CK TBB v Kutné Hoře na ČP 2017

Na stránkách Team Bike Březová je reportáž o závodění na Českém poháru v Kutné Hoře z pohledu březovských borců Pavla Kodla, Jiřího Svobody a Martina Řezáče v doprovodu Kačky Lacinové. Výsledky.

Jiří Svoboda, Martin Řezáč. Foto: Kateřina Lacinová

Není bez zajímavosti, že český profesionální tým N1, za který jezdí Jan Vastl a Karla Štěpánová, si na rok 2017 navrhnul dresy velice podobné těm, které už nějaký čas vozí oddíl Team Bike Březová.

N1 tým. Foto: N1 tým

Když už jsme u Team Bike Březová, doporučuji k přečtení reportáž z Velké Bíteše, která je plná zajímavých zážitků. Na tomto závodě se však primárně blýskl chebský junior Karel Tyrpekl. Facebook PROFI SPORTu Cheb uvádí: „Kája absolvoval svůj první velký závod mezi mužskou elitou. Díky týmu AC Sparta Praha se dostal na tento závod a měl zajištěný servis, doprovod. Nevedl si vůbec špatně, naopak byl mezi čtveřicí juniorů, která závod dojela. Na start se postavilo slušné startovní pole 168 mužů. V cíli bylo klasifikováno 48 závodníků a další skupina do 85 ti závodníků, kteří závod dokončili po limitu. Na vynikajícím 54. místě je klasifikován Kája.“

Karel Tyrpekl. Foto: PROFI SPORT Cheb

Team Bike Březová má volná místa na soustředění v Itálii

Hledáme 3 až 4 cyklistické nadšence, kteří by s námi chtěli jet na jarní cyklistické soustředění do Itálie. Termín 5. – 13. 3. 2016. Lokalita: San Lorenzo in Campo, ubytování Miralbello. Cena s polopenzí kolem 6.000,- (přesná až s konečným počtem lidí), doprava zajištěna. Soustředění je ideální pro mládež i dospělé, tréninky pro všechny skupiny povedou zkušení jezdci. Hezké počasí a především spousta zábavy a potu – to vše je objednáno!

Fotky ze starších soustředění – 2012, 2013.

Kontakt: Jan Vokáč, tel. 739 531 602, e-mail cktbb@seznam.cz.

Ranní rozcvička
Ranní rozcvička
Před odjezdem vstříc kilometrům...
Před odjezdem vstříc kilometrům…

Březovská klasika: náročná technika na jehličí

Foto: Libor Němec
Foto: Libor Němec

Členové oddílu Team Bike Březová v čele s Honzou Vokáčem pro závodníky připravili již 15. ročník závodu horských kol Březovský bike. Závod se jel za extrémního vedra, kdy sluníčko mělo ambici nebožáky zaživa upéct, po technickém okruhu náročném na pozornost.

Jelikož jsem znal jen předloňský okruh, zkušební projetí mě docela zneklidnilo, ale i potěšilo, a při registraci jsem zahlásil, že se těším jako ratlík. Traťmistr se snad inspiroval někde v televizi. V serpentinách v lese se zatáčky točily snad až k Lobzům a široká řidítka se mi do nich téměř nevešla. Sjezdík přes hupy a brod přímo následovaný výjezdem a pak zase sjezd lesem po jehličí, pak traverz nad stráň a zase – a tentokrát naštěstí relativně odpočinkový – sjezd k další náročné technické sekci, kterou pracovně nazvu Kolotoč či Houpačka nebo vůbec nejléep Pumpička jako pump trail. Protože tam se udělalo hup hup hup a člověk se vymotal z lesíka a už jel vstřív trialové sekci, kde se sjelo prudce mezi kameny a náročnou zatáčkou dál. Kolem startu opět sjezd kamenitou sekcí a pak do cíle zase složitou motanicí náročnou na soustředění.

