Fazóna je tu

Předchozí díl tréninkového deníku.

3. 9. – závodní středa na březové (výsledky), pak jídlo. Závod… jel jsem s plnými střevy, takže jsem hned po závodě musel zaletět do křoví. Vojta Marvan rulez, jak jinak to říct. Zpočátku jsem jel s ním, šest kol. Pak zrychlil v kopci, pomalu a plynule, díra narostla, až byl fuč. Pak po nějakých kolech na mě počkal, že jsme dokonce spurtovali na krev, vyhrál o půl kola. OK, jedeme dál a po 30 metrech začíná spurtovat znovu, zatímco já těžko popadám dech. Takže jsem to glosoval slovy, že těžko závodit s někým, kdo spurtuje až k vodárně. Vojta je charakteristický tím, že jezdí často ve stoje, jelikož mu to vyhovuje, ačkoliv to dle učebnic ubírá energii. Za námi jezdil Pepa Kodl a Jindra Lát. Pavel Kodl bohužel asi prasknul drát, což já taky a dokonce dvojnásobně. Takže – sháním levná, lehká kola pro drtiče, co váží 85 kg, takže PEVNÁ. Míra v přípravě na Kuřim nejel, Honza J. dnes daroval krev.

Závod se mi líbil. Ideální by bylo na něj navázat tréninkem na bajku, už netřeba žádné závodění, anebo se projet před ním, jako to udělal Vojta.

K trati. Podle mě to dnes nebylo kritérium nebo bodovačka, ale prostý XC závod. Nebo se mýlím? (Nevím, jak divoce se spurtovalo za mnou.) Na to by totiž byla třeba jiná než kopcovitá trať, kde všichni jedou pořád na maximum, takže ani nemohou pořádně zrychlit. Byla by třeba rovinatá trať, ideálně založená na dětském okruhu Březovského bajku nebo postavená někde u cyklotrialu. Myslím, že teď je ideální doba na zkoušení ideální tratě. A vůbec, mě by nevadilo závodit každý týden na jiné trati. Tak, to je můj příspěvek do diskuze. Doufám, že Honza Vokáč najde pomocníky (Pepa Kodl by byl ideální :) (dnes měl správné připomínky) a neztratí chuť do pořádání.

Pokračování článku


Trénink se sluncem v zádech

Kráska a zvířePořád jsem si nekoupil ten tachometr, takže údaje o vzdálenostech jsou v tomto mém tréninkovém deníku trochu orientační (předchozí díl).

Další díl = Fazóna je tu.

29. 7. – 120 km, na 100. km průměr téměř 36 km/h! Pekelný trénink s Vikim, Davidem a Ontym. Do Frantovek odbočili Pavel Kodlík a Martin Imrich (proč?), Pavel Kozlík regeneroval po 24hodinovce. Chudák Péťa měl taky regenerovat po víkendu, ale statečně si s námi dal tu těžkou písemku přes: Frantovky – Luby – Německo – Klingoš – Sokolov. Ty kopce… a ty roviny. Valili jsme tam i tam. Do kopců jsem byl dnes silný, většinou jsem dokázal udržet tempo a ke konci zrychlit více než ostatní. Po cestě byly fakt prďáky. Viki je hubenej, že se mi na něj i pěkně koukalo zezadu. Prý ho z nějaké Audiny plácly nějaké slečny přes zadek, když jsme jeli za kamionem se dřevem v Šabině! David je taky borec, to je síla. No a co dál napsat, to se prostě musí zažít. K Evě jsem si dojel pro dávku energie a v klidu se dostal domů. No a za chvíli vyjíždím (je středa, píšu dnešek = úterý) na další trénink, kde bude i BrillMíra, takže to bude bolet ještě více.

Pokračování článku


Radek Krummer ml. 21.4.-27.4.

