Nějakou dobu před zahájením letošního Gira d’Italia padl návrh vyjet si Stelvio, tak jako ho pojedou profíci. Výjezd na passo Stelvio je vlastně střecha letošního Gira,2757 mnad mořem, výš se závodníci nepodívají. Vlastně je to i druhé nejvyšší místo, kam se v Evropě na silničce můžete dostat. Stelvio je alpská ikona všech cyklistů a motorkářů. Bylo jasné, že Stelvio musí padnout.
Ve středu večer jsme vyjeli ze západních Čech a ve dvě hodiny ráno už jsme se ukládali ke spánku kousek od Corvary, kde na nás druhý den čekal krásný okruh Sella Ronda. Tento okruh okolo pohoří Sella poskytuje překrásné výhledy na Dolomity.
Nejen že pohoří Sella vidíte ze všech světových stran, ale vaše oči rádi a často odtrhnete od pohledu na řidítka a asfalt pod koly. Při pohledu na pohoří Sassolungo a Marmoladu s jejím ledovcem se těšíte, až vyjedete na jeden ze čtyř pasů Sellarondy a nic vám nebude bránit v rozhledu do dáli.
Začali jsme ve městečku Corvara, známém to lyžařském středisku. Parkoviště bylo zdarma, v květnu už není lyžařská sezona a ta letní ještě nezačala, takže jsem ušetřili pět EUR za celodenní parkování. Navlékli jsme dresy, prohodili pár slov s dalšími Čechy,
kteří na sebe navlékali své týmové oblečení. Schválně jsme se oblékali rychle, abychom mohli vyjíždět společně s nimi, a aspoň na začátku se s někým svezli. Bohužel vyjížděli na okruh opačným směrem, mi ho jeli proti směru hodinových ručiček, tak jsem z Corvary vyrazili rovnou do kopce na první pas – Passo Gardena. Cestou nahoru nás dojel jeden cyklista, pozdravili jsme se a on se zeptal odkud jsme. Když jsme odpověděli, Czech Republic, tak okamžitě padlo jméno Kreuziger. On byl z Kanady, z Toronta, na otázku jestli je fanda Heysedala nám upřímě odpověděl „this week yes“ takže takový klasický český fanda, fandí když je to nutné, třeba má opravdu české předky. Chvilku jsme se ho drželi, ale pak ho nechali jet, byl už rozjetej, na cestě z Cortiny do Bolzana.
Stoupáním na Passo Gardena jsme se dostatečně zahřáli, nahoře jsme se rychle vyfotili u cedule, oblíkli neprofuk a hurá z kopce dolů, směrem k západu a dalšímu pasu.
Počasí, polojasno, místy pod mrakem, ale spodní hrana mraků dost vysoko na to, abychom si vychutnali výhledy na masiv Sassolungo, po chvíli zase stoupáme, na řadě je Passo Sella. U cedule obligátní foto, opět obléct pláštěnku, začíná trochu kapat a sjezd pod Passo Pordoi. Cestou dolů předjíždíme pár aut a autobus.
Na křižovatce se dáváme doleva, pro změnu směrem nahoru. Po dvou serpentinách nás dojíždí autobus který jsme předjeli, předjíždí nás opět jeden cyklista, ani nezdraví, jede fofr. My jedeme tak akorát, já mám letos za sebou jen 1000km a Honza je po zápalu plic, takže to nijak nemůžeme přehánět, ale stejně jde vše parádně. Těsně před závěrem kopce na Passo Pordoi nás předjíždí dnes už třetí cyklista, chytám se ho a nechám se táhnout v závětří asi dvě serpentiny, pak ho nechávám pomalu jet a zvolna čekám na Honzu. Na Passo Pordoi trochu fouká, turisti vylézají z autobusů a kvůli kapkám se balí do pláštěnek. Fotíme a jíme musli tyčinky, pak zacvakneme nohy do pedálů a hurá do sjezdu.
