Po několika měsících můj první XC závod. Takže motivace veliká; přiznám se: večer jsem si říkal: Všechny je tam rozsekám. Tak jsem si věřil. Žel, realita vyzněla jinak.
Vraťmě se však k jednomu z nejdůležitějších závodů v cross-country v Karlovarském kraji. Měl několik negativních stránek: Mizerná navigace na místočinu (jen jedna cedule, bez které bychom neměli už vůbec žádnou šanci místo najít; v propozicích žádné instrukce – jen „Špitálský vrch“, místo, které na mapě nenajdete), nepředstavitelně dlouhé čekání na vyhlášení hlavních kategorií, pomíchané výsledky (ano, i já jsem utrpěl) a ne úplně zajímavá trať. Mezi pozitivní rysy závodu patří to, že je veliký, a tudíž se účastní spousta známých lidí (tzn. kamarádů a slavných jmen, tentokrát Filip Eberl, Láďa Fabišovský, Tomáš Trunschka, Tomáš Kozák, Luboš Oubrecht a další), potěší i vysoké odměny za umístění a také to, že na trati bylo hodně povzbuzujících diváků.
Trať nebyla příliš pestrá, zato náročná ano. Ono říct, že nebyla pestrá, je také ošemetné. Nakonec, je to subjektivní dojem, třeba hraje roli to, že muži jeli osm koleček, a to je pak jednotvárné všechno. Technická náročnost trati se ukázala v ostrých zatáčkách na rovinatých úsecích na louce (lehnul jsem dvakrát) – osobně jsem nedokázal projíždět zatáčky tak rychle jako mí kolegové ze skupiny, Tomáš Eberl a Míra Brill. Ti zatáčku projeli ladně a skoro bez brzd, já musel vždy více zrychlovat. Další hranou byl klikatý sjezd lesíkem s trávou, kořeny i kameny, brodíkem a prudkými zatáčkami. Následovaly dva strmé výjezdy, již ve čtvrtém kole jsem v obou dával nejmenší převodník. Míra snad již ve třetím a Tomáš možná vůbec. Moc děkuji všem divákům za hlasitou podporu, Milanovi za zatlačení, Áje a Petře za vokály a lidem okolo startu za konstantní hladinu výborné stimulace.
To, že na ČP v Plzni dojel čtvrtý (jeho fotka tam) a účastní se Světového poháru, nám dokázal Filip Eberl. O kolo předjel i sedmého muže v pořadí. Míru však nestihl, a ten si tedy zajel i poslední kolečko, osmé. V tu chvíli jsem si říkal, dobře mu tak! Láďa Fabišovský den před Špitálkou zajel druhé místo v elitě na Vimperské padesátce. Z účastníků sobotní Mediky (100 a 177 km reportáže) se na startu obejvil Radek, totiž já, a o nikom dalším nevím. Zazářivší Petr Ontko svou neúčast bude muset důvěryhodně omluvit a Marek Radny zřejmě zaspal. Ve Vimperku se zaskvěla také Mirka Rousová, Radek Layer a samozřejěm také Ája (zde jsou výsledky).
Spolu s Tomášem Eberlem jsme vytvořili dvojici navrátilců: maturovali jsme a poté dva či dokonce jen jeden týden trénovali a vrátili se na tratě. S Tomem se mi jelo výborně. Právě on má velmi, velmi dobrou techniku jízdy. V praxi to znamená to, že v lese mezi stromy na mokru vám ujede. To samé v balíku jezdců na silnici anebo ve sjezdu tamtéž.
jaký byl průběh závodu? Nejdřív jsme si počkali na zpožděný start. Což mně nevadilo, protože jsem se bavil s Honzou. Víte, že Tomáš Kozák má na velkém převodníku o čtyři zuby více než je normální? Pak přišli eliťáci, na něž se snesla sprška vtipných poznámek. To vidím jako jeden z nejsvětlejších okamžiků dne. Pak nám sportovní fanda řekl, co a jak a odpískal to. Honza z TB odstartoval jako první a totálně předčasně! Filil ujel, za ním se prodíral Láďa Fába (startoval z nevýhodné pozice), pak jel asi Tomáš Trunschka, za nimi trojice hvězdná trojice Oubrecht, Svoboda, Layer (nevím přesně pořadí), pak Tomáš Kozák, který následující skupinku předjel v polovině závodu a ujel, a skupine čtyř, později tří (jeden jezdec odjel sanitkou s otřesem mozku) – Brill, Fišer, Eberl. Všichni ostatní za námi.
My tři jsme si toho čtvrtého, co pak spadnul, museli v prvním či druhém kole docvaknout, a velkým dílem to byla moje práce, stejně jako na Medice z Andělky (ano, sebechvála smrdí). Vepředu pak jel většinou ten, koho jsme docvakli, případně já či Tomáš. Míra se nestyděl odstřídat na poli po rovině. Nejvíce sil dřímalo v Mírovi, s semém kole nastoupil a ujel. Předtím jsem to však nevěděli, nebylo jak to poznat. Šesté kolo celé vedl Tomáš, a byl to rachot. Jel jako raketa. Předtím to bylo na střídačku, kdo jak chtěl. Já hodně ztrácel v kopcích, na rovinkách to šlo.
Dodatek (13. 6.) k tomu,co spadnul hlavou na betonový jehlan: Jirka Novotný (www.apa.zde.cz). Úryvek z ICQ konverzace:
no právě, to se chci zeptat, jestli jste jeli za mnou, jak to vypadalo a jak to bylo nebo tak něco…totiž mam tak trochu mezeru v paměti…. :-(
Velké problémy mi dělal počet kol – osm. A konkrétně psychika. Při pomyšlení na to, že v posledních dvou olech půjde o umístění a my budeme určitěve skupině, se mi dělalo zle. Nechtělo se mi soutěžit. (Možná proto, že jsem na to neměl.)
Nakonec se to vyřešilo jednoduše. V kole, které jsme považovali za osmé, za to Míra vzal a ujel. Zrychlil při průjezdu cílem, Tomáš nereagoval, já si Míru docvakl a ten mi ujel ve stoupání před brodem. Pak mě předjel Filip a já končil a na Míru čekalo další kolečk, se kterým však nikdo z nás nepočítal.
Pak bylo dlouhé čekání na výsledky. Tak jsme řešili všechny možné věci a dost se nasmáli, zvláště některým věcem, že ano. Á, konečně, vyhlašování! A oni mě přeskočí a místo mě jde pod stupně vítězů Tomáš.
Dík organizátorům za závod. Je libo fotky ze závodu?