100_19421.jpg

Tento týden: 640 km
Celkem: 8840 km

Neděle 27.5.: 120 km
Dnes jedu kopce ve Slavkovském lese. Vyjíždím na Bečov, kde odbočuji na Mirošov, dále Krásno azpět do Bečova, pak kopce např. Novou Ves, Kladskou, Mnichovák, Vodnou…
Příští týden se chystám ze závodů na Lopatárnu a v neděli na pohár do Benešova nad Ploučnicí.
Pokračování článku


Radek Krummer ml. 14.4.-20.4.

Neděle 20.4.: 120 km
Dnes je na programu Akademické mistrovství s hromadným startem. Závod má 90 km, jede 8 okruhů a cíl je na kopci, kde poslední desítky metrů jsou po panelce při stoupání až 20% ( dojezd mi trochu připomíná kopec z Březové k vodárně). Při závodě se hodně nastupuje a já se snažím chytat nástupy, což se mi daří. V posledním kole asi tak 2 km do cíle nastupuji ve stoupání a zůstává nás vpředu jen 6. To platí až do 300m před cílem, kdy 2 závodníci nastupují a já na nic nečekám a atakuji také, doslova prolítnu mezi nimi a ani prudký dojezd mě nezastaví. V posledních metrech mám dostatečný náskok a už si mohu užívat vítězství Akademického mistrovství ČR. Tímto vítězstvím si zajišťuji start na mistrovství světa v Holandsku.
Pokračování článku


Už moc nefrčím

Předchozí díl mého tréninkového deníku se jmenuje Už frčíme, což ve spojení s titulkem tohoto článku o něčem vypovídá.

Pokračování je v Trénink se sluncem v zádech.

11. 6. – S Honzou Sokolem na silničkách do Pramenů, po trati Okolo Mariánek, a přes Rovnou zpět, tak 100 km. Běžec Honza se sice bojí z kopce, ale nohy má silné jako bék. Já byl doma hotovej, on v pohodě :). Doufám, že to bylo proto, že jsem mu tahal špice.

10. 6. – s Evičkou podél řeky k Tesku a přes Hory zpět, pak řekla, že už na kolo nesedne, tak jsem jel přes Lobzy domů a docela to odsejpalo, asi tak těch 65 km dnes.

8. 6. – O pohár starosty Sokolova, 1. místo příchozí, čas 27:15 (díky za změření Péťovi Šmídovi; ve výsledcích budu mít zřejmě o minutu více). Fyzička nic moc, ale nějaký ty dlouholetové schopnosti se našly, a tak jsme porazil i dalších příchozího Tomáš makoně, který letěl na bajku se silničními plášti (a koly) a hrazdičkou. Kili st. píchnul nejen v první jízdě, ale i v jízdě náhradní. Akce to byla dobrá, až na čekání, ale toho se nejde u časovky nijak zbavit. Ukázala se spousta různých zajímavých lidí. Mám pocit, že nám, co jsme jeli poslední, foukalo více než těm před námi (ale jen o málo více). Jel jsem do Sokolova, pak zpátky domů, pak zase tam, závod a domů, celkem odhad 77 km.

7. 6. – nakonec jsem nevydržel a přihlásil se. Na učení se morál nemám, čekám na výsledek jedné zkoušky. Chjo. Závod byl fajn, podle mě zatím nejlepší trať. Náročný byl nejen výjezd, ale i sjezd! Já valil takové bomby, že jsem se až bál. V zatáčce na louce u diváků jsem brzdil co nejpozději a jednou mě kolo vyhodilo ze sedla, jak jsem to klopil) a musel jsem naskočit za jízdy. Samozřejmě mi všichni dobří ujeli, jel jsem si své tempo, které mě bezpečně dovezlo do cíle.

6. 6. – silnice – KB – Čerňák – zpět na Březovou – Sokolov – Loket – Vary – Stará Role – Chodov – obchvat – Sokolov – KB. Jsem rád, že jsem dojel domů. Potřebuju trénovat a budu dobrej. Letos toho už ale moc nestihnu :/.

3. 6. – běh 7 km, bolí mě lýtka, asi mám už zarostlé vazy a šlachy.

