Jak jsme vyjeli na Stelvio

Nějakou dobu před zahájením letošního Gira d’Italia padl návrh vyjet si Stelvio,  tak jako ho pojedou profíci. Výjezd na passo Stelvio je vlastně střecha letošního Gira,2757 mnad mořem, výš se závodníci nepodívají. Vlastně je to i druhé nejvyšší místo, kam se v Evropě na silničce můžete dostat.  Stelvio je alpská ikona všech cyklistů a motorkářů. Bylo jasné, že Stelvio musí padnout.

Ve středu večer jsme vyjeli ze západních Čech a ve dvě hodiny ráno už jsme se ukládali ke spánku kousek od Corvary, kde na nás druhý den čekal krásný okruh Sella Ronda. Tento okruh okolo pohoří  Sella poskytuje překrásné výhledy na Dolomity.

Sella Ronda - Dolomity

Nejen že pohoří Sella vidíte ze všech světových stran, ale vaše oči rádi a často odtrhnete od pohledu na řidítka a asfalt pod koly. Při pohledu na pohoří Sassolungo a Marmoladu s jejím ledovcem se těšíte, až vyjedete na jeden ze čtyř pasů Sellarondy a nic vám nebude bránit v rozhledu do dáli.

 
Honza v prvním stoupání SellaRondy

Začali jsme ve městečku Corvara, známém to lyžařském středisku. Parkoviště bylo zdarma, v květnu už není lyžařská sezona a ta letní ještě nezačala, takže jsem ušetřili pět EUR za celodenní parkování. Navlékli jsme dresy, prohodili pár slov s dalšími Čechy,

kteří na sebe navlékali své týmové oblečení. Schválně jsme se oblékali rychle, abychom mohli vyjíždět společně s nimi, a aspoň na začátku se s někým svezli. Bohužel vyjížděli na okruh opačným směrem, mi ho jeli proti směru hodinových ručiček, tak jsem z Corvary vyrazili rovnou  do kopce na první pas – Passo Gardena. Cestou nahoru nás dojel jeden cyklista, pozdravili jsme se a on se zeptal odkud jsme. Když jsme odpověděli, Czech Republic, tak okamžitě padlo jméno Kreuziger. On byl z Kanady, z Toronta, na otázku jestli je fanda Heysedala nám upřímě odpověděl „this week yes“  takže takový klasický český fanda, fandí když je to nutné, třeba má opravdu české předky.  Chvilku jsme se ho drželi, ale pak ho nechali jet, byl už rozjetej, na cestě z Cortiny do Bolzana.

Stoupáním na Passo Gardena jsme se dostatečně zahřáli, nahoře jsme se rychle vyfotili u cedule, oblíkli neprofuk a hurá z kopce dolů, směrem k západu a dalšímu pasu.

Passo Sella - SellaRonda

Počasí, polojasno, místy pod mrakem, ale spodní hrana mraků dost vysoko na to, abychom si vychutnali výhledy na masiv Sassolungo, po chvíli zase stoupáme, na řadě je Passo Sella. U cedule obligátní foto, opět obléct pláštěnku, začíná trochu kapat a sjezd pod Passo Pordoi. Cestou dolů předjíždíme pár aut a autobus.

Honza je poprvé v alpách a hned takové fajnové kopce
Passo Pordoi - SellaRonda

Na křižovatce se dáváme doleva, pro změnu směrem nahoru. Po dvou serpentinách nás dojíždí autobus který jsme předjeli, předjíždí nás opět jeden cyklista, ani nezdraví, jede fofr. My jedeme tak akorát, já mám letos za sebou jen 1000km a Honza je po zápalu plic, takže to nijak nemůžeme přehánět, ale stejně jde vše parádně. Těsně před závěrem kopce na Passo Pordoi nás předjíždí dnes už třetí cyklista, chytám se ho a nechám se táhnout v závětří asi dvě serpentiny, pak ho nechávám pomalu jet a zvolna čekám na Honzu. Na Passo Pordoi trochu fouká, turisti vylézají z autobusů a kvůli kapkám se balí do pláštěnek. Fotíme a jíme musli tyčinky, pak zacvakneme nohy do pedálů a hurá do sjezdu.

Dolů do Araby je to asi 9km jedna zatáčka za druhou, paráda, silnice je suchá, přeháňka to byla jen krátká. Předjíždíme nějaké to auto, vychutnávám si zatáčky a zrychlení za nimi. V Arabě na kruháči se vydáváme vstříc poslednímu passu – Campolongo a tím i zpátky do výchozího bodu celého okruhu, do Corvary. V Corvaře zjištujeme, že jsme dorazili dřív než naši sousedi s týmovými dresy, potěšilo nás to.