Dolů do Araby je to asi 9km jedna zatáčka za druhou, paráda, silnice je suchá, přeháňka to byla jen krátká. Předjíždíme nějaké to auto, vychutnávám si zatáčky a zrychlení za nimi. V Arabě na kruháči se vydáváme vstříc poslednímu passu – Campolongo a tím i zpátky do výchozího bodu celého okruhu, do Corvary. V Corvaře zjištujeme, že jsme dorazili dřív než naši sousedi s týmovými dresy, potěšilo nás to.
V podvečer se přesouváme ke Stelviu, cesta je příjemná, ale přichází zklamání, pod Stelivem zjišťujeme, že legendární passo je ještě zavřené. Musíme se tam dostat, musíme to vyjet a musíme vidět poslední etapu letošního Gira. Zkoušíme to ze Švýcarska, ale tunel do Livigna je taky zavřený a protože jsme ve Švajzu tak trochu ilegálně, Honza nemá pas, tak se vracíme zase do Itálie a přespáváme pod Ortlerem. 2x ilegální překročení hranice bez dokladů, ale máme krásný výhled na ledovec Ortleru a doufáme, že ráno to bude lepší.
Ráno se bohužel vše opakuje, Stelvio zavřené, informace není možno sehnat a tak opět načerno přejíždíme hranice. Do karet nám hrají sami celňáci, velitel právě řve na svého podřízeného, který stojí v pozoru, a tak projíždíme bez toho, abychom předkládali dokumenty. Zkoušíme to přes Passo Umbrail, ale nahoře zjišťujeme že je taky zavřené, závora je zamčená. Vyrážíme tedy směr Livigno. Tunelem se za 13EUR dostáváme do Livigna a odtud do Bormia. Když konečně vjíždíme sem do vysněné destinace, myslím že mám vidiny. U cedule s nápisem Passo Stelivo stojí dodávka a červený nápis zavřeno právě chlapík z korby dodávky sundavá a nasazuje tam zelenou ceduli – otevřeno. Tohle si nejde vymyslet, to se musí zažít. 3 pokusy, ilegální překročení švýcarských hranic, vidina vězení ve Švajzu, spousta kilometrů navíc a pak tohle… jen se tomu smějeme.
Je pátek odpoledne, zastavujeme za Bormiem a sundáváme kola z auta. Vyrážíme na Passo Gavia. Slušnej kopec, ca 18km a největší stoupání má 16%. Rozjíždím se pořádně až za ním, dole je 30C nahoře leží 3 metry sněhu a teplota tomu odpovídá, dostáváme se do výšky 2652metrů.
Před barákem na Pasu Gavia opíráme kola a vcházíme dovnitř, hluk nás táhne k televizi, Kreuziger je v úniku, hltáme obrázky a italský kometář, Kreuziger vyhrává svou první etapu na závodu GrandTour! Paráda, líp bysme to nenaplánovali! Nakonec se ten den přeci je vydařil, je to skoro sen, vyjet sem nahoru. Do 2650mnm krásná cesta a pak ještě odměna ve formě českého zářezu do pažby Gira!
Fotíme se před cedulí, Australani v zelenobílých dresech nás vyfotí a pak společně s nimi vyrážíme na cesto dolů k Bormiu.
Sjezd je šmakuláda, na začátku jedeme na konci australské skupiny, ale postupem času se propracuji až za prvního. Starší chlapík, ví jak sjíždět, nechávám ho před sebou, čte cestu a já si vychutnávám tu rychlost, projíždíme jednu zatáčku za druhou, zrychlujeme, za zatáčkou dupeme do pedálů, jedem plnou rychlostí, pak zas brzdy vracečka a to znovu a znovu. Paráda, silnice je úzká, ale v zatáčkách předjíždíme auta, dole čekáme nějakou tu minutku na ostatní. Australan se obrací ke mně a s úsměvem říká NICE RIDE, jen se směju a přikyvuju.
Loučíme se s autraláky a frčíme zpátky k autu, nacházíme si místo pro přespání kousek nad Bormiem, zítra nás čeká vejšlap na naše vytoužené Stelvio!