Viktor Rybáček. Foto: Libor Němec
Viktor Rybáček. Foto: Libor Němec

Stručně a selektivně k ději na trati. Mezi ženami se předvedla Kačka Lacinová (juniorka), když ujela Daně Kopecké a Miladě Štecherové (ženy). V mužích se podobně ukázal Jiří Svoboda, když postupně ujel Mírovi Brillovi i Pavlu Kodlovi. Kategorii Masters 1 vyhrál Jiří Podhajský, Masters 2 vyhrál Jan Kraclík (do cíle doběhl s píchlým kolem), Masters 3 Jiří Toms a příchozí Pavel Berka. V kadetech zvítězili Tomáš Chvostek a Anežka Nováková, v juniorech Dan Řezáč a K. Lacinová. Dětí bylo na startu 43, tj. o 4 méně než „dospělých“ (od kadetů výš).

Zápolení dětí natočil Libor Němec:

Za závodníky děkuji pořadatelům a „nikdy více“! :-P

Foto: Michal Blažek, Libor Němec – děti, dospělí

Výsledky (XLSX)


Kateřina Lacinová v březovských barvách

Kdybychom měli nějakou soutěž oddílů v Karlovarském kraji, mohli bychom na stránkách novin číst titulky: Vokáč přetáhl Lacinovou, chystá větší změny? anebo Jablonec v troskách, na Březové slaví. Nu, zpátky na zem. Jistě jste to již dávno zaznamenali, ale sluší se oficiálně oznámit novinu, že na první pohled nesmělá dívka, ale každopádně zkušená závodnice Kačka Lacinová se stala členkou cyklotýmu Team Bike Březová. V členském dotazníku například prozradila, že její oblíbenou disciplínou je „rozhodně XC, naopak nejmíň tíhnu k silnici„. Kačka jezdí za juniorky a přestoupila z KC Kooperativa, kde nyní jako juniorka jezdí Tereza Hošmanová (Šabina).

Na silničním mistráku 2015. Foto: TBB
Na silničním mistráku 2015. Foto: TBB

Ve škole o přestávkách mi Kačka postupně odepsala na vypečené dotazy.

Kačko, jestli dobře počítám, blížíš se k plnoletosti. Už se chystáš na řidičák?

Chystám se zatím jen psychicky, mám ještě rok čas. V silničním provozu se díky kolu dost pohybuji, takže tam snad problém nebude.

Řadu let jsi strávila ve školním cyklistickém klubu Gymnázia Dr. Randy v Jablonci nad Nisou (KC Kooperativa SG Jablonec n. Nisou). Jaké to tam bylo?

V klubu jsem, myslím, byla dvě sezóny a začala jsem třetí. Z toho rok a půl na škole. Zkušenost k nezaplacení. Ze dne na den jsem se o sebe musela postarat sama, což mi vyhovovalo :-). Byly to úžasný dva roky, nic lepšího mě asi potkat nemohlo. Naučila jsem se spoustu věcí a poznala spoustu nových skvělých lidí. Vlastně všechno kromě kola bylo super.

XC Skalka. Foto: Rousovi
XC Skalka. Foto: Rousovi

A kolo přitom bylo skoro to hlavní. Co se stalo?

Na tréninkách a závodech veškerá zábava končila, v mém podání to bylo něco šíleného, vůbec jsem nebyla schopná jet. Na tréninku jsem odpadala skoro hned, jakmile jsme vyjeli, bylo to ohromné trápení. Nejdřív jsem nechápala, co se to se mnou děje, později jsem to přestala vnímat a z mých utrápených (ne)výkonů se stala rutina. Místo toho, abych se zlepšila, jsem zůstala na stejné úrovni, ne-li na nižší.

S letošní zimní přípravou se ale zdálo, že se to konečně zlomí. Vyhnula jsem se zranění, příprava byla, řekla bych, kvalitní. Pod trenérkou Pavlou Havlíkovou jsem se pomalu začala zlepšovat. Definitivní rána přišla při najíždění, které se mi ale vůbec nepovedlo. Vrátila jsem se zpátky do svého „odpadacího standardu“. Tohle bych už nikdy nechtěla zažít, probrečela jsem příteli v náručí hodiny, tak zklamaná jsem ze sebe byla. Teď už se tomu směju, ale v tu chvíli jsem byla hodně bezradná.

