Trénuji až k Bahnu

17. 3., sobota, XC Bahno Linhart, 25 km. Viz reportáž. Jelo se mi jako každému skvěle, ale na dva hochy z hobíků to nestačilo. Jsem však velmi spokojen a mám motivaci! Příště se chci po závodě vyjet, teď byla zima a nebyl čas. Evička jela ženy a byla úžasně šikovná. A to všechno potají.S

16. 3., pátek, silnička a bajk na silnici a v lehkém terénu, celkem 110 km. Ale hlavně včera jsem se flákal, kvůli dělání na ies-prague.org.

11. 3., neděle, bajk na silnici, 82 km, 3:22. Uvědomil jsem si, že jezdím čtyřdenní tréninkové cykly. Trénink má být stavěn tak, aby byla zátěž a pak relaxace a pak o něco větší zátěž. Tyto dva cykly se různě opakují, střídají a stupňují. Takový Míra začíná třeba na 15 hodinách týdně a končí neřeknu kde. A já mám čtvrtek – neděle kolo a pak tři dny klid (škola). Dne jsem se tedy jel dodělat. Bolel mě už u branky celý člověk. Bylo krásné slunečné, teplé počasí a oblečneí jsem přehnal, bylo mi horko. Ale to je lepší, než abych mrznul. Naštěstí jsem si vzal traťovku… ehm, Tatranku. To je spíš „tukovka“. Vyrazil jsem tedy: KB – Ranžír – Poříčí – Chodov – Nová Role – směr KV – Nejdek – Tatrovice – Vřesová. Tady jsem snědl Tatranku a jen díky zkušenosti se nesložil. Člověk si říká, že tělo drží pohromadě a že nějak to domů dotočí. je prostě a jendoduše třeba držet se řidítek a otáčet nohama. Pak jsem přišel na jednoduchou poučku o tom, že nejdřív kolo vyžere cukr z krve, pak ze svalů a nakoenc i z mozku, a náhle z nás jsou bezmozci.

U Sokolova kolem mě projela motorka tak 160 km/h. Před Rychnovem ale jela další, a ta jela ještě rychleji. No a pak jsem z vůle dojel na Kamenici a horní cesotu domů.

Nevím proč, ale radši teď jezdím na bajku, byť jsou silnice čisté. … Jsou ale děravé! A díry zkazí jakýkoliv trénink, bohužel. Jel jsem na taťkovo Meridě (Scott má prasklé dráty na kole, v pondělí jde k Makoňovi do servisu na Bahno). V terénu a zejména ve sjezdech je zadní odpružení luxusní věc. V dírách se zhoupnete a procítěně je projedete.

10. 3., sobota,S 75 km, 3 hod, bajk (taťkovo Merida) na silnici. Po včerejší palbě jsem si chtěl dát delší trek pomalejším tempem, ale až do Chebu jsem valil ve vysokém tempu. Pak už jsem cítil, že se také nemusím dostat domů živ a zdráv, a tak jsem zvolnil. Ani jsem se o to nemusel extra snažit… Jel jsem: KB – Nebanice – Odrava – Lipoltov – doleva po hlavní, hned doprava -Lipová – Doubrava – Mýtina – Hrozňatov – Podhrad – Cheb – Nebanice – Kynšperk – Arnoltov – KB. Tohle byl super trénink, měl velký efekt. Cítil jsem, jakmě bolí všechny svaly. Za jízdy jsem zatínal svaly na rukou, v obličeji, všude, a při tom jsem cítil něco divného.

No a pak doma… během 15 minut odjezd s ostatními do bazénu, kde jsem se svezl na tobogánu, s úsilím uplaval 200 m, šel na dlouho do páry a pak spal na schodech pod plavčíky. Snad to bylo tou pátou, že jsme měl i po deseti minutách ležení tep asi 100.

Focení pro sponzoring9. 3., pátek, 62 km, průměr 29,5 km/h, bajk na silnici. S nedůvěrou jsem se vydal na trénink kolegů z Team Bike Březová. S nedůvěrou proto, že je provází pověst těch, co rádi občas zastaví na tekutý chléb. Dnes se to však nestalo. Dnes jsem byl nejhorší ze všech :). Měl jsem tedy nejméně vhodné kolo, ale ani lepší by mi nestačilo. Šampionem byl Tibor na plečce, pak Maky na úzkogumém Giantu, pak Honza a nakonec já. Jeli jsme do Františkovek přes Tršnici (Tiborova cesta) Tam jsem viděl Aqua fórum a zaznělo „a to prohráli válku“. Honza se odpojil před Tršnicí. Tibor to všechno trhal a tahal. Jezdí jako drak. Tomáš, to mě srdečně potěšilo, toho měl ke konci také plné kecky.

Za týden se jede Bahno na Linhartu… A mám prasklý rám, svaření nepomohlo. Vypadá to na nové kolo. Ale nejdřív v květnu. Závody předtím pojedu na Scottovi.