Sobota ráno, okolo desáté vyrážíme nahoru. Stelvio čeká. Nejsme sami, nahoru jedou davy cyklistů a spousta pěších. Policajti nahoru od pátku žádná auta, kromě těch co patří k Giru, nepouští, a tak se jede suprově. Předjíždíme jednoho cyklistu za druhým, koukáme na ty parádní kola, Carrera, Lapierre, De Rosa. Nejen kola, co míjíme, jsou hodna pohledu, nejkrásnější jsou ty hory co nás obklopují. Projíždíme galeriemi a před námi se objevují serpentiny, stoupáme nahoru a davy fanoušků se připravují na závod. Skupinky Čechů, někteří přečtou nápis na mém kole – Author a tak fandí. Dávej, dávej! Jako pozdrav se používá jediné – KREUZIGER, na silnici nápisy Děkujeme Romane. Včera vyhrál a všechny tím potěšil. Kritiku tady slyšet nen
í, jen nadšení. Každý, kdo si Stelvio vyjede, ví co to obnáší. A to nemá v nohou 22 etap a skoro 3400km!
Nahoře je zima, jde pára od huby, ale pocit a atmosféra hřejí víc, než oteplováky v létě. Dojíždíme do cíle, okolo bariéry sněhu a před námi růžová brána cíle předposlední etapy Gira. Fotíme se před stanicí lanovky a oblékáme neprofuk a návleky. Zmákli jsme to, jsme na Stelviu! Konečně!
Vyrážíme dolů, u stánku se suvenýry ještě kupujeme řůžové šátky Giro, bude to vzpomínka na Stelvio a na celou tu eskapádu s tímhle zavřeným průsmykem!
Odpoledne fandíme kousek nad Bormiem, De Gent je v úniku a chvilku za ním jedou největší borci Gira, mezi nimi i Roman Kreuziger.
Fandíme a děkujeme za vyhranou páteční etapu. Krásnej zážitek!
Příští rok určitě znovu!
JD.
Cyklista Erik Zabel se přiznal k dopingu. Při angažmá v týmu Telekom v devadesátých letech užíval zakázaný prostředek EPO, uvedl na tiskové konferenci. V současné době jezdí za tým Milram.
Španělský závodník Alberto Contador vyhrál jarní závod Paris-Nice, vítězstvím v poslední etapě tohoto závodu odsunul Davida Rebellina na druhé místo a zajistil si tím prvenství nejen v tomto závodě, ale i v celkovém bodovém pořadí jezdců letošní Pro Tour.
Dnes jsme pro Vás připravili článek na trochu jiné sportovní téma. Článek napsal David Böhm, který je členem týmu ADVENTURE PSK96. Tento Chebský tým jezdí po všech možných adventure závodech v ČR a zahraničí. Tentokrát se jednalo o závod v Polsku, tak si přečtěte, jak to tam na podzim 06 probíhalo, ať máte představu, o čem to vlastně je! 
Rok 2007 by se mohl stát rekordně nejteplejším ve světě kvůli globálnímu oteplování a klimatickému fenoménu El Niňo. Podle britských meteorologů vyžene kombinace těchto dvou faktorů letos průměrné teploty nad rekord z roku 1998. 
Španělský cyklista Roberto Heras si stěžuje, že se nemůže dostat k detailům vlastní dopingové kauzy. Za pozitivní test během loňského vítězství na Vueltě přišel o svůj triumf a navíc dostal dvouletý distanc. Podrobné informace požaduje, aby se měl o co opřít při svém odvolání. Heras měl pozitivní test na krevní doping EPO. 
V cyklistickém průmyslu se trochu matoucně používá „alloy“ právě pro slitiny hliníku. Všeobecný výraz „alloy“ je z technického hlediska kov s příměsí dalších prvků, které zlepšují jeho vlastnosti. Spousta sériově vyráběných kol se dnes vyrábí ze slitin hliníku. 