a rychlostně silově.
23. 2., pátek – 77 km na bajku po silnici. Nejdřív jsme se s Honzou Jiříčkem fotili před ETI v ještě starém týmovém, pak následovala neřízená diskuse o nábojích a rychloupínácích a pak jsem s Vikim vyrazil směr Františkovy Lázně. V nich jsme potkali ďábla Sanťáka, na krásném Cubu, s třemi kompjůtry a v pěkných týmových hadrech. Prostě model. Rozloučili jsme se před Chebem. Tím jsme profrčeli a přes Ypsilonku domů. Byl to skvělý trénink, po dlouhé době jsme pokecal s Vikim snad o všech možných tématech. Také jsem aktualizoval přehled o smutných i veselých novinkách karlovarské cyklistiky. Jeden se zranil, další má 2 tisíce, další kupuje silničku, další už ji má, další má problémy, ten (a ten a ten a ten …) se těší do Hrvatska atd. Kudy jsme jeli:
Viki řekl, že mu nepřipadám hubený. Vím to sice sám moc dobře, ale když vám to řekne někdo, kdo s tím má takové zkušenosti (ha ha), tak na tom něco, ach ano, bude. A jak vypadá Davia a Goliáš? Klikněte si na obrázek.
22. 2., čtvrtek, ergometr, 1:45 h. Sledoval jsem další část mé bondovské ságy – Diamonds Are Forever. Tak, jako jsem v předposledním filmu, On Her Majesty’s Secret Service, viděl nejméně okouzlující bonfgirl (a Bond si ji dokonce vzal za ženu! Chudák Moneypenny), tak v tomto filmu jsem viděl zatím tu nejhloupější, Tiffany. Moc se mi ani nelíbilo, jak Bond zapříčinil zničení zeměkoule (s jeřábem a batiskafem, trochu umělé). Poznámka: tento a předminulý film (tj. You Only Live Twice), mají jako hlavní motiv Hvězdné války (60. a 70. léta).
Na kole mi to jelo dobře, celou dobu na 200 W, na konec pak 105 sekund na 90 otáček při 400 W. S vytrvalostí ale roste problém s dosahováním vrcholu – ani po téměř dvou hodinách se necítím moc unavený. Za čtyři víkendy je tady XC Bahno. Oproti minulému roku tam nebude má cyklistická premiéra (v novém roce), ale zato budu bez běhání, které jsem loni pěstoval velmi intenzivně.
18. 2., neděle, kolo 67 km, bajk na silnici. Jelo se příjemně. Jsem zvědav, jestli svařená horní rámová trubka vydrží. Ostatně, mohl jsem ji vyfotit… Trasa: nic zajímavého, ae z Hluboké za Kaceřovem vede skvělý prďák do Dolního Částkova po slušné silnici a pak do Krajkové je to kousek.
17. 2., sobota, běžkování v Gerlosu v Zillertalu. Skate a odpichy na zmrzlém sněhu, několik hodin, ale s přestávkami, únava skoro žádná. V celém údolí v Zillertalu se dalo běžkovat jen tak (1300 m. n. m.) a možná nahoře na Hintertuxu, ale to nevím jistě. A vůbec, Zillertal nění na běžkování žádná sláva, stejně jako hodně jiných středisek. Opakem je třeba Val di Fiemme, kam jede Zbyněk.
16. 2., pátek, sjezdování na Hintertuxu. Zážitky a fotky. Hintr je (spolu s v pořadí druhým Mayerhofenem) pro výkonné sjezdaře to nejlepší z celého Zillertalu. Pěkné červené, i prudké, na carving super, a hlavně, superhusté terény pro free riding.
15. 2., čtvrtek, sjezdování v Mayerhofenu. Opět celý den na lyžích, bohužel nás sužovala mlha. Je tam skipark s obrovskými skoky a harakri, nejprudší upravovaná sjezdovka v Rakousku. Druhý den jsme podobně prudkou jezdili neupravenou…
14. 2., středa, sjezdování v Hochfuegen-Hochzillertal. Z mých třech nejslabší. Ale z jednoho kopce vedla skvělá freeridová trasa. Kamarád Péťa Vůjtěch, mimochodem maratonec, mi pak ukázal ještě jinou trasu s metrovými skoky ze srázů a kopečků. To jsem koukal (a skákal).
13. 2., úterý, 80 minut ergometr a potom ještě hodinu, celkem 2:20 h. Aby se mi před odjezdem na lyže dobře spalo.
9. 2., pátek – 12. 2., pondělí: nevím. Jsou to čtyři dny a na ergometru jsem nejméně dvakrát jel 1:45 h, protože jsem viděl You Only Live Twice a On Her Majesty’s Secret Service.
