Už nás zase zkouší… 1000 mil na tandemu

Je to již pár dní, co jsme se dostali do cíle závodu 1000 mil Adventure a s nevelkou jistotou mohu říct, že jsme se vrátili do starých kolejí a reality běžného života. V tomto článku asi nechci popisovat dlouhosáhle každý den našeho putování, ale spíš zmíním pár postřehů a silných zážitků z celého závodu. I když začnu pěkně chronologicky…

Pokračování na webu Kluci z Kluče.

22

mapa


1000miles: hlavně aby klukům nedošla mastička…

Minisérie rozhovorů s partnerkami – a v tomto případě, pozor, manželkami – účastníků extrémního vytrvaleckého cyklistického počinu 1000miles pokračuje. Vyzpovídali jsme Danu Kopeckou a Olgu Panzerovou, které zastupují tandemisty Milana Panzera a Lukáše Kopeckého, a dále Míšu Hubenou, manželku chodce Pepy Hubeného ze Sokolova.

Milan Panzer a Lukáš Kopecký
Milan Panzer a Lukáš Kopecký

Dádo, doma jsi sama s dětmi, vzpomínáte na manžela a otce?

Lukáš koupil před startem dětem mapu ČR a Slovenska a mám za úkol dělat tečky, kde každý večer jsou. Tak to dodržujeme, přibližně ;).

Popiš prosímtě, na základě dostupných zpráv, jak kluci valí.

Vyrazili v neděli v 16:00 (vlak s hodně účastníky měl zpoždění, tak se start posunul o hodinu) a kolem 20:00 června měli cca 54 km. To si Lukáš ještě všechno chválil. Další den už psal, že mají zadky na maděru a trápí je úžeh, úpal a dehydratace, ale popřál mi vše nej k výročí svatby, sice o den dýl, ale vzpomněl si (on nebo svědek Panzi, to je jedno, teď jsou jedno tělo, jedna duše :D). To byli na 208 km.

Další večer psal, že jsou na 308. km a další den ujeli jen 70 km. Asi z toho měli depku, tak místo večeru v přírodě to šli propíchnout do hospody s Plzní. No a další 2 noci už spali v penzionech, srabi. Včera (13. 7.) konečně zdolali 500 mil a už jsou za půlkou (vítěz je v cíli). Mají co dělat, protože Panzi má jen 14 dní dovolené. Lukášovi jako OSVČ je to jedno, ale říkal, ať moc neutrácíme.

6

Tak doufám, že jste ho poslechli. A co technika? Kluci jedou na dvojkole s vozíkem, čili jde o nadměrnou soupravu.

Tandem celkem drží. Zatím řešili jen Panziho prasklou sedlovou objímku, prasklý upínák a osu u vozíku, měnili kotouč, 3x brzdové destičky a zadní plášť. Taky se o tandem hezky starají. Když brodili Váh, nejdřív Panzi přenesl nad hlavou vozík, pak se vrátil pro Lukáše a spolu nesli tandem nad hlavami, aby se nenamočil. Medvědy ani vlky (kromě těch na zadcích) nepotkali, ale jednou ve tmě ve sjezdu „prokličkovávali“ mezi stádem divočáků a užívají si s komáry. Od začátku si Lukáš stěžoval na vedro a sucho, tak ho sv. Petr vyslyšel a od včerejška jim prší. Jen nevím, jak moc z toho budou nadšené jejich zadnice, snad jim nedošla mastička ;). Jo a říkají jim Limuzína :).

3

Oli, a jak u Vás, ozývá se Milan?

Milča se nám hlásí pravidelně, aby se nám s Maruškou večer klidně usínalo.

Sděl nám prosím nějaké zajímavosti z trasy.

S Lukášem se šlape dobře, kluci jsou spolu parádně sehraný. To vedro na startu byl průšvih, ale kluci to zvládli bravurně, pili dost. No, a už třeba zjistili, že spaní na nádraží má své – vždy po 20 minutách něco jelo, takže spali dohromady asi 2 hodiny, taková kvalitní noc, ale přibrzdili si pak za odměnu na delší polední klid. Milča je nadšený z výhledů, krajiny a trasy. Příjezd do Čech oslavili plzničkou hned ve druhé hospůdce, v té první byl nějaký bručoun výčepní. Včera Milča vyprávěl, jak vynášeli tandem do schodů, raz dva tři teď… a kolo se nepohnulo ani o milimetr – bude to mazec s tím nabaleným tandemem.

5

Oli, jak odhaduješ jejich šance na dokončení závodu?

Myslím, že jestli vydrží kolo, tak kluci do cíle došlapou :-). Právě dorazila SMS: kluci 15. 7. vyrážejí z Teplic nad Metují bez (neopravitelného) vozíku, už jako drsňáci jen se spacákem.

Nyní bych se rád zastavil u Pepy, který se na trasu vydal pěšky. Míšo, shrň prosím Pepovy zážitky.

Pepa musel bohužel po dvou dnech vzhledem k zdravotním problémům vzdát. Vedra, neschopnost cokoliv pozřít, puchýře díky ulevování obrovské bolesti kolen a kotníků… Za dva dny ušel 160 km a z Košic jel domů vlakem.

11739657_10204658709404561_853202020_n

— Děkuji Vám za rozhovor a posádce tandemu držím palce!