29. 5. – běh Petřiny – Bohnice, odhadem 1:40. Ty moje adidasky mají odvětrávání z boku. Z té větrací konstrukce mám ale pěkné puchýře! Nechápu, jak to mohli pustit do výroby :/.

28. 5. – běh v oboře Hvězda, šest kiláků v kuse po té dlouhé rovině, celkem tak 9-10 km.

26. 5. – běh hodinu v oboře Hvězda, ke konci mě bolelo koleno–takhle maraton nikdy neuběhnu.

23. 5. – běh KB – Kamenice – Lobzy – Novina – lesem dolů – k silnici – směr hrušková – doleva Michal – areál Zdraví – Koupaliště – Evička. Tam jsem do půl dvanáctý dělal počítačoviny a pak domů Evička autem. Běžela se mnou Ejma. Honzu Sokola jsem náhodou nepotkal.

22. 5. – 85 km bajk, trasa: KB – Kamenice – Lobzy – Milíře – Třídomí – Dvory – Loket – podél řeky – Diana – trasa ČP XC KV – podél řeky – Staré Sedlo – Michal – Eva – KB. Domů jsem dojel taktak, Evička mě naštěstí občerstvila, a Viki nás s Pavlem a Vaškem táhl z Varů. Trať ČP je výborná, z některých úseků jsem měl mokro v kalhotech. Viki napsal: „Fiši jezdí z kopců jak buldozer a kameny a kořeny jako kdyby ani neviděl.“ Díky! To mě moc potěšilo. A Viki zas táhne jako lokomotiva.

21. 5. – mezi dneškem a posledním zápisem moc tréninku neproproběhlo, prootže jsme měl jiné starosti a byl jsem i částečně líný. Psal jse, bakalářskou práci, učil se, dělal domácí úkoly, připravoval časopis Sociál. Mylsím si, že by do toho sport zakomponovat šel aneb proč si nejít k večeru zaběhat. Nevím, proč to nedělám. Možná jsem ad absurdum doklad toho, že muži nuemí dělat více věcí najednou. Nebo mě sport nebaví, pokud není dělán pořádně. Nevím. V té mezidobě jsem tedy odjel Ašského bláteníka, jednou zaběhl 17 km do Bohnic a zpět z Petřin, a to je asi vše.

Před několika dny jsem Honzovi J. říkal, že nemám na sport absolutně čas, ale to se teď změní. Do začátku týdne, kdy proběhnou státní bakalářské zkoušky, mám 25 dnů. Pokud vše proběhne jak má, tak tu dobu budu mít jen na učení se na ty bakalářky. Pokud ne, budu muset znovu psát test z ekonometrie, který jsme včera napsal dost špatně, ale výsledek ještě neznám; to bych se musel ještě pekelně učit ekonometrii, protože kdybych to nedal, byl by to průšavih. Každopádně, objektivně a střízlivě řečeno, (si myslím) na trénink čas mít budu. Ne na extra kvalitní, ale 2-3 hodinky denně bych tomu nízkointenzivně dávat mohl. Představuji si to tak, že ráno vstanu brzo, odsportuju a zasednu k učení, k tomu málo jídla. A tak několik týdnů. Není to krásný plán? Je. Škoda, že dnešní plánovaný začátek neproběhl – byl jsem línej. Takže sledujte tento článek a uvidíte sami, jak to půjde dál.

13. 4. – ze sportu nic (alepsoň se snažím nejíst), jen chci říct, že ani nyní, před dvanáctou večer, nemohu ani pořádně vstát od počítače, jak mě bolí nohy, a to jsem je mazal Fastum gelem. Jezdil jsem po poli v traktoru a dělal DÚ z ekonometrie. Koukal jsem na Mírovo fotku a musím říct, že jeho kolo je opět o něco lepší! Nové kotouče, nová kola, nová kombinéza, nové boty (v tomto ohledu se dotáhl na mě :).