Největší hřích při psaní deníku je přestávka z lenosti. A tu jsem právě udělal, dvoutýdenní. Uvidíme, na co si vzpomenu.
8. 2., čtvrtek, ergometr, 1:45. Jel jsem na 200-220 W s viděl při tom celého Bonda – Dr. No. Tepy tak, abych byl v pohodě. Hrála tam jistá Ursula Andress, opravdu kočka. A James to zase zločincům nandal, je to borec.
V půl dvanácté večer jsem sednul znovu a jel 1:45 a zátěž bohužel musela klesat, celkem lineárně z 210 W na 160 W. Zkouknul jsem Goldfinger. O tom chci říct, co mě zaujalo nejvíce: kumpánka pan Goldfingera, blond krasavice, měla za úkol naznačit kolegům pana Bonda, kteří ho sledovali v jeho zajetí u pana Goldfingera a té slečny, že je pan Bond v pořádku. Proto se přitažlivě oblékla a šla s ním do kůlny na seno. Neměla v úmyslu se s ním tentononc, ale došlo k tomu, po vzájemném pošťuchování (kdo umí lépe judo). Když pak došlo k vrcholu (filmu), Bond měl zemřít. Ona slečna však zavolala na Ministerstvo obrany a svého šéfa Goldfingera práskla. A pan Bond to okomentoval takto:
Bond: By the way, what made her call Washington?
Bond: I must have appealed to her maternal instincts.
To jest: Co ji přinutilo zavolat do Washingtonu? …. Musím pochválit její mateřský pud.
7. 2., středa, běh, 13,4 km. Po včerejším úspěchu na zkoušce z Mikroekonomie (dvousemestrální kurz) jsem si končně mohl říct: „Hotovo.“ A to znamená, že mohu začít sportovat. Ten den jsem se ještě vyvaloval v posteli, šel spát ve čtyři a vstal v deset. Druhý den jsem dělal tabulku pro Pohár Bikeri.cz a pak… pak jsem šel běhat. Venku (Praha 6) padal lehounce mokrý sníh a běžel jsem do údolí Šárka. Podívejte se na mapu. Přiběhl jsem na kolej a za hodinu mi jel autobus z Florence. Při běhu na zastávku sbaťohy na zádech jsem zjistil, že předchozí běh mě nezanechal bez poskrny: bolavé koleno, bolavá klenba nohy, aft na horním patře. Nádhera. A v autobuse jsem tu tabulku dodělal, Eva mě za ni pochválila.
Předchozí dny jsem se učil na tu zkoušku a musel jsem kvůli tomu odmítnout i nabídku Honzy Jiříčka na běžky-skate v Německu. Bohužel.
2. 2., pátek – ergometr, 1 h, 210-220 W, Bridget Jones I; zatím všechny jízdy jedu na dost vysoké tepy, pár pod 160, což je na mě dost. Najíždět bych měl pod 150. myslím, že zkusím na ergometru vydržet 2 hodiny, a to se ukáže, na kolikatepech vydržím. S najížděním je prostě problém. V Praze v letním semestru budu běhat, tak to snad trochu pomůže.
Slyšel jsem, že Míra trénuje metodou: s běžkami v ruce vyběhnout o 200 m výš, tam hodinu a půl jezdit, a pak sebehnout zpátky. Jako Rocky na toho Rusáka, když trénoval v Rusku. Míra má, pokud je to pravda, potenciál vydrtit široké okolí na XC tratích.
Dnešní tři desítky mě položily (s Evou a Honzou ve Falknově).
1. 2., čtvrtek – ergometr, 1:30 h, 190-220 W, James Bond – From Russia With Love
31. 1., středa – ergometr, 1 h, končil jsem v půl druhý ráno
30. 1., úterý – 1:20 ergometr; zatím se má příprava na cyklistickou sezónu vyvíjí tragicky. Dala by se vyjádřit asi takto: stopová přítomnost aerobní aktivity. Dnes jsem však začal. Ačkoliv ještě s antibiotiky na stole, dnes jsem začal. Nejdřív si na ergáči zajel taťka, pak jsem šel já. Samotná příprava mi zabrala dost času. Vzal jsem si tam notebook s filmem Annie Hall a dva výtisky Economistu, ty jsem nevyužil. Pak sehnat sluchátka a nainstalovat notebook poblíž (tj. postavit televizi na koš od prádla a na televizi posadit notebook). No a pak jsem jel, tepoměr na ruce…
Jel jsem 1:20, první hodinu 225-200 W, pak pokles až na 170, už jsem nemohl a tepy šly nad 160. Tepový průměr na konci byl 157, což je celkem dost. Poslední minutu a půl jsem jel 320 W a posledních 400 s 400 W, vše s kadencí nad 90, tepy šly lehounce nad 180. Shrnuto: průšvih jako Brno :). Mám co dělat. Tajní agenti mi říkají, že Míra byl spatřen na E6, jak se vracel z tréninku. Snad netrénuje jako v létě, kdy se vracel a na křižovatce se mi zavíraly oči a klepaly ruce a jedl skoro jenom chleba a vodu :).
