Útlum. Za tento týden: 130 km Celkový počet: 21110 km

Sobota i Neděle:  0 km a ani žádna regulerní aktivita. Ale tím je odpočinek u konce. I matka, jenž mi pořád lže do očí a říká že jsem hubenej mi sdělila, že mám kulatou pusu a jesi prej sem náhodou nepřipral. Dám si do kupy plečku a začínám najíždět na 2006.

Pátek: O km. A ještě pro Čápa: jinak mám názor, že dobrej amateur co jezdí cyklozávody na bednu (a nebo obdobně běžec) je výkonnostně srovnatelnej ve svý disciplíně se špičkovým triatlonistou. Zkusil jsem si třeba při závodě v Tatrovicích jet za Štěpánem Chroustovským (tuším mže má placku s duatlonovýho MS 1996) 20 km (samozřejmě že s odstupem) a bylo to v pohodě (i když já bez toho plavání a běhu) a rozhodně jsem si nedával, či poměření se s Janem Strangmulerem (na Hawaii dokonce 22.) na čáse na UACu (dostal 8-) ) a nebo absolvování letos 170 km na Medice s Honzou Kovalovským (kterej byl loni na ironmanu na Hawaii 90-ej!) a nebo nakonec ten "test" Řehuly a vychází mi to tak. I když zvl. ten Řehula vypadal a jel dobře a to už sem se docela mačkal. Jenže ten má medaily z olympiády, žejo. Jinak bych ti spíš doporučoval ten dlouhej. Na krátký dištance to je divočina a jelikož jsou povolený háky tak tvoje kolo nevynikne. To v dlouhým musí každej za svý a na 180 km si dokáže třídním původem cyklista udělat slušnej náskok. Rozhodně jdi do klasickejch objemů. A i když třeba nepojedeš na stupně vítězů, tak ten pocit dobře vykonané práce je opravdu silnej.

Čtvrtek: 40 km. Pomaličku a polehoučku. Jen se vyvenčit. Ani mi to nebavilo. Tak speciálně pro Čápa. Plaváni jsem měl za hodinu + 20min (1500m jsem uplaval za 1/2 hodiny), kolo za 5:40 a běh kolem 4:10. Všude jsou docela rezervy a pred těma vice nez 10-ti lety jsem na tom byl s kolem mnohem hůř a určite i s celkovou vytrvalosti. Veřím tomu, že bych se pod 10 a 1/2 hodiny dostal jen z cyklotreninku kterej mám teď. Mit čas pod 10 už asi neni u mě realný. I když za dobrejch podmínek a na rovinaty trati dát kolo za 5 hodin (tj. průměr 36), plavání za 1,15 a pak by ještě zbývalo 3,45 na maraton a tyhle časy mi zase reálný příjdou. Ale vod stolu se to kecá. Jinak ten závod byl celkem v pohodě. Plavání v rybníce u Konopiště jsem jaxtax přežil. Bylo to v neoprénu a to je výrazně jednodušší. Na kole jsem jednou ve sjezdu správně neodbocil a trochu ztratil (cca. 5 min) než jsem si toho všiml a musel se vracet. Jeli se 3 okruhy po 60-ti kilometrech a samotnej profil trati nebyl zrovna ideální pro rychlej čas. Musím říct, že mě tenkrát bavilo závodit tak do 100 km. I tenkrát bylo kolo silnější stránka a předjíždět lidi bylo motivující. Po tom 100 km už jsem kolo dokončil ze setrvačnosti a běh byl vopruz. Behalo se v konopištským parku asi 15x kolem toho rybníka. Hodně jsem to prokládal chůzi a asi na 30. km mi začla hořet kůže na vnitřní části stehen – jak se při běhu o trenky a mezi sebou otřely. Naštěsti na občerstvačce měli indulonu a tak jsem jí tam vymačk a docvak to. Únava byla velká ale dalo se. Asi hodinu po dokončení ve sprše se mi ale udělalo hodně zle. Motala se mi šiška a blil jsem. Ale to bylo možná z překyselení žaludku protože v každým kole běhu jsem si vzal na občerstvovačce 1/2 pomeranče. Po kole mi bylo častokrát hůř. Teplickej Samson, první Medica a nebo nejčerstvěji čása družstev s Pávisem byly horší. A proto mě to znovu trochu a čím dál víc láká, zvl. když bych možná v +40 mohl být i hodně vysoko v republice. I když zase tolik lidí to nedělá a kdybych si měl vybrat jesi na MRSACu raděj porazit Boštíka nebo Toma Vitase tak zvolím druhou možnost.