Po takovém zážitku sis asi řekla, že takhle to dál nejde?

Měla jsem asi dva hodně důležité rozhovory s panem Hollosim o mých výkonech, přístupu, chybách, apod., po kterých jsem došla k závěru, že už to nezvládám a nejlepší nápad bude vrátit zpátky domů. Napadlo mě, že bych to mohla ještě zkusit, protože Jablonec jsem nechtěla opustit. Definitivní rozhodnutí ale bylo už prostě jasné. Během týdne se vše potřebné vyřídilo a zbývala otázka – CO JÁ A CYKLISTIKA?. Nemusela jsem moc přemýšlet, vzala jsem do ruky telefon a zavolala Pájulínovi, který se o mě postaral. Ani na minutu jsem neuvažovala o jiném týmu, věděla jsem přesně, kam bych chtěla, je to přece nejlepší tým minimálně v kraji (teď už vím 100%, že úžasnější bych nenašla :-)). K mé úlevě se mě v Team Bike Březová ujali, za což moc děkuji.

Cube cup Bad  Alexandersbad. Foto: TBB
Cube cup Bad Alexandersbad. Foto: TBB

Z Aše do Jablonce a pak zpátky a do toho školní povinnosti…

Přestoupila jsem v dobu, kdy zbývaly do konce školního roku necelé tři měsíce. Navíc jsem ještě byla s učivem dost pozadu. Učitelé mi ale vyšli vstříc, nikdo mi nedělal problémy, byli moc ochotní. Známky se uzavírají za dva týdny, tak snad už nic nestihnu pokazit :-). Závěry mám však občas takové slabší :-).

Dobře, takže proběhl přesun a život se začal postupně vracet do nějakých kolejí. A co cyklistika?

Po návratu jsem si dala od kola týden dva volno a můžu říct, že mi to prospělo. Začala jsem se na tréninky těšit, užívat si to a kolo jsem si zase zamilovala. Teď jsem ve fázi, kdy každým tréninkem a závodem se do toho dostávám víc a víc. Je to změna oproti trápení v Jablonci. Trénuji daleko míň, což však neznamená, že bych se flákala nebo že by to bylo jednoduché! Paradoxně se cítím silnější. Mám tréninkový plán od Honzy Vokáče (Team Bike Březová). Týdně se dostávám ke čtrnácti hodinám. Přežívám hlavně pro pondělky, kdy mám volno :-). Jednou, dvakrát týdně silnice, to samé bike. Víkendy jsou většinou závodní.

Ašský bláteník 2015. Foto: L. Němec
Ašský bláteník 2015. Foto: L. Němec

Pověz nám něco o Jablonci, co Ti nějvíc utkvělo v hlavě?

První, co se mi v Jablonci a obecně na severu zalíbilo, bylo, že tam spousta lidí sportuje, jsou aktivní, žijí sportem, tady u nás se to tak moc nevidí. Z pohledu tréninků je to hlavně tréninková skupina, na tréninky nás jezdilo kolem patnácti. U nás na skupinu narazím možná tak v úterý s Vikym. Další rozdíl je materiál, dostávali jsme na sezónu rámy a závodní kola, zázemí bylo super. Co ale cítím nejvíc a jsem za to moc ráda je, že Březová je malý team, vztahy jsou lepší, komunikace je pro mě také jednodušší, jsem doma, jsem v pohodě. Všechno se to vzájemně prolíná a já jsem opravdu ráda, že i přes veškerý strach jsem se odhodlala vrátit. Stejně tak jako jsem ráda, že jsem dostala šanci jít do Jablonce. A že jsem to nezvládla dotáhnout do konce? Tím spíš obdivuji všechny a speciálně každou holku, kteří to zvládli.

Chceš-li světu něco drobného sdělit, zde je prostor ;-).

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří při mně stáli, ať už v Jablonci (speciálně mému příteli za trpělivost a lásku), nebo doma (mamince a tatínkovi za podporu). Velký dík patří trenérům, kteří se snažili mi pomoct. Strašně moc si toho vážím.

*******

Děkuji Kateřině za odpovědi, které budou cennou inspirací pro všechny mládežníky v Karlovarském kraji. Na sobotním Březovském biku byla Kateřina nejrychlejší ženou, tak snad má do ježdění vskutku zase chuť — držíme palce.


Jihlavská 24-hodinovka MTB a motorové myši ze západu

Ještě to není ani rok, co jsem jela 24-hodinovku v Berouně, a už jsem se vypravila na další. Taky mi ještě z té Berounské úplně neotrnulo (jela jsem solo 24 hodin), tak jsem se tentokrát domluvila s Tomášem Makoněm, a jeli jsme dvojice mix na 12 hodin. Původně jsem zamýšlela jet dvojice na 24 hodin, ale Tomáš se přemluvit nenechal. Ještěže tak.

Webové stránky závodu a výsledky
Fotografie

Jan Vokoun, Dana Kopecká, Lukáš Kopecký a (mimo objektiv) Tomáš Makoň. Foto: Lukáš Kopecký samospouští
Jan Vokoun, Dana Kopecká, Lukáš Kopecký a (mimo objektiv) Tomáš Makoň. Foto: Lukáš Kopecký samospouští
Tomáš Makoň byl v laufu.
Tomáš Makoň byl v laufu.

Do Jihlavy jsme dorazili s Lukášem a Honzou Vokounem, kteří se odvážně přihlásili na solo 24-hodinový závod, už v pátek, rozložili březovácký stan (tím jsme celkem zaujali :-) ) a šli se naládovat kaloriema na závod. Když jsme vyšli z hospody, mrazivý vzduch nás zahnal do spacáků a bylo dobře. Až ráno nám nějaká paní řekla, že bylo v noci -3 °C.

Po snídani se Honza s Lukášem trochu nudili, tak si krátili čas (podle zásady – před závodem na kolo nesahat) odvzdušňováním Honzových nových XT-čkových brzd a zkoumáním, proč přední brzda píská. Pohár konstruktérů tentokrát nevyhráli a Honzovi dal kolo do kupy až mechanik závodu :-).

Dana Kopecká si jede pro vítězství spolu s Tomášem Makoněm.
Dana Kopecká si jede pro vítězství spolu s Tomášem Makoněm.
Jan Vokoun jezdil jako motorová myš.
Jan Vokoun jezdil jako motorová myš.

A pak už se startovalo. Z naší dvojice jel první 2 kola, než se balík roztrhá, Tomáš. Nějak ty mačkanice na startu nemusím a taky nemám ráda, když nevím, kdo mi sahá na zadek ;-). Po 2 kolech jsme střídali, já dala taky 2 kola a pak už jsme se střídali po kole. Okruh měl cca 9 km a takový hezký XC by to bylo. Kořeny, kameny, skoky, výjezdy, schody, všude po trase lidi, skvělá organizace – prostě super. Závod jsme rozjeli pekelným tempem, žádný šetření sil a hned se vyhoupli v kategorii na 1. místo. Po asi 3. hodině jsem si začala uvědomovat, že to bude ještě dlouhý a taky se mi šíleně zrychlil metabolismus, takže jsem od rozinek a banánů plynule přešla ke chlebům se sádlem a škvarkama namáčeným do soli (křeče se o mě pokoušely od startu).

Matador Lukáš Kopecký
Matador Lukáš Kopecký

Po 6-ti hodinách už se únava celkem dost ozývala, ale pořád to šlo. Až do tmy. Pustila se do mě zima a začaly se ozývat ruce, krk a záda, což mě trochu zarazilo, bo se mi to nestává. Jak jsem později zjistila, zvuk, který se ozval z vidlice ve 4. kole pod schodama, znamenal, že už nemám celopéro (pro neznalé – odpružení na kole vepředu i vzadu) a jedu na téměř pevné vidli. Mně se při závodě zdálo, že to moc nepruží, ale byla jsem v laufu a stejně bych s tím nic nenadělala, tak jsem to neřešila. Proto ta záda a ruce. Ve tmě jsem se musela hodně přemlouvat, abych se ještě zmáčkla, hlavně kvůli Tomovi, který se taky hodně snažil. Ve 23:29 jsme měli náskok 2 kola před 2. dvojicí (celkem 27 kol), takže jsem už do posledního kola nemusela. Uf. Kategorii jsme tedy vyhráli a celkově ze všech dvojic na 12-tihodinovce (i ryze mužských, mladých :-) ) jsme byli pátí a moc nechybělo, abychom byli třetí.

Lukáš i se spaním a kecáním na občerstvovačce zajel 25 kol a byl 24. v kategorii (no, trochu to odflákl). Honza Vokoun jel výborně a kdyby se Lukášem nenechal přemluvit na tak dlouhý spaní, zajel by ještě líp. Ujel 34 kol a byl na 12. místě v kategorii. Dopoledne jsme ho s Tomem pozorovali a jezdil jak motorová myš. Navíc jel 10 okruhů bez přestávky, hovádko :-).

Stupně vítězů
Stupně vítězů

Cesta domů byla očistec. Byli jsme domluvení, že budu řídit, když jedu jen „krátkou“. Jenže po Red Bullech a dalších Tomovo nabuzovacích tubiček a gelících, které jsem do sebe ke konci závodu nalámala, abych ze sebe vyždímala poslední zbytky sil, jsem usnula až kolem 6-té ráno asi na půl hodiny. Takže do Prahy řídil Lukáš a já z Prahy. Půlku cesty si nepamatuju, jenom mě vždycky probrala křeč do lýtka, když jsem šlápla na plyn. Včera jsem si říkala, že už nikdy nic takovýho nepojedu, max. 3 hodiny na kole. Ale dneska už ne :-). Tak zase příští rok…


Poslední vyjížďka CK Team Bike Březová

Poslední projížďka pod vedením Šmoulů z Březové. Ve 13:00 je sraz na křižovatce v Dolním Rychnově (Březová / Sokolov / Citice), popř. v 15:00 v hospodě v Hlavně. Na programu je „několik kiláčků“, trasa bude upřesněna podle počasí, posléze posezení v hospodě v Hlavně. Občerstvení: gulášek pro ty, kteří projeví zájem (cktbb@seznam.cz).


Sobotní šmoulí přejezd Krušných hor

V sobotu v 10:00 v Sokolově u kruháče u polikliniky startuje bajkový přejezd Krušných hor v režii Team Bike Březová. Tento víkend nejsou poblíž žádné závody, a taxe nám po dlouhé době naskytuje jedinečná příležitost si tu cyklistiku zas trochu užít. Trasa je předběžne plánována na: Sokolov, Poříčí, Loket, Svatoš, Vary, Kyselka, Vojkovice, Damice, Stráž nad Ohří, po zelený až na Meluzínu, Klínovec, Božák… dále libovolně dle chuti a počasí… a) Rýžovna a spadnout dolů přes Abertamy a pak třeba po zelený do Hroznětína a jídlo na Velkém rybníku, b) Rýžovna, Blatná, Jelení, Přebuz, Šindelová, Jindřichovice, Háj, Boučí, c) Blatná, po zelený Nejdek, po zelený Nová Role, Chodov, Gardner. Odhadem to dělá až 160 km. Zní to děsivě, ale dva roky po sobě to bylo také tak a bylo to úplně v poho. Je to celodenní akce, takže žádné závody (krom odpárání Ontyho při výjezdu na Klínovec) :-) tempo musí být rozumné, abychom to jako každý rok vydrželi (krom tradičních začátků do Vojkovic, kde průměr dosahuje k 35 km/h na bikach :-).

Všichni cyklisté jsou zváni!

V pátek se mohou objevit doplňující informace zde na Bikerech. Účast již přislíbilo nejméně 6 bikerů.

Za správnost: Hondzik & Fishi