Bahenní ME v terénním triatlonu v Myjavě

Někoho možná zarazí, že píši zase o dalším Mistrovství Evropy, když už tu ode mne letos jeden článek je. Sama jsem tomu taky na začátku nerozuměla a koukala jako puk, že jsou dvě mistrovství. Tak abych vám to trošku objasnila. Nejlépe bych to přirovnala k Miss ČR a České miss. V (terénním) triatlonu existují 2 organizace – Xterra a Mezinárodní triatlonová unie (ITU), do které spadá i Evropská triatlonová unie, do které je začleněn Český svaz triatlonu. A závod v Myjavě (propozice), o kterém je tento článek, byl mistrovským závodem v terénním triatlonu organizace ETU (nebo jinými slovy: který byl mistrovským závodem v cross-triatlonu Evropské tour Mezinárodní triatlonové unie). Mimochodem, v řeči ITU je terénní triatlon nazýván „cross-triatlon“ (jde o ochranné známky). Více o těchto organizacích na konci článku.

Zpět k závodu na slovenské Myjavě (tratě 1 km plavání – 25 km kolo – 8 km běh; výsledky), která v ideálním případě vypadá takto (fotka z webu závodu; realita byla trochu jiná…):

Cesta už nebyla tak náročná jako na jiné zahraniční závody, protože Myjava leží těsně za našimi hranicemi. Jen ta dálnice D1 pěkně vysiluje :-). Jela jsem jako minule s kluky z X-teamu BaNo, tentokrát v plné sestavě – Tom Eberl, Pavel Santo, Míra Kubín, Petr Novák a kouče nám dělal pan Novák starší. Vyrazili jsme v pátek ráno a na místo dorazili k večeru. Spali jsme v rekreačním středisku Vápenky. Do místa startu to bylo přes kopec necelých 5 km. Ale špatně bylo to, že to bylo přes kopec :-).

Večer jsme se dohromady šli všichni lehce proklusnout. Druhý den ráno jsme se vydali na trať. Já ten kopec k trati skoro nepřežila a kluci si jeli pohodu. Na trať jsme se napojili cca v jedné třetině. Kdybych věděla, co to bude za humus, tak radši zůstanu doma zakopaná do peřin. Na trati, která, jak jsme s klukama usoudili, byla strašně pestrá – první půlka nahoru, druhá dolu, sjet sjezdovku, vyběhnout sjezdovku a sjet do depa, nás čekalo nemilé překvapeni. Prakticky celá trať se jela v bahně, jelikož několik předchozích dnů vydatně pršelo. Bahno by bylo v pohodě, kdyby nebylo s příměsí jílu a nemělo konzistenci mýdla. Tak jsem nechala kluky jet, a sama jsem si trať s hlasitým nadáváním pomalu projela. Do depa jsem stihla dojet, zrovna když vylézali první muži Elite. Eliťáci totiž měli start už v sobotu.

Ženy Elite startovaly 10 minut za muži, tak jsem se mezi ně vtěsnala a dál si projížděla trať, sem tam jsem zastavila a povzbuzovala projíždějící (procházejíci, až po kotníky do bahna zapadlé) závodníky. Na místě, kde jsme se napojili, jsem zase potkala kluky. Tak jsme chvilku zafandili ženám bojujícím s prvním kolem a mužům, kteří už jeli závěrečné druhé kolo dvanáctikilometrového okruhu. Nakonec muži elite vyhrál Franky Batalier (mezi Čechy též známý jako Baterka) a ženy ovládla Karina Wasle. No proplavala a proklouzala jsem okruhem, ale že bych měla jet 2 okruhy?? No to bude boj…

Odpoledne jsme vyrazili autem na Pasta party s tím, že si projdem běh. Taky velice záživný – rovina, krpál do kopce, seběh, rovina do cíle. Možná to zpestřoval brod přes lesní potůček. Opět 2 kola a opět v jílovém blátě. No radši jsme se šli najíst. Na Pastaparty jsme všehovšudy byly my a ještě 3 další závodníci. Takže taková megapárty :-D.

V noci ze soboty na neděli opět pršelo. Takže trať nejen rozmáčená ještě víc, ale navíc brutálně rozježděná od eliťáků a od lidí, co si byli trať po závodě projet. Vyrazili jsme opět autem. V místě startu jsme se dozvěděli, že tratě zkrátili z hlediska bezpečnosti na polovinu, takže od všeho jen jedno kolo. Na startu lilo jako z konve. Měli jsme sice neopreny, ale voda byla tak ledová (cca. 14 stupňů), že i ten déšť byl teplejší. Muži startovali 10 min před námi ženami. Na startu nás bylo málo, zřejmě moc žen nemělo odvahu. Padl startovní výstřel a vrhly jsme se do ledového jezírka. Po chvíle jsem necítila nohy a ruce, pak mi začal mrznout i jazyk. Po jednom okruhu (500 m) jsem v těsně za mou soupeřkou z kategorie vyrazila do depa.