Jihlavská 24-hodinovka MTB a motorové myši ze západu

Ještě to není ani rok, co jsem jela 24-hodinovku v Berouně, a už jsem se vypravila na další. Taky mi ještě z té Berounské úplně neotrnulo (jela jsem solo 24 hodin), tak jsem se tentokrát domluvila s Tomášem Makoněm, a jeli jsme dvojice mix na 12 hodin. Původně jsem zamýšlela jet dvojice na 24 hodin, ale Tomáš se přemluvit nenechal. Ještěže tak.

Webové stránky závodu a výsledky
Fotografie

Jan Vokoun, Dana Kopecká, Lukáš Kopecký a (mimo objektiv) Tomáš Makoň. Foto: Lukáš Kopecký samospouští
Jan Vokoun, Dana Kopecká, Lukáš Kopecký a (mimo objektiv) Tomáš Makoň. Foto: Lukáš Kopecký samospouští
Tomáš Makoň byl v laufu.
Tomáš Makoň byl v laufu.

Do Jihlavy jsme dorazili s Lukášem a Honzou Vokounem, kteří se odvážně přihlásili na solo 24-hodinový závod, už v pátek, rozložili březovácký stan (tím jsme celkem zaujali :-) ) a šli se naládovat kaloriema na závod. Když jsme vyšli z hospody, mrazivý vzduch nás zahnal do spacáků a bylo dobře. Až ráno nám nějaká paní řekla, že bylo v noci -3 °C.

Po snídani se Honza s Lukášem trochu nudili, tak si krátili čas (podle zásady – před závodem na kolo nesahat) odvzdušňováním Honzových nových XT-čkových brzd a zkoumáním, proč přední brzda píská. Pohár konstruktérů tentokrát nevyhráli a Honzovi dal kolo do kupy až mechanik závodu :-).

Dana Kopecká si jede pro vítězství spolu s Tomášem Makoněm.
Dana Kopecká si jede pro vítězství spolu s Tomášem Makoněm.
Jan Vokoun jezdil jako motorová myš.
Jan Vokoun jezdil jako motorová myš.

A pak už se startovalo. Z naší dvojice jel první 2 kola, než se balík roztrhá, Tomáš. Nějak ty mačkanice na startu nemusím a taky nemám ráda, když nevím, kdo mi sahá na zadek ;-). Po 2 kolech jsme střídali, já dala taky 2 kola a pak už jsme se střídali po kole. Okruh měl cca 9 km a takový hezký XC by to bylo. Kořeny, kameny, skoky, výjezdy, schody, všude po trase lidi, skvělá organizace – prostě super. Závod jsme rozjeli pekelným tempem, žádný šetření sil a hned se vyhoupli v kategorii na 1. místo. Po asi 3. hodině jsem si začala uvědomovat, že to bude ještě dlouhý a taky se mi šíleně zrychlil metabolismus, takže jsem od rozinek a banánů plynule přešla ke chlebům se sádlem a škvarkama namáčeným do soli (křeče se o mě pokoušely od startu).

Matador Lukáš Kopecký
Matador Lukáš Kopecký

Po 6-ti hodinách už se únava celkem dost ozývala, ale pořád to šlo. Až do tmy. Pustila se do mě zima a začaly se ozývat ruce, krk a záda, což mě trochu zarazilo, bo se mi to nestává. Jak jsem později zjistila, zvuk, který se ozval z vidlice ve 4. kole pod schodama, znamenal, že už nemám celopéro (pro neznalé – odpružení na kole vepředu i vzadu) a jedu na téměř pevné vidli. Mně se při závodě zdálo, že to moc nepruží, ale byla jsem v laufu a stejně bych s tím nic nenadělala, tak jsem to neřešila. Proto ta záda a ruce. Ve tmě jsem se musela hodně přemlouvat, abych se ještě zmáčkla, hlavně kvůli Tomovi, který se taky hodně snažil. Ve 23:29 jsme měli náskok 2 kola před 2. dvojicí (celkem 27 kol), takže jsem už do posledního kola nemusela. Uf. Kategorii jsme tedy vyhráli a celkově ze všech dvojic na 12-tihodinovce (i ryze mužských, mladých :-) ) jsme byli pátí a moc nechybělo, abychom byli třetí.

Lukáš i se spaním a kecáním na občerstvovačce zajel 25 kol a byl 24. v kategorii (no, trochu to odflákl). Honza Vokoun jel výborně a kdyby se Lukášem nenechal přemluvit na tak dlouhý spaní, zajel by ještě líp. Ujel 34 kol a byl na 12. místě v kategorii. Dopoledne jsme ho s Tomem pozorovali a jezdil jak motorová myš. Navíc jel 10 okruhů bez přestávky, hovádko :-).

Stupně vítězů
Stupně vítězů

Cesta domů byla očistec. Byli jsme domluvení, že budu řídit, když jedu jen „krátkou“. Jenže po Red Bullech a dalších Tomovo nabuzovacích tubiček a gelících, které jsem do sebe ke konci závodu nalámala, abych ze sebe vyždímala poslední zbytky sil, jsem usnula až kolem 6-té ráno asi na půl hodiny. Takže do Prahy řídil Lukáš a já z Prahy. Půlku cesty si nepamatuju, jenom mě vždycky probrala křeč do lýtka, když jsem šlápla na plyn. Včera jsem si říkala, že už nikdy nic takovýho nepojedu, max. 3 hodiny na kole. Ale dneska už ne :-). Tak zase příští rok…