Hardcore Sport Kostelní Bříza v akci

HCS Gang v akci; více fotek

12. 4. – napíšu o tom asi delší článek, tak jen stručně. Už delší čas netrénuji, jelikož mi na to nezbývá čas. Dnes se jela časovka XC Bahno, ale ne ze Sedlečka. Jelo se ze Staré Role do Čankova přes Novou Roli. Trať byla dost krátká, 10 km. Bahnitá po dešti byla dost, obsahovala jeden prudký a docela dlouhý lesní kopec a nakonec i výtlač a dále technicky náročné bahnité sjezdy i roviny. Byla to však slabá nahrážka standardní trati. Po startu časovky ve 12 hodin mě ve tři čekala Sokolovská hodinovka aneb kroužení na běžeckém stadionu po dobu jedné hodiny. Předtím jsem ale musel sehnat klíče od auta, které jsem spolu s bundou dal Mílovi, který ale – což jsem nevěděl – plnil funkci sběratele kostí mlíka. Dana jsem se zeptal, zda-li by mu zavolal, protože sháním bundu s klíči – což se mu moc nechtělo. Tak jsme s Matějem jeli za Mílou, který nám řekl, že ty věci dal Danovi… hmm. Z hodinovky jsme na vyhlášení do Sedlece nejeli, jelikož jednak bylo pozdě a jednak prý nebylo o co stát, jelikož to prý bylo celé nějaké divné (nebylo kam dát kola, guláš nebyl, ceny nebyly, moc dlouho se čekalo, chaos).

Pokračování článku


Vikingové 7. 4. – 13. 4.

Arenberg a trénující Leif Hoste (www.bettiniphoto.net).

Uickey
Za tento týden: 670 km
Celkový počet: 6530 km
Hmotnost: 87,9 kg

Vašek Viky
Za tento týden: 280 km
Celkový počet: 2610 km
Celkem ostatní: 5,5 hod trenažér, 7,0 hod válce, schody 330 pater, skate – běžky 70 km, plavání 73 km, posilovna 1 hod, running 6 hod, dráha 20,5 hod, 19 hod hry

Neděle: 130 km.
Neděle: 70 km ČP Pičín

Sobota: 110 km.
Sobota: 30 km ČP kriterium Soběslav

Pátek: 120 km. Počasí jak má být a tak jsem to zabalil v práci ve 13 a dal si okruh na Loket, Bečov, Krásno. Jel jsem svižně a AVS 32,1. Pak na sraz s Vaškem a Davidem a ještě 50. Cestou jsme potkali a pohorili postupně s Fázou, Tomem Makoněm, Vencou Sobotkou a Tiborem. Zítra to začne. Český pohár v cyklistice.
Pátek: 50 km lehce, 3x kraťoučkej úsek

Čtvrtek: 60 km. Těšil jsem se na trénink s druhým členem kontinentálního týmu z našeho regionu Radkem Krummerem, ale ve 2 hodiny začlo pršet a mokro vydrželo až do večera. Nakonec jsem sice vyjel – protože mě v tomhle počasí trénovat vlastně baví, když vím, že konkurence spí – ale až v 17 a rovnou z práce na Cheb a přes hráz Jesenice. Docela mě po úterku a středě bolely nohy. A tak to nejlepší co jsem jim mohl dát bylo kompenzační tempo.
V neděli se jede Paris – Roubaix a tak doufám, že ta hodina která je tomuhle závodu věnována v programu Eurosportu bude několikrát znásobena. Zato na DSF mi udělali radost. I když tam dávaj vesměs blbiny jako házenou, fotbal či plechový kraksny na okruhu, tak od pondělí přenášejí živě dojezdy etap „Tour of Turkey“ a můžeme tedy vidět Ondru Pávka v akci!
Čtvrtek: 0 km – odpočinek

