Až teprve ve svých skoro 40 járech věku, jsem poznal a pochopil proč zarytý italofil Tibor Csipka mezi nás vypouští komentáře typu: Praotec Ital to vybral líp, Ital nemusí nikam jezdit protože to nejlepší je kolem něj , Cyklistický mistr Itálie je poloviční mistr světa a podobně. Prostředí ve kterém jsme se týden pohybovali bylo moc pěkný a cyklistice přející. Byl jsem na Istrii, v Lloretu ale Lago bylo asi nejlepší, i přes to, že výjezd ze severní strany od jezera je trochu omezen a provoz na hlavních silnicích celkem hustej. No pro toho kdo tam nebyl, rozhodně doporučuji a jestli bude příští rok možnost, stojím o repete.
Když jsem ještě váhal s odjezdem a ptal se Pávise co že se tam bude dělat, tak mi odvětil že budem jezdit na kole a se válet (později na místě ještě doplnil, že budem žrát, spát a trénovat a jesi někoho načapá jak třeba netrénuje, tak bude muset okamžitě začít žrát a nebo spát 8-)). Když jsem se teda rozhod, že jako jedu – a hlavní impuls byl, že jede Zelíčko – přece ho tam nepustím samotnýho aby měl najeto víc než já – tak mi ještě Michal Báťa řikal, že to bude fajn, že budeme jezdit aspoň po 2-ích. To mě utvrdilo v tom, že se dopo projedem maximalně kiličko a odpo koupačka, válení a dokonce i bláhově merunu na volejbal jsem přibalil. Takže sestava Ondra Pávis, Jakub Vaněk – Vaňous, Michal Báťa – Bátys, Michal Šupol – Šupy, Petr Zelí Adamec a já Viki. Skutečnost byla jiná. Vedle sebe jsme ťapačku nikdy nejeli, nejkratší oficiální „etapa“ byla 140 a merunu jsem vyfouk aby nezacláněla.
Itálie a Lago di Garda
Za tento týden: 790 km
Celkový počet: 15940 km
V hektickém balení jsem si doma nepřibalil tužku a blok a tak jen na co si vzpomenu a stručně.
Neděle 100 km: Příjezd ráno po sobotních závodech. Raní koupačka, ubytování v kempu a odpo švih jen se Šupym na 100 km podél levého břehu. Tempo svižné, občas jsem si i na špici založil to nejtěžší, chytil se za horní klandry, pokrčil lokte do pravého úhle, šoupnul zadek na sedle až dozádu a jel přes 40 na těžko jako Andrea Tafi. Šlo to snadno. Inu jsme v jeho zemi. Šupík taky nadrženej a tak to jelo. Zbytek výpravy jen 20-ka. Kluci řídili a tak odpočívali.
Michal „Ajeto“ Bátys během krátké chvilky při přezouvání pláště na zadním kole zmrvil 3 duše. Ráfek Remerx byl malej a plášť Schwalbe moc velkej takže duše si se silným akustickým efektem vždycky našla cestu ven.
Pondělí 160 km. Stanování se mi zalíbilo ale 2 karimatky je pro mou regeneraci málo. Každé přetočení jsem se vzbudil a přetáčel jsem se hodně často jelikož to tlačilo. Budík v 6 a v 8 start (tak to bylo celý týden). Směr Madonna di Campiglio (1520 m n.m.) – původně to bylo naplánováno na Lago di Ledro, ale cesta pro silničku mimo tunel nebyla. Mnoho kopců. Tempo nad moje možnosti, takže jsem nestřídal a jen to jistil zezadu. Stejně se čekalo na každým kopci jen na mě. Šupy byl taky kyselej. Asi jsme měli včera odpočívat. Přesto jsem se snažil uviset a v každým bergu si dával. Ale na zpáteční cestě přes kopec Passo Duron (2188 m n.m.) kterej měl i 16% jsem už rezignoval a jel si odspoda svoje. No za dva přitloustly skopčáky si zářezy do rámu udělám.
Úterý 170 km. Nevyspalej i když jsem si do stanu natáh plážové lehátko – po půlnoci jsem se vrátil ke karimatkám. Směr Passo del Tonale (1883 m n.m). Taky se jezdí na Giru. Naštěstí pro mě se nejelo od Trenta ale z druhé strany a k Trentu se sjíždělo. Kopec je to ale parádní a sjezd jsme si užili. V Trentu zácpa a bloudění a do toho drobný deštík. Naštěstí bylo teplo skoro až dusno. V Trentu jsem toho měl už plný zuby a v těch chvílích pokládám hlavičku na řidítka. I kluci si toho už všimli a mocně jedoucí pan Zelinář mě traťovkou obdaroval. Nakonec jsme se vymotali z Trenta a ve stále stejně rychlém tempu jeli do basecampu. Byl jsem ale brzda.
Tady nutno podotknout, že jsem ani při zastávkách neměl sílu čučet do mapy, což mě mrzí, páč člověk je do budoucna víc v obraze. Největší váha v rozhodování kudy spočívala na Ondrovi. No jako muži s nejvyšší výkoností mu titul „vedoucí výpravy“ slušně a se ho zhostil.
Už se těším na zítřek. Kluci slibujou rovinku podél a okolo Gardového jezera.
Navečer „šopingování“ a pseudofotbálek (jen jsem postaval u brány abych si nerozhodil svaly, Ondra to samé a jen Šupy prestižil – Zeloš, Vaňous a Batys jen zevlovali na lavičce) s nejdeckými w-surfery a výletníky u nějakého jiného jezera kam jsme dojeli autem. Někdo si dal pizzu ale já chci zhubnout a tak jen sýr a rajčata.
Středa 150 km. Nevyspán a hned z ostra. Na 50-ém km jsme měli průměr 42 km/hod. A to nás – teda hochy, já jen lovil háka a sípal kouzelné slůvko „hop“ – ještě brzdili plechový potvory kterejch bylo hodně na hlavním tahu kolem jezera. Jeli jsme ve směru hodinových ručiček. Na jižní straně krátká zastávka u velokrámu a kolem jela skupinka asi 10-ti italů ve stejných dresech a za nimi doprovodné auto. Tak hned na kolo a za nimi. Chvilku jsme se vezli, pak si jeden zastavil a ostatní na něj čekali a za chvíli nás předjížděli v lajně a asi nás chtěli vorvat. Ale toho bohdá nebude aby český amateur z boje utíkal, kluci hned za ně, Zéloš aktivně dopředu no a skončilo to tak, že italové potrhaný a mi jeli pohromadě zase lajnu. Jojo. Znechutit to těm druhejm, o tom to je. Cesta k Rivě a jezero po pravé straně a výrazně víc tunelů a v některých jedu opravdu na slepo – tmavé brýle, které jsou však dioptrické takže je nemůžu sundat. Po 150 km průměr jen 38,2 km/hod. Tak rychle a dlouho jsem ještě nejel. Hoši to fakt hrotěj.
Po švihu u jídla se stará o zábavu svejma kecama Vaňous. Na to jsem se také těšil a zvláště Šupy se Zelím, kteří Kubu ještě neznali se jeho glosám, ohlasům a citacím upřímě zasmáli.
Čtvrtek 120 km. Nevyspán a rozhodnut, že dnes jedu maximálně kilčo. Směr zase na Madonnu di Campiglio přes Duron. Já to otočil na 60. km pod kopcem na MdC. Jel si zpátky volně a v klidku. Po cestě si našel odhozenej teamovej bidon Lampre – Canondale a na 32×21 vyjíždím ten berg. Jelo se mi těžce až líně. Ve třetině mám najednou divnej pocit, jako že mě někdo sleduje. A taxe ohlídnu a za mnou nějakej intenzivně pracující borec. Šel přeze mne. Dle ústroje a velomateriálu (quistep kraťáky a na celokarbonovém kole název s int. adresou končící na .be) nějakej „belgán“. Hned jsem ožil, podřadil na 32×19 a zapáskoval se za něj a v první „tornantě“ mu vystřídal. Docela se držel, ale na vrcholu stejně ztrácel tak 40m. Pak sjezd a ještě jedna prestiž na Passo di Ballino, kde už se mě nechal jet delší špic a pak mi nastoupil, ale holdt narazil. Ani tam sem mu to nenechal. 8-) Sem si myslel že si dáchnu na Bátysovo molitanu, ale musel jsem udělat polívku a tak jsem to nestih. Kluci přijeli asi 2 hoďky po mě a měli 180. Kurvy! 8-)
W-surfeři vezli sebou 3 sudy 10-ky piva, včetně chladícího systému. V tom horkém počasí to bylo welmi příjemny si odpo a večer 3 – 4 střihnout. Díky jim za to.
Od středy se tu kecá o sázce mezi Ondrou a Albertem. Ondra dá náskok Albertovi půl kopce z Rivy na Passo di Ballino (cca. 12 km) a tvrdí že tam bude dřív. O 2 basy Plzně. Já věřím spíš Albertovi. I když Pávis je výbornej, tak půl kopce je hrozně moc a i když Albert má trochu břicho, tak třeba na tom úterním fotbálku byl nejšikovnější a asi i nejrychlejší. Takže já sázím na něj. Škoda, že to večer vyhrotil a nechce mít obecenstvo sebou.
Pátek 140 km. Ve znamení podvečerního duelu Alberta a Ondry. Takže jen 120 a já pak s oběma Michaly ještě 20 km do šopů pro dárky. Ale tras moc pěkná. Vyjeli jsme na Monte Baldo nad Gardu – chvíli to vypadalo, že kotvič bude Vaňous, ale se z toho dostal, takže se nejvíc čekalo zase na mě – a pohled dolu z kilometru a půl byl nádhernej a sjezdík taky. Já měl maximálku 83,2 km/hod. Bátys nebyl připojištěnej takže bylo jasný že se mu nic nestane a tak dal 93 km/hod.
Sázku vyhrál Albert, i když Ondra jel do toho berku AVS skoro 24. A já vyhrál na sázkách 2,50 Eura díky tomu.
Sobota 0 km. Bylo naplánováno sbaleni a přesun pod Passo di Stelvio, ale zácpa v Trentu kluky na předních sedačkách uondala a minuly jsme odbočku na Meráno a zjistilo to až po 70 km. Takže rovnou dom, se zastávkou a šopingováním v Innsbrucku = hrubka = jelikož jsem zprasil spoustu vysokooktanových čokoládových jídel.
Jinak díky Bátysovi za auťák a řízení, Ondrovi za velení, Vaňousovi za zábavu, Zelíčkovi za mueslitraťovku a jabka, Šupymu za to, že mě občas nenechal na chvostě a zanadával si se mnou.
Neděle 50 km. Doma a s depkou a únavou. Směr Kynšperk a Nebanice. Potkal jsem jen Pepu Kodla na zimáku a s kulichem. Praotec Ital to fakt vybral líp. 8-/