V podvečer se přesouváme ke Stelviu, cesta je příjemná, ale přichází zklamání, pod Stelivem zjišťujeme, že legendární passo je ještě zavřené. Musíme se tam dostat, musíme to vyjet a musíme vidět poslední etapu letošního Gira.  Zkoušíme to ze Švýcarska, ale tunel do Livigna je taky zavřený a protože jsme ve Švajzu tak trochu ilegálně, Honza nemá pas, tak se vracíme zase do Itálie a přespáváme pod Ortlerem. 2x ilegální překročení hranice bez dokladů, ale máme krásný výhled na ledovec Ortleru a doufáme, že ráno to bude lepší.

Výhled na Ortler

Ráno se bohužel vše opakuje, Stelvio zavřené, informace není možno sehnat a tak opět načerno přejíždíme hranice.  Do karet nám hrají sami celňáci, velitel právě řve na svého podřízeného, který stojí v pozoru, a tak projíždíme bez toho, abychom předkládali dokumenty. Zkoušíme to přes Passo Umbrail, ale nahoře zjišťujeme že je taky zavřené, závora je zamčená. Vyrážíme tedy směr Livigno. Tunelem se za 13EUR dostáváme do Livigna a odtud do Bormia. Když konečně vjíždíme sem do vysněné destinace, myslím že mám vidiny. U cedule s nápisem Passo Stelivo stojí dodávka a červený nápis zavřeno právě chlapík z korby dodávky sundavá a nasazuje tam zelenou ceduli – otevřeno. Tohle si nejde vymyslet, to se musí zažít. 3 pokusy, ilegální překročení švýcarských hranic, vidina vězení ve Švajzu, spousta kilometrů navíc a pak tohle… jen se tomu smějeme.

Je pátek odpoledne, zastavujeme za Bormiem a sundáváme kola z auta. Vyrážíme na Passo Gavia. Slušnej kopec, ca 18km a největší stoupání má 16%. Rozjíždím se pořádně až za ním, dole je 30C nahoře leží 3 metry sněhu a teplota tomu odpovídá, dostáváme se do výšky 2652metrů.

Sněhový průsmyk - Passo Gavia 27.5.2012
Sněhový průsmyk - Passo Gavia 27.5.2012

Před barákem na Pasu Gavia opíráme kola a vcházíme dovnitř, hluk nás táhne k televizi, Kreuziger je v úniku, hltáme obrázky a italský kometář, Kreuziger vyhrává svou první etapu na závodu GrandTour! Paráda, líp bysme to nenaplánovali! Nakonec se ten den přeci je vydařil, je to skoro sen, vyjet sem nahoru. Do 2650mnm krásná cesta a pak ještě odměna ve formě českého zářezu do pažby Gira!

Passo Gavia
Passo Gavia

Fotíme se před cedulí, Australani v zelenobílých dresech nás vyfotí a pak společně s nimi vyrážíme na cesto dolů k Bormiu.

Sjezd je šmakuláda, na začátku jedeme na konci australské skupiny, ale postupem času se propracuji až za prvního. Starší chlapík, ví jak sjíždět, nechávám ho před sebou, čte cestu a já si vychutnávám tu rychlost, projíždíme jednu zatáčku za druhou, zrychlujeme, za zatáčkou dupeme do pedálů, jedem plnou rychlostí, pak zas brzdy vracečka a to znovu a znovu. Paráda, silnice  je úzká, ale v zatáčkách předjíždíme auta, dole čekáme nějakou tu minutku na ostatní. Australan se obrací ke mně a s úsměvem říká NICE RIDE, jen se směju a přikyvuju.

Loučíme se s autraláky a frčíme zpátky k autu, nacházíme si místo pro přespání kousek nad Bormiem, zítra  nás čeká vejšlap na naše vytoužené Stelvio!

Sobota ráno, okolo desáté vyrážíme nahoru. Stelvio čeká. Nejsme sami, nahoru jedou davy cyklistů a spousta pěších. Policajti nahoru od pátku žádná auta, kromě těch co patří k Giru, nepouští, a tak se jede suprově. Předjíždíme jednoho cyklistu za druhým, koukáme na ty parádní kola, Carrera, Lapierre, De Rosa. Nejen kola, co míjíme, jsou hodna pohledu, nejkrásnější jsou ty hory co nás obklopují. Projíždíme galeriemi a před námi se objevují serpentiny, stoupáme nahoru a davy fanoušků se připravují na závod. Skupinky Čechů, někteří přečtou nápis na mém kole – Author a tak fandí. Dávej, dávej! Jako pozdrav se používá jediné – KREUZIGER, na silnici nápisy Děkujeme Romane. Včera vyhrál a všechny tím potěšil. Kritiku tady slyšet nen

Stoupání na Passo Stelvio
Serpentiny na Passo Stelvio

í, jen nadšení. Každý, kdo si Stelvio vyjede, ví co to obnáší. A to nemá v nohou 22  etap a skoro 3400km!