Ondra: bufet na 100km

Středa: 130 km. Původně jsem si říkal, že bych mohl pro termobidony do Klingu, ale když mi přišla textovka od Ondry Pávise, že jede z Plzně a jesi mu nechci jet naproti tak jsem plány změnil. Naposledy jsem s ním jel na podzim z Plzně, kecačku vedle sebe. Průměr byl asi 90 – 100 km/hod. Já řídil a on dělal mitfáru. Na kole ani nepamatuju. Sešli jsme se v Bečově na benzině a pak přes Vary a Děpoltovice. Na Ondrovi je vidět – a ještě víc než loni – že se živí kolem. I ta aura co mají prvodivizní svatí jakoby odněkud prosvítala. Manažerovi Sparty se letos zadařilo a Specialized S-Works Tarmac se SRAM Force je luxusní zboží.
Specialized S-Works Tarmac
Pávis má zatím za sebou pouze dva závody (Bíteš a Rund um Rhede) ale o víkendu odlétá na týdení etapák Kolem Turecka a ve startovce je i 5 Pro-Tour týmu a jména Alessandro Petacchi, Marco Velo, Alberto Ongarato, Davide Caňada, Rebens Bertogliati ale taky Andreas Kloden. Sparta staví nejspolehlivější a nejsilnější tým s Prázdnem a Hebou a taky Pávisem.
No pěkně mi utekl švih a 100 km na compu.
Doma jsem vyzvedl Vaška a dali konečně ty úseky na ranžíru. Bylo jich 5 po 1km. Na poslední jsem uzavřel sázku o 20 Kč s Vaškem jestli ho utrhnu z háku … prohrál jsem.
Středa: 4 km plavání, 30 km úseky na TT kole, 1 hod hry

Podvečerní návrat z tréninku SCM

Úterý: 110 km. 110 km. Domluven byl společný trénink SCM v Chebu. Na srazu Tiby, Onty, Vašek, Roby, Kozler, Palinko, Míra a bez Davida, i když jsem jim den předtím volal ať přijede včas, že to bude tak akorát. Takže Kynšperk, Nebanice a za Jesenicí se ohlídnu a David za náma. Musel si to pěkně dávat, jelikož zrovna pomalu jsme nejeli.
V Chebu přes 20 lidí a bylo hned jasný, že kočírovat takovej balík bude problém. Nakonec se to ale jakž takž především díky Sanťákovi povedlo. Ten se ukázal s výrazně vůdčími a pedagogickými sklony. Tepal, radil, objížděl … a když jsme jeli 2-hou rundu na Pomezí a Cetnov zdálo se, že balík má jakýsi řád.
Když jsem začal jezdit silniční závody, tak mě tihle hoši, kteří se snaží stále organizovat způsob střídaní docela iritovali. Začínají se projevovat, když se peloton už rozpadne na skupinky a jedna skupina chce dojet tu, kterou vidí před sebou. Takže se občas najde rider, který stále radí kdo jak má střídat a jak šlapat a že nemá zrychlovat na špici a co udělal blbě. Jak říkám, posílal jsem je zkraje mého závodění do háje, ale postupem času jsem zjistil, že to není špatné a naopak to přispěje k harmonizaci tempa skupiny. Nicméně já ten „Jarda Holík“ nikdy moc nebudu. Sanťák jó. Tomu to i včera šlo.
Bylo i pár kritických momentů, kdy se muselo na brzdy, ale ve zdraví a bez pádu to všichni zvládli. Měl jsem obavy hlavně z hlavní silnice z Pomezí do Chebu, ale Petr Fiala to zezadu jistil auťákem.Tahák Martina Velitse na Ronde (cyclingnews.com)
Domů jsme přijeli až v ½ 8-mé a i když jsem byl k tomuhle tréninku lehce skeptický, tak Vašek si pochvaloval, jak mu ta 100-ka rychle utekla a že ho to bavilo, takže ty úterky bychom asi směrovali právě do Chebu. Rychlostní průměr byl 31,2 km/hod a to je asi letošní maximum (a Vaškovo osobák).
Úterý: 100 km. So-Cheb-Pomezi-Cetnov (2x) – Fr.Lázně-So

Pondělí: 10 km. Jen práce. Zima, nechuť, rýma, kašel.
Pondělí: 4 km zvl. těžký trénink plavání (úseky 200m)