Jarní soustředění 2005: Lloret de Mar @ Spain

Přečtěte si podrobnou zprávu o tréninkovém pobytu ve Španělsku v Lloret de Mar.

Podívejte se na galerii více než 100 fotografií z tohoto cyklosoustředění.

4. – 5.3. 2005

Tak konečně začala cyklistova sezona. Sraz celkem v pohodě. Zatecti uz cekali. Vyzvedl jsem je a mastili k Batisum. Zbozi spousta. Ale firemni rodinny Ford Transit Bata&synove pobral vse co mel. Nakladku ridil Pavis a veslo se se asi 10 beden jidla od bananu, bagáže s hadrama a 9 kompletních kol plus rezervy.

Na cestu jsem se maximálně netěšil. Když uvažuju nad tím proč je pro mě cestovani tak stressujíci tak zdroj je asi v cestach vlakem Sokolov – Ostrava, Ostrava – Sokolov. Ty přeplněný kupé a noční cestování v 80. letech minulého století muselo poznamenat každého. Z každýho cestování mam prostě olepeny ruce a necitim se dobře. Uff, uz aby to bylo za mnou. Snad to uteče sledovaním premierové návštěvy Francie. Triatleti (Kovy, Pejsari, Vláďa Malý a Bačis) čekali na hranicích v Multivanu. Pekny auto. Hmm. Vyfas sem místo za řidičem. Kluci se střídali a jeli moc pěkně. Žádná kritická chvilka. A to kolem centrálního masívu bylo velmi špatně. Na dálnicí vrstva sněhu. No naštěstí se to k jihu začlo vybírat. Krajina za okny nic moc na sledování. To loni cestou na Istrii byly přes Rakousko k vidění jinačí „panoramata“. Zaujalo mě překonání řeky s názvem Rheina (je to Rýn ? – stydim se) a ke konci vrcholky Pyrenejí. Na místě ve 12.30 po cca. 15-ti hodinách. Od půlky cesty mne bolela hlava a když jsme dorazili k vilce kde jsme měli bydlet tak to byl vrchol. Uz dlouho mi nebylo tak ouvej. Sem se nemohl podivat pod sebe, asi po 10-ti minutach vybalování jsem si „odskočil“ ke stromku u parkplatzu a nechal krmení Španělskem kačenám. Líp mi ale nebylo (sem za cestu jen 2 jabka sněd a to asi taky neprispělo) a tak místo na švih sem uleh. V dzinach jak to nenavidim ale neměl jsem sílu si vzít něco jiného. Kluci vypadli a tak byl klid a 1,5 hodky spánku výrazně pomohlo. Hlava je sice trochu citit ale sem si pastu uvařil a hadry vybalil a uvažoval že bych se jel po nich podivat ale to už bylo 16.30 a byli zpatky. Dali prej 60. Mrzi mi to a závidim jim. Chci tu najet aspoň 2 tisice a min. 5 kg zhubnout.

Bydleni celkem gut. Hoši spí po 2 a já mám fleka v obyváku-kuchyni. Celkem zima ale před chvílí dotlačila pani domácí PB-topidlo taxe to snad aspon trochu upravi. Malinko sprchlo.

Hoši se pomalu trousí do svejch pokojů „dusit“. Pávis s Michalem, Kája Báťa s Jindrou Volnym.cz, Jirka Říha se Šuplíkem a Adolfo Zelí s Kraťasem. Sem zvědav jaxe budou jevit na kolech.

V pátek těsně před odjezdem jsem doma popad knihu. Uz hodně dlouho mám (asi 20 let – co sem skončil vejšku) špatnej pocit, že nečtu. Respektive jen webový stránky MFDnes, Peloton, Velo a Reflex. Přitom knížky se mi líbí a je to rozhodně lepší než civět na TV. Takze mi do oka a ruky padl Poslední kabriolet (Anton Myrer). Každému doporučuju a snad to bude platit i když si dám repete.

Zhasínám. Dnes mi zpříjemňuje noc spacák a 2 larysy. Těším se na zítřek.

6.3.2005 neděle 150km

Záchod je děsně hlučném. K ránu jsem slyšel cyklisty „prostatiky“ splachovat. Budík v 7. Zelinář je zvyklej vstávat ve 3 ráno. Je dobře, že tu jsou 2 toalety. V kuchyni docela těsno při snídani. Výjezd v 10. První technickém problém. Zelí má probržděnej ráfek.. Nemám rád kolo v nepořádku. Je fakt, že je tady stroj na kterým bych se bál dojet do práce doma. Ale o tom až později.

Krása, bajo, paráda, nadhera …. Skoro 150 km pod azurovým nebem. Sice foukalo ale to slunicko vsechno vynahradilo. Oříšek na výjezdu co na sebe. Sem se nechal zviklat na windstoprovou ústroj, ale zítra jestli bude takhle tak jedu v 3 -kách. Pod kopcem jsme nabrali Šubrta. Známého Jirky Říhy. Vypadal dobře na kolo a kolo taky pekny. Stevens v Duře loženej. Asi na 80 km 2 defekty za sebou. Nejdřív Jindra – to se dalo čekat. a pak Kája. Asi to bude i neuměním. Oba vybavil rezervnimi stroji Michal a jaxem už zminil to Jindrovo je hrozný. Zoxidovany draty, pláštů se klube tkanina a tak.. Mám rád když je kolo funkční a čisté a jsem nervozní když tomu tak není. Jindra se zdá naopak klidnej. Vyjel s velkým batohem, ale náhradni duši neměl, takže mu jí Áda pujčil. Teď je skoro 9 hodin večer a možná se mýlim, ale jak Jindrovo kolo přijelo tak zůstalo. Sem zvědav, jestli se Áda rezervy dočká do zítřejšího výjezdu. Trochu bojuju s tím mu to říct, ale asi to nechám být. Je dospělej a ja nejsem jeho šéf. Třeba to bude řešit ráno. A možná ani s náma nepojedou. Kája hlásil že chtěj míň.

Dorazili jsme asi v 15,30. Rozhodně bych sám v Loretu netrefil. Trvá mi 3- 4 dny než si zafixuju orientační body. Orientační smysl pro humor ale rozhopádně mám a číst v mapě taky umím.

K jídlu pásta, mango a docela dost Cornů. Jo a pivko. Litovel.

Výkonnostně si všichni určitě vyhovíme. Loni v Poreči jsem se cítil líp. Byl tam Fishi a Tomík Eberlík. Tady je Jirka Říha. Od podzimu kurefsky zhubnul. Se určitě naštval po loňské sezóně, která se mu moc nevydařila. Michal Báťa je na tom taky gut a Pávis se šetří po nemoci. Šuplík samoška taky naštípanej. Ti jsou přede mnou. Áda Zelí je za mnou nepatrně, Jindra taky a Kája se dneska pěkně držel na to že ho kolo nebere tak jako nás. Kraťas to zabalil a jel jen 80.

Zítra musím vzít o malinko větší traťovku. Jo a stavěli jsem se u moře. Krása. Líbí se mi a věřím na něj. Uplně jsem měl nutkání se vykoupat. Ani studený se mi nezdálo. Nabral jsem si do bidonu na kloktání.
Naklonovaní Snowboarďáci po večeří na laptopu jako kino. Kniha je taky fajn.

„Ne já to myslím vážně. Vypadáš, jako bys právě vykročila z barevného inzerátu na stránkách Ney Yorkeru“. V jistém smyslu to byla pravda. Rovné světlé vlasy, hedvábně lesklé, v dokonalém pážecím účesu dopadaly mírnou křivkou na ramena – dokonale nanesená rtěnka nebyla ani moc výrazná, ani zbytečně matná, nehty – ruce měla malé, nikdy bych nevěřil, že někdo může mít tak malé ruce – lehce růžové s dokonale vykrouženými měsíčky. Poslouchal jsem, co říká,usmíval jsem se na ni a přitom jsem myslel na to, jaké mám štěstí, jaké mám fantastické štěstí….“.