Nahoře je zima, jde pára od huby, ale pocit a atmosféra hřejí víc, než oteplováky v létě. Dojíždíme do cíle, okolo bariéry sněhu a před námi růžová brána cíle předposlední etapy Gira. Fotíme se před stanicí lanovky a oblékáme neprofuk a návleky. Zmákli jsme to, jsme na Stelviu! Konečně!

Konečně na Stelviu

Vyrážíme dolů, u stánku se suvenýry ještě kupujeme řůžové šátky Giro, bude to vzpomínka na Stelvio a na celou tu eskapádu s tímhle zavřeným průsmykem!

 

Odpoledne fandíme kousek nad Bormiem, De Gent je v úniku a chvilku za ním jedou největší borci Gira, mezi nimi i Roman Kreuziger.

Roman Kreuziger
Roman Kreuziger na začátku posledního stoupání Gira 2012

Fandíme a děkujeme za vyhranou páteční etapu. Krásnej zážitek!

Příští rok určitě znovu!

JD.


Dopingové přiznání.

PřiznáníCyklista Erik Zabel se přiznal k dopingu. Při angažmá v týmu Telekom v devadesátých letech užíval zakázaný prostředek EPO, uvedl na tiskové konferenci. V současné době jezdí za tým Milram.

K dopování od roku 1995 se dnes zároveň přiznal i Rolf Aldag, bývalý Zabelův kolega a současný sportovní ředitel týmu T-Mobile, jenž je následovníkem Telekomu. Oba jezdci promluvili o dopingu na tiskové konferenci, kterou vysílala přímým přenosem televize. Oba se za svou minulost omluvili a elitní spurtér Zabel se během své zpovědi rozplakal.

„Jsem připraven nést následky, nevím, co budoucnost přinese,“ řekl šestatřicetiletý cyklista. EPO prý bral před Tour de France 1996 a v průběhu prvního týdne závodu. „Dopoval jsem, protože to šlo. Byl to jen test a nikdy se to už neopakovalo,“ uvedl rodák z Berlína, jenž vyhrál na „Staré dámě“ celkově 12 etap včetně dvou právě v roce 1996.

Na rozdíl od Zabela jeho o dva roky starší bývalý kolega Aldag uvedl, že poté, co začal brát EPO před Tour 1995, s dopováním nepřestal. Omluvil se, že celá léta o dopingu lhal. „To bylo vůbec to nejtěžší, co jsem kdy udělal, a určitě stejně špatné jako doping sám,“ uvedl osmatřicetiletý Aldag.

K dopingu se v pondělí jako první přiznal Bernd Dietz, v dalších dnech ho následovali Christian Henn a Udo Bölts. Všichni včetně Aldaga a Zabela byli členy týmu i v letech 1996 a 1997, kdy lídři Telekomu Bjarne Riis a Jan Ullrich vyhráli Tour de France.

Ullrich kvůli dopingovému skandálu ve Španělsku ukončil letos kariéru, ale k užívání zakázaných látek se nepřiznal.

V souvislosti s případem dnes universitní klinika ve Freiburgu propustila dva lékaře Andrease Schmida a Lothara Heinricha, kteří coby týmoví lékaři podle výpovědí cyklistů k systematickému dopingu v Telekomu napomáhali.


Doping – téma o kterém se mlčí!

Věříte, že je doping v profesionální cyklistice pouze záležistí závodníků a praktikuje se bez vědomí vedení stájí a týmových lékařů?
Nechci na tuto, pro někoho možná nepříjemnou otázku, odpovídat přímo. Vezmeme to tedy trochu oklikou.Krevní zásoby doktora Fuentese

Co je to doping?

Internetová encyklopedie popisuje doping takto: „Jako doping se ve sportu označuje používání pravidly zakázaných podpůrných látek a prostředků. Doping se objevuje ve vrcholných sportovních soutěžích od poslední čtvrtiny 20. století a bývá pravidelně příčinou řady skandálů. Kvůli možnému dopingu jsou vrcholoví sportovci povinni ihned po skončení soutěží odevzdávat vzorky moči k analýze, případný pozitivní výsledek testu vede zpravidla k diskvalifikaci sportovce ze soutěže a k odebrání medaile.