Než jsem doběhla k mému kolu, tak na mě dolehl teplotní rozdíl a začala se mi motat hlava jako po osmi pivech. Samozřejmě boty i rukavice durch, takže mi nijak neusnadnily oblíkání. Vyrazila jsme na kolo. První kopec tlačení a bláto nad kotníky. Mojí soupeřku jsem předběhla a pádila kupředu. Zde jsem začala předjíždět první zpozdilé chlapy. Ve stoupání jsem předjela ještě pár závodníků. Vyškrábala jsem se až na nejvyšší bod trati a začal sjezd. Nebo bych to měla spíše nazvat klouzání a to poslepu, protože jsem se rozhodla si nevzít brýle a každou chvíli jsem měla ono hnusné bláto v očích. Pak technický sjezd, ten jsem z půlky běžela a předběhla dalších pár chlapů. A ona ošklivá, moje osudná sjezdovka.

Cestou nahoru se kolem mne prohnala má protivnice. Jak by ne, když je dobrá běžkyně, snad se na to i specializuje. V tu chvíli jsem si uvědomila, že kdo umí běhat a nějak extrémně mu nevadí při tom táhnout kolo, má na této trati vyhráno. Do kopce bylo běžet určitě rychlejší než jet a smýkat se po bahnu. Po vyploužení se na vrchol sjezdovky jsem zjistila,že mi uchází zadní kolo. Po padesáti metrech jsem jela na ráfku. No co s tím, poslední sjezd v blátu, ráfek to snad přežije a klouzat a smýkat to bude snad stejně jak na plášti. Tak jsem doklouzala do depa. To už má soupeřka z něho vybíhala. Přezout. Sakra, zaseklá přezka na botě, totálně zablácená. Tak jsem vzala zbytek ionťáku a prostříkla to. Naštěstí povolila. Rychle do běžeckých bot a vyrazit.

Má soupeřka v nedohlednu, tak jsem běžela, jak nejlíp umím. Běh jsem zvládla bez potíží za velkého povzbuzování našich českých eliťáků Dáši Svěrákové a Tomáše Matery. Konečně v cíli, zablácená jak prase z chlíva, ale celá. Jen mě mrzí, že jsem mojí soupeřku neporazila, možná, kdyby bylo kolo delší a nezkracovaly ho, tak bych na ní více najela. Ale to je to KDYBY :-).

Nakonec jsme všichni skončili celkem úspěšně, musím vyzvednout Petra Nováka, který celý závod absolutně vyhrál. Dále Míra 3., Pavel a Tomáš bramborová 4. místa (veliká škoda). A já jsem nakonec obsadila zase to druhé místo. Tentokrát jsme dostali i medaile, a to moc pěkné. Každému na stupni nejvyšším hrála i hymna země, kterou reprezentoval. Podle mě byl vítězem každý, kdo se dokázal s touhle tratí poprat a dorazil do cíle. Protože tohle byl opravdu extrém. Extrémní počasí, extrémně ledová voda, extrémní trať, extrémní bahno, extrémní kopce.

Zde report ze stránek Triatlet.cz: „Z českých závodníků byl nejlepší Jan Kubíček (Elite), který obsadil nevděčnou čtvrtou příčku.“

Xterra vs ITU a ETU

O ETU a ITU jsme se již zmínili na začátku článku.

Xterra zastřešuje několik „sérií závodů“ (race tours), a to America Tour a World Tour. Do World Tour patří i závod Xterra Italy, o kterém jsem psala a na němž uspěla řada Čechů z Karlovarského kraje. Tomuto závodu je v rámci závodů série Xterra World Tour již delší dobu přiřazen statut Mistrovství Evropy. Dokonce se již stalo, že i mistrovství pod hlavičkou ETU se konalo právě v tomto závodě. Letos se ale tyto organizace nebyly schopné domluvit, a tak mistrovství Evropy uspořádaly obě dvě. Na obou závodech se ale ukázala početná výprava z Karlovarského kraje. Ještě pro pořádek, mistrovstvím světa celé Xterra World Tour je Xterra na Havaji a i na ní se loni dobře předvedli členové X-Teamu BaNo.

ITU a potažmo ETU se zabývají především klasickým triatlonem. Tak jako Xterra, i ITU má své série závodů a jejich mistrovství: Evropský, Americký a Asijský pohár. Evropský pohár spadá pod ETU. Již několik letos do Evropského poháru patří karlovarský City Triathlon. A mistrovstvím Evropského poháru v terénním triatlonu (= cross-triatlonu) byl právě tento závod v Myjavě.