Středa: 50 km na c-x po proudu Ohře až do Doubí a zpět kousek s Ren. Jinak nikde nikdo. Jen u Svatošskejch skal pokořitele Hawaiskeho ironmana Martina Smolíka potkal, klusajícího s dcerou Luckou po boku. Koleno pořád bolí a ček aby jezdil po lese přikrčenej a bál se jesi ho nemá na mušce nějakej "myslivec".

Úterý: 40 km. Koleno stále bolí jako čert a venku zima, takže na crossu vlažně podel řeky do Lokte, pak kousek s Ren a dom. To stačí. I když jsem žádnej cílenej odpočinek po sezóně neplánoval, tak to teď vypadá, že příštích 14 dnů právě kvůli kolenu a dalším okolnostem to s kolem a trénováním moc hrotit nebudu a trochu systému nasadim až od listopadu.

Pondělí: 0 km. Sice jsem chtěl rozjezdit bolavý pravý koleno – v neděli to píchalo na klacek do držky – který se ozývá vždy po zátěži v chladnu a při použití SPD, ale nakonec klid taky léčí a v úterý už to snad bude lepší. Když jsem sledoval v neděli záznam z letošní Hawaie byl jsem docela naměko (zvlášť když připomínali i souboje Marka Allena a Dave Scotta, kralování Pauly Newby-Fraser či vítězství Scotta Tinleye) a moc se mi chtělo ten objem zkusit ještě jednou a vylepšit mých 11:11:44 z MR v Benešově. I když si z triatlonistů dělám prču (neuměj nic pořádně, buzíci co jezděj na kole v plavkách a pod) přeci jen je to sport mi hodně blízkej a to že mají Hawaii jim závidím. Protože na tu se může dostat aspoň 1x za život každej amatér a překážky (peníze, sportovní forma), který stojí v cestě jsou překonatelný a kdybych se rozhodl v mým věku, že se tam dostanu, je jakási reálná naděje. To bohužel v cyklistice nejde. Na Tour de France se dostanu jen jako divák. A z toho je – milí triatleti – jasný co je těžší. 8-) Je zábavné když se mi z různých směrů donesou hovory, které vedou cyklisti v hospodě. Tentokrát to bylo o stoupání z Bečova na Krásno a jakou se dá jet rychlostí. Ten kopec mám hodně najetej a solo bych v něm AVS 30 km/hod nikdy nejel. Za autem už to je realný a vyzkoušeny. V háku za Martinem Laciakem a Laďou Fábou jsem vydržel asi před 4-mi roky cca. do 3/4 a taky rychlost neklesla pod 30. Tak jako každý podzim má velký plány na příští rok a rád bych ten kopec za nějakou lepší dernou, třeba Ondrou a Michelem Bátisem a Kubou Vaňousem touhle rychlostí vyjel. Určitě by to dokázal i Filip Eb, Ráďa Krummer a sámoška Laďa Fabišovskej. A chtěl bych vědět jak by tam jel špičkovej profík a jesi by dokázal třeba takový Gibo valit 40 km/hod, jak v knajpě tvrdil Tiby. V první chvíli jsem si řikal že 35 jo, ale 40 asi ne, ale po zvážení možná i jo. No už aby bylo jaro!