A dopoledne jsem byl v posilovně (domácí), kde jsem dělal lehsedy a s jendou činkou, kde bylo naloženo tak 13 kg, jsem cvičil bicepsy a prsní svaly. A při tom jsem zkoukl první dva díly Červeného trpaslíka.
29. 1., pondělí – při dvou dílech Simpsonů jsem pocvičil břicho, bicepsy, tricepsy, deltové, horní záda, paže.
26. 1., pátek – posilovna na Hvězdě. Břicho, prsa, ruce, horní záda (lehsedy a cviky s třemi druhy jednoruček), zdvihy (5 max).
22. 1., pondělí – viz následující cvičení, bylo to úplně stejné, jen jsem šel více do břicha a konečně jsem objevil cvik na prsa.
12. 1., pátek – běh a maturitní ples Gymnázia Sokolov. Když jsme pomikroekonomii přijel z Prahy, najedl jsem se, dělal něco na PC a pak šel vyzkoušet nové bílé Adidasky na běhání, spíše silniční. Ale vyzkoušel jsem je i v řádných terénech. Mohlo to být 12 km, za tmy, se sluchátkama. KB – Kamenice – panelka – Rovná – KB.
11. 1., čtvrtek – posilovna, tentokrát bez Simpsonů. Dával jsem hodně břicho a prsa. Máme tam archaickou lavičku na benchpress, tak to řeším tak, že lehnu na lepší lavičku, do rukou činku a ty zvedám, jako kdybych zvedla činku na benči. Ve srovnání s kliky je bench lepší v tom (dle osobních preferencí), že z toho nerostou tolik svaly na zádech (možná vůbec) a naopak prsní svaly jen kvetou. Pak typicky jednoručky. Zdvihů udělám pouze pět, možná bych to dal na šest až sedm. Žádná sláva, spíše naopak. Výmluva: vážím 80-82 kg a nechci mít až moc velké svaly.
10. 1., středa – posilovna, standard.
9. 1, úterý – posilovna, břicho, kliky, cviky s činkou (kousek přes hodinu).
Víkend 6. a 7. 1. – sem tam série kliků (15-20)
5. 1., pátek, posilovna. Klasicky, totiž dva díly Simpsonů na notebooku, při nichž jsem cvičil. Tentokrát už více kliků a cvičení s těžší činkou. Po včerejšku to nejvíce odnesly břišáky, ale nakonec si daly říct.
4. 1., čtvrtek, posilovna. Klasicky, zhruba hodina, posilování paží, ramen, břicha, prsních svalů, tj. rozmanité cviky s činkou, lehsedy, zdvihy a kliky.
1. 1. 2007, pondělí, běh na základní vytrvalost, 14,8 km. Bohužel jsem skončil tuze špatně. Od Ježíška jsem sice dostal nové běžecké boty, ale vzít jsem si je nemohl, protože jsoubílé, příliš prodyšné a nové (!). Takže jsem běžel ve starých, z nichž jsem měl kdysi na obou patách krvavý puchýř velký jako rozpláclá padesátikoruna. Dnes to tak hrozné nebylo. ten puchýř je jen na levé patě. Zato je ale i u palce, mám namrzlé nohy a asi mi upadnou nehty z palců… Z tohoto marastu mě zachránil kdo jiný než Evička – teleportovala mě domů. Co se týče kondice, tak vytrvalost mám v sobě pořád jako hrom, ale tloustnu a čím více nesportuji, tím tvrdší bude potom návrat do sportovního života. …Ostatně, co víc si lenoch může přát než objektivní překážku sportování, že? (jako například puchýř)
27. 12. 2006, středa, MTB 45 km, regenerace. Učím se na zápočet z předmětu Macroeconomics, který ve škole píšu za týden. Naštěstí mi Evička napsala, že bychom měli jet na kolo, a tak jsme to vzali na Hruškovou, do Podlesí a z Lokte domů. Na Kostelní Bříze jsme měli 1 stupeň nad nulou, o 200 m níže v Sokolově bylo mnohem tepleji. Jel jsem v dlouhém tenoučkém triku a bundě a bylo teplo. Bohužel jsme neodhadli stmívání… tma přišla nějak rychle. A forma? Za posledních 13 týdnů jsem kromě 7 návštěv posilovny nedělal vůbec nic. Ale do pedálů jsem šlapal s chutí a nějaká ta dynamika tam byla, ale do kopce to nejede :). A doporučuji bajkování v lese, je to příjemné. A v těch terénech – Evička jela jako ďábel!
