A v sobotu večer po Brandově vhůru na Gardu!!!
Za tento týden: 610 km
Celkový počet: 15150 km
Neděle 100km. Již v Italském podnebí. Vzhledem k tomu, že jsem neřídil a že cesta nebyla tak dlouhá tak jsem byl celkem v poho a jeli jsme se Šupym kilčo podél Gardy po levém břehu. Na rozdíl od kluků kteří dali jen 20-ku a pak odpočívali a tímto jim děkuji za to, že spolehlivě a bezpečně řídili. Ani mě nebolely nohy po tom včerejším kopci a jen škoda, že nás tohle soustředění ochudilo o kriťas v Březně. První dojmy: celkem rušnej a hustej provoz, vítr, dobré silnice, silné vizuelní vjemy z hornatého okolí i samotného jezera. Bude to bájo.
Sobota 140 km. Most – Brandov SAL na programu. Ještě jsem dobaloval na odjezd na Gardu a sraz měl v 10,30 s Onťasem, ale v 10,15 telefon a že nemůže vyjet z garáže, páč při nočním uragánu padl strom do cesty. Takže sem skočil na kolo a jel mu pomoct, ale už měl olámaný větve a auto se mohlo protáhnout.
Z našeho regionu krom mě a Pétra Ontka ještě „Pralinky“ z Ostrova. Láďa Fába senior a Luboš Bachura a Míra Fába jim dělal doprovod v autě (a z Brandova pak jel na kole dom vrchem přes hřebeny Kr. Hor).
Závod dle typického scénáře. Až na odbočku na Dlouhou Louku za Lomem docela svižný tempo – všichni mají sílu a snaží se být před kopcem vepředu. Já před Lomem ještě asi s 5-ti (mj. s Jirkou Říhou a ten je výbornej rider) lidma vepředu asi o 50 m. Nedával jsem tomu velkej význam, ale pravidelně se střídalo a tak jsme si ušetřili nervozitu v balíku a moc sil ani nevyplendali. Sjeli nás v Lomu a pak už se začalo jet docela z ostra a hned odbočka doleva kopec jako kráva – Dlouhá Louka. Poprvé jsem ho jel tuším v r. 1992 při prvním ročníku Teplického Samsona. Byl situovanej asi na 150-ej km, já se kolu věnoval cca. 2 rok a maratón jel poprvé a musím říct, že jsem byl rád že jsem ho tenkrát vyjel. I když se zastávkou. To jsem si slovy „já už nemůžu“ musel položit hlavu na řidítka a odpočinout si.
Dnes to bylo na jeden zátah. Peloton se dělil. Vepředu Jeřábek, Veverka, Skýba, Šupy a další včetně mého soupeře Zelíčka. Já jel většinou s Honzou Valešem a Vodičkou a bylo dobrý, že jsme se postupně dotáhli na odpadlé. Šupyho, Jirku Říhu a hlavně taky Zelího, kterýho jsem v jednu chvíli těsně před vrcholem nechal za sebou ale dotáh se v poho a naše grupa ještě s Lubošem Kraťasem (jezdí mu to teď moc dobře a je pro mě po španělsku – kdy vynechal pár etap a sem si myslel že je tak trochu lenoch – jeho aktivní závodění) sjela u Flájů ještě pár lidí (Gustu K., Michala Zbuzka, hlučného Marka Nebesáře…). Vepředu už jela nedostižně nejlepší 3-ka Jeřáb, Veverka a Skyby. Do Nový Vsi v klidu a tam ještě poslední kopec a rozdělili jsme se: Šupy, Zbuzek a Gusta. Pak po 100m já s Jirkou Říhou a teď už nevím jesi s Válkem či Vodičkou. Ale hlavně měl zásek Zelíčko. Spolehal jsem že mu ujedem páč do cíle bylo jen kousek a my jsem byly 3 a on sám za námi. Ale si nás docvak (později okomentoval, že systémem „Mancebo“ s hlavou v křeči na stranu). Takže špůrtík a já jalově takže mi Zéloš dal. Když se na to dívám s odstupem a se zkušenostmi z prodělaného soustředění na Gardě, tak se divím tomu, že mi dal až ve spurtu a že jsem ho dokonce v kopci 2x nakrátko ztratil. V Itálii pak jezdil impozantně.
Z Brandova do Žatce na kole a sem ztratil z dresu 2 kilča co sem vyhrál. No snad udělali někomu radost.
Večer odjezd s akademikama Kubou, Michalem a Ondrou (zase si vyhrál mezi akademiky „trikolóru“ za čásu do vrchu a kriťas) směr slunná Itálie. Po vydatném a vynikajícím pohoštění u Zelinářů. Sem si chtěl sednout do auta na lačno ale moc dobře vaří Irča.
Pátek 30 km. Bohužel hektické přípravy na odjezd do Itálie a na Brandov a tak nebyl prostor pro trénink. Obé pojedu na cyklokrosovém a pořídil jsem si na něj nové brzdy Avid Shorty 4. Brzdí výrazně líp než cantíky Alivio. A přehozen šaltr RX100 z časokola na krose a řidítka a foršťák Profile nainstalován co na jednici nahradil set WCS. A vzadu přibyla 21-ka (namísto 16-ky, takže budu mít na výběr 44/32 x 11/21. Rád bych zkouknul Marmoladu – Passo di Fedaia. Ale nejdřív na Passo di Svinčice a Passo di Dlouhá Louka (c) Šupy. 8-)
Čtvrtek 90 km. 20 do práce. Odpo 70 do Kraslic. AVS na sólotréninku s postupující sezóunou čím dál nižší.
Bych málem zapoměl na mistráku na Karla Hurdálka. Především ke smůle mojí, Zelíčka a Karla Krejčího ho postihla zkraje sezóny smůla, pád a zranění. Fakt škoda, protože závody mohli být zajímavější, když už chybí Petr Hennlich. Navíc jeho styl závodění, je dle mého gustava. Do všeho jde prsama žádný velký taktizování. Což se mi hodně líbí a je mi sympatický. Stejně závodí i kupříkladu Jakub Svoboda. A čím víc ho znám a čtu si, jak kde jede, tím větší ma obdiv a sympatie. Poprvé jsem ho zažil loni v Č.Lípě na VC VZP. Únik hned zkraje a stálo spoustu sil dost silnou asi 7-mi člennou skupinu včele s Chybou, Jirkou Ježkem, Šupym, Zelíčkem … a taky mnou ho sjet. A pak na Artomonovi ujel asi na 3-ím kilometru a viděli jsme ho až v cíli. Sem si myslel, že to dělá jen mezi amatérskejma šmrksama, ale má to v povaze a jezdí tak všude. Naposledy na etapáku v Maďarsku. Takže Hurdy, ač na to ještě pořádně fyzicky nemá tak je aktivní v balíku a jezdil hodně zepředu a stále se škubal a nastupoval i teď na republice. Fakt dobrej a bude s ním hodně práce. Poprvé jsem ho potkal asi před 8-mi roky, když jsem jel v zimě z Teplic a on mě docvak za Bílinou a já mu jel háka a chvíli jsme spolu kecali a když sme se za Mostem loučili, tak měl starost abych dojel, pač můj tepák ukazoval permanentně o 50 tepů víc než jeho. Jesipak si na to pamatuje? 8-) A Vráťa Stejskal je taky dělník silnic a doufám že se dá zdravotně do kupy.
A taky Josef Kronich zajel dobře. Moc ho neznám, ale to že byl v tý čelní čelní skupině a navíc i nakonec dojel přede mnou je dobrý.
Středa 50 km. Vození se do práce, na koupák, z koupáku a těšení se na kriťas z Václaváku co měl být v TV, ale nakonec nebyl. Silná večeře ze žalu. Ale od zítřka!
Úterý 120 km. Únava neodezněla a svaliska na stehnech jsou ještě bolavá, to ale nebrání něčemu rychlejšímu….když je to pravidelné úterý…… a že to dnes rychlejší bylo. Po 100 km průměr skoro 35 km/hod. Hlavně tedy zásluhou Tibora a Fishiho. Tibor mě už timdle normálně „sere“. 8-) V neděli si to na republice musel po každým tom cílovým kopci sjíždět, až si to po třetím kole nesjel a za dva dny nato jede jak howado, v kopci mu neuvisím a po rovině s problémy. Nejhorší to bylo, když jezdil za mnou a mě střídal. To jsem pak unavenej ze špice lovil háka jak jen to šlo. Ještě štěstí, že byl i Péťa Joinťas. Byl na tom asi jak já, takže jsme si v tom nadávání na Tibora notovali. 8-) V sobotu jedeme na na SAL Most – Brandov a zkraje je tam zase svinčickej kopec, taxem na Tibyho zvědav. A jestli v neděli na kriťasu nedá Káju Krejčího, tak konec s kamarádstvím. 8-)
Cesta přes FL – Házlov – Libou – Cheb a Jesenici. V Libé jsem mu ten kopec teda nechtěl pustit a jel jsem ho na španěla, ale stejně mi ujel i s Fishim.
Teď do Brandova už to lámat nebudu a budu se jen vozit.
Na republice s námi v balíku byl taky vynikající cyklokrosař František Klouček (v čáse tuším 7. a v hromadě vzdal). Co mě dostalo bylo, jak šlape. Kolena až nepřirozeně od sebe. Hned jsem si vzpoměl na Emila Hošmana – taky jezdil dřív hodně cyklokros a to šlapání je jak přes kopírak. To snad maj ty krosaři povinný, mít alespoń 1 metru mezi kolanama. Ale možná je to bříškem, který překáží. 8-)
Zelíčko mi volal, že jede na Gardu s mladíkama a ať jedu taky. Teda, když je to takhle, hned bych s nimi jel. Bych určitě něco shodil a možná by to mělo pozitivní vliv na formu jako jarní španělsko. Škoda, že je v práci docela pakec.
Pondělí 80 km. Haxn docela bolely ale chuť si sednout na kolo a zašlapat byla. Takže povození s muzikou na uších na trase Kraslice, Sokolov, Chodov.