V cyklistickém průmyslu se trochu matoucně používá „alloy“ právě pro slitiny hliníku. Všeobecný výraz „alloy“ je z technického hlediska kov s příměsí dalších prvků, které zlepšují jeho vlastnosti. Spousta sériově vyráběných kol se dnes vyrábí ze slitin hliníku. Výrobci to odůvodňují nízkou hmotností. Hliník je lehký, ale v podstatě ne lehčí, než dobrá ocel. Další důvod je také docela rozšířený – hliníkové trubky jsou silnější než ocelové, takže jejich sváření je pro počítačově ovládané roboty jednodušší. Nereziví, ikdyž sůl ze silnice jej může negativně ovlivnit. Také je pěkný a lesklý! Hliník působí při jízdě trochu tvrdě, protože je velmi pevný, ale nové slitiny se již zaměřují i na tento problém. Měli byste však mít vždy na paměti, že hliník má omezenou životnost – duralové rámy mají kvůli únavě materiálu obvykle pětiletou záruku.
Ocel: Tradiční materiál pro výrobu kol. Existují spousty různých stupňů oceli, ze kterých se kola vyrábějí, od masivních, ale těžkých „vodovodních (lešenářských, výfukových -VYBER SI:-) trubek“ až po technologicky vyspělé slitiny, které jsou mimořádně lehké a pevné. Od oceli se postupně upouští, protože krom těch nejlevnějších materiálů jsou všechny trubky pro automatické sváření příliš tenké a namísto toho je zapotřebí vysoce kvalifikovaných svářečů. Dobré ocelové rámy se však mohou řadit mezi nejlepší materiály. Ocel je trochu pružnější než dural – při jízdě působí méně drsným dojmem. Ocelové rámy podléhají korozi, ale pokud se o ně dobře pečuje, mohou vydržet po celý život – ocel netrpí únavou jako dural.
Titan: Vysněný materiál! Je lehčí než cokoliv jiného, velmi pevný, nekoroduje, nepodléhá únavě a dají se z něj vyrábět kola s výbornou odezvou při jízdě. Tak kde je háček? Titan, ačkoliv celkem levný sám o sobě, je velmi složitý na obrábění a sváření, proto jsou titanové rámy drahé.
Uhlíková vlákna – karbon: Také nazývaný kompozit, je směsí poskládaných vrstev uhlíkových vláken a epoxidové pryskyřice – jako sklolaminát, ale za použití uhlíkových namísto skleněných vláken. Karbon je pevný a lehký a protože se výrobce může rozhodnout, kterým směrem poskládat vlákna, dosáhne tím pevnost v jednom směru a zároveň pružnost v opačném. Jelikož je ale zapotřebí všechny tyto vrstvy pečlivě a pevně propojit, zvyšuje to jeho cenu a karbon je také celkem křehký.
Magnesium – hořčík: Používá se k výrobě komponentů, nejčastěji odpružených vidlic a až nyní se z něj začínají vyrábět rámy. Je lehčí než dural a stejně tak pevný. Některé hořčíkové slitiny bývaly dost křehké, ale celkově je tento materiál příliš nový na to, aby prokázal nějakou dlouhodobou trvanlivost, z toho důvodu jsou záruky na tyto rámy většinou kratší než na kvalitní hliníkové rámy. Cena magnesiových rámů je také ve vyšší hladině než klasický hliník, a to přesto, že je magnesia ve slitině jen velice malé množství.
Trubky rámů se designují různým tvarování, mohou mít klasický, nebo třeba trojúhelníkový profil. Rámové trubky se mohou na koncích rozšiřovat a zplošťovat. Rámy mohou vypadat i jako na obrázku vlevo, ale trubkový profil zaručuje zatím největší bezpečnost. Možná, že se s vývojem nových slitin bude měnit i základní design rámů, základní konstrukce se však s největší pravděpodobností v brzké době měnit nebude.