8. 3., čtvrtek, ergometr, 1:20 h, 180-200 W. Tohle bylo hrozný. Vlezl jsem na to asi v půldvanáctý večer a pořád zastavoval a chodil si do blízké poličky pro kousek dortu (to na živém kole nemůžete). Az 200 wattů jsme musel slézt na 180 W, a i tam jsem se jen těžko dostával přes kadenci 94.

4. 3., neděle, bajk na silnici a trochu v terénu, 63 km, průměr 25,2 km/h. Vracel jsem se za tmy. Zadní blikačka byla, přední nahradila hodně svítivá Nokia 6230i. Při sjezdu do Svatavy jedno auto předjíždělo druhé a za nímjelo další.První se zařadilo a druhé za ním chtělo předjet i to první. Jenže to už bylo blízko mě, a já tedy musel zahučet do příkopu a poškrábat se větvemi. Byl to velký off-road s xenony, tipuji X5. Vím jistě, že ten mobil jde vidět moc dobře, jenže tenhle zabiják jel nezodpovědně. Pak jsem jel z Kamenice horní cestou, úplněk a na louce bylo jako ve dne. Byl to dokonalý pocit. Jízda za tmy, a tuplem za úplňku, má své kouzlo. Věřte mi. A ještě jedna věc mě dostává: kosa jako blázen, a já měl jen nejtenčí moiru a bundu a bylo mi teplo. Jen by to chtělo windstopper i na pytlíka.

3. 3., sobota, ergometr, 1:50 h. Jelo se mi fakt špatně. Zaprvé jsem nemohl najít film. Bondové došly :(. Ten, kdo je na koleji sdílel, už je tam nemá. Takže to odnesla Markéta Lazarová. Bohužel ve špatné kvalitě. Zjistil jsem, že to není dobrý film na kolo. A pokud je to vůbec dobré, tak to má velmi vlažných prvních 70 minut. Tak jsme tam hodil typickou českou komedii, kvůli kterým mám někdypocit, že nesnáším všechno, co je „typicky české“. Horem pádem – skoro ideální film na kolo, když se ček může soustředit na 20%. Pak je pro něj takovýfilm rovnocenným partnerem. Ale jelikož najíždím v základní vytrvalosti, takže je to nuda. Nedokoukáno – nohy neposlouchaly. Z 200 W jsem musel jít dolů časem na 180. Na tepy už se nekoukám, nebaví mě to. jendoduché pravidlo pr pojarní najíždění je: jeď tak, aby sis mohl povídat (aspoň sem tam prohodit větu, samozřejmě ne jako ve škole).

2. 3., pátek, ergometr, 2:10 h, James Bond: The Man with the Golden Gun. Jelo se mi pěkně. V tom filmu byla opět hloupá, ale pěkná blondýnka. To v Bondech dříve nebývalo. S (DR)

1. 3., čtvrtek, běh a kolo. Dopoledne jsem běžel 8 km na Strahov a do Delvity. Běhám pomalu a jsem jako tank, těžkej. večer doma pak 2 hodiny na ergáči, 200-220 W, film: The Man with the Golden Gun.

28. 2., středa, 7 km běh do Dejvic. Naštěstí se rozpršelo a musel jsem se vrátit.

Z filmu25. 2., neděle, ergometr, 2:05 h, 175 W. Nohy z posledních dnů slušně bolí, a tak jsem jel na malou zátěž. Viděl jsem Live and Let Die s Rogerem Moorem a nic moc. „Tohle není Connery“. A dával jsem si přestávečky, třeba když mu do vany lezl ošklivý zelený had. Jak už jsem psal, podkožního tuku mám na rozdávání. Je i na netušených místech, jako třeba zadní část lýtek. Dnes se mě ptal Santini na odkazy na Jadranskou magistrálu. na to, že jde o obsazovaný závod, má (respektive asi vůbec nemá!) dost slabé internetové zajištění. Jediné informace, co jsem našel, jsou tyto:

Update: Pan Viki řekl: Jadranska Magistrala a Giro del Capo (jede Sparta s Pávisem).

Lazenby

V minulém tréninkovém zápisu (od prosince ke konci února) jsem napsal, že už budu trénovat objem a pak občas sílu a rychlou sílu. Zrovna včera, v sobotu, se mi to vymklo z rukou a bylo to skoro celé o síle.

24. 2., sobota, bajk v lese a na silnici, 77 km, S. Výjezdů bylo dost. Sokolov – Lobzy – horní Kamenice (po silnici), Sokolov – horní Kamenice, Horní Slavkov – Kozí vrchy, Loket – Královské Poříčí. Takže trasa: KB – Kamenice – Lobzy – Milíře – Třídomí – Puleček – Kozí vrchy – Loket – Poříčí – Těšovice – Dolní Rychnov – Kamenice – KB. A pak KB – Sokolov – Lobzy – KB.


One thought on “Trénuji až k Bahnu”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>