Mezi zakázané látky patří např. anabolické steroidy; seznam zakázaných látek se časem stále rozšiřuje.“ Pokračování článku


DNA prozrazuje Ullricha

Při akci „Operacion Puerto“ byly španělskými úřady mimo jiné zabaveny také krevní konzervy s popisky „Jan“, „číslo 1“ a „Rudiho syn“ . Krev v nich je podle testů DNA krev Jana Ullricha.   Jan Ullrich

Zjištění Bonnského státního zastupitelství potvrdilo ty nejhorší tvrzení o dopingu mezi vrcholovými cyklisty. Ullrichovi obhájci však již argumentují neprůhledným vyšetřováním v tomto případu, a možnou záměnou vzorků.Jednoznačně se však dá říci, že doping stále zůstává ve vrcholové cyklistice, a bude obtížné ho z ní vymítit.

Jak je vidět tak ti co doping berou a ti co jim ho dávájí jsou vždy o krok napřed před úřady, které mají za úkol s dopingem bojovat. Můžeme jen doufat, že letošní sezona nebude podle vzoru loňské, kdy se doping prokázal i u vítěze Tour de France.
 


Nový kůň pro Tour 2007 ???

Alberto Contador Paris-Nice 2007Španělský závodník Alberto Contador vyhrál jarní závod Paris-Nice, vítězstvím v poslední etapě tohoto závodu odsunul Davida Rebellina na druhé místo a zajistil si tím prvenství nejen v tomto závodě, ale i v celkovém bodovém pořadí jezdců letošní Pro Tour.

Přežil těžký pád
Před třemi lety bojoval Contador, tehdy spojován se Španělským dopingovým skandálem, o svůj život. Po velmi nepěkném pádu při etapovém závodu Okolo Asturie, přežil složitou operaci mozku. Dnes je členem týmu Discovery Channel a určitě se také zapojí do bojů o pořadí v Tour de France. Tak uvidíme jak se mu podaří udržet forma.


Zmařený tah na úspěch – ADVENTURE PSK96

AdventureDnes jsme pro Vás připravili článek na trochu jiné sportovní téma. Článek napsal David Böhm, který je členem týmu ADVENTURE PSK96. Tento Chebský tým jezdí po všech možných adventure závodech v ČR a zahraničí. Tentokrát se jednalo o závod v Polsku, tak si přečtěte, jak to tam na podzim 06 probíhalo, ať máte představu, o čem to vlastně je!

Zmařený tah na úspěch (26.10. 2006)

„Získávání zkušeností ze závodů typu Adventure race pokračují.“

Vyrážime do Polska brzo ráno a cesta nám trvá 12 hodin. Místo určení, základnu SOSNOWKA, ležící asi 50km od města Gdaňsk, nacházíme s menším zaváháním poměrně snadno. Také akreditace a naše ubytování probíhá bez nejmenších potíží, možná až neočekávaně rychle.

Vše se vysvětluje zjištěním, že jsme do campu dorazili jako první. Ubytování je přímo luxusní, v dobře vybaveném pokoji s vlastní koupelnou a šesti postelemi bydlíme jen my dva, David a Láďa, a hromada vybavení naházené na velké hromadě. Je 16:00 hodin a my si dopřáváme chvilku odpočinku po náročné cestě, a tak usínáme. Spíme asi do 18:30 a zjišťujeme, že camp se hemží dalšími závodníky. Bungalov, ve kterém bydlíme, je tvořen dlouhou chodbou a několika dalšími pokoji. V pokojích jsou nastěhováni domácí učastníci, tedy polští závodníci. To však neznamená, že jsme jediní cizinci, na závod přijeli holanďané. Pokračování článku


Tour de France 2007

Sledujte naše každodenní zpravodajství z Tour de France 2007!

Tour de France 2007 začne v sobotu 7. července a potrvá do neděle 29. července 2007. 94. Tour se bude skládat z prologu a 20. etap o celkové délce 3 550 kilometrů.
Tour de France 2007

20 etap Tour 2007

  • 11 rovinných etap
  • 6 horských etap
  • 1 etapa podhorského typu
  • 2 časovky

Zajímavosti

  • 3 vrcholové cíle
  • 2 odpočinkové dny
  • 117 kilometrů časovky jednotlivců (včetně prologu)
  • 21 vrcholů kategorie 1 a kategorie 2